Úřad evropského veřejného žalobce

Vzhledem k faktu, že v zakládajících dokumentech EU je mimo jiné proklamován volný pohyb osob, a taktéž byla mezi státy uzavřena Schengenská dohoda, prostřednictvím které se odstranily hraniční kontroly, je potřebné, aby i z tohoto důvodu členské státy EU kooperovaly na posilování mezinárodní justiční spolupráce.

Úřad evropského veřejného žalobce, lato sensu, posiluje spolupráci orgánů činných v trestním řízení, resp. úřadů veřejné žaloby. V dubnu 2017 se 16 členských států usneslo, že budou intenzivněji spolupracovat s cílem účinněji bojovat proti podvodům v rámci EU. Tyto státy se postupem posílené spolupráce dohodly na zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (EPPO)[2].[3] V následujícím roce se připojilo ke konceptu několik dalších států a konečný konsenzus bude pro 22 členských států EU účinný od roku 2020.

ÚEVŽ[4] by měl být jednoznačně přínosnou institucí EU, jelikož bude prvním úřadem, který se přednostně zabývá v rámci své agendy kriminalitou, a zároveň disponuje vlastními prostředky k provedení dílčích úkonů v trestním řízení.[5] Hlavním zájmem ÚEVŽ bude prověřování a stíhání výše zmíněné trestné činnosti spojené s finančními zájmy EU, zejména se bude jednat o protiprávní jednání v souvislosti např. s veřejnými zakázkami, dotačními podvody či podvody na DPH, úplatkářství atd. Jedním z hlavních důvodů realizace myšlenky ÚEVŽ bylo stíhání trestné činnosti, která má přeshraniční charakter, neboť samotné účinné prověřování zmíněného protiprávního jednání vnitrostátními orgány činnými v trestním řízení končilo na hranicích České republiky z důvodu nedostatečné přeshraniční působnosti, a proto bylo aktuální a žádoucí učinit ex nunc potřebné kroky pro efektivní vyšetřování trestné činnosti v rámci Schengenského prostoru Evropské unie.

Úřad evropského veřejného žalobce bude mít dvouúrovňovou strukturu.

Na strategické úrovni se bude skládat z:

• evropského nejvyššího žalobce, který bude odpovídat za řízení úřadu a organizaci jeho práce
• kolegia žalobců, které bude pověřeno přijímáním rozhodnutí o strategických otázkách.

Na operativní úrovni bude zahrnovat:

• evropské pověřené žalobce, kteří budou odpovídat za vedení vyšetřování trestných činů a trestních stíhání
• stálé komory, které budou sledovat a řídit jednotlivá vyšetřování a přijímat operativní rozhodnutí.[6]

Evropský veřejný žalobce bude stát v čele veřejné žaloby a bude odpovědný za řízení a koordinaci vyšetřování a trestního stíhání všech trestných činů spadajících do jeho pravomoci na území celé Evropské unie. V každém státě bude evropským veřejným žalobcem jmenován jeden nebo více náměstků z kandidátů navržených členskými státy. Tito kandidáti budou pocházet z řad veřejných žalobců ve svém domovském státě, ale také například z řad soudců či jiných osob zastávajících podobné funkce v zemích, kde systém veřejné žaloby neexistuje.[7] Skupina pověřených žalobců bude tvořena profesně způsobilými osobami ze států účastnících se na daném projektu, přičemž činnost pověřených žalobců nebude nijak výrazně odlišná od práce národních žalobců. Evropští žalobci budou spolupracovat s národními policejními orgány a obžaloba bude podávána u národních soudů příslušných dle vnitrostátní právní úpravy. Speciální, resp. pro trestní řízení na vnitrostátní úrovni neobvyklé budou stálé komory, které budou disponovat důležitými kompetencemi v oblasti dohledu, kdy budou moci rozhodovat v klíčových fázích trestního řízení. Stálé komory budou mít samozřejmě přeshraniční charakter a budou vyhodnocovat zprávy, které bude předkládat dozorující žalobce, jejichž obsahem budou jednotlivé kroky v samotném trestním řízení.

V neposlední řadě je rovněž potřebné mít na paměti, že evropský pověřený žalobce bude v průběhu trestního řízení primárně postupovat dle vnitrostátní právní úpravy s výjimkou případu, kdy samotné nařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce nestanoví jiný právní postup.

Hlavní přínos zřízení ÚEVŽ shledávám nejen ve výše zmíněném posílení vyšetřování trestné činnosti s přeshraničním charakterem, která pro národní žalobce je složitá z důvodu stále ne zcela efektivní justiční spolupráce, ale rovněž lze určitý potenciál spatřovat u zrychlení trestního řízení trestních kauz ohrožujících finanční zájmy EU. Samozřejmě jen praxe ukáže, zda přínosem bude právě i zkrácení doby vedení trestního řízení. Jako velké pozitivum vnímám fakt, obzvlášť v dnešní době, kdy z úst některých představitelů státní moci v ČR zaznívá, že si lze objednat trestní stíhání, a může tak v očích některých občanů docházet mimo jiné ke vzniku pochybností o závislosti, resp. nezávislosti žalobců, že zřízením ÚEVŽ budou do trestního řízení ingerovat žalobci, kteří nebudou podléhat pod státní zastupitelství v ČR a budou finančně nezávislí na vnitrostátních orgánech státní moci. Z výše uvedených důvodů považuji Úřad evropského veřejného žalobce za kvalitní řešení zefektivnění stíhání této specifické trestné činnosti a domnívám se, že se jedná rovněž i o posun v zamezení stále sofistikovanějších metod pachatelů nejen hospodářské kriminality napříč státy Evropské unie.

---

[1] Maastrichtská smlouva proklamuje politiku rozdělenou do několika pilířů: I. Evropské společenství, II. Společná zahraniční a bezpečnostní politika, III. Policejní a justiční spolupráce.

[2] European Public Prosecutor´s Office.

[3] https://www.consilium.europa.eu/cs/policies/eppo/

[4] Úřad evropského veřejného žalobce.

[5] Organizace jako OLAF či Eurojust takovými pravomocemi nedisponuje.

[6] https://www.consilium.europa.eu/cs/policies/eppo/

[7] TETOUROVÁ. Projekt evropského veřejného žalobce, str. 13.