Dieselgate – majitelé aut by neměli váhat
Médii proběhla nedávno zpráva, že už i v ČR byla podána první žaloba spotřebitelů na některé automobilky koncernu Volkswagen v kauze vozidel s dieselovými motory vybavenými nedovoleným softwarem umožňujícím snižovat emise oxidů dusíku při laboratorním testování, aby vozy plnily předepsané hodnoty.[1] Co však ve veřejných debatách dosud nezaznělo, je otázka možného brzkého promlčení uplatňovaných nároků.
Na tomto případě je přitom zajímavé, že ve vztahu k promlčení je nutné uvažovat o dvou právních režimech, tj. dle starého i současného občanského zákoníku („NOZ“). Jak se totiž ukazuje, koncern Volkswagen se podvodu v podobě instalace nedovoleného softwaru, jenž umožňoval manipulovat s hodnotami emisí oxidů dusíku při laboratorním testování, zřejmě dopouštěl minimálně v průběhu let 2009 až 2015.
Pro tento účel je proto třeba vzít v potaz i přechodné ustanovení v § 3036 NOZ, podle něhož platí, že dle dosavadních právních předpisů (tj. starého občanského zákoníku) se posuzují mj. i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti NOZ. Za předpokladu, že objektivně k porušování emisních norem stanovených evropským nařízením o emisích Euro 5 a Euro 6,[2] jakož i jiných ustanovení předmětného nařízení, ze strany automobilek docházelo před 1. 1. 2014 a zároveň před tímto datem uzavřeli své kupní smlouvy majitelé dotčených vozidel, budou se jejich právní poměry založené v souladu s § 3028 odst. 3 NOZ řídit i nadále starým občanským zákoníkem.
V praxi to znamená, že na mnohé majitele „cinknutých“ vozidel, kteří potenciálně mohou uplatnit své nároky na náhradu škody vůči koncernu, se tak nebude vztahovat tříletá subjektivní promlčecí lhůta dle § 629 NOZ, nýbrž o rok kratší lhůta dvouletá dle § 106 starého občanského zákoníku. Počátek běhu lhůty se přitom dle tohoto ustanovení vztahuje ke dni, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Protože celý skandál vešel ve známost dne 18. 9. 2015, kdy americká Agentura pro životní prostředí obvinila určité společnosti z koncernu z toho, že do vozidel instalovaly nedovolený software,[3] a dotčené automobilky vyrábějící značky Volkswagen, ŠKODA, SEAT a Audi v řádu následujících týdnů spustily zvláštní webové stránky pro své zákazníky za účelem ověření, zda dané vozidlo je či není „cinknuté“, hrozí promlčení nároků výrazného množství spotřebitelů a jiných majitelů „cinknutých“ vozidel již na podzim tohoto roku.
V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že byť se Volkswagen AG vzdal práva uplatnit námitku promlčení v souvislosti s nároky souvisejícími s nedovoleným softwarem v dieselových motorech až do 31. 12. 2017,[4] nemá to na výše uvedené žádný vliv, neboť dle § 610 odst. 2 NOZ vzdání se námitky promlčení před uplynutím promlčecí lhůty nemá žádné právní následky. Stejný důsledek vyplývá i z § 574 odst. 2 starého občanského zákoníku.
Vzhledem k blížícímu se uplynutí promlčecí lhůty lze jen s napětím očekávat, jakým způsobem dotčení spotřebitelé a jiní majitelé vozidel zareagují na nedávný vývoj v této kauze a zda se k výše zmíněné první žalobě přidají i další, či fakticky rezignují na možnost získání jakékoli kompenzace za podvodné jednání koncernu Volkswagen.
[1] Viz např. https://www.seznam.cz/zpravy/clanek/prvni-ctyri-cesi-podali-zalobu-o-odskodneni-v-kauze-dieselgate-28967
[2] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 ze dne 20. června 2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6) a z hlediska přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla. Dostupné zde: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=celex%3A32007R0715
[3] United States Environmental Protection Agency, Notice of Violation, 18. září 2015. Dostupné zde: https://www.epa.gov/sites/production/files/2015-10/documents/vw-nov-caa-09-18-15.pdf
[4] Viz https://www.volkswagen-media-services.com/en/detailpage/-/detail/NOx-issue-customers-are-being-informed-implementation-is-starting/view/2995379
Další články
Platformová práce v českém pracovním právu: směrnice (EU) 2024/2831 a připravovaná česká transpozice
Článek podává přehled evropské úpravy práce prostřednictvím digitálních pracovních platforem a její připravované transpozice do českého právního řádu. Zaměřuje se na okolnosti určení pracovněprávního statusu, vyvratitelnou právní domněnku základního pracovněprávního vztahu, algoritmické řízení, ochranu osobních údajů, lidský dohled a informační povinnosti platforem.
Rozsudek pro uznání: když mlčení nebo „pouhý“ nesouhlas prohraje spor
Nejvyšší soud: Rozsudek pro uznání při pasivitě žalovaného; pouhý nesouhlas nestačí. Odvolání přezkoumá jen podmínky, pasivitu nezhojí.
Ústavní soud ve třetím roce čtvrté dekády
Ústavní soud vstupuje do své čtvrté dekády jako stabilní instituce, která staví na pestrosti, pracovitosti, předvídatelnosti i pokoře svých soudců. Navzdory rostoucímu tlaku a zpochybňování ze strany politické scény zůstává nezávislým strážcem ústavnosti, jehož nejsilnější ochranou je trvající důvěra veřejnosti.
Když voda poškodí bytový dům: Kdy platí soused, kdy SVJ a kdy pojišťovna
Voda patří v bytových domech mezi nejčastější příčiny škod. Někdy za nimi stojí prasklá přívodní hadička k pračce, jindy netěsnící baterie, havárie společných rozvodů nebo přívalový déšť, který zaplaví sklepy a technické zázemí domu. Následky bývají v každém z těchto případů podobné: poškozené zdi, zničené vybavení, sousedské spory a náklady, které mohou rychle narůst do desítek i stovek tisíc korun.
Implementace směrnice o platformové práci: znaky závislé práce, právní domněnka a algoritmické řízení (3. část)
V návaznosti na předchozí dva díly analyzuje tento článek otázku pracování doby a osobního výkonu práce, jakož i otázku metodiky související s návrhem zákona.



