Evidence skutečných majitelů
1. ledna 2018 nabyla účinnosti část třetí zákona č. 368/2016 Sb., kterou se mění zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (dále „ZVR“). Touto novelou se zřizuje Evidence údajů o skutečném majiteli; právnické osoby zapsané do veřejného rejstříku jsou podle ZVR ve znění účinném od 1. ledna 2018 povinny uvést do neveřejné části veřejného rejstříku aktuální údaje o skutečných majitelích podle zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (dále „AMLZ“).
Tuto evidenci, blíže upravenou v ust. § 118b až § 118j ZVR, vede v elektronické podobě rejstříkový soud a zákon výslovně stanoví, že není veřejným rejstříkem. Evidence je informačním systémem veřejné správy, do kterého se zapisují údaje o skutečných majitelích, vymezené ust. § 118f ZVR:
a) jméno a adresa místa pobytu, popřípadě také bydliště, liší-li se od adresy místa pobytu,
b) datum narození a rodné číslo, bylo-li mu přiděleno,
c) státní příslušnost a
d) údaj o
1. podílu na hlasovacích právech, zakládá-li se postavení skutečného majitele na přímé účasti v právnické osobě,
2. podílu na rozdělovaných prostředcích, zakládá-li se postavení skutečného majitele na tom, že je jejich příjemcem, anebo
3. jiné skutečnosti, je-li postavení skutečného majitele založeno jinak.
Návrh na zápis výše uvedených údajů podává osoba, která je podle ZVR nebo jiného zákona oprávněna podat návrh na zápis do veřejného rejstříku, a to na předepsaném formuláři. Výše uvedené údaje se neposkytují spolu s opisem zápisu z veřejného rejstříku ani jinak neuveřejňují. Zapsané údaje jsou tak přítomné pro subjekty vymezené v ust. § 118g odst. 3 ZVR, prakticky výhradně orgánům veřejné moci (např. soudům, Finančním úřadům, ČNB, NKÚ atd.).
Jak však určit, kdo je skutečným majitelem právnické osoby?
Podle ust. § 4 odst. 4 AMLZ se skutečným majitelem rozumí „fyzická osoba, která má fakticky nebo právně možnost vykonávat přímo nebo nepřímo rozhodující vliv v právnické osobě, ve svěřenském fondu nebo v jiném právním uspořádání bez právní osobnosti.“ Lze tedy říci, že touto osobou je ten, kdo již nemá ve vlastnické struktuře nikoho dalšího nad sebou, kdo řídí zásadním způsobem činnost právnické osoby, případně ten, kdo vlastní významný podíl na entitě nebo je příjemcem významného podílu jejích výnosů.
Pro určení skutečného majitele AMLZ nabízí při splnění výše uvedených podmínek několik vodítek. U obchodní korporace (v.o.s., k.s., s.r.o., a.s., družstvo, evropská společnost a evropské hospodářské zájmové sdružení) je skutečným majitelem fyzická osoba,
-
která sama nebo společně s osobami jednajícími s ní ve shodě disponuje více než 25 % hlasovacích práv této obchodní korporace nebo má podíl na základním kapitálu větší než 25 %,
-
která sama nebo společně s osobami jednajícími s ní ve shodě ovládá osobu uvedenou v bodě 1,
-
která má být příjemcem alespoň 25 % zisku této obchodní korporace, nebo
-
která je členem statutárního orgánu, zástupcem právnické osoby v tomto orgánu anebo v postavení obdobném postavení člena statutárního orgánu, není-li skutečný majitel nebo nelze-li jej určit podle bodů 1 až 3.
Nelze-li tedy určit skutečného majitele obchodní korporace podle kritérií uvedených v bodech 1 až 3, nastupuje právní fikce, že skutečným vlastníkem je člen statutárního orgánu. K tomu dochází typicky u akciové společnosti se širokou akcionářskou strukturou nebo družstva.
U spolku nebo společenství vlastníků jednotek je skutečným majitelem osoba, která disponuje s více než 25 % jejích hlasovacích práv, nebo je příjemcem alespoň 25 % z jí rozdělovaných prostředků. I tady v případě, že se nepodaří určit skutečného majitele podle výše uvedených kritérií, nastupuje právní fikce skutečného majitele jako člena statutárního orgánu.
Povinnost zjišťovat skutečného majitele pak postihuje přímo danou právnickou osobu, a to na základě ust. § 29b odst. 1 AMLZ, který stanoví: „Právnická osoba vede a průběžně zaznamenává aktuální údaje ke zjištění a ověření totožnosti svého skutečného majitele včetně údajů o skutečnosti, která zakládá postavení skutečného majitele či jiného odůvodnění, proč je tato osoba považována za skutečného majitele.“
K 1. lednu 2018 rovněž nabyla účinnosti část dvanáctá zákona č. 368/2016 Sb., kterou se mění zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZVZ“). Na základě novelizovaného ust. § 122 ZVZ kdy zadavatelé veřejných zakázek musí v zadávacím řízení zkoumat skutečného majitele právnické osoby u dodavatele – a to vše před uzavřením smlouvy na veřejnou zakázku. Děje se tak právě skrze v úvodu zmiňovanou evidenci skutečných vlastníků. Není-li zadavatel schopen zjistit údaje o skutečném vlastníkovi, má právo požadovat předložení výpisu z evidence obdobné evidenci údajů o skutečných majitelích nebo sdělení identifikačních údajů všech skutečných majitelů a žádat o předložení dokladů, z nichž vyplývá vztah všech takto uvedených osob k dodavateli o výpis z obdobné evidence.
**Je nutné upozornit na to, že zápis, byť jen doplňující, do veřejného rejstříku je zapotřebí provést do 1. ledna 2019, po tuto dobu bude bezplatný, později bude účtován soudní poplatek v částce 1.000 Kč. Vzhledem k výše uvedenému tedy doporučujeme neodkládat provedení zápisu do evidence.
**
Další články
Rušíte dovolenou kvůli bezpečnostní situaci? Ne vždy máte nárok na vrácení peněz
Geopolitická situace ve světě dokáže změnit plány během okamžiku. Ozbrojené konflikty, teroristické útoky, masové nepokoje nebo náhlé uzavření vzdušného prostoru mohou vést ke zrušení celé dovolené ještě před odletem. V takových situacích může být poměrně matoucí, kdy vzniká nárok na vrácení peněz za letenky, ubytování i zaplacené služby.
Předkupní právo k nemovitosti
Za jakých podmínek předkupní právo vzniká a jaká jsou jeho specifika? V tomto článku bychom se zaměřili na institut předkupního práva k nemovitostem.
Digitální auditní stopa jako „svědek“ činnosti správního orgánu
Digitalizace veřejné správy postupně mění nejen způsob vedení řízení, ale i samotnou povahu dokazování. Tam, kde dříve hrály hlavní roli listiny, doručenky, úřední záznamy nebo svědecké výpovědi, dnes stále častěji vstupují do hry logy, metadata, časová razítka, změnové historie a workflow záznamy informačních systémů.
Výpověď podnájemní smlouvy ze zákonných důvodů: Nejvyšší soud k výkladu smluvního ujednání odkazujícího na zákon
Nejvyšší soud se v rozsudku sp. zn. 26 Cdo 2274/2025 ze dne 14. ledna 2026 zabýval zdánlivě jasnou otázkou. Jak vyložit ujednání podnájemní smlouvy, podle kterého lze podnájem ukončit „způsobem a z důvodů stanovených občanským zákoníkem“. Rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci nicméně není jen řešením jednoho právního sporu. Rozhodnutí ukazuje i na to, jak je důležité smluvní ujednání vykládat správně a jaké důsledky má, pokud smluvní strany nebo obecné soudy řádný výklad podcení.
Právo států na sebeobranu podle Charty OSN ve víru reálné politiky
Právo na individuální a kolektivní sebeobranu podle článku 51 Charty OSN představuje jeden z klíčových institutů současného mezinárodního práva. Jeho výklad však stále výrazně ovlivňuje reálná politika, fungování Rady bezpečnosti OSN i proměny charakteru ozbrojených konfliktů. Pozornost je věnována podmínkám legitimní sebeobrany, otázce předstižného zásahu i postavení států, které se konfliktů neúčastní přímo, ale podporují jednu z válčících stran dodávkami zbraní a vojenského materiálu.




