Evidence skutečných majitelů
1. ledna 2018 nabyla účinnosti část třetí zákona č. 368/2016 Sb., kterou se mění zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (dále „ZVR“). Touto novelou se zřizuje Evidence údajů o skutečném majiteli; právnické osoby zapsané do veřejného rejstříku jsou podle ZVR ve znění účinném od 1. ledna 2018 povinny uvést do neveřejné části veřejného rejstříku aktuální údaje o skutečných majitelích podle zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (dále „AMLZ“).
Tuto evidenci, blíže upravenou v ust. § 118b až § 118j ZVR, vede v elektronické podobě rejstříkový soud a zákon výslovně stanoví, že není veřejným rejstříkem. Evidence je informačním systémem veřejné správy, do kterého se zapisují údaje o skutečných majitelích, vymezené ust. § 118f ZVR:
a) jméno a adresa místa pobytu, popřípadě také bydliště, liší-li se od adresy místa pobytu,
b) datum narození a rodné číslo, bylo-li mu přiděleno,
c) státní příslušnost a
d) údaj o
1. podílu na hlasovacích právech, zakládá-li se postavení skutečného majitele na přímé účasti v právnické osobě,
2. podílu na rozdělovaných prostředcích, zakládá-li se postavení skutečného majitele na tom, že je jejich příjemcem, anebo
3. jiné skutečnosti, je-li postavení skutečného majitele založeno jinak.
Návrh na zápis výše uvedených údajů podává osoba, která je podle ZVR nebo jiného zákona oprávněna podat návrh na zápis do veřejného rejstříku, a to na předepsaném formuláři. Výše uvedené údaje se neposkytují spolu s opisem zápisu z veřejného rejstříku ani jinak neuveřejňují. Zapsané údaje jsou tak přítomné pro subjekty vymezené v ust. § 118g odst. 3 ZVR, prakticky výhradně orgánům veřejné moci (např. soudům, Finančním úřadům, ČNB, NKÚ atd.).
Jak však určit, kdo je skutečným majitelem právnické osoby?
Podle ust. § 4 odst. 4 AMLZ se skutečným majitelem rozumí „fyzická osoba, která má fakticky nebo právně možnost vykonávat přímo nebo nepřímo rozhodující vliv v právnické osobě, ve svěřenském fondu nebo v jiném právním uspořádání bez právní osobnosti.“ Lze tedy říci, že touto osobou je ten, kdo již nemá ve vlastnické struktuře nikoho dalšího nad sebou, kdo řídí zásadním způsobem činnost právnické osoby, případně ten, kdo vlastní významný podíl na entitě nebo je příjemcem významného podílu jejích výnosů.
Pro určení skutečného majitele AMLZ nabízí při splnění výše uvedených podmínek několik vodítek. U obchodní korporace (v.o.s., k.s., s.r.o., a.s., družstvo, evropská společnost a evropské hospodářské zájmové sdružení) je skutečným majitelem fyzická osoba,
-
která sama nebo společně s osobami jednajícími s ní ve shodě disponuje více než 25 % hlasovacích práv této obchodní korporace nebo má podíl na základním kapitálu větší než 25 %,
-
která sama nebo společně s osobami jednajícími s ní ve shodě ovládá osobu uvedenou v bodě 1,
-
která má být příjemcem alespoň 25 % zisku této obchodní korporace, nebo
-
která je členem statutárního orgánu, zástupcem právnické osoby v tomto orgánu anebo v postavení obdobném postavení člena statutárního orgánu, není-li skutečný majitel nebo nelze-li jej určit podle bodů 1 až 3.
Nelze-li tedy určit skutečného majitele obchodní korporace podle kritérií uvedených v bodech 1 až 3, nastupuje právní fikce, že skutečným vlastníkem je člen statutárního orgánu. K tomu dochází typicky u akciové společnosti se širokou akcionářskou strukturou nebo družstva.
U spolku nebo společenství vlastníků jednotek je skutečným majitelem osoba, která disponuje s více než 25 % jejích hlasovacích práv, nebo je příjemcem alespoň 25 % z jí rozdělovaných prostředků. I tady v případě, že se nepodaří určit skutečného majitele podle výše uvedených kritérií, nastupuje právní fikce skutečného majitele jako člena statutárního orgánu.
Povinnost zjišťovat skutečného majitele pak postihuje přímo danou právnickou osobu, a to na základě ust. § 29b odst. 1 AMLZ, který stanoví: „Právnická osoba vede a průběžně zaznamenává aktuální údaje ke zjištění a ověření totožnosti svého skutečného majitele včetně údajů o skutečnosti, která zakládá postavení skutečného majitele či jiného odůvodnění, proč je tato osoba považována za skutečného majitele.“
K 1. lednu 2018 rovněž nabyla účinnosti část dvanáctá zákona č. 368/2016 Sb., kterou se mění zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZVZ“). Na základě novelizovaného ust. § 122 ZVZ kdy zadavatelé veřejných zakázek musí v zadávacím řízení zkoumat skutečného majitele právnické osoby u dodavatele – a to vše před uzavřením smlouvy na veřejnou zakázku. Děje se tak právě skrze v úvodu zmiňovanou evidenci skutečných vlastníků. Není-li zadavatel schopen zjistit údaje o skutečném vlastníkovi, má právo požadovat předložení výpisu z evidence obdobné evidenci údajů o skutečných majitelích nebo sdělení identifikačních údajů všech skutečných majitelů a žádat o předložení dokladů, z nichž vyplývá vztah všech takto uvedených osob k dodavateli o výpis z obdobné evidence.
**Je nutné upozornit na to, že zápis, byť jen doplňující, do veřejného rejstříku je zapotřebí provést do 1. ledna 2019, po tuto dobu bude bezplatný, později bude účtován soudní poplatek v částce 1.000 Kč. Vzhledem k výše uvedenému tedy doporučujeme neodkládat provedení zápisu do evidence.
**
Další články
Codexis AI: Rozsáhlý test na 170 reálných případech z oblasti pracovního práva
Když se dnes v právním prostředí mluví o umělé inteligenci, debata často sklouzává do dvou krajností: na jedné straně stojí bezbřehý marketing technologických nadšenců, na straně druhé skepse opřená o historky o vymyšlených judikátech. Pro advokáty, podnikové právníky, ale i personalisty a mzdové účetní má však smysl jediné měřítko: jak si jazykový model poradí se reálným případem z českého prostředí, posuzovaným měřítky tuzemské judikatury.
Svoboda projevu soudců na sociálních sítích: Danileţ proti Rumunsku
Evropský soud pro lidská práva (ESLP) koncem loňského roku vynesl důležitý rozsudek v kauze Danileţ proti Rumunsku. Stanovil v něm totiž obecná kritéria pro vyvažování svobody projevu soudců a státních zástupců v online prostoru a jejich povinností zdrženlivosti.
Smlouva, kterou nechtěla ani jedna strana: Když za smluvní strany vyjednávají dva AI agenti
Smlouva tradičně vzniká setkáním dvou vůlí. Automatizované systémy však mohou nabídku vytvořit, upravit a přijmout bez toho, aby člověk viděl konkrétní podmínky. Co když dva AI agenti uzavřou obchod, který odpovídá jejich cílům, ale odporuje záměru obou uživatelů?
Meze povinnosti loajality společníka a obecná prevenční povinnost v kontextu společnické žaloby
Společnická žaloba podle § 157 zákona o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“), představuje jeden z nástrojů ochrany společnosti před nečinností či zneužitím postavení jejího statutárního orgánu.[1] Opravňuje společníka, aby za společnost podal žalobu na náhradu újmy, případně na splnění povinnosti jednatele vyplývající z dohody podle § 53 odst. 3 ZOK proti jednateli, a v tomto řízení společnost zastupoval. S podáním společnické žaloby je přitom spojena mimo jiné povinnost zaplatit soudní poplatek.
Srážka se zvěří není výjimečná. Na co si dát pozor a jak postupovat po nehodě
Stačí okamžik a srážka se zvěří může způsobit vážné poškození vozidla. Riziko však nespočívá pouze v samotném střetu. Ke škodě může dojít i při snaze nehodě zabránit, například při vyhýbacím manévru. Způsob, jakým škoda vznikla, přitom může mít význam pro její posouzení z hlediska pojištění. Důležitou roli proto hraje rozsah sjednaného pojištění, jeho konkrétní podmínky i správný postup bezprostředně po nehodě.




