Odklad zrušení spoluvlastnictví

K tématu odkladu zrušení spoluvlastnictví bylo již na stránkách Právního prostoru publikováno několik článků,[1] na které tento příspěvek volně navazuje.

Podle ustanovení § 1154 o. z. se mohou spoluvlastníci dohodnout, že po sjednanou dobu, nejvýše však po dobu deseti let, nebudou požadovat zrušení spoluvlastnictví. V případě dohody uzavřené na dobu delší, pak tato dohoda zavazuje strany pouze na zákonem stanovených deset let. Dolní časová hranice trvání smluvního omezení není zákonem vymezena. Odklad zrušení spoluvlastnictví lze ujednat opakovaně.

Dohoda dle § 1154 o.z., jak se uvádí v Důvodové zprávě, zásadně zavazuje jen strany a jejich univerzální nástupce. Připouští se však, aby byly smluveny účinky dohodnutého omezení i pro singulární nástupce spoluvlastníků. Pokud by závaznost dohody pro singulární právní nástupce sjednána nebyla, pak by se na ně závazek odkladu zrušení spoluvlastnictví nevztahoval. Dohoda spoluvlastníků o odkladu zrušení spoluvlastnictví může být uzavřena bezprostředně po vzniku spoluvlastnického vztahu anebo kdykoliv později během jeho existence. Uzavření dohody o odkladu zrušení spoluvlastnictví nemá žádný vliv na fungování spoluvlastnictví z hlediska práv a povinností jednotlivých spoluvlastníků, která zůstávají nedotčena, pouze se smluvně zaváží k závazku po určitou dobu se nedomáhat zrušení spoluvlastnictví.

Zákonem je pro dohodu o odkladu zrušení spoluvlastnictví, a to bez ohledu na to, co je předmětem spoluvlastnictví, vyžadována forma veřejné listiny. Pokud se ujednání týká nemovité věci zapsané do veřejného seznamu, tak také odklad zrušení spoluvlastnictví musí být do tohoto veřejného seznamu zapsán.

Rovněž soud může na návrh některého ze spoluvlastníků odložit zrušení spoluvlastnictví a tím poskytnout časově omezené prodloužení existence spoluvlastnictví. Při svém rozhodování o odkladu zrušení spoluvlastnictví musí vedle existence zásadních námitek proti zrušení spoluvlastnictví zohlednit také okolnost, nakolik lze po ostatních spoluvlastnících spravedlivě požadovat setrvání ve spoluvlastnictví. V případě, že by po zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nedošlo k majetkové ztrátě nebo vážnému ohrožení oprávněného zájmu některého ze spoluvlastníků, jen obtížně by bylo možné usuzovat na splnění podmínek pro odklad zrušení spoluvlastnictví.

Vedle dohody spoluvlastníků a rozhodnutí soudu je možné odklad zrušení spoluvlastnictví podle ustanovení § 1155 odst. 2 o. z. založit také závětí. V případě, že by s odkladem zrušení spoluvlastnictví dědicové nesouhlasili, mohou, za předpokladu společné dohody, tento příkaz zůstavitele změnit. Pokud by dohoda v této otázce nebyla mezi dědici možná, může se kterýkoliv z nich obrátit se svým návrhem na soud.

Ačkoliv je zmíněný právní institut v platnosti relativně krátkou dobu, byly již k němu publikovány zajímavé judikáty, které jsou v následujícím textu zmíněny.

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5502/2015, se věnuje otázce určení místní příslušnosti soudu k projednání žaloby na odklad zrušení spoluvlastnictví. Na návrh spoluvlastníka může podle ustanovení § 1155 odst. 1 o. z. soud zrušení spoluvlastnictví odložit, a to z důvodu zabránění majetkové ztráty nebo vážného ohrožení oprávněného zájmu některého spoluvlastníka, přičemž takto lze prodloužit trvání spoluvlastnictví nejdéle o dva roky. Podle uvedeného rozhodnutí je místně příslušným soudem v řízení o odložení zrušení spoluvlastnictví k nemovité věci podle ustanovení § 1155 odst. 1 o.z., a to v souladu s ustanovením § 88 písm. b) o.s.ř. soud, v jehož obvodu se nemovité věci nachází.

Dalším judikátem týkajícím se institutu odkladu zrušení spoluvlastnictví je rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 22 Cdo 4604/2014, ze dne 28. 2. 2017. Podle ustanovení § 1140 odst. 1 o.z. nemůže být nikdo nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Z této zásady vyplývá, že spoluvlastnický vztah je právem, nikoliv povinností a podle ustanovení druhého odstavce téhož paragrafu každý ze spoluvlastníků může kdykoliv žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Právo na zrušení spoluvlastnictví však může být zákonem omezeno, a to z důvodů uvedených rovněž v ustanovení § 1140 odst. 2 o.z., (výjimečně také pro zjevné zneužití práva podle ustanovení § 8 o.z.). Nesmí se tedy žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Podle tohoto rozhodnutí o návrhu na odklad zrušení spoluvlastnictví je třeba vždy rozhodnout samostatným výrokem. Nárok na odklad zrušení spoluvlastnictví je možné uplatnit jak v samostatném řízení, tak i v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. V druhém případě půjde o vzájemnou žalobu a vzhledem k jejich vzájemné souvislosti nebude soud moci rozhodnout o žalobě na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, aniž by dříve či alespoň současně rozhodl o žalobě na odklad zrušení spoluvlastnictví.

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4755/2015, se pak zabývá důvody, resp. požadavky, na základě kterých může být podle ustanovení § 1155 odst. 1 o. z. odklad zrušení spoluvlastnictví odůvodněn. Jedná se jednak o požadavek zabránění majetkové ztráty některého spoluvlastníka dále pak požadavek ve vztahu k předejití vážného ohrožení oprávněného zájmu některého ze spoluvlastníků, k jehož ohrožení by došlo likvidací spoluvlastnického vztahu. Za oprávněný zájem některého ze spoluvlastníků s ohledem na znění prvního důvodu pro odklad zrušení spoluvlastnictví je třeba považovat jiný než majetkový zájem spoluvlastníka, který bude objektivně schopen ospravedlnit zásah do práva ostatních spoluvlastníků na zrušení spoluvlastnictví. Také se nemůže jednat o jakýkoliv zájem, ale o zájem podstatný a zrušením spoluvlastnictví by došlo k jeho vážnému ohrožení. Může se jednat o důvody dočasného charakteru, ale i o důvody charakteru trvalého, jakými je třeba vysoký věk osoby spojený s potřebou obživy a bydlení. Podle názoru soudu však důvody trvalého charakteru samy nejsou dostačující a je nutná další okolnost, která ospravedlní zásah do práva ostatních spoluvlastníků domáhat se kdykoliv zrušení spoluvlastnictví. Touto okolností může být mj. oprávněný předpoklad, že ve lhůtě pro odklad zrušení spoluvlastnictví může objektivně dojít k vyřešení ochrany oprávněného zájmu spoluvlastníka.

Závěrem lze konstatovat, že při rozhodování soudů o tom, zda jsou či nejsou splněny podmínky pro odklad zrušení spoluvlastnictví, musí být vždy pečlivě brány do úvahy konkrétní okolnosti každého případu.