K některým problémům žalob proti České republice

Uplatňování nároku vyplývajícího z odpovědnosti České republiky a územních samosprávných celků za škodu způsobenou při výkonu státní, resp. veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem může přinášet nemalé problémy. K vyvarování se základních procesněprávních omylů slouží následující text.

asistent soudce Obvodního soudu pro Prahu 2
Foto: Fotolia

Žaloba

Je všeobecně známo, že před podáním žaloby na náhradu škody či odčinění nemajetkové újmy přiměřeným zadostiučiněním (dále společně jen „nárok“) ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (zkráceně, dále jen „OdpŠk“), je třeba podle § 14 odst. 1 OdpŠk nejprve uplatnit nárok u příslušeného úřadu uvedeného v § 6 téhož zákona. Pokud tak žalobce neučiní, a tento nedostatek podmínky řízení k výzvě soudu neodstraní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 30 Cdo 532/2013), soud řízení zastaví podle § 104 odst. 2 in fine zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).

K posouzení uplatněného nároku (tzv. předběžnému projednání) má příslušný úřad podle § 15 odst. 1 OdpŠk lhůtu 6 měsíců. Ačkoli odst. 2 téhož paragrafu uvádí, že „domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.“, judikatura dospěla k jinému názoru. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, č. j. 30 Cdo 1529/2011, je totiž možné podat žalobu před uplynutím zmíněné lhůty: „Žalobci nic nebrání v tom, aby žalobu k soudu podal i předtím, než se žalovaná k jeho nároku vyjádří, obzvláště pokud mu hrozí promlčení jeho práva, neboť § 14 OdpŠk stanoví podmínku uplatnění nároku u příslušného úřadu, nikoliv vydání stanoviska žalované.“ Podávat však žalobu dříve, než uplyne lhůta k reakci úřadu (za předpokladu, že dosud nerozhodl) však nelze doporučit. V takovém případě totiž soud řízení pro nedostatek podmínky řízení přeruší. Vyhoví-li dokonce úřad ve lhůtě nároku žalobce, soud v takovém rozsahu žalobu zamítne, příp. řízení zastaví, pokud žalobce vezme žalobu (částečně) zpět.

Co se týče nároku, který je založen pouze škodou, je obvykle v žalobách precizně vyčíslen (např. doložením potvrzení o uhrazení obhajoby v trestním řízení). Je-li však nárok založen např. nemajetkovou újmou způsobenou porušením práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, je třeba ho taktéž řádně vyčíslit. Nepostačuje pouhé vymezení celkovou částkou. V žalobě je proto třeba vycházet ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 stejně jako z § 31a odst. 3 OdpŠk (to vše při vědomosti závěru obsaženého v odst. 31 nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. IV. ÚS 2338/18). Neobsahuje-li žaloba uvedené požadavky, soud je povinen žalobce vyzvat k odstranění vad žaloby. Takový postup však bez zavinění soudu pouze oddaluje rozhodnutí ve věci samé.

Taktéž je třeba připomenout, že k rychlému průběhu soudního řízení přispěje žalobce tím, že již v žalobě tvrdí a doloží, že žalovaný nárok uplatnil u úřadu, jak popsáno výše. Toto doložení však nemůže spočívat v prostém přiložení kopie podání, které žalobce zaslal úřadu. V uvedeném smyslu musí žalobce soudu poskytnout např. kopii podacího lístku nebo vyrozumění úřadu o obdržení podání o uplatnění nároku, příp. stanovisko úřadu. Jinak k tomu bude soudem vyzván.

Co se dalšího dokazování týče, není třeba k žalobě přikládat rozhodnutí soudů a jiných úřadů, na základě kterých měl vzniknout žalobci nárok. Uvedená rozhodnutí jsou totiž obsažena v příslušných spisech, které soud, navrhne-li to žalobce (což se děje v drtivé většině případů), k řízení o nároku žalobce připojí a ze kterých bude při rozhodování vycházet.

Soudní poplatky

Soudní řízení je v rozebíraném tématu zpoplatněno podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ZSP“), když poplatková povinnost vzniká již podáním žaloby. Soudní poplatek se stanoví podle položky 8a sazebníku poplatků ZSP na 2 000 Kč. Je však třeba upozornit na usnesení ze dne 18. 6. 2019, sp. zn. III. ÚS 634/19. Ústavní soud zde dospěl k závěru, „… že je-li v žalobě kumulováno více nároků se samostatným skutkovým základem, je třeba vybrat soudní poplatek za každý takto žalovaný nárok, neboť každý z nároků by mohl být žalován zvlášť.“ Je tak možné, že za žalobu bude soudem vyměřen násobek poplatku uvedeného výše.

Množí se případy, kdy žalobci nesouhlasí s vyměřením soudního poplatku, neboť si nejsou vědomi usnesení Ústavního soudu popsaného výše. Soud však k jeho závěrům musí přihlédnout. Žalobci se proto mohou snažit dohadovat o výši stanoveného poplatku, příp. ho uhradí pouze v „základní“ částce 2 000 Kč. Avšak jakýkoli jiný postup, než uhrazení vyměřeného poplatku v soudem stanovené lhůtě a výši, vede k bezpodmínečnému zastavení řízení ve smyslu § 9 odst. 1 ZSP (není-li nebezpečí z prodlení). Uhradil-li však žalobce soudní poplatek ve stanovené lhůtě a výši, může soudu následně navrhnout vrácení přeplatku. Soud je totiž povinen nesprávně zaplacený soudní poplatek (přeplatek) žalobci vždy vrátit podle § 10 odst. 1 ZSP.

V případě, kdy žalobce uhradí soudní poplatek po stanovené lhůtě, soud opět řízení zastaví. Takový postup přinesl zákon č. 296/2017 Sb. (zkráceně), kterým byla mj. do § 9 ZSP přidána věta „k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.“ Na uvedeném nemůže nic změnit ani po lhůtě k zaplacení soudního poplatku podaný návrh podle § 138 o.s.ř., tj. návrh na osvobození od soudních poplatků. K tomu lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 30 Cdo 825/2019.

Uvedené je však třeba důsledně odlišit od odvolání. Za odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně procesní povahy se obecně soudní poplatek nevybere – viz položka 22 bod 14. sazebníku poplatků ZSP. Při odvolání proti meritornímu rozhodnutí se poplatek také nevybere. O tom rozhodl Ústavní soud nálezem ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3283/18. Je však třeba připomenout, že závěr Ústavního soudu nelze vztáhnout na poplatek za dovolání, ten se vyměří podle položky 23 bod. 1 sazebníku poplatků ZSP. Na uvedeném nemůže nic změnit ani argumentace namířená tím směrem, že zmíněný nález by se měl užít i na dovolání, nebo že žalovaná – Česká republika – je obecně osvobozena od placení soudních poplatků, proto i žalobce by měl být osvobozen, aby nedocházelo k nerovnému postavení účastníků.

Náhrada nákladů řízení

V případě úspěchu žalobce, který byl zastoupen advokátem, je třeba při přiznávání náhrady nákladů soudního řízení poukázat na dvě problematické oblasti. První z nich je aplikace § 31 odst. 4 OdpŠk, která se může ocitnout stranou zájmu žalobce. Uvedené ustanovení omezuje zvyšování nákladů řízení o náklady zastoupení, které žalobce vynaložil v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u úřadu.

Druhou, méně známou skutečností je, že v případě, kdy žalobce požaduje zadostiučinění nemajetkové újmy, a je v meritu věci úspěšný (tj. soud pouze moderuje druh či výši zadostiučinění), má nárok na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. To plyne z nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2000, sp. zn. III. ÚS 170/99.


Hodnocení článku
100%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články