Na první pohled mohou tyto instituty působit podobně, neboť oba umožňují vyčlenění, resp. vložení majetku do založené entity pro správu majetku a jeho následnou správu k předem určenému účelu. Při bližším pohledu se však ukazuje, že tyto instituty vykazují určité odlišnosti, které mohou hrát při výběru konkrétní entity pro správu majetku významnou roli.
Třetí díl našeho šestidílného seriálu se proto zaměřuje právě na komparaci svěřenského fondu a nadačního fondu jako možné nástroje pro správu majetku. Navazuje tak na předchozí část, kde jsme se věnovali srovnání nadačního fondu a nadace. V tomto pokračování se budeme věnovat dvěma institutům, které jsou v České republice obzvlášť často využívány při správě a ochraně majetku, a podrobněji rozebereme jejich rozdíly, společné prvky i praktické dopady volby jednoho či druhého řešení.
Nadační fond má právní subjektivitu, tedy způsobilost mít práva a povinnosti v mezích právního řádu. To představuje jeden z hlavních rozdílů oproti svěřenskému fondu, který je entitou bez právní subjektivity. Uvedené nicméně tak zcela neplatí z pohledu daňového práva, které svěřenskému fondu přiznává daňově právní subjektivitu a se svěřenskými fondy pracuje obdobně jako s právnickými osobami.[1] Vzhledem k absenci právní osobnosti však nemůže sám svěřenský fond například uzavírat smlouvy. Za svěřenský fond proto jedná svěřenský správce, který vystupuje svým jménem, avšak jedná ve prospěch svěřenského fondu.[2] Otázka právní subjektivity úzce souvisí také s vlastnictvím majetku, který je do nadačního nebo svěřenského fondu vložen. Zatímco nadační fond může majetek přímo vlastnit, svěřenský fond takovou možnost nemá. Majetek vyčleněný do svěřenského fondu se stává tzv. „majetkem bez vlastníka“ – přestává být součástí majetku zakladatele, avšak zároveň se nestává majetkem žádné jiné osoby. Správu tohoto majetku vykonává svěřenský správce, který má výlučné oprávnění s ním nakládat v rozsahu omezeném účelem správy, avšak nenabývá k němu žádné vlastnické právo.
Svěřenský fond tak představuje specifický institut českého práva, který vytváří tzv. autonomní jmění – majetek oddělený od majetku zakladatele, správce i osoby, které má být ze svěřenského fondu plněno.[3] Majetek ve svěřenském fondu tak existuje bez vlastníka, ale je spravován podle pravidel stanovených při jeho vzniku zakladatelem v zakladatelské dokumentaci.
Svěřenský fond se vytváří vyčleněním majetku z vlastnictví zakladatele tak, že jej zakladatel svěří svěřenskému správci, a svěřenský správce se na základě smlouvy nebo pořízení pro případ smrti zavazuje majetek držet a spravovat k určenému účelu. Základním dokumentem svěřenského fondu je statut, který vydává zakladatel. Statut se sepisuje v písemné podobě a musí mít formu veřejné listiny.[4] Na rozdíl od svěřenského fondu se nadační fond zakládá sepsáním zakládací listiny, pro kterou však není zákonem vyžadována zvláštní forma.[5] Statut nadačního fondu pak může podrobněji upravit jeho činnost, strukturu orgánů a pravidla pro nakládání s majetkem. Svěřenský fond vzniká dnem zápisu do evidence svěřenských fondů[6] a nadační fond vzniká dnem zápisu do nadačního rejstříku, čímž zároveň nabývá právní osobnost.[7]
Další zásadní rozdíl mezi těmito dvěma instituty spočívá v jejich vnitřní struktuře. Jelikož svěřenský fond není právnickou osobou, nemá ani žádné orgány. Za svěřenský fond navenek jedná tzv. svěřenský správce, který vykonává správu svěřeného majetku v souladu s pravidly stanovenými ve statutu. Počet svěřenských správců musí být ve statutu výslovně uveden a tito správci jsou následně zapisováni do veřejné evidence svěřenských fondů.
Důležitým specifikem svěřenského fondu je, že zakladatel svěřenského fondu může být zároveň svěřenským správcem, případně i jako obmyšlený – tedy osobou, které plyne z fondu prospěch. V takovém případě je však nutné splnit zákonem stanovenou podmínku, která zajišťuje nezávislost správy majetku a předchází možnému střetu zájmů.[8] Pokud zakladatel nebo obmyšlený je zároveň svěřenským správcem, je nezbytné, aby měl svěřenský fond alespoň ještě jednoho dalšího spolusprávce, který nebude ani zakladatelem, ani obmyšleným, a tedy bude nezávislou třetí osobou. V takové situaci platí, že tito spolusprávci musí jednat společně, čímž je zajištěna větší míra kontroly.[9]
Nadační fond oproti svěřenskému fondu musí mít jako právnická osoba své povinné orgány. Ze zákona je nezbytné zřízení alespoň správní rady jako statutárního orgánu a dále revizora, případně dozorčí rady, která slouží jako kontrolní orgán.[10] Zakladatel však může v zakladatelském právním jednání vymezit i další dobrovolné orgány. Pro správní radu zákon nestanovuje minimální počet členů, ani žádné podmínky jako v případě svěřenského fondu a je tak pouze na zakladateli, zda určí, že správní rada bude jednočlenná či vícečlenná. Členem správní rady tak může být i pouze sám zakladatel či pouze osoba, které plyne z nadačního fondu plnění. To umožňuje zakladateli větší autonomii a flexibilitu při správě fondu bez nutnosti zapojení třetí osoby jakožto dalšího člena správní rady.
Uvedené platí obdobně i pro povinně zřizovaný kontrolní orgán, tedy revizora či dozorčí radu. Kontrolní orgán tedy může být jednočlenný či vícečlenný, přičemž v případě obsazení kontrolního orgánu jednou osobu se jedná o funkci revizora a v případě vícečlenného obsazení kontrolního orgánu se jedná o dozorčí radu. Člen správní rady a člen dozorčí rady by přitom neměli být totožné osoby, aby bylo zamezeno kolizi zájmů výkonného a dozorčího orgánu a byla tak zajištěna nezávislost kontrolního mechanismu.
Oba instituty – svěřenský fond i nadační fond – mají společné to, že zákon nestanovuje žádnou minimální výši majetku, který do nich musí být vložen.[11] Zakladatel tak může do fondu vyčlenit, resp. vložit libovolný objem majetku podle svých možností a záměrů. To poskytuje určitou flexibilitu při zakládání těchto entit, protože není nutné disponovat vysokým počátečním kapitálem, který by do nich musel být vložen.
Co se týče účelu těchto entit, v případě nadačního fondu je stanovena podmínka, dle které je nadačnímu fondu zapovězen čistě výdělečný účel, tedy nemůže být založen výlučně za účelem dosahování a rozdělování zisku.[12] Podnikání, případně zisk z něj plynoucí, může sloužit pouze k podpoře nebo realizaci účelu nadačního fondu. Oproti tomu úprava svěřenského fondu toto dovoluje a může tak docházet ke zřízení soukromého svěřenského fondu za účelem dosažení zisku s jeho následným rozdělením mezi určené osoby.
Dalším významným rozdílem mezi svěřenským fondem a nadačním fondem je přístup ke vkládanému majetku. Zatímco do svěřenského fondu může být vložen i majetek zatížený například zástavním právem, nadační fond toto neumožňuje.[13] Majetek nadačního fondu nesmí být zatížen ani použit k zajištění dluhu – zákon v tomto ohledu stanovuje přísnější pravidla. Zatížený majetek se však může shromažďovat pro určité účely v tzv. účelově založené společnosti (SPV – Special Purpose Vehicle), přičemž podíl na tomto SPV již může být do nadačního fondu vložen.
Efektivní nastavení správy majetku ve prospěch budoucích generací představuje zásadní krok k zajištění jeho dlouhodobé stability, ochrany a smysluplného využití. Komparace svěřenského fondu a nadačního fondu jednoznačně ukazuje, že neexistuje univerzální či „nejlepší“ forma pro správu majetku – každá z těchto právních struktur má své specifické výhody, omezení i praktické dopady. Volba vhodné formy správy by proto měla vždy vycházet z individuálních potřeb zakladatele, charakteru a rozsahu majetku, budoucích záměrů zakladatele a řadě dalších individuálních faktorů. Konečné rozhodnutí o volbě konkrétní entity pro správu majetku by proto mělo být výsledkem odborné analýzy a konzultace s právníky, daňovými poradci i rodinnými členy, kteří budou do fondu zapojeni. Pouze tak lze zajistit, že zvolená struktura skutečně naplní svůj účel.
Přečtěte si i články věnované úvodu do problematiky nadačních fondů v ČR a porovnání nadačních fondů a nadací.
[1] Srov. § 17 odst. 1 písm. f) zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.
[2] Srov. § 1448 odst. 3 zákona č. 89/2012, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“).
[3] Srov. ZIMA, Petr. § 1448 [Vymezení svěřenského fondu]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 1.
[4] Srov. § 1452 občanského zákoníku.
[5] Srov. § 395 občanského zákoníku.
[6] Srov. § 1451 občanského zákoníku.
[7] Srov. § 397 občanského zákoníku.
[8] Srov. § 1454 občanského zákoníku.
[9] Srov. Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, č. 89/2012 Dz.
[10] § Srov. § 396 občanského zákoníku.
[11] Srov. § 398 odst. 3 občanského zákoníku.
[12] BAJER, Jan. § 394 [Účel a název]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 9.
[13] Srov. § 398 odst. 1 občanského zákoníku.
Diskuze k článku ()