Ubytovací a na ně navázaná stravovací zařízení a další doprovodné služby musely jako první z úřední moci úplně zastavit provoz a jako poslední budou moci obnovit činnost. V důsledku toho neměly po celou dobu účinnosti krizových opatření žádné příjmy, avšak náklady jim nabíhaly, jako kdyby provoz běžel. Jednalo se zejména o platby za energie - elektřinu a plyn, náklady na průběžnou údržbu objektů, mzdy zaměstnanců, případně další náklady jako nájemné (není-li hotel provozován ve vlastním objektu), splátky úvěrů, leasingu, ostraha apod.
Nedobrovolné zastavení provozu ze dne na den si vyžádalo další vícenáklady, které by za normálního běhu událostí nebylo nutné vynaložit a totéž lze očekávat i při obnovení činností.
Po odeznění podstatné části zdravotních rizik přichází na řadu legitimní úvaha o tom, jak se stát vypořádá s požadavky na náhradu škod, které podnikatelé v tomto oboru uplatní.
Užitečné vodítko představuje rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byla zrušena mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 17. 4. 2020 a ze dne 26. 3. 2020. S velkou pravděpodobností bude jak stát, tak i soudy ve vzniklých sporech vážit v konfliktu stojící základní práva testem proporcionality s tím, že na nejvyšším místě bude nepochybně právo na život a zdraví.
Nároky na náhradu škody mohou mít úspěch zejména v případě, kdy vyjde najevo, že opatření byla příliš restriktivní a zbytečně omezující. Poškozený hotel by proto měl kromě jiného identifikovat právě takové zákazy, které se jeví z jeho pohledu jako nepřiměřené s uvedením možných proveditelných protiopatření (včetně časové náročnosti jejich zavedení), která by za krizové situace umožnila alespoň částečné fungování a tím i zmírnění ekonomických následků. Poukázat lze rovněž na případnou nedůvodnou nerovnost zacházení oproti jiným odvětvím podnikání.
Za škodu se považuje rovněž ušlý zisk. Jeho vyčíslení však nelze stanovit čistě mechanicky podle bilance hospodaření ve srovnatelném období předchozích let, ale je třeba zohlednit dopady pandemie samotné. U náhrady ušlého zisku se jeví jako nejvhodnější zpracování věrohodného modelu, jak by se během nákazy vyvíjelo hospodaření hotelu, kdyby nebylo krizové opatření vydáno a hotel mohl dále poskytovat služby.
Během trvání krizových opatření je třeba zůstat aktivní a podniknout vše, co lze rozumně očekávat, aby vzniklá škoda byla co nejmenší - například co nejdřívější ukončení dohod mimo hlavní pracovní poměr, maximální využití ošetřovného pro zaměstnance pečující o děti, snížení fixních nákladů na co nejnižší možnou úroveň apod. Liknavý přístup k prevenční povinnosti by mohl mít za následek snížení náhrady škody. Naopak náklady vynaložené na odvrácení škody lze do celkové škodní bilance zahrnout.
Škody, které se nepodaří snížit nebo odvrátit, je třeba zdokumentovat a zdokladovat tak, aby z důkazů (zejména listinných) bylo možné dovodit jak vznik samotné škody, tak přímou příčinnou souvislost s krizovým opatřením. Důkazní břemeno vyčíslení újmy a její přímé příčinné souvislosti s krizovým opatřením totiž nese poškozený.
Vzhledem k objemu potenciálně uplatněných škodních nároků a celoplošnému postižení tohoto oboru se uvažuje o přijetí zvláštní právní úpravy. Avšak i stávající obecná norma - krizový zákon umožňuje vypořádání škod způsobených krizovým opatřením.
Diskuze k článku ()