Mohou koronavirová opatření zapříčinit změnu obvyklého bydliště nezletilých dětí?

V důsledku koronavirové pandemie byla vládou ČR vydána i opatření týkající se cestování a hranic, což také ovlivnilo život rodin, kde je jeden z rodičů v zahraničí nebo jsou cizinci.[1] Najednou se z návštěvy na prodloužený víkend nebo týdenní návštěvy jednou za čtvrt roku stal pobyt na tři měsíce a druhý rodič toho hned využívá ve svůj prospěch – dítě je v ČR od března, tak má v červnu automaticky obvyklý pobyt v ČR. Nebo rodič, který zde byl na návštěvě, ale obvyklý pobyt má dítě v zahraničí začíná tvrdit, že je v ČR ne kvůli pandemii a opatřením vlády, ale z důvodu obvyklého pobytu, což dokládá, že je zde již tři měsíce vkuse a dítě je zde sociálně integrované.

Koronavirová pandemie a související státní opatření nejen České republiky, ale i zahraničních států jsou opatřeními mimořádnými, učiněněnými v době nouzového stavu. Nelze tento stav zneužívat pro potřebu ohýbání kritérií, která jsou judikaturou ke stanovení obvyklého bydliště konstantně aplikována.

Pojem „obvyklé bydliště“ není v Úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí ani v nařízení Brusel II bis definován, ale existuje česká i zahraniční judikatura[2], která kritéria tohoto faktického, nikoliv právního hraničního určovatele definuje. Pojem „obvyklého bydliště“ by měl být vykládán vždy ve vztahu k reálné situaci dítěte a okolnostem života konkrétního dítěte, nikoliv tedy v závislosti na formalismu, daném např. trvalým bydlištěm, místem narození, pouhou délkou pobytu. Kromě fyzické - reálné přítomnosti dítěte v daném státě je třeba zohlednit další skutečnosti, které mohou nasvědčovat tomu, že tato přítomnost nemá pouze dočasnou či příležitostnou povahu, a že pobyt dítěte vykazuje také integraci do sociálního a rodinného prostředí, že dítě má aktuální zájem v tomto státě.

K relevantním faktorům patří:

• délka pobytu
• pravidelnost pobytu
• záměry (úmysl) a důvody pro stěhování a následný pobyt dítěte v daném státě
• národnost dítěte, státní příslušnost dítěte
• rodinné, společenské a kulturní vztahy
• aktivity (kroužky, zájmy) dítěte
• jazykové znalosti dítěte
• místo a podmínky návštěvy školy, předškolského zařízení
• kde se nachází ošetřující lékař dítěte
• pracovní vazby rodičů na daný stát
• finanční zázemí v daném státě (např. nemovitosti v daném státě)

Na druhé straně je třeba vzít zřetel, že jde (zpravidla) o místo, v němž dítě pobývalo bezprostředně před přemístěním. Za účelem rozlišení mezi obvyklým bydlištěm a pouhou dočasnou přítomností je třeba zdůraznit, že pobyt musí určitou dobu trvat, aby vyznačoval dostatečnou míru stálosti. Vždy je kladen důraz na dosažení dostatečného stupně kontinuity bydlení/pobytu dítěte v určité zemi. Dítě musí mít k určitému místu vytvořen vztah „domova“, mít zde např. svého lékaře, chodit tam do školky či školy, mít zázemí kamarádů, popř. příbuzných a ztráta takového místa pro něho musí být určitým traumatem.[3] Prostředí dítěte nízkého věku je pak především rodinné prostředí tvořené osobou či osobami, s nimiž dítě žije, které jej skutečně opatrují a pečují o něj.

Rodiče, kteří se do situace v článku popsané dostali, by měli mít důkazy, že jejich pobyt s nezl. dítětem byl v daném státě způsoben státními opatřeními, nebyl plánovaný, a jakmile překážky odpadnou, měli by se navrátit do země obvyklého pobytu nezl. dětí. Byť budou jistá omezení nadále pokračovat[4], zůstává-li rodič s dítětem pod pohrůžkou druhého rodiče v daném státě jen proto, že je mu vyhrožováno, že nemůže vycestovat, protože už je v ČR dlouho a dítě unese, tak započítávání této mimořádné doby není namístě. Stejně tak, pokud je rodič v jiném státě s dítětem a nechce se vrátit, lze podat návrh na navrácení dítěte co nejdříve po skončení všech restrikcí pohybu.

---

[1] Od 14. března 2020 byl vyhlášen pro občany České republiky a cizince s trvalým nebo přechodným pobytem nad 90 dnů na území ČR zákaz vstupu do rizikových oblastí s výjimkou osob, kterým byla udělena výjimka.

Čeští občané a v ČR žijící cizinci nesměli od půlnoci z neděle 15. března na pondělí 16. března až na výjimky opustit Českou republiku.

Od 16. března 2020 vstoupil v platnost zákaz vstupu do České republiky pro všechny cizince bez trvalého či přechodného pobytu v délce nad 90 dní. Ministerstvo zdravotnictví vydalo pokyny pro osoby vracející se z rizikových oblastí ke krizovému opatření vlády ve věci karantény pro tyto osoby.

Od 16. března 2020 vláda zakázala občanům České republiky a cizincům s trvalým či přechodným pobytem v délce nad 90 dní vycestovat z České republiky.

Od úterý 31. března 2020 začalo platit, že všem občanům České republiky a cizincům s povoleným pobytem na území České republiky nad 90 dnů bude povinně nařízena domácí karanténa po dobu 14 dnů po návratu na území České republiky bez ohledu na zemi, ze které se vracejí.

[2] www.incadat.com

[3] rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2244/2011

[4] Např. Podmínky pro cestování do Spojeného království:

Do země nelze cestovat bez udání důvodu. Je nutné nahlásit důvod pobytu a osobní kontakty pod sankcí až £100.

Od 8. 6. zavedena 14denní karanténa pro všechny cestující ze zahraničí (s výjimkou Irska, Normanských ostrovů a Ostrova Man), i když mají negativní test. Karanténa platí pro všechny cestující bez ohledu na způsob dopravy, národnost a zemi původu pod sankcí až £1,000.

Podmínky pro cestování do / z USA:

Občan ČR nemůže cestovat do USA, pokud v posledních 14 dnech pobýval na území států schengenského prostoru, Velké Británie, Irska, Brazílie, ČLR a Íránu. Do USA mohou rodinní příslušníci a další jednotlivci s výjimkami. Po příletu do USA z některé ze zmíněných oblastí je doporučeno zůstat 14 dní v karanténě.

V souvislosti s rozhodnutím vlády o ukončení platnosti opatření omezujícího možnost vycestování z území ČR i nadále doporučuje Ministerstvo zahraničních věcí cestovat do USA jen v naléhavých a nezbytných případech.