Možnosti obrany třetích osob proti neoprávněnému zásahu do jejich vlastnického práva, část I. Zdroj: Fotolia

Možnosti obrany třetích osob proti neoprávněnému zásahu do jejich vlastnického práva, část I.

Příspěvek shrnuje možnosti obrany třetích osob včetně manžela povinného v exekučním řízení. Srovnává aktuální právní úpravu s obdobím před přijetím novely občanského soudního řádu a exekučního řádu v podobě zákona č. 139/2015 Sb. Zaměřuje se především na vylučovací žalobu a institut návrhu na zastavení exekuce a zamýšlí se nad tím, zda zavedením ustanovení § 262b odst. 1 o. s. ř. došlo k naprostému vyloučení použití vylučovací žaloby ve vztahu k manželu povinného.

Mgr. Bc. Petra Juřátková

interní doktorandka Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, asistentka předsedy senátu Nejvyššího soudu ČR

Mgr. Bc. Petra Juřátková

interní doktorandka Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, asistentka předsedy senátu Nejvyššího soudu ČR

Mgr. Zdena Pinkavová

interní doktorandka Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, advokátní koncipientka

Mgr. Zdena Pinkavová

interní doktorandka Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, advokátní koncipientka

Exekuci lze provést jen způsoby uvedenými v zákoně č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“ či „EŘ“). Zajistit majetek k provedení exekuce lze toliko nejvýše v rozsahu bezpečně postačujícím k uhrazení vymáhané pohledávky, jejího pří­slušenství, včetně příslušenství, které se pravděpodobně stane splatným po dobu trvání exekuce, budoucích nákladů oprávněného a nákladů exekuce. Zajišťuje se zásadně jen majetek povinného, eventuálně i majetek jiné osoby (nejčas­těji manželky povinného). Majetek jiné osoby než povinného lze ovšem exekvovat pouze v zákonem předvídaných přípa­dech. Nezřídka však dochází k situacím, kdy jsou do exeku­ce zahrnuty také věci, které nejsou ve vlastnictví povinného a k nimž má práva neslučitelná s exekucí jiná (třetí) osoba,[1] pak lze hovořit o střetu práva na uspokojení přiznané pohle­dávky oprávněného s právem na ochranu vlastnictví třetí osoby („právo jednoho končí právě tam, kde začíná právo druhého“). Zákonodárce si tohoto možného střetu byl vě­dom, a proto v našem právním řádu najdeme i řešení.

Možnosti obrany třetích osob proti neoprávněnému zá­sahu do jejich vlastnického práva před 1. 7. 2015

I když by se mohlo zdát, že do práva třetích osob bude neoprávněně zasaženo pouze v ojedinělých případech, opak je pravdou. Před přijetím novely v podobě zákona č. 139/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ob­čanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozděj­ších předpisů, a zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovi­tostí (katastrální zákon) – dále jen „zákon č. 139/2015 Sb.“, která zavedla povinnost soudního exekutora před vydáním exekučního příkazu na majetek ve společném jmění manže­lů za podmínek obsažených v § 42 EŘ lustrovat veřejný Se­znam listin o manželském majetkovém režimu vedený podle zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notář­ský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NotŘ“), docházelo k neoprávněným zásahům do práv třetích osob zejména v souvislosti s postihem majetku ve společném jmění manželů a dále při provádění exekuce prodejem movitých věcí. Zákon č. 139/2015 Sb. sice mohl zapříčinit eliminaci množství neoprávněných zásahů do práv třetích osob (manželů povinných), podle názoru autorek je však ne­může zcela vyloučit, neboť vedle veřejného Seznamu listin o manželském majetkovém režimu zůstala zachována i ne­veřejná Evidence listin o manželském majetkovém režimu. Obligatorní zápis do veřejného seznamu totiž platí jen pro rozhodnutí, jimiž se po 1. 1. 2014 modifikuje společné jmění (viz § 35j NotŘ), smlouvy o manželském majetkovém režimu se do veřejného seznamu zapisují fakultativně, tj. pokud je to v nich ujednáno, jinak na žádost obou manželů (viz § 721 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jen „OZ“).

Soudní exekutor je při výkonu exekuční činnosti povinen dbát ochrany práv účastníků řízení i třetích osob dotčených jeho postupem (§ 46 odst. 1 EŘ), současně s tím je ovšem rovněž povinen postupovat rychle a účelně. Zejména při pro­vádění mobiliární exekuce či postihu majetku ve společném jmění tedy není v jeho možnostech detailněji zkoumat u každé individuální věci její původ, vlastnictví, resp. subjekty dalších právních vztahů. Nutno podotknout, že to není ani jeho povinností, neboť jej exekuční řád, občanský soudní řád, ani jiný relevantní právní předpis k ničemu podobnému explicitně nezavazuje (s výjimkou § 42 EŘ). Ve vztahu k mo­biliární exekuci exekuční řád dokonce vychází z premisy, že movité věci nacházející se u povinného jsou také jeho vlastnictvím (vyvratitelná domněnka).[2] Jde primárně o věci, které se nacházejí např. v jeho bytě či sídle, nacházejí-li se movité věci, u nichž se předpokládá vlastnictví povinného u třetí osoby, můžou být sepsány jen, jsou-li mu tyto věci odevzdány (§ 326 odst. 2 o. s. ř.). Je však potřeba mít na pa­měti, že i výše uvedená premisa musí být založena na racio­nálním základu a tudíž, že je možné sepsat pouze věci, nad kterými má povinný faktickou moc. Je například nepřípust­né do exekuce zahrnout notebook či mobil, který se nachází sice v době soupisu v bytě povinného, avšak přinesla si je tam osoba, jenž je u povinného na návštěvě,[3] pokud samo­zřejmě z okolností není zřejmé, že věc je povinného a třetí osoba je v daném okamžiku povinnému vrací (například vý­půjčka, výprosa).

Do 1. 7. 2015 měly třetí osoby včetně manžela povinného k dispozici následující prostředky obrany proti nepřípust­nému zásahu do jejich práva:

  • návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu podle § 68 EŘ, který přichází v úvahu toliko v případě provádění exekuce pro­dejem movitých věcí. Z dikce ustanovení § 68 odst. 4 EŘ bylo dovozováno, že uplatnění návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu podmiňuje následné podání vylučovací žalo­by, judikatura ovšem dospěla k závěru, že úspěch žaloby na vyloučení věci z exekuce není podmíněn předchozím včasným návrhem na vyškrtnutí věci ze soupisu (rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 23 Co 35/2011, uveřejněný pod číslem 21/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek);
  • návrh na zastavení exekuce, jenž se týká primárně man­žela povinného. Podle dřívější judikatury byla jako jediný prostředek pro vyloučení věci či práva exekucí nesprávně postižených preferována vylučovací žaloba před návrhem na zastavení exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2003, sp. zn. 20 Cdo 1054/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. ledna 2005, sp. zn. 20 Cdo 2320/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. listo­padu 2006, sp. zn. 20 Cdo 329/2006). Tento závěr byl poz­ději prolomen a byla připuštěna i možnost podání návrhu na zastavení exekuce (srov. např. usnesení Nejvyššího sou­du ze dne 25. září 2012, sp. zn. 20 Cdo 1561/2012, usne­sení Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 2015, sp. zn. 21 Cdo 4525/2014), neboť v obou případech je účelem zasta­vit exekuci ohledně neprávem postižené věci či práva, a to buď podle § 268 odst. 1 písm. f) o. s. ř., nebo podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.;
  • vylučovací (excindační) žalobu podle § 267 (odst. 1 a 2) o. s. ř.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že v případě, že byla exekucí nesprávně postižena věc či právo náležející jiné osobě než povinnému, bylo (je) potřeba, aby se tato osoba proti zmí­něné situaci aktivně bránila, a to, jak již bylo shora zmíněno, například prostřednictvím vylučovací žaloby.

Co se týče obecné povahy excindační žaloby, žaloba je dis­pozičním úkonem žalobce, kterým se zahajuje řízení, a je­jím cílem je vydání rozhodnutí. Vedle obecných náležitostí uvedených v ustanovení § 42 odst. 4 o. s. ř. musí obsahovat také zvláštní náležitosti návrhu na zahájení řízení podle ustanovení § 79 o. s. ř.[4], zejména musí být z žaloby patrno, kterému soudu je určena, kdo ji činí, čeho se domáhá, ozna­čení dalších účastníků, vylíčení rozhodných skutečností a důkazy k nim, datum a podpis.[5][6] „Hlavním specifikem vy­lučovací žaloby je formulace žalobního petitu. Petit musí re­spektovat procesní charakter této žaloby. Žalobní petit tedy nelze formulovat tak, že se věc třetí osoby, který je žalobcem, vylučuje ze soupisu movitých věcí. Petit má být formulován tak, že výkon rozhodnutí, který postihuje konkrétní věc, je ne­přípustný.“[7] Naléhavý právní zájem se u této žaloby netvrdí, ani neprokazuje[8] a jedná se o žalobu, kterou se žalobce do­máhá rozhodnutí o právu exekučním (procesním), nikoliv o právu hmotném.[9]

V souvislosti s vylučovací žalobou si můžeme klást otáz­ku, která práva lze jejím prostřednictvím chránit, neboť občanský soudní řád ani exekuční řád tato práva blíže nespecifikuje. Asi nejčastějším případem je právo vlastnické, v souvislosti s ním je pak touto žalobou chráněno také právo spoluvlastnické, kdy je excindační žalobu oprávněn podat kterýkoliv ze spoluvlastníků.[10] I když by se tak na první po­hled mohlo zdát, ani tato práva nejsou však chráněna vždy a v každém případě. Existují také výjimky, kdy nebude soud­ní ochrana poskytnuta, ani když vylučovací žalobu podá skutečný vlastník věci a tento nebude zároveň povinným. Těmito výjimkami jsou případy, kdy své právo třetí osoba nabyla na základě tzv. neúčinného, resp. odporovatelné­ho právního jednání.[11] Mezi další práva, která mohou být chráněna vylučovací žalobou, přichází v úvahu ještě právo zástavní a právo zadržovací, přičemž obecně tato práva nejsou výkon rozhodnutí nepřipouštějící, avšak lze si před­stavit výjimky, kdy by i ona chráněna tímto způsobem byla. Jedná se například o situaci, kdy by se zadržená movitá věc dostala z retence věřitele následkem protiprávního jednání a posléze byla postižena nařízeným výkonem rozhodnutí. Dávid k tomuto doplňuje, že osoba, která uplatnila retenční právo a věc zadržela, nemůže své právo bránit, jestliže je po­vinný vlastníkem, spoluvlastníkem nebo držitelem postiho­vané věci.[12] Jako poslední chráněné právo můžeme zmínit oprávněnou držbu a lze uzavřít, že žádná další práva chrá­něna prostřednictvím vylučovací žaloby nebudou.

Možnosti obrany třetích osob proti neoprávněnému zá­sahu do jejich vlastnického práva od 1. 7. 2015 (včetně)

Ochrana třetích osob v rámci exekuce prostřednictvím vylučovací žaloby však z hlediska rychlosti a hospodár­nosti řízení nebyla vnímána jako ideální řešení. Z uvede­ného důvodu došlo s účinností k 1. 7. 2015 k novele mimo jiné občanského soudního řádu a exekučního řádu, jíž bylo do občanského soudního řádu zavedeno ustanovení § 262b o. s. ř. Toto ustanovení údajně nahradilo zrušené ustano­vení § 267 odst. 2 o. s. ř. (excindační žaloba). Tímto krokem mělo dojít k vyloučení možnosti manžela povinného bránit se v případě, že je exekucí postižen majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného ve větším rozsahu, než připouští zvláštní právní předpis, nebo nelze-li ho exekucí postihnout (vůbec), excindační žalobou. Podle Pelikána „nová právní úprava tedy celkově přispívá ke spra­vedlivějšímu uspořádání vztahů mezi dlužníky a věřiteli, a to zejména v oblasti společného jmění.“[13]

Od 1. 7. 2015 (včetně) tak mají třetí osoby včetně manžela povinného k dispozici následující prostředky obrany proti nepřípustnému zásahu do jejich práva:

  • návrh na vyškrt­nutí věci ze soupisu podle § 68 EŘ;
  • návrh na zastavení exekuce podle § 262b odst. 1 o. s. ř. v případě toliko manžela povinného;
  • vylučovací (excindační) žalobu podle § 267 o. s. ř. – pod­le názoru autorek i přes účinnost novely v podobě záko­na č. 139/2015 Sb. tato možnost zůstává zachována i pro manžela povinného (vysvětlení viz níže). 

Článek byl publikován v Komorních listech č. 1/2017


[1] MACUR, Josef. Kurs občanského práva procesního, Exekuční právo. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 1998. s. 119.

[2] MACUR, Josef. Kurs občanského práva procesního. Exekuční právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1998, s. 120.

[3] FIALA, Josef. Spory vznikající z podnětu výkonu rozhodnutí. Praha: Universita Karlova, 1972, s. 62.

[4] WINTEROVÁ, Alena. Žaloba v občanském právu procesním. Praha: Univerzita Karlova, 1979, s. 9–17.

[5] Podpis může být nahrazen otiskem razítka právního zástupce s plnou mocí.

[6] Zákon č. 99/1963, občanský soudní řád, vzpp. (§ 79, § 42 odst. 4).

[7] TRIPES, Antonín. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: Naklada­telství C. H. Beck, 2006, s. 168-169.

[8] KURKA, Vladimír, DRÁPAL, Ljubomír. Výkon rozhodnutí v soudní praxi. Praha: Nakladatelství Linde, 2004, s. 822.

[9] DÁVID, Radovan. Vylučovací spory s přihlédnutím k novele exekučního řádu. Právní fórum, 2010, č. 7, s. 344.

[10] DRÁPAL, Ljubomír. In BUREŠ, Jaroslav., DRÁPAL, Ljubomír., KRČMÁŘ, Zdeněk a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 1452.

[11] Zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno. (ust. § 589 OZ).

[12] DÁVID, Radovan. Vylučovací spory s přihlédnutím k novele exe­kučního řádu. Právní fórum, 2010, č. 7, s. 344.

[13] Ministr Pelikán: Schválená novela je dalším krokem k férovým exekucím. Parlamentní listy [online]. Parlamentnilisty.cz, 1. 4. 2015 [cit. 10. 10. 2016]. Dostupné na <http://www.parlamentnilisty.cz/ politika/politici-volicum/Ministr-Pelikan-Schvalena-novela-je-dalsim-krokem-k-ferovym-exekucim-368934>.

exekuce vlastnické právo

Líbil se vám náš článek? Ohodnoťte ho, prosím.

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejčtenější články