Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o autorském právu na jednotném digitálním trhu
Snahy Evropské Unie o docílení harmonizace právních předpisů v oblasti autorského práva a práv s ním souvisejících nadále pokračují. Už ve Strategii pro jednotný digitální trh EU zdůraznila potřebu „absorbovat“ rozdíly mezi jednotlivými národními právními úpravami. Jedním z výsledků je návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o autorském právu na jednotném digitálním trhu, který vyvolává řadu diskuzí ohledně dopadů některých ustanovení. Zejména se jedná o nejasný vztah článku 13 návrhu směrnice s článkem 15 směrnice o elektronickém obchodu. Znění článku 13 v navrhovaném znění vnáší značnou míru nejistoty ohledně režimu vyloučení odpovědnosti poskytovatelů služeb informační společnosti.
Co návrh směrnice přináší?
Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o autorském právu na jednotném digitálním trhu („návrh směrnice“) usiluje nejen o harmonizaci právních předpisů v oblasti autorského práva a práv s ním souvisejících, ale rovněž o rozšíření ochrany nositelů těchto práv. Klíčový cíl představuje tudíž úprava pravidel spolupráce mezi nositeli autorských a dalších souvisejících práv a poskytovateli služeb informační společnosti („ISP“).
Předmětem úpravy návrhu směrnice je také problematika vytěžování textů a dat prováděné výzkumnými organizacemi, užívání děl a jiných předmětů ochrany při digitálních a přeshraničních výukových činnostech, užívání komerčně nedostupných děl institucemi kulturního dědictví a jejich přeshraniční užívání, přístup k audiovizuálním dílům na platformách videa na vyžádání (tzv. audiovizuální mediální služby na vyžádání) a jejich dostupnost, ochranu tiskových publikací v souvislosti s digitálním užitím nebo spravedlivé odměňování autorů a výkonných umělců.
Zásah do režimu vyloučení odpovědnosti ISP (Safe Harbour)?
Jako problematický aspekt návrhu směrnice lze zmínit především článek 13, který by významným způsobem mohl zasáhnout do principu odpovědnosti ISP upravené v rámci směrnice o elektronickém obchodu.
Článek 13 návrhu směrnice zakládá povinnosti ISP realizovat určité dohody s nositeli autorských práv týkající se mechanismů pro identifikaci obsahu. Je však nejasné, jaké dohody s nositeli práv by měly být uzavřeny, resp. kdo je osobou povinnou takové dohody uzavřít (návrh směrnice hovoří o poskytovatelích, kteří ukládají „velké množství“ děl a jiných předmětů ochrany nahrávaných jejich uživateli), co by konkrétněji mělo být jejich obsahem a jak by měla vypadat realizovaná opatření.
V případě ISP totiž směrnice o elektronickém obchodu stanoví podmínky, při jejichž splnění je vyloučena odpovědnost jednotlivých typů ISP při poskytování služeb mere conduit (prostý přenos dat), caching (dočasné ukládání) a hosting (internetová úložiště), tzv. režim Safe Harbour.
Odpovědnost ISP je u všech třech typů služeb vyloučena v případě zachování jejich nevědomosti, resp. pasivity ve vztahu ke konkrétnímu obsahu. Podle článku 15 směrnice o elektronickém obchodu také nemůže být vůči ISP uložena obecná povinnost dohlížet na jimi přenášené, resp. ukládané informace nebo obecná povinnost aktivně vyhledávat skutečnosti a okolnosti poukazující na protiprávní činnost. ISP však musí reagovat na protiprávní obsah a odstranit jej v situaci, kdy se o něm dozví.
Závěr
Je zřejmé, že návrh směrnice výrazným způsobem koliduje s článkem 15 směrnice o elektronickém obchodu, aniž by se návrh tímto jakkoliv zabýval.
Z hlediska situace EU je vhodné doplnit, že současná podoba návrhu směrnice se intenzivně diskutuje na půdě Rady EU (konkrétně Rady pro duševní vlastnictví) a Evropského parlamentu v rámci jeho příslušných výborů.
Další články
Úplata za stejnokroj
Někteří zaměstnavatelé požadují po zaměstnancích platby za poskytnutý pracovní oděv, uniformu nebo firemní stejnokroj, resp. jim částky za jejich užívání sráží ze mzdy. Tento článek popisuje, proč je takový postup v rozporu s pracovním právem.
Řízení o stanovení cen a úhrad léčivých přípravků a překážka litispendence v nich
Problematika stanovení cen a úhrad léčivých přípravků představuje specifickou oblast správního práva, v níž se střetávají regulatorní požadavky, ekonomické aspekty i zájem na zajištění dostupnosti zdravotní péče. Jedním z dílčích, avšak v praxi významných problémů, je aplikace překážky litispendence v řízeních o stanovení cen a úhrad léčivých přípravků, a to zejména ve vazbě na jednotlivé indikace léčivého přípravku.
Omnibus I a náležitá péče: směrnice (EU) 2026/470 a klíčové změny v CSDDD
Před skoro 2 lety se Evropská unie vydala na cestu zmírňování dopadů podnikaní, a tak došlo k přijetí směrnice (EU) 2024/1760, o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti („CSDDD“), která poprvé na unijní úrovni systematicky upravila povinnou náležitou péči (due dilligence) v oblasti lidských práv a životního prostředí napříč hodnotovým řetězcem.
Rizika Shadow AI? Zaměstnanci mohou neúmyslně ohrozit firemní data, porušit dohody o mlčenlivosti nebo GDPR
S rozvojem AI rostou i rizika tzv. Shadow AI, používání neschválených nástrojů a aplikací umělé inteligence při práci s důvěrnými firemními informacemi, daty obchodních partnerů nebo s osobními údaji klientů a zaměstnanců. Zaměstnanci – obvykle v dobré víře a ve snaze zvýšit produktivitu práce – totiž svěří chráněná data nástrojům, nad kterými nemá firma kontrolu a slouží například ke zdokonalování umělé inteligence.
Ekocida: Chybějící dílek v mozaice nejzávažnějších zločinů podle mezinárodního práva
Mezinárodní trestní právo dnes připomíná precizně vyskládanou mozaiku spravedlnosti. Její čtyři dílky, genocida, zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a zločin agrese, chrání lidstvo před těmi nejtěžšími zločiny ohrožujícími mezinárodní mír a bezpečnost. Přesto v tomto zdánlivě uceleném obrazu zůstává prázdné místo, skrze které nezadržitelně uniká odpovědnost za činy, které neútočí přímo na integritu jednotlivců, ale na environmentální stabilitu nezbytnou pro zachování civilizace.
