Existuje v českém právním řádu úprava, která se problematikou náhrady škody vzniklé v souvislosti se zavedenými opatřeními státu zabývá?
Situace je bezpochyby i z pohledu českého práva unikátní a vyvolává mnoho dosud neřešených otázek. Nicméně pozornost je v této souvislosti upřena zejména k zákonu č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení (krizový zákon). Ten v § 36 a násl. upravuje povinnost k náhradě škody vzniklé v příčinné souvislosti s provedeným krizovým opatřením, které bylo přijato k odvrácení či eliminaci krizové situace. Přičemž sám zákon za krizovou situaci považuje mimo jiné i nebezpečí, při němž je vyhlášen nouzový stav. Krizové opatření je poté definováno jako organizační či technické nařízení, jehož cílem je řešení krizové situace anebo odstranění jejích následků. Krizový zákon tak dává bezpochyby možnost, jak se vzniklé škody domáhat. Jak jsem řekl v úvodu, situace je nová a co do právní interpretace odpovědnostních vztahů unikátní. Bude tedy otázkou dalšího formování právního názoru, v jakém rozsahu krizový zákon na danou situaci dopadne.
Jaké jsou tedy podmínky pro uplatnění takto vzniklých nároků?
Podle krizového zákona se nahrazuje škoda způsobená v příčinné souvislosti s přijatými či realizovanými krizovými opatřeními. Platí tedy podmínky obdobné i pro jiné škodní nároky, a to (i) existence škody na straně podnikatelského subjektu anebo fyzické osoby a (ii) tato škoda vznikla v souvislosti s provedeným krizovým opatřením. Krizový zákon koncipuje škodu jako objektivní, tj. bez zřetele na zavinění a podle dostupné rozhodovací praxe není vyžadováno porušení zákona (tedy prokázání protiprávního jednání státu). Stát se odpovědnosti může zprostit jen tehdy, pokud prokáže, že poškozený si škodu způsobil sám či vznikla jinak.
Vůči komu tedy nárok směřuje a jako formou jej lze uplatnit?
Za škodu vzniklou v příčinné souvislosti s krizovým opatřením odpovídá stát. Nárok na náhradu škody uplatňuje poškozený u příslušného orgánu krizového řízení. Ten je určen na ad hoc bázi podle krizového zákona. V případě epidemie koronaviru vystupuje řada subjektů, které mají povahu orgánu krizového řízení a vydávají v rámci své pravomoci příslušná opatření. Určení orgánu odpovědného za vzniklou škodu tak bude záviset zejména na její povaze, resp. v důsledku jaké skutečnosti či jakého přijatého krizového opatření vznikla.
Co je vhodné k žádosti přiložit, aby byla dostatečně průkazná?
Podání musí být písemné a odůvodněné. Bližší informace k tomu krizový zákon nepodává. Ale uplatní se obecné principy platné pro jiné škodní nároky; tedy je nutné zejména skutkově vymezit vznik škody (také její výši) a prokázat příčinnou souvislost mezi škodou a nařízeným krizovým opatřením. Jinými slovy popsat a prokázat obecné i zvláštní předpoklady odpovědnosti za škodu podle krizového zákona. Řízení o tomto nároku je dále koncipováno jako dvoustupňové. Tedy žalobu na náhradu škodu lze podat pouze za předpokladu, že nárok na náhradu škody byl dříve neúspěšně uplatněn u orgánu krizového řízení, a to v prekluzivní lhůtě. Podnikatelům lze tedy nyní doporučit pečlivou evidenci vznikajících škod a jejich důsledné dokladování s tím, že před uplatněním nároku bude vhodná konzultace těchto podkladů s právníkem.
Jaká je tedy lhůta pro uplatnění takto vzniklých škod?
Lhůta stále běží. Nárok je nutné uplatnit písemně, odůvodnit a doložit příslušnými podklady ve lhůtě 6 měsíců od doby, kdy se poškozený o druhu a rozsahu škody dozvěděl. Nejdéle do 5 let od vzniku škody. Lhůta je prekluzivní; její nedodržení má za následek ztrátu nároku.
Jsou s uplatněním tohoto typu nároků spojeny nějaké poplatky?
Řízení u příslušného orgánu krizového řízení není zpoplatněno. Nebude-li ovšem žádosti vyhověno, poté se musí žadatel s nárokem obrátit na soud. Za zahájení soudního řízení o náhradu škody vybere soud poplatek dle sazebníku (dnes 5 % z žalované částky), pokud žadatel nedosáhne na osvobození.
Jedná se dnes bezpochyby o unikátní situaci. Jsou již známy limity, které mohou uplatnění těchto nároků omezit či vyloučit?
Jistě. Situace je unikátní a proto je více otázek, než odpovědí. Jsem přesvědčen, že klíčová při řízení o náhradě škody podle krizového zákona bude otázka prokázání příčinné souvislosti mezi vzniklou škodou a provedeným krizovým opatřením. Bylo by chybou se domnívat, že všechny škody dnes vznikají či vzniklé jsou bez výjimky přičitatelné krizovým opatřením státu. Tak tomu není. Škody vznikají i bez ohledu na přijatá opatření státu, kdy jejich příčinou je samotná pandemická situace. Ta primárně ovlivňuje chování lidí i obchodní vztahy. Krizová opatření státu jsou v mnoha případech sekundární příčinou vznikajících škod, případně na vznik škody nemají vliv. Rozlišení toho, co je příčinou vzniku škody – zda krizové opatření státu či sama pandemická situace a reakce podnikatelské veřejnosti na ní - bude tedy pro vznik odpovědnosti klíčová. Dále se jedná o ušlý zisk, jehož náhrada není krizovým zákonem explicitně řešena. Zda se i na ušlý zisk bude krizový zákon vztahovat ve stejném rozsahu, bude jistě otázkou další interpretace a formování právního názoru. Nakonec klíčovou roli může při náhradě škody sehrát i proporcionalita přijatých krizových opatření. Ani tento faktor nelze pominout a bude jistě interpretován ve vztahu vyvinění se z odpovědnosti k náhradě škody či limitaci její náhrady. Každý případ tedy bude nutné posuzovat velmi individuálně s ohledem na specifika daného oboru a nelze tak nyní stanovit jakoukoliv „kalkulačku škod“, která by platila pro všechny podnikatele.
Jak škodám předcházet, aby později nebyl nárok podnikatele pro porušení této povinnosti krácen?
To souvisí s důsledným plněním prevenční povinnosti. Tedy povinnosti předcházet škodám či jejich dopad eliminovat. Ta bude u každého podnikatelského segmentu či podnikatele individuální. Nicméně platí, že každý podnikatelský krok, který je dnes spojen se vznikem škody, by měl být pečlivě zvažován i s ohledem na plnění této zákonné povinnosti. Podnikatelé by tedy už nyní měli přijímat přiměřená opatření, která výši škody budou eliminovat a tato opatření si řádně dokumentovat, případně si zajistit podklady, proč nemohou přijmout opatření další.
Jsou i jiné možnosti, jak se domáhat kompenzace škod či získat jinou podporu mimo režim popsaný výše?
Řízení podle krizového zákona není jediný způsob, jak škodu či nároky uplatnit. Podnikatelé by měli zejména posoudit, zda vzniklé škody nejsou kryty již pojištěním (např. z důvodu přerušení provozu či pro jiný pojistný důvod). Dále budou následovat podpory pro jednotlivé sektory průmyslu, a to jak ze strany státu, tak i EU. Na tomto místě doporučujeme být aktivní a o své nároky se přihlásit. Bezpochyby i soukromé právo nabízí řadu možností, jak se v dané situaci vyvázat či bez sankcí neplnit sjednané závazky, kdy aktivní přístup podnikatelské veřejnosti k těmto opatřením a jejich využití bude bezpochyby znakem plnění prevenční povinnosti, o níž je pojednáno výše.
Hovoří se o tom, že vzhledem k aktuálním opatřením, které vydalo ministerstvo zdravotnictví, může být problém s náhradami škody. Jak tuto situaci vidíte?
Celou debatu ohledně nároků na náhradu škody v souvislosti s vydanými krizovými opatřeními státu vnímáme jako logickou součást formování právního názoru na tuto unikátní, právem neřešenou situaci. Nelze jednoznačně odpovědět ani na tuto otázku, a to i s ohledem na bezpochyby účelové jednání státu.
Pokud se podíváme na předpoklady vzniku nároku na náhradu škody podle krizového zákona, poté je to (i) vydání krizového opatření a (ii) vznik škody v souvislosti s vydaným krizovým opatřením. Protiprávnost či nezákonnost takového opatření se nevyžaduje. Krizové opatření podle téhož zákona je organizační nebo technické opatření určené k řešení krizové situace a odstranění jejích následků, včetně opatření, jimiž se zasahuje do práv a povinností osob.
Krizový zákon nestanoví, že jej musí vydat pouze vláda. Naopak, za orgán krizového řízení zákon ministerstva dokonce označuje. Pravomoc vydat krizové opatření podle krizového zákona má i ministerstvo zdravotnictví.
V dotazované věci jde ovšem podle našeho názoru o jinou věc. Stát tímto krokem připouští a snaží se relativizovat dopad krizového zákona, který je pro něho z hlediska odpovědnosti velmi striktní a nevýhodný. Pokud tedy bylo poslední opatření vydané ministerstvem zdravotnictví v režimu jiného než krizového zákona, snaží se tím stát pouze vyvázat ze striktně upravené odpovědnosti podle krizového zákona, k níž není vyžadována nezákonnost či protiprávnost jednání státu. Do jaké míry je tento postup přípustný i z hlediska ústavně konformního výkladu, je podle mého názoru značně diskutabilní. Ale jak jsem řekl, právní názor se na tuto problematiku každým dnem vyvíjí.
Co tedy bude pro posouzení dané situace ještě nutné vědět?
Bude rozhodující, zda ministerstvo zdravotnictví i v tomto případě vystupovalo jako orgán krizového řízení podle krizového zákona. Krizový zákon to ve vztahu k definici krizového opatření nevyžaduje. Jak jsem uvedl, zákon neuvádí, který konkrétní subjekt musí krizové opatření vydat. Pouze stanoví, že se musí jednat o opatření organizačního či technického charakteru určené k řešení krizové situace a odstranění jejích následků.
Poslední rozhodnutí bylo vydáno mimo režim krizového zákona, tedy snahou státu je se dopadům tohoto zákona vyhnout a docílit posuzování jeho činnosti mimo režim tohoto zákona. Nově tak bude nutné posuzovat při uplatnění nároků na náhradu škody i otázky, které v režimu krizového zákona nebylo nutné řešit. Jedná se např. o zákonnost přijatých opatření či jejich přiměřenost.
Co by měli podle vás v tuto chvíli podnikatelé, kteří plánují žádat náhradu škody dělat, a jaký by k tomu měli zvolit mechanismus?
V tuto chvíli určitě dvě věci. Předně monitorovat a dokumentovat vznikající škody. Klíčové pro uplatnění nároku bude prokázání příčinné souvislosti mezi krizovým opatřením a vzniklou škodou. Důkazní břemeno nese poškozený. Prokázání škody bude tedy jeho hlavním úkolem. Doplňuji, že z procesního hlediska je toto jedním z nejtěžších právních i faktických úkolů, při kterém je nutné často spolupracovat se znalci, analytiky a podobně. Dále pak důsledné plnění takzvané prevenční povinnosti. Tedy snažit se předcházet vznikajícím škodám a být schopen toto prokázat.
Krizový zákon cituje jediný důvod pro vyloučení odpovědnosti státu. Tím je, že si poškozený škodu způsobil sám. Nakonec pak musí poškozený nároky uplatnit v prekluzivní lhůtě šesti měsíců. Nicméně doplňuji, že pro každý případ či skupinu podnikatelů mohou být podmínky věcného přezkumu nároku a jeho uplatnění odlišné.
V případě restaurace či jiných provozů, které mají otevřené "výdejní okénko", se pak mluví o tom, že by na náhradu škody vůbec nemusely mít nárok, protože neměly, či nemají zcela zavřeno. Jak tomu podle vás je?
Bude určitě záviset na typu provozu a posouzení, jak v konkrétním případě podnikatel vystupoval a co činil k odvrácení škody. Na tuto otázku nelze odpovědět bez dalších detailů a znalosti dané situace. Nicméně jak bylo uvedeno, liberačním důvodem státu pro zbavení se odpovědnosti je právě skutečnost, že si poškozený škodu způsobil sám. Přičemž se tak může stát nejen konáním, nýbrž i opomenutím. Proto je nutné vynaložit veškeré úsilí na straně každého podnikatele, aby škoda v jeho konkrétním případě nevznikala, a jejímu vzniku aktivně bránit všemi dostupnými prostředky, právními i věcnými.
Diskuze k článku ()