Nepominutelný dědic, jeho nárok na povinný podíl a jeho vydědění

V tomto článku bychom se rádi zaměřili na jistý problém, jenž může, ale nemusí nastat, přičemž uvedené se pokusíme vysvětlit na vzorovém příkladu. Nepominutelní dědici mají nárok na povinný podíl z pozůstalosti. Nepominutelnými dědici jsou potomci zůstavitele, a pokud tito nedědí, pak jsou nepominutelnými dědici potomci potomků zůstavitele, tj. vnoučata zůstavitele.

Mgr. Dominik Šlemrreferent Odboru řízení rizik Finančního úřadu pro hl. m. Prahu
Mgr. Lukáš Pulgret, LL.M.referent Odboru vymáhacího Územního pracoviště pro Prahu 4 Finančního úřadu pro hl. m. Prahu

Nezletilý nepominutelný dědic musí dostat nejméně tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu a zletilý nepominutelný dědic musí dostat nejméně čtvrtinu jeho zákonného dědického podílu.[1] 

V některých případech lze nepominutelného dědice vydědit, tj. jeho právo na povinný podíl vyloučit, anebo toto právo zkrátit. Zůstavitel je oprávněn nepominutelného dědice vydědit, pokud tento

  • neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nouzi,
  • neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem, jaký by projevovat měl,
  • byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze
  • nebo vede trvale nezřízený život.[2]

Zůstavitel je oprávněn vydědit i nepominutelného dědice, jenž je zadlužen nebo marnotratný do takové míry, že panuje obava o zachování povinného podílu pro jeho potomky. Zůstavitel tak může učinit pouze tím, že povinný díl odkáže potomkům nepominutelného dědice (tj. svým vnoučatům), a není-li jich, pak potomkům potomků nepominutelného dědice (tj. svým pravnoučatům).[3]

Nyní přejděme ke vzorovému přikladu, v němž má otec dva syny - Stanislava a Adama. Stanislav žije vcelku spořádaným životem, a protože jeho otec pokročilého věku již není schopen se o sebe plně postarat, ponechal si otce u sebe doma a pravidelně ho dopravuje k lékaři a zajišťuje mu potřebnou asistenci. Adam však spořádaný život nevede a krom toho, že je drobný kriminálník a narkoman, nejeví o otce žádný zájem a ani mu není známo, kde se otec nachází. Otec se jednoho dne pod vlivem emocí rozhodl, že Adama vydědí prohlášením a sepsal závěť, v níž veškerý svůj majetek v hodnotě přibližně 10 milionů odkázal výhradně Stanislavovi, načež následně zemřel. Je zahájeno řízení o dědictví, ve kterém se Adam dozví, že byl vyděděn nemaje nárok na dědictví.

Adam uzná pravost listiny (neboť má se Stanislavem dobrý vztah), avšak bude popírat planost vydědění. Dlužno podotknout, že podle ustanovení § 1648 OZ má „vyděděný“ nepominutelný dědic právo na povinný podíl i v případě, že zůstavitel neuvedl důvody vydědění, ledaže bude proti němu prokázán zákonný důvod vydědění. Zůstavitel tedy neuvedl důvody, na základě kterých vydědil Adama. Jsme toho názoru, že je v této chvíli dědické řízení ukončeno a nepominutelný dědic má možnost se domáhat svého povinného podílu podle ustanovení § 1648 OZ občanskoprávní žalobou. 

Zákon89/2012 Sb. Zákon občanský zákoník
§ 1648

Nevysloví-li zůstavitel důvod vydědění, má nepominutelný dědic právo na povinný díl, ledaže se proti němu prokáže zákonný důvod vydědění.


Zobrazit celý dokumentvčetně souvisejících dokumentů a komentářů

Obyčejně existuje mnoho příkladů, které se dají vzájemně kombinovat a každý případ se musí posuzovat konkrétně vzhledem k jeho zvláštnostem. Pokud by býval Adam žil v zahraničí a otci občas zavolal nebo poslal dopis, je plně na soudcovském uvážení, zda „neprojevoval o zůstavitele opravdový zájem, jaký by projevovat měl“. Taktéž v otázce „vedení nezřízeného života“ nemusí být vše jednoznačné, jak to na první pohled vypadá. Pokud byl Adam v dětství bit, v rodině panovala celková disharmonie a otec o něho neprojevoval zájem, vyvstává otázka příčinné souvislosti mezi kriminálními aktivitami či narkomanií Adama a otcova přístupu od raného dětství. Pokud se o něj otec nestaral, má Adam vštípené tyto vzorce chování a nelze rozumně předpokládat, že se o otce ve stáří postará.

Chceme tímto poukázat, že ačkoliv se může skutečnost jevit na první pohled jako něco jasného nebo faktického, při bližším pohledu tomu tak být nemusí. V rodinném právu obzvláště, se musí jednotlivé skutečnosti posuzovat individuálně a ve vzájemných souvislostech a s určitým respektem, neboť se jedná o citlivé věci pro účastníky řízení.

Na závěr bychom rádi uvedli, že to co jsme v článku naznačili, můžeme nazvat jako „spoluvinu zůstavitele na důvodech, které vedly k vydědění nepominutelného dědice“ a umíme si tento institut představit jako součást soudcovské úvahy.


[1] Ustanovení § 1642 a 1643 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“)

[2] Ustanovení § 1646 odst. 1 OZ

[3] Ustanovení § 1647 OZ

Hodnocení článku
100%
Pro hodnocení článku musíte býtpřihlášen/a
Sdílejte článek
Přidat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a
Tento web využívá cookies pro zajištění funkčnosti webu a získání statistik návštěvnosti webu

Partneři projektu

Všichni partneři