Neshoda rodičů ve věci vzdělání nezletilého dítěte Zdroj: FOTOLIA

Neshoda rodičů ve věci vzdělání nezletilého dítěte

Postupem času jsou stále častější situace, kdy se rodiče (a to obvykle po rozchodu či rozvodu) nejsou schopni dohodnout ohledně vzdělání svého nezletilého dítěte. Nejčastěji je předmětem sporu otázka, jaké školské zařízení by mělo dítě navštěvovat.

JUDr. Jana Tomešová

JUDr. Jana Tomešová

advokátka, Advokáti Písek

JUDr. Jana Tomešová

advokátka, Advokáti Písek

Může však vyvstat i spor mezi rodiči, zda má dítě nastoupit do základní školy, či zda je na místě zvolit odklad. Spor mezi rodiči o těchto otázkách může být řešen i soudní cestou a tento článek se zabývá výkladem takovéhoto soudního sporu. 

Právní posouzení zajišťování vzdělání dítěte 

Předně je nutno si vymezit pojem rodičovské odpovědnosti, který je pro pochopení dalšího výkladu klíčový. Rodičovská odpovědnost dle ustanovení § 858 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která kromě péče o dítě spočívají také v: 

  • ochraně dítěte
  • udržování osobního styku s dítětem
  • zajišťování výchovy a vzdělání dítěte
  • určení místa bydliště dítěte
  • zastupování dítěte
  • spravování jmění dítěte

Naprosto stěžejní je zásada, že rodičovská odpovědnost náleží stejně oběma rodičům. Vyplývá z ní rovněž skutečnost, že rodičovská odpovědnost zůstává zachována oběma rodičům i v případě, že je dítě svěřeno pouze do péče jednoho z nich. Výjimkou z této zásady je případ, kdy soud rodiče rodičovské odpovědnosti zbaví. 

Tento princip je však v praxi často opomíjen. Po rozchodu či rozvodu rodičů nezletilého dítěte je obvykle mezi rodiči vyřešena otázka péče o dítě, výživného a případně i rozsah styku dítěte s jedním či oběma rodiči. Pečující rodič pak často zastává názor, že svěřením dítěte do jeho péče je oprávněn nadále rozhodovat o veškerých záležitostech týkajících se dítěte sám. Opak je však pravdou. 

Protože rodičovská odpovědnost zahrnuje veškeré výše uvedené záležitosti, tedy i zajišťování vzdělání dítěte, je k veškerým rozhodováním týkajícím se vzdělání dítěte třeba shody obou rodičů.  

Výkon rodičovské odpovědnost však zahrnuje nejen práva, ale v první řadě povinnosti, což zákonodárce zdůraznil i tím, že při definici rodičovské odpovědnost slovo povinnosti předřadil právům. Kromě jiného jsou rodiče při výkonu rodičovské odpovědnosti povinni respektovat zásady vymezené v o.z. Přední a nejdůležitější zásadou je dbát na zájem dítěte. Rodiče by rovněž měli vždy postupovat způsobem a v míře odpovídající stupni vývoje dítěte. 

Práva a povinnosti rodičů spadající do oblasti rodičovské odpovědnosti vznikají narozením dítěte a zanikají nabytím jeho zletilosti, tedy dovršením osmnáctého roku věku. 

Postup rodičů při rozhodování o vzdělání dítěte

Nejdříve se zaměřím na postup rodičů, jak by měl vypadat před tím, než se obrátí na soud. Měli by předně mít na paměti, že je v nejlepším zájmu dítěte, pokud se dokáží dohodnout a dokáží soudu předejít. Při rozdílných názorech na vzdělání dítěte by tak rodiče měli dle ustanovení § 880 odst. 2 o.z. vzít při rozhodování v úvahu jeho názor, schopnosti a nadání. 

Předně by si tedy rodiče měli zjistit názor dítěte, to však platí pouze v případě, že je dítě pochopit předmětnou záležitost a vytvořit si na ni názor a rovněž tento názor rodičům sdělit. Rodiče by tak měli dítěti dát dostatečný prostor pro možnost získání vlastního názoru, zejména mu sdělit vše potřebné a případně mu nabídnout i informace z jiných zdrojů. Například mu mohou zajistit před zápisem návštěvu školy a seznámení s možnou učitelkou, neboť školy tuto možnost často nabízí. Zjistit, kteří kamarádi by s ním mohli být ve třídě, které aktivity škola nabízí apod. Nedává tak příliš smysl probírat s dítětem otázku volby mateřské školy, avšak již k základní škole je schopno si dítě nějaký názor vytvořit, zvláště když mu k tomu rodiče v souladu s výše specifikovanou zásadou poskytnou podmínky. Názoru dítěte by pak rodiče měli věnovat patřičnou pozornost a vzít jej při rozhodování v úvahu.

Dále by pak měli rodiče posoudit schopnosti a nadání dítěte. Obvykle rodiče své dítě dobře znají a jsou schopni si na ně učinit svůj názor, v některých případech však může být vhodné zohlednit i názor jiných osob, zejména stávajících pedagogů dítěte, případně pak odborníků na pedagogiku, pedopsychologii, logopedii apod. 

V tuto chvíli by rodiče měli postupovat podle další významné zásady, a to vykonávat rodičovskou odpovědnost ve vzájemné shodě, což se však v praxi často nedaří. Zákon s touto možností počítá a v ustanovení § 877 odst. 1 o.z. stanoví, že soud rozhodne o záležitosti, která je pro dítě významná zejména se zřetelem k jeho zájmu, v případě, že:

  • se rodiče ve významné záležitosti nedohodnou, nebo 
  • jeden rodič vyloučil z rozhodování o významné záležitosti dítěte druhého rodiče.

Ustanovení § 877 odst. 2 o.z. považuje za významnou záležitost kromě dalšího i volbu vzdělání nebo pracovního uplatnění dítěte. Není tedy pochyb o tom, že tato záležitost může být v případě neshody rodičů řešena soudní cestou. 

Před zahájením soudního řízení by však rodiče měli v zájmu dítěte vynaložit úsilí na dosažení shody a pečlivě zkoumat objektivní kritéria pro volbu vzdělávacího zařízení dle nejlepšího zájmu dítěte, nikoli dle zájmu vlastního. V každém případě by se pak rodiče měli vyvarovat využívat otázku volby školy k záměrnému poškozování druhého rodiče prostřednictvím dítěte. Při hledání shody mohou rodiče využít případně i služeb mediátorů či odborníků na rodinnou terapii, kteří jsou schopni rodičům při nalézání shody pomoci. 

Řízení o rozhodnutí týkající se vzdělání dítěte 

V případě, že se rodiče nedohodnou, může se každý z nich obrátit v souladu s výše uvedeným principem na soud, aby soud o volbě školy rozhodl. 

V takovém případě je nutno zohlednit zvláštnosti procesní úpravy pro tento druh řízení, které jsou vymezeny v ustanovení § 466 a následujících zákona o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“), podle kterého soud rozhoduje o věcech pro nezletilé dítě významných, na nichž se nemohou rodiče dohodnout. Řízení lze zahájit pouze na návrh zákonného zástupce, tedy matky nebo otce dítěte. Dítě je v řízení zastoupeno opatrovníkem, kterého jmenuje soud, přičemž obvykle je jmenován orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD).

V rámci řízení se soud v souladu s ustanovením § 474 odst. 1 z.ř.s. pokusí vést rodiče k nalezení smírného řešení, k tomu může soud uložit rodičům na dobu nejvýše 3 měsíců účast na mimosoudním smírčím nebo mediačním jednání nebo rodinné terapii, nebo jim nařídit setkání s poskytovatelem odborné pomoci, zejména odborníkem v oboru pedopsychologie. Smysl to může mít zejména v případě, kdy rodiče těchto možností nevyužili před zahájením soudního řízení. 

Pokud se ani soudu nepovede dovést rodiče k dohodě, bude v řízení zjišťovat skutečnosti, která jsou pro rozhodnutí relevantní. Bude tedy zjišťovat a posuzovat, které vzdělávací zařízení bude v nejlepším zájmu dítěte. Především se bude soud zabývat zjištěním názoru dítěte. Je samozřejmé, že tento názor bude mít větší význam u staršího dítěte, důležité je však zjistit názor i u dítěte mladšího. Tuto skutečnost opakovaně zdůrazňuje ve svých rozhodnutích i Ústavní soud, který v rezignaci soudů na zjištění názoru dítěte, dokonce i dítěte mladšího školního věku, může spatřovat i důvod pro zrušení rozhodnutí.[1] Při zjištění názoru dítěte je preferováno přímé vyslechnutí dotyčného nezletilého. To neplatí, pokud zde jsou okolnosti, které by to vylučovaly.

Jak jsem již uvedla, názor dítěte na volbu mateřské školy nebude relevantní, názor dítěte u základní školy již svou roli hrát může, byť pořád nikoli klíčovou. Zato u výběru střední školy je naopak názor dítěte nutno považovat za rozhodující kritérium pro rozhodnutí soudu.[2]

Dále by tedy soud měl zhodnotit schopnosti a nadání dítěte, jak je výše uvedeno, a posoudit, jak tyto vlohy a případné jiné potřeby dítěte odpovídají vzdělávacím zařízením navrhovaným rodiči. Zde může hrát roli zejména zvláštní nadání či inteligenční potenciál dítěte, na druhé straně pak např. zdravotní či psychický hendikep, kterým odpovídají specifické potřeby dítěte. Nejlepšímu zájmu dítěte tak může odpovídat vzdělávací zařízení, které nabízí např. zvláštní péči, malý kolektiv, či školu s malý počtem tříd, jiný systém přístupu ke vzdělávání (jako např. školy se slovním hodnocením apod.) nebo naopak širší nabídku jazykových, uměleckých či sportovních aktivit apod. 

V neposlední řadě by měl soud zkoumat kvality rodiči navrhovaných vzdělávacích zařízení. Zde lze očekávat největší potíže na straně soudů, neboť tento může jen velmi obtížně vyhodnotit, která ze škol je pro dítě vhodnější. Spíše bude důležitější vzdálenost školy od bydliště obou rodičů, možnost sdílet třídu s kamarády, nicméně svou roli mohou samozřejmě hrát i dlouhodobé výsledky školy v objektivních srovnáních (např. v přijetí počtu žáků na střední školy), nabídka vedlejších aktivit, případně jiné mimořádné okolnosti na straně školy. Bez významu samozřejmě nebude ani skutečnost, která škola je tzv. spádová. 

Jistým vodítkem pro soud při hledání nejlepšího zájmu dítěte může mít i zkoumání chování rodičů a jejich motivů při prosazování jimi preferované školy, tedy zda se skutečně snaží dosáhnout vhodného řešení pro dítě, či zda naopak využívají tohoto řízení k prosazení vlastních cílů či poškození druhého rodiče přes dítě. 

V návaznosti na zjištěné skutečnosti musí soud vyhodnotit veškerá kritéria a učinit závěr o tom, která škola bude v nejlepším zájmu dítěte. Ve věci pak rozhodne soud rozsudkem, který následně umožní zápis dítěte do předmětné, soudem stanovené školy i přes nesouhlas druhého rodiče. 

Bez významu není ani skutečnost, že popsané řízení se zahajuje výhradně na návrh jednoho z rodičů. Z toho vyplývá, že se neuplatní zásada stanovená v ustanovení § 23 z.ř.s., dle které nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Je tedy nutno postupovat podle ustanovení § 142 a následujících občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Proto soud přizná náhradu nákladů řízení tomu z rodičů, který měl ve věci úspěch. Tuto skutečnost je vhodné mít na paměti při rozhodování, zda podat návrh na zahájení tohoto řízení. 

Pro úplnost je nutno uvést i skutečnost, že i v těchto řízeních o volbě vzdělávacího zařízení je možno nařídit předběžné opatření dle ustanovení § 74 a následujících o.s.ř., pokud nastane potřeba zatímně upravit poměry dítěte. Výklad k předběžnému opatření v těchto otázkách však přesahuje rámec tohoto článku.  

Závěr

Při shrnutí výše uvedeného je nutno konstatovat, že nejlepším zájmem dítěte je shoda rodičů na škole a absence popsaného druhu řízení. Pokud však shoda rodičů možná není, ať již z jakéhokoliv důvodu, má soud zajištěn dostatečný právní základ, aby o volbě školy za rodiče rozhodl.


[1] Viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. IV. ÚS 827/18.

[2] Podobně např. R. Šínová, L, Westphalová, Z. Králíčková a kolektiv – Rodičovská odpovědnost, Leges 2016, str. 87.

právo na vzdělání rodičovská odpovědnost dítě

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze