Úvod
Exekuci srážkami ze mzdy a jiných příjmů, jakožto jeden ze sekundárních způsobů provedení exekuce dle § 58 odst. 2 e. ř. po exekuci přikázáním pohledávky z účtu povinného a jeho manžela u peněžního ústavu, je možné považovat za druhý nejčastější způsob provedení exekuce. V rámci tohoto způsobu provedení exekuce jsou pak ex lege uloženy povinnosti nejen povinnému, ale zejména je značná část povinností uložena plátci mzdy či jiného příjmu (dále jen „mzdy“) povinného jako zvláštnímu typu poddlužníka (dále jen „plátce mzdy“). Zákonný postup realizace srážek ze mzdy je dle platné právní úpravy zcela závislý na mnoha faktorech, které mohou být pro každou srážku u téhož povinného v různých kalendářních obdobích zcela odlišné. K uvedenému nelze než konstatovat, že provádění srážek ze mzdy je pak stiženo ve značné míře častými vadami právě v postupu plátců mzdy povinného při plnění jejich zákonných povinností. Tato mnohdy zásadní pochybení při provádění srážek z důvodu vadného výkladu zákonné úpravy postupu jejich realizace budou řešena dále v rámci tohoto textu.
Dříve je však na místě položit si otázku, zda lze těmto vadám v postupu plátců mzdy předcházet. Plátci mzdy uvádějí mimo jiné prostřednictvím Svazu průmyslu a dopravy ČR, že jejich povinnosti v rámci exekuce přikázáním pohledávky srážkami ze mzdy jsou natolik administrativně náročné, že jim na technickém a personálním zatížení vznikají velké náklady ve vztahu ke zpracování této agendy. Aktuálně tak je mimo jiné de lege ferenda zvažována možnost plátci mzdy poskytnout náhradu výdajů spojených právě s prováděním srážek.
Pro úplnost je třeba uvést, že taková možnost by měla být realizována doplněním ustanovení § 270 odst. 2 o.s.ř. o větu: „Plátce mzdy má vůči povinnému nárok na paušálně stanovenou jednorázovou náhradu nákladů, které mu vznikly při provádění výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy. Náklady plátce mzdy jsou náklady výkonu rozhodnutí. Nepostupuje-li plátce mzdy podle § 291 odst. 3, nárok na jednorázovou náhradu nákladů, jež nebyla takto odečtena ze sražených částek před jejich vyplacením nebo zasláním, zaniká.“ Postup pro určení pořadí uspokojení pohledávky zaměstnavatele by pak byl zakotven v doplněném § 279 odst. 1 o.s.ř. o větu: „Paušálně stanovená jednorázová náhrada nákladů plátce mzdy se uspokojí před všemi ostatními pohledávkami z první třetiny; nestačíli tato třetina k její úhradě, uspokojí se před všemi ostatními přednostními pohledávkami z druhé třetiny.“ Charakter pohledávky zaměstnavatele by pak vyplýval z doplněného třetího odstavce § 291 o.s.ř., který by měl mít následující znění: „Paušálně stanovenou jednorázovou náhradu nákladů plátce mzdy odečte ze sražených částek před jejich vyplacením nebo zasláním podle odstavce 1.“
V prvé řadě je na místě se ptát, zda plátce mzdy je subjekt natolik odlišný od jiných třetích osob, kterým jsou v exekučním řízení ukládány povinnosti, aby měl bez nutnosti specifikace vzniklých nákladů, jakož i jejich reálného vyčíslení, přiznánu náhradu nákladů, které vznikají s plněním jeho zákonných povinností. Tyto náklady pak mají mít dle shora navržené úpravy natolik výsostné postavení, že jejich úhrada je postavena dokonce před uspokojení všech přednostních pohledávek. Bez ohledu na výši těchto nákladů nejeví se jako přiměřené, aby náhrada plátce mzdy za provedení zákonné povinnosti byla postavena nad, byť částečnou, úhradu vyživovací povinnosti, která i v této nespecifikované výši může být pro oprávněného otázkou existenční. Stejně tak se jeví jako nepřiměřené, že plátce mzdy povinného může bez dalšího uhradit své náklady z provedené srážky, když ostatním subjektům tato možnost započtení není dána a mohou toliko uplatnit své právo na vzniklé náklady za poskytnutou součinnost u soudního exekutora, avšak nikoliv za splnění své zákonné povinnosti.
Má-li být důvodem pro přiznání této náhrady plátci mzdy právě opakující se administrativní činnost při každoměsíčním provádění srážek, protože bylo akceptováno uvedené tvrzení plátců mzdy, že toto je administrativně náročné, je spíše na místě zvážit zjednodušení či upřesnění postupu při provádění srážek ze mzdy. Navíc z praxe je možné poznamenat, že plátci mzdy bez dalšího zpravidla zadávají data do svých informačních systémů, které činí jakékoliv výpočty srážek automatizovaně. Nelze však nezmínit, že ani tento postup není bez problémů, když i v tomto lze odhalit systémové chyby v metodice zadávání údajů či postupu při výpočtu srážky.
Zjednodušení postupu při srážkách ze mzdy by bylo jistě kvitováno i ze strany soudních exekutorů, neboť má-li plátce mzdy povinného každý měsíc administrativní zátěž ve formě provedených srážek, pak i soudní exekutor má při přijetí této srážky obdobné zatížení, kdy ze skutečností známých či zjistitelných v exekuci je povinen prověřit, zda provedená srážka není očividně stižena jednou z dále uvedených vad. Soudní exekutor by pouhým přijetím provedené srážky či nedostatečnou kontrolou, zda případné nezaslání srážky zaměstnavatelem povinného je odůvodněno, mohl poškodit jak povinného, tak oprávněného ve smyslu § 46 odst. 1 e.ř., když by nedbal ochrany jejich práva, která má být realizována právě takovou kontrolou.
Pořadí pohledávek
Jedním z velmi častých problémů na straně plátce mzdy jsou případy, kdy je mu postupně doručeno více exekučních příkazů, usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí aj., a je třeba na straně plátce mzdy určit v jakém pořadí, resp. v čí prospěch je povinen zasílat srážky provedené ze mzdy povinného. Úprava pořadí pohledávek je obsažena v ustanovení § 280 odst. 3 o.s.ř. tak, že pro pořadí pohledávek je rozhodný ten den, kdy bylo plátci mzdy doručeno rozhodnutí, na jehož základě mu vznikla povinnost provádět srážky ze mzdy či jiného příjmu.
Určitou výjimku z uvedeného pravidla, která způsobuje vadný postup plátce mzdy, pak tvoří situace, kdy povinný nově získal nárok na mzdu od nového plátce (typicky nástup do nového zaměstnání, vznik nároku na výplatu jiného exekučně postižitelného příjmu aj.), přičemž v minulosti již bylo rozhodnuto o provádění srážek ze mzdy. V takovém případě pořadí, které získala pohledávka oprávněného u prvního plátce mzdy postupem dle § 280 odst. 3 o.s.ř., zůstává u nového plátce zachováno, jak vyplývá z § 293 odst. 3 o.s.ř. Soudní exekutor pak v takových případech novému plátci mzdy doručí usnesení dle § 294 odst. 3 o.s.ř., ve kterém ho vyrozumí o nařízení tohoto způsobu provedení exekuce, seznámí ho s jejím dosavadním průběhem, zejména s výší dosud provedených srážek, uvede, jak vysoká je pohledávka, pro kterou mají být srážky dále prováděny, a jaké je její pořadí; současně soudní exekutor vyzve nově zjištěného plátce mzdy, aby ode dne, kdy mu bude usnesení podle tohoto ustanovení doručeno, ve srážkách ze mzdy povinného pokračoval, a upozorní ho na všechny jeho povinnosti při tomto způsobu provedení exekuce. Jak vyplývá z § 293 odst. 3 o.s.ř., povinnost provádět srážky však vzniká novému plátci již okamžikem, kdy se dozví, že je prováděna exekuce srážkami ze mzdy povinného; nedozví-li se o těchto okolnostech nový plátce již dříve, vzniká mu tato povinnost okamžikem, kdy mu je doručeno uvedené usnesení dle § 294 odst. 3 o.s.ř.
Plátci mzdy při plnění shora uvedených povinností pak zaměňují rozhodné datum pro pořadí pohledávky s datem vydání usnesení dle § 294 odst. 3 o.s.ř. Častým jevem je pak za situace, kdy je plátce mzdy tímto usnesením seznámen s dosavadním průběhem, kde je informován, že exekuční příkaz není dosud pravomocný, že plátce mzdy neprovádí srážky, dokud není o právní moci exekučního příkazu vyrozuměn.
Z ustanovení § 280 odst. 3 o.s.ř. vyplývá pro případy, kdy ve stejný den bylo plátci doručeno více rozhodnutí o provádění srážek ze mzdy a provedená srážka nestačí k uspokojení všech pohledávek, že tyto se uspokojí poměrně[1]. I tato zdánlivě bezproblémová úprava je v některých případech stižena vadným postupem, když plátce mzdy provede „poměrné“ uspokojení pohledávek tak, že vypočtenou srážku toliko rozdělí počtem pohledávek se stejným pořadím. V uvedeném případě je však nutné postupovat tak, že musí být určen poměr výše vymáhaných pohledávek a stejným poměrem se pak musí rozdělit i provedená srážka.
Na konkrétním případě lze prezentovat, že v případě srážky ze mzdy povinného ve výši 3 000,00 Kč je v situaci, kdy první pořadí svědčí pohledávkám doručeným ve stejný den ve výši 10 000,00 Kč a 20 000,00 Kč, nutné provést srážku ve výši 1 000,00 Kč pro pohledávku ve výši 10 000,00 Kč a srážku ve výši 2 000,00 Kč pro pohledávku ve výši 20 000,00 Kč. Správný postup výpočtu je ten, že se sečte výše pohledávek – celkem tedy 30 000,00 Kč – a poměr se stanoví tak, že provedená srážka ve výši 3 000,00 Kč se určí podílem této srážky k uvedenému součtu. V daném případě 3000÷30000=0,1. Tímto poměrem se pak vynásobí jednotlivé pohledávky – tedy 0,1×10000=1000,00 Kč a 0,1×20000=2000,00 Kč. Výsledné částky představují poměrné srážky na jednotlivé pohledávky.
Nařízení a provádění srážek
Srážky ze mzdy je dle § 282 odst. 1 o.s.ř. plátce mzdy povinen provádět od okamžiku, kdy mu byl doručen exekuční příkaz srážkami ze mzdy nebo exekuční příkaz srážkami z jiných příjmů povinného. K uvedenému je třeba upozornit na často opomíjenou skutečnost, že povinnost plátce mzdy provádět srážky se tak vztahuje na veškeré dosud nevyplacené mzdy povinného k datu doručení exekučního příkazu. V případě, že exekuční příkaz byl doručen plátci mzdy např. bezprostředně před vyplacením mzdy povinnému, je plátce mzdy povinen vypočítat srážku i z této nevyplacené mzdy; toto platí i v případě, že pracovní poměr již skončil, ale povinnému dosud mzda vyplacena nebyla[2]. V souvislosti s touto skutečností je rovněž nutné upozornit, že je-li exekuční příkaz plátci mzdy doručen až poté, co již byla část měsíční mzdy povinnému vyplacena, plátce mzdy nepřihlíží k již provedené výplatě mzdy a srážky je povinen provést tak, jako by povinný měl za celý příslušný kalendářní měsíc právo jen na mzdu, která mu k okamžiku doručení exekučního příkazu vyplacena nebyla, jak vyplývá z § 285 odst. 2 o.s.ř.
Změna výše srážky určené dle zákonného postupu je však možná pouze v případě, že se dohodne povinný a oprávněný na nižším rozsahu srážky, avšak i zde platí, že zaměstnavatel má povinnost provádět srážky v zákonném rozsahu, dokud k jinému postupu není ze strany soudního exekutora vyzván. Rovněž platí, že měla-li by výše srážky, která byla mezi povinným a oprávněným dohodnuta, přesáhnout rozsah stanovený zákonem, provede se jen do této výše (viz § 287 odst. 1 o.s.ř.). Nikterak nejsou výjimečné situace, kdy povinný, který pobírá mzdu mírně převyšující úroveň minimální mzdy, sdělí plátci mzdy, že má provádět srážky v určitém, zj. pak vyšším rozsahu, avšak takový postup není bez dalšího možný. Zamýšlí-li povinný provádět dobrovolné dílčí úhrady, je nutné tyto provádět mimo rozsah exekuce srážkami ze mzdy tak, aby nedošlo k překročení povoleného rozsahu srážek ze mzdy.
Na tomto místě je rovněž třeba upozornit na určité zvláštní situace při provádění srážek, které často nejsou plátci mzdy reflektovány. Jedná se například o povinnost plátce mzdy ve smyslu § 286 o.s.ř., dle něhož dochází-li k výplatě mzdy za několik měsíců najednou, je třeba vypočítat srážky za každý měsíc zvlášť. V případě, že plátce mzdy vyplácí měsíční mzdu nadvakrát (zálohu a vyúčtování), může provést srážky ze mzdy povinného již ze zálohy, avšak výplatu provedené srážky uskuteční až po uplynutí příslušného kalendářního měsíce[3], za nějž je mzda vyplácena (§ 285 odst. 1 o.s.ř.).
K rozsahu provádění srážek je pak závěrem možné uvést, že plátce mzdy má povinnost provádět srážky ze mzdy povinného až do úplného uspokojení povinnosti, která byla uvedena v exekučním příkazu (§ 284 odst. 1 o.s.ř.). Teprve poté, co plátce mzdy provede srážky v rozsahu stanoveném v exekučním příkazu, je jeho povinnost provést srážky ze mzdy dle exekučního příkazu splněna. I zde je častým negativním jevem, že plátce mzdy opomine zohlednění běžícího nekapitalizovaného úroku či úroku z prodlení[4], a přestane plnit svou povinnost dříve, než dojde k uspokojení celé povinnosti tak, jak byla stanovena v exekučním příkazu.
Výplata provedených srážek
Často řešenou otázkou je i rozhodný den, kdy má plátce mzdy povinnost zaslat soudnímu exekutorovi již provedené srážky. Ve smyslu § 283 o.s.ř. ve spojení s § 52 odst. 3 e.ř. sraženou částku poukáže plátce mzdy na účet soudního exekutora poté, co obdrží vyrozumění o zápisu doložky provedení exekuce do rejstříku zahájených exekucí a nabytí právní moci příslušného exekučního příkazu. I zde je však častý takový postup plátce mzdy, který provede odeslání provedených srážek ze mzdy povinného až v době, kdy u plátce mzdy nastane výplatní termín. Takový postup plátce mzdy však nekoresponduje s řádným postupem, kdy je v uvedeném třeba rovněž upozornit, že takový postup má zejména vliv na výši vymáhané povinnosti, když dochází k běhu úroků, jsou-li součástí vymáhané povinnosti, a pozdějším zasláním provedené srážky tak dochází k nárůstu vymáhané povinnosti. Za takové situace pak může dojít i invazivnějšímu způsobu provedení exekuce, když výše srážek bude v zjevném nepoměru k výši vymáhané povinnosti. Je rovněž třeba doplnit, že plátce mzdy je povinen srážku vyplatit, i když sám má vůči povinnému peněžitou pohledávku, kterou by si jinak mohl započíst (§ 291 odst. 2 o.s.ř.).
Článek byl publikován v Komorních listech č. 1/2017
[1] ČULÍK, L. Výkon rozhodnutí a exekuce srážkami ze mzdy (důchodu) 1. část. Národní pojištění. 2011, roč. 42, č. 8 – 9, ISSN 0323-2395, s. 61 – 67.
[2] BUREŠ, Jaroslav. Občanský soudní řád: komentář. 7. vyd. Praha: C.H. Beck, 2006. Beckova edice komentované zákony. ISBN 80-717-9378-7, s. 2319.
[3] BUREŠ, Jaroslav. Občanský soudní řád: komentář. 7. vyd. Praha: C.H. Beck, 2006. Beckova edice komentované zákony. ISBN 80-717-9378-7, s. 2327. 4 Občanský soudní řád: komentář. V Praze: C.H. Beck, 2013. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400-506-0, s. 984.
[4] Občanský soudní řád: komentář. V Praze: C.H. Beck, 2013. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400-506-0, s. 967.
Diskuze k článku ()