Několik plátců mzdy
V případě, že pobírá povinný mzdu od několika plátců, vztahuje se provádění exekuce srážkami ze mzdy na všechny jeho mzdy (§ 297 odst. 1 o.s.ř.). V případě, že soudní exekutor rozhodl o exekuci srážkami ze mzdy povinného, určí jednotlivým plátcům, jakou část nezabavitelné částky mají ze mzdy povinného srážet. Povinností plátce mzdy je oznámit soudnímu exekutorovi skutečnost, že u něho příjem povinného nedosahuje ani uvedené části nezabavitelné částky; soudní exekutor v takovém případě znovu určí, jakou část nezabavitelné částky má každý plátce srážet. Soudní exekutor rovněž může stanovit, aby prováděl srážky pouze některý z plátců mzdy a aby ostatní v provádění srážek zatím nepokračovali (§ 298 odst. 1 o.s.ř.).
Ve vztahu k výše uvedenému je možno se v praxi setkat s případy, kdy plátce mzdy nedokáže zohlednit při provádění srážek skutečnost, že má povinnému ponechat pouze určitou část nezabavitelné částky, přičemž pak dojde k nesprávnému určení výše srážky nebo tato skutečnost není zohledněna ze strany plátce mzdy vůbec. V dalších případech pak plátce mzdy nesplní svou povinnost a neoznámí soudnímu exekutorovi, že příjem povinného nedosahuje ani výše té části nezabavitelné mzdy, kterou mu má tento plátce mzdy ponechat. V takovém případě soudní exekutor nemůže tuto skutečnost zohlednit a změnit určení nezabavitelné částky, čímž dochází k poškození povinného, kterému druhý plátce mzdy provádí srážky ve větším rozsahu.
Postup při výpočtu výše srážky
Nejzásadnější a nejproblematičtější otázkou v případě exekuce srážkami ze mzdy je však samotný postup při výpočtu výše srážky, která má být ze mzdy povinného provedena. V následujících odstavcích je pak obecně uveden postup takového výpočtu s upozorněním na problematické úseky provádění srážek.
V první řadě je třeba uvést, že srážky se provádějí vždy z čisté mzdy povinného. Ustanovení § 277 odst. 1 o.s.ř. pak uvádí, že plátce mzdy vypočte čistou mzdu tak, že se od mzdy povinného odečte záloha na daň z příjmů fyzických osob sráženou z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění. Současně je pak stanoveno, že srážené částky se vždy vypočtou podle podmínek a sazeb platných pro povinného v měsíci, za který se čistá mzda zjišťuje. Je nutné upozornit, že dle ustanovení § 277 odst. 2 o.s.ř. se do čisté mzdy započítávají i čisté odměny za vedlejší činnost, kterou zaměstnanec vykonává u toho, u koho je v pracovním poměru. Nezapočítávají se však do ní částky poskytované na náhradu nákladů spojených s pracovním výkonem, a to zejména při pracovních cestách.[1]
Z takto určené čisté mzdy povinného nesmí být sražena tzv. nezabavitelná částka, přičemž způsob jejího výpočtu je stanoven v nařízení vlády č. 595/2006 Sb., o způsobu výpočtu základní částky, která nesmí být sražena povinnému z měsíční mzdy při výkonu rozhodnutí, a o stanovení částky, nad kterou je mzda postižitelná srážkami bez omezení (nařízení o nezabavitelných částkách), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení“), tak, jak je vysvětleno dále.
Uvedené nařízení vlády v § 1 odst. 1 stanoví, že nezabavitelná částka je rovna úhrnu dvou třetin součtu částky životního minima jednotlivce a částky normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu podle zvláštního právního předpisu na osobu povinného a jedné čtvrtiny nezabavitelné částky na každou osobu, které je povinen poskytovat výživné; takovou osobou je pak například nezaopatřené dítě či jiná osoba, jíž je povinný ze zákona povinen poskytovat výživné (nejedná se však o dítě druha, který žije ve společné domácnosti a není dítětem povinného).
Je třeba uvést, že uvedené nemá být vykládáno tak, že jsou vypočteny dvě třetiny částky životního minima jednotlivce a k tomuto připočtena celá částka normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu, ale že je nejprve proveden součet těchto částek a posléze vypočteny z tohoto součtu dvě třetiny. Opomíjenou skutečností je však i to, zda je povinný povinen poskytovat výživné a zda je třeba započíst výše uvedenou jednu čtvrtinu nezabavitelné částky. Je třeba pak rovněž uvést, že dle § 1 odst. 2 uvedeného nařízení vlády se na manžela povinného započítává jedna čtvrtina nezabavitelné částky, i když má samostatný příjem. Na dítě, jež manželé společně vyživují, se započítává jedna čtvrtina nezabavitelné částky každému manželovi zvlášť, jsou-li srážky prováděny ze mzdy obou manželů. Jedna čtvrtina nezabavitelné částky se nezapočítává na žádného z těch, v jejichž prospěch byla nařízena exekuce nebo výkon rozhodnutí pro pohledávky výživného, jestliže exekuce nebo výkon rozhodnutí dosud trvá. Je však nutno poznamenat, že je na povinném, aby plátci mzdy doložil příslušné listiny o vyživovaných osobách[2]. Skutečnost, že plátce mzdy nezohledňuje manžela povinného, ač je mu znám, či skutečnost, že provádí i srážky ze mzdy povinného pro uspokojení výživného, avšak i nadále započítává i jednu čtvrtinu nezabavitelné částky na tuto osobu, je rovněž skutečností, která může být ze strany plátce mzdy opomenuta.
V ustanovení § 3 nařízení vlády je obsaženo pravidlo, že základní částka, která nesmí být povinnému sražena z měsíční mzdy, se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.
Po odečtení nezabavitelné částky od čisté mzdy povinného je dále nutno zkoumat, zda zbytek čisté mzdy nepřesahuje součet částky životního minima jednotlivce a částky normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu pro byt užívaný na základě nájemní smlouvy v obci od 50 000 do 99 999 obyvatel, neboť v souladu s § 2 nařízení vlády se částka, nad kterou zbytek čisté mzdy vypočtené podle § 279 odst. 1 věty první občanského soudního řádu přesahuje takto vypočtenou hodnotu, srazí bez omezení. Skutečnost, že určitá část mzdy je sražena bez omezení, může být častým problémem, neboť z praxe je nutné uvést, že existuje obecné povědomí o rozdělení zbytku mzdy na třetiny, avšak tento postup již tak obecně znám není, a proto je i opomíjen.
Po odečtení nezabavitelné částky se pak postupem dle § 279 odst. 1 o.s.ř. takto zjištěný zbytek čisté mzdy zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádřenou v celých korunách. Částka (méně než 3,00 Kč), o kterou byl zbytek čisté mzdy zaokrouhlen, se vyplatí povinnému. Uvedené je pak kruciální pro prvotní určení, zda plátce mzdy povinného provádí srážky řádně. Představuje-li srážka částku, která není v celých korunách, lze mít důvodně za to, že plátce mzdy neprovedl srážku řádně.
Zaokrouhlený zbytek čisté mzdy se následně rozdělí na třetiny. Přesahuje-li však zbytek čisté mzdy součet částky životního minima jednotlivce a částky normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu, dělí se na třetiny jen ta částka nepřesahující tento součet.
Vzniklé třetiny jsou dále použity takto:
- třetina je určena k vydobytí nepřednostních pohledávek, případně přednostních pohledávek neuspokojených v druhé třetině,
- třetina slouží jen k vydobytí přednostních pohledávek, a pokud takových není, vyplatí se povinnému,[3]
- třetina se vždy vyplatí povinnému.
Povinnému jsou ze mzdy vypláceny následující částky:
- a) základní nezabavitelná částka – viz postup výše,
- b) částka vzniklá zaokrouhlením zbytku čisté mzdy (méně než 3,00 Kč),
- c) třetí třetina zbytku čisté mzdy – vždy bez dalšího,
- d) druhá třetina zbytku čisté mzdy, není-li u povinného evidována žádná přednostní pohledávka.
Přednostní pohledávky
Dochází-li ke srážkám na předností pohledávku (přednostní pohledávky jsou pak uvedeny v § 279 odst. 2 o.s.ř.) z druhé třetiny zbytku čisté mzdy, uspokojí se z ní nejprve bez zřetele na pořadí pohledávky výživného a teprve pak podle svého pořadí ostatní přednostní pohledávky. Nepostačí-li druhá třetina k uspokojení všech pohledávek výživného, uspokojí se nejprve běžné výživné všech oprávněných a pak teprve nedoplatky výživného za dřívější dobu. Dlužné výživné se uspokojuje podle poměru běžného výživného. Nebylo-li by však z druhé třetiny kryto ani běžné výživné všech oprávněných, rozdělí se mezi ně částka sražená z druhé třetiny poměrně podle výše běžného výživného bez ohledu na výši nedoplatků.[4]
Na tomto místě je třeba upozornit, že pokud přednostní pohledávky, případně jejich části, nemohly být uspokojeny z druhé třetiny, přesouvají se do třetiny první, avšak zde ztrácejí svou přednostní povahu[5]. Je-li tedy doručen nejprve exekuční příkaz soudního exekutora na nepřednostní pohledávku a až poté exekuční příkaz soudního exekutora na přednostní pohledávku, je v případě uspokojování z první třetiny třeba nejprve zohlednit lepší pořadí dříve doručeného exekučního příkazu. Je-li plně uspokojena pohledávka z tohoto exekučního příkazu, je možné teprve až poté provést uspokojení přednostní pohledávky z přebytku z první třetiny. V první třetině jsou v souladu se shora uvedeným veškeré pohledávky (přednostní i nepřednostní) uspokojovány podle svého pořadí.
Z praxe je však třeba uvést, že plátci mzdy povinného často vnímají přednostní pohledávku jako prioritní, přičemž zahájí provádění srážek z prvé třetiny bez ohledu na rozhodné datum. Je pak častým jevem, že plátce mzdy povinného sice oznámí soudnímu exekutorovi, že počal srážet na přednostní pohledávku, aniž by sdělil rozhodné skutečnosti. Poté, co je o výše uvedeném postupu soudním exekutorem poučen, vyjde ex post najevo, že nepostupoval v uvedeném případě řádně.
Další povinnosti zaměstnavatele
Občanský soudní řád stanoví plátci mzdy i celou řadu dalších povinností, kdy se lze často setkat s případy, kdy plátce mzdy ani tyto povinnosti neplní. Jedná se zejména o povinnost toho, kdo přijímá zaměstnance do práce, vyžádat si od něho potvrzení vystavené tím, u koho naposledy pracoval, o tom, zda byla nařízena exekuce nebo výkon rozhodnutí srážkami z jeho mzdy, kterým soudem (soudním exekutorem) a v čí prospěch. Takové potvrzení je povinen každý zaměstnavatel vydat zaměstnanci, který u něho přestal pracovat (§ 294 odst. 1 o.s.ř.).
K uvedenému se pak úzce váže povinnost, kdy zjistí-li ten, u koho povinný nastoupil nově do práce, že exekuce byla prováděna srážkami ze mzdy, oznámit to bez odkladu soudnímu exekutorovi, který exekuční příkaz vydal (§ 294 odst. 2 o.s.ř.).
Plátce mzdy má rovněž stanovenu povinnost do jednoho týdne oznámit všem soudním exekutorům, od kterých obdržel exekuční příkaz srážkami ze mzdy, že u něho přestal povinný pracovat. Zároveň jim zašle vyúčtování srážek, které ze mzdy povinného provedl, a oznámí jim, na jaký exekuční příkaz srážky poukázal, pro které pohledávky a jakými soudními exekutory byly exekuční příkazy srážkami ze mzdy vydány a jaké pořadí mají tyto pohledávky (§ 295 odst. 2 o.s.ř.). Častý postup plátců mzdy je však ten, že oznámí toliko konec pracovního poměru, avšak vyúčtování srážek nezašlou. V ojedinělých případech pak zašle toto pouze soudnímu exekutorovi, který nařídil exekuci srážkami ze mzdy, v jejíž prospěch byly prováděny srážky.
Závěr
Z výše uvedeného je zjevné, že srážky ze mzdy představují komplexní problematiku, kdy počet jednotlivých výpočetních kroků a rozhodných skutečností nejen pro určení výše srážky, ale i její pořadí, pouze maximalizuje míru pravděpodobnosti vzniku chyby ze strany plátce mzdy. Jeví se jako vhodnějším řešením změna postupu při výpočtu srážky ze mzdy, např. změnou způsobu výpočtu nezabavitelné částky, než plátcům mzdy přiznávat nárok na úhradu nákladů spojených s plněním zákonných povinností. Za současného stavu pak vzniká nejen zatížení plátce mzdy povinného, ale rovněž i soudního exekutora, který je nucen přezkoumávat každou provedenou srážku. Nezbývá než podotknout, že by měl i povinný přispět k tomu, aby bylo ověřeno, že jsou srážky prováděny řádně, a provádět pravidelný přezkum provedených srážek. V opačném případě pak může být srážka provedena vadným postupem zaměstnavatele, který nebude odhalen, v jiném než zákonném rozsahu, čímž dojde k poškození práv účastníků exekučního řízení.
Článek byl publikován v Komorních listech č. 1/2017
Seznam použitých pramenů
- BREBURDA, Jan. Exekuce srážkami ze mzdy. Olomouc: ANAG, 2013-. Práce, mzdy, pojištění. ISBN 978-80-7263-997-7.
- BUREŠ, Jaroslav. Občanský soudní řád: komentář. 7. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. Beckova edice komentované zákony. ISBN 80-717-9378-7.
- ČULÍK, L. Výkon rozhodnutí a exekuce srážkami ze mzdy (důchodu) 1. část. Národní pojištění. 2011, roč. 42, č. 8 – 9, ISSN 0323-2395.
- Občanský soudní řád: komentář. V Praze: C. H. Beck, 2013. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400-506-0.
- TRIPES, Antonín. Exekuce v soudní praxi. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2001. Beckovy příručky pro právní praxi. ISBN 80-717-9489-9.
[1] BREBURDA, Jan. Exekuce srážkami ze mzdy. Olomouc: ANAG, 2013. Práce, mzdy, pojištění. ISBN 978-80-7263-997-7, s. 85
[2] Občanský soudní řád: komentář. V Praze: C.H. Beck, 2013. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400-506-0, s. 971.
[3] Občanský soudní řád: komentář. V Praze: C.H. Beck, 2013. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400-506-0, s. 978.
[4] TRIPES, Antonín. Exekuce v soudní praxi. 3. vyd. Praha: C.H. Beck, 2001. Beckovy příručky pro právní praxi. ISBN 80-717-9489-9, s. 240-241.
Diskuze k článku ()