Rozhodnutí Nejvyššího soudu ke stanovení typu odpovědnosti zdravotnického zařízení za újmu na zdraví

V posuzovaném případě se poškozená pacientka domáhala náhrady újmy na zdraví po zdravotnickém zařízení, ve kterém podstoupila operační zákrok spočívající ve vynětí žíly. Při tomto zákroku došlo ke komplikacím v podobě přerušení tibiálního nervu, přičemž konkrétní způsob, kterým došlo k přerušení nervu, se nepodařilo zpětně zjistit.[1] Při operaci byl použit tzv. Smetanův nůž, který je obdobný skalpelu a je plně ovládán vůlí operátora. Následkem je mimo jiné trvalá invalidita pacientky. Pacientka uváděla, že právě povaha použitého nástroje způsobila přerušení nervu a vedla k újmě na jejím zdraví.

Soud prvního i druhého stupně dovodil, že vzhledem k tomu, že každý z v úvahu přicházejících způsobů porušení nervu byl vyvolán použitým operačním nástrojem, představoval každý z těchto možných způsobů poškození zdraví okolnostmi, které mají původ v povaze použitého nástroje.

Zdravotnické zařízení tak dle soudů odpovídalo za újmu na zdraví podle zvláštního typu odpovědnosti danou v § 421a starého občanského zákoníku, který stanovil, že každý odpovídá i za újmu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při plnění závazku použito. Tento typ odpovědnosti byl koncipován jako objektivní, tj. za výsledek, kdy provedení lékařského zákroku postupem lege artis a absence zavinění nehrálo žádnou roli. Této odpovědnosti se zdravotnické zařízení nemohlo zprostit na základě žádného liberačního důvodu.

Vzhledem k tomu, že ani pooperační péče nebyla správná, kdy zdravotnické zařízení nerozpoznalo včas přerušení nervu a správná diagnóza byla stanovena až po 4 měsících, soudy nižší instance rovněž dovodily obecnou odpovědnost zdravotnického zařízení podle § 420 starého občanského zákoníku. Dle citovaného ustanovení odpovídal každý za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Na rozdíl od výše uvedeného zvláštního typu odpovědnosti se však této obecné odpovědnosti zdravotnické zařízení mohlo v určitých případech zprostit.

Ke změně v právním posouzení došlo až k dovolání zdravotnického zařízení k Nejvyššímu soudu. Dle názoru zdravotnického zařízení škodlivý následek zapříčinil způsob použití operačního nástroje a nikoli jeho povaha samotná, a to vzhledem k tomu, že použitý operační nástroj (Smetanův nůž), obdobně jako skalpel, je plně ovládán operatérem.

Dovolací soud poukázal, že předpokladem zvláštního typu odpovědnosti podle § 421a starého občanského zákoníku je způsobení škody v přímém důsledku okolností, které plynou z povahy použitého nástroje, tedy působením charakteristických vlastností tohoto přístroje, které se projevily negativním způsobem. Jinak řečeno, že tato věc způsobila svou charakteristickou vlastností onu újmu, ačkoli byla užita správným způsobem. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že povaha ani vlastnosti Smetanova nože (jeho konstrukce a ostrost) samy o sobě nevyvolaly přetržení nervu, vzhledem k tomu, že nástroj byl plně ovládán operatérem a záleželo na tom, jak s ním operatér zacházel. Poranění nervu tak nebylo způsobeno samotnou povahou tohoto nástroje ani projevem jeho vlastností (např. působením materiálu, konstrukce či specifických vlastností).

Dle Nejvyššího soudu okolností mající původ v povaze nástroje není totiž způsob jeho ovládání při operativním výkonu či způsob vedení operace. Nejvyšší soud tak uzavřel, že názor nižších soudních instancí, že zavedení chirurgického nástroje do těla pacientky je okolností mající původ v povaze použitého nástroje a že škodlivý následek je projevem vlastností tohoto nástroje, je nesprávný.

Ohledně uplatnění obecné odpovědnosti podle § 420 starého občanského zákoníku na tuto situaci Nejvyšší soud odkázal na skutková zjištění, ze kterých vyplynulo, že operatér si nebyl vědom, že pracuje v rizikové oblasti a že i při správně zvoleném postupu nebylo provedení operačního výkonu bez pochybení. Z toho dovodil, že došlo k pochybení (a postupu non lege artis) jak při samotném průběhu operace, tak i v rámci pooperační léčby. Dle Nejvyššího soudu není rozhodující z hlediska obecné odpovědnosti podle § 420 starého občanského zákoníku pouze stanovení správného postupu při operaci, ale i samotné provedení zákroku musí být bez pochybení. S ohledem na to, že ani jeden z přechozích soudů se této konkrétní otázce nevěnoval, dovolací soud uzavřel, že v dalším řízení je nutné nárok ještě posoudit právě z hlediska odpovědnosti podle § 420 starého občanského zákoníku. Přičemž v této souvislosti je nutno podotknout, že právě případné prokázání zdravotnického zařízení postupu lege artis může vést ke zproštění jeho odpovědnosti za vzniklou újmu.

Závěr

I když tedy zvláštní typ odpovědnosti za újmu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje, nebyl převzat do nové úpravy občanského zákoníku, mohou být tyto případy, kdy újmu způsobilo působení vnitřních charakteristických vlastností přístroje (ačkoliv postup při jejich použití byl v souladu s pravidly lege artis a postup osoby, která přístroj použila, neměl vliv na vznik újmy) posuzovány v rámci ustanovení upravující škody způsobené věcí. A to škody, kterou věc (například chirurgický nástroj), způsobila sama od sebe. Podstatným rozdílem oproti dřívější úpravě však je, že zdravotnickému zařízení je dána možnost zprostit se odpovědnosti, bude-li prokázáno, že nebyl zanedbán náležitý dohled nad použitou věcí. Dosavadní závěry rozhodovací praxe pro posouzení, zda újma byla způsobena okolnostmi majícími původ v povaze přístroje, tak budou relevantní i nadále.

---

[1] Dle znalce k poškození nervu mohlo dojít záměnou nervu za žilní větev nebo při odstranění žil namotáním nervu při zavedení ozubeného dlouhého nástroje, popřípadě přerušením nervu při odstranění safény.