Rozhovor: Ljubomír Drápal - Občanský zákoník musí být lidem srozumitelný

1/ Jak hodnotíte jako soudce Nejvyššího soudu půlroční účinnost nového občanského zákoníku?

Pokud ji mám hodnotit podle toho, jak se s ní setkáváme v rozhodovací praxi, tak se zatím nesetkáváme, protože to je krátká doba na to, aby k nám doputoval nějaký soudní spor. Protože prvně se musí spor jaksi vylíhnout, pak to jde k soudům prvního a druhého stupně, pak teprve následuje dovolací řízení, takže to se za půl roku stihnout nedá. Mám zkušenosti spíše nepřímé, kdy se s tím setkávám v rámci přednáškové činnosti, v rámci konzultací, seminářů, na kterých hovořím s advokáty, notáři, podnikovými právníky z velkých podniků, případně státních institucí, a samozřejmě také s kolegy soudci z prvního a druhého stupně, kteří se s tím setkávají na úrovni studia materiálu.

Zákon je hodnocen jako nesrozumitelný, nepochopitelný, terminologicky nejednotný a legislativně technicky špatný. Nejdále ve studiu materiálu jsou notáři, protože ti musejí aplikovat dědické řízení ponovu na všechny osoby, které zemřely po novém roce. Na notáře se již nyní obracejí potenciální účastníci dědického řízení s žádostmi o sepis různých listin, závětí, svěřeneckého náhradnictví apod. A právě například od notářů mám takové hodnocení. Ten zákon je kromě toho, že je řekněme často myšlenkově zastaralý, velice špatně legislativně technicky vyjádřený a člověk opravdu potřebuje někdy až fantazii a invenci, aby pochopil, kam právní úprava směřuje.

2/ Proč je podle Vás občanský zákoník nesrozumitelný a mnohdy legislativně technicky nevyhovující?

Zákoník neprošel žádnou opravdovou oponenturou, neprošel žádným skutečným probíráním jednotlivých situací, a tak se v něm objevily věci, které dokáže dešifrovat jen ten, kdo se dobře vyzná v občanském právu. Jen ten, kdo má dokonalou znalost třeba dědického řízení, dědického práva, dokáže dešifrovat, co se pod tím kterým paragrafem skrývá. Ale běžný uživatel, který má širokou advokátní praxi od vlastnických přes obchodní věci, prostě nemá tak hluboké znalosti, a samotný nový občanský zákoník mu odpověď nedá. Na něj působí jako nesrozumitelný moloch, který není schopen pochopit.

Novelizace nového občanského zákoníku je třeba ze dvou důvodů. Tam, kde je úprava překonaná, historizující, zastaralá už v době přijetí, jako je třeba dědické právo, je třeba novelizovat z toho důvodu, abychom se dostali na úroveň současné doby. Tam, kde je úprava obsahově dobrá, ale málo pochopitelná a srozumitelná, je nutné ji upravit tak, aby byla uživatelům pochopitelná a srozumitelná.

3/ Můžete uvést příklad problematických ustanovení?

Nový občanský zákoník rozdělil věci na nemovité a movité. Movité věci jsou hmotné a nehmotné, jako jsou práva a pohledávky. Když tedy jednotlivá ustanovení nového občanského zákoníku hovoří o movitých věcech, tak by to mělo znamenat toto. Jenže ono to neznamená. Protože v některých situacích se v konkrétních ustanoveních pod movitou věcí skrývá jen hmotný předmět, jindy jen právo, a jen z okolností se musíte pokusit dešifrovat, co tím měl autor na mysli. Někdy to je zjevné, ale v řadě případů je to skryté a problematické, a vypuká kolem toho spoustu nedorozumění.

Třeba u vzniku zástavního práva. Tam se říká, že právo k movitým věcem vzniká odevzdáním, pak jsou tam další případy, a právníci v bankách se přou, co to může znamenat, jestli movité věci jsou jen hmotné předměty nebo i ostatní movité věci. Jsou to naprosto zbytečná nedorozumění proto, že v rámci jednoho zákona nebyla dodržena jednotná terminologie.

4/ Neměly by tato nedorozumění vysvětlovat soudy?

To budou muset vysvětlovat soudy. Ale kdyby legislativci byli perfektní, tak by k této situaci nikdy nedošlo. Protože terminologie je stavební kámen každého zákona. A jestliže má mít termín určitý obsah, tak minimálně v rámci zákona jej musí vyjadřovat. A ne že pod stejným slovem v rámci jednoho zákona bude pokaždé něco jiného. To prostě přináší zmatek všem, kteří tuto normu studují. Samozřejmě, všechny nesrovnalosti budou vysvětlovat soudy. Budou to vysvětlovat soudy nejvyšší, bude to možná vysvětlovat Ústavní soud, jenže možná po čtyřech nebo po pěti letech. Představte si advokáta nebo soudce prvního stupně v první linii, kteří to také musí vysvětlit. A lidem není moc platné, že třeba za pět let jim dá někdo za pravdu. To je stojí spoustu peněz, čekání i nervů. A takovýchto příkladů jsou tam desítky. V novém občanském zákoníku jsou třeba ustanovení, která si vzájemně odporují, jedno vylučuje druhé. A to je moc. Ještě když jde o předpis takovéhoto významu, protože nový občanský zákoník se týká každého.

5/ Mohl byste shrnout dosavadní průběh jednání expertní komise ohledně připravované novely?

V komisi začínáme, dostali jsme materiály, které zpracovalo ministerstvo. Takže se jimi probíráme, jsou to rozsáhlé materiály, řádově asi 500 stran textu. Na jejich prostudování jsme neměli dlouhou dobu, čili nyní říkáme své názory, pohledy na věc. Abychom ministerstvu v první vlně touto oponenturou řekli, co si myslíme, jak by to mohlo být, jak by to nemělo být. Je to první nástřel. Abychom ale mohli říct nějaké zásadnější názory, na to je potřeba delší doba, delší uvážení. Není možné, abychom na ukvapeně a chybně připravený zákon reagovali stejnou metodou, tedy ukvapeností a nepřipraveností.

Rozhovor je převzat z portálu justice.cz.