Slyšela jste, kdo umřel? O první novele občanského zákoníku

Mezinárodní společenství tak 27. února, den před nabytím účinnosti novely, zapálilo svíčku a se slzou v oku vzpomnělo na krásné dva roky, které zákon v nezměněné podobě stačil prožít. Nehledě na míru sentimentu však novela představuje zásah do pozitivního práva a jako takovou je třeba ji co nejdříve prozkoumat.

Změn se nepřináší mnoho; od ambiciózních plánů ministra spravedlnosti na totální překopání všeho[1] v době, kdy na prvotiscích čerstvě účinného zákoníku ještě ani nezaschl inkoust, a které vyvolaly v právnické obci vzácnou chvíli svorného odporu[2], se víceméně upustilo a představují se tak změny, nad kterými i největší kritik nejspíše uznale pokýve hlavou.

Leitmotivem zákona č. 460/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a další související zákony, je odstranění právní nejistoty a doladění právních institutů vytvořených občanským zákoníkem v podobě přehnaně idealistické.

Bude tak nově možno omezit svéprávnost až na pět let v případě osob, jejichž stav se dozajista nezlepší. Už při přijímání nového občanského zákoníku se ozývaly hlasy, podle nichž je pravidelné tříleté přehodnocování zdravotního stavu nadbytečné. Důvodová zpráva občanského zákoníku k délce tříleté lhůty mlčí, jen v kuloárech se tradovalo, že měla napomoci odhalení vykonstruovaných případů omezení svéprávnosti. Novela lhůtu prodlužuje s úmyslem snížit nápad této agendy.

Dále nebude třeba explicitního souhlasu k pitvě, nýbrž právní řád nastoluje požadavek explicitního nesouhlasu s ní. Právo člověka rozhodnout o osudu svých pozůstatků zůstává nedotčeno; mohli bychom cynicky poznamenat, že záleží-li někomu na zážitcích svého zemřelého těla, měl by se především sám za svého života dobírat souvisejících práv.

Výslovně se stanovuje pravidlo, že podíl manžela v obchodní společnosti nezakládá účast druhého manžela v ní, ačkoli spadá do společného jmění.

Změkčují se požadavky na formu právního jednání podle § 441. Nově, vyžaduje-li se pro právní jednání forma veřejné listiny, pro plnou moc k tomuto jednání postačí písemná forma s úředně ověřeným podpisem (upouští se od požadavku formy veřejné listiny i pro plnou moc); k obdobnému ostatně dospěl i Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 11. 2014, sp. zn 29 Cdo 3919/2014.

Zavádí se evidence svěřenských fondů a samotná existence svěřenského fondu se spojuje se zápisem do ní.

Po vzrušených debatách se (byť až od roku 2018) také vrací vzájemné předkupní právo spolumajitelů nemovitosti; společenský zájem na scelování vlastnictví v očích zákonodárce převážil nad neomezenou dispozicí s vlastním majetkem.

A konečně se snižuje nejvyšší možná jistota pro zajištění nájmu bytu ze šestinásobku měsíčního nájemného na polovinu, což snad nevyžaduje dalšího komentáře.

Jedna změna mě coby autora tohoto článku mrzí, neboť v ní spatřuji rezignaci na snahu doladit nedotaženou právní úpravu. Totiž po novu už rodič osoby mladší 16 let nebude moci s přivolením soudu okamžitě zrušit pracovní poměr nezletilého. Člověk, který dosáhl věku patnácti let a dovršil základní školní docházku, bude napříště mít v oblasti pracovněprávní ruce naprosto volné. Institut okamžitého zrušení pracovního poměru rodičem byl do českého právního řádu zaveden vadně – přivolení soudu totiž osobě mladší 16 let nebránilo zrušený pracovní poměr okamžitě uzavřít znova. Nemůžu se však ubránit dojmu, že skutečně mohly existovat případy, v nichž se mladý člověk bezhlavě vrhl do víru pracovního života, snad zlákán vidinou rychlého přivýdělku a možností realizace dětských snů, a kdy jeho rodič mohl uváženým zákrokem a zrušením tohoto poměru pomoci navrátit zbloudilce v náruč středního vzdělávání, aby vylepšil jeho uplatnitelnost po zbytek života.

A konečně se dostáváme do finále, neboť rozebíraná novela s sebou přináší i jednu změnu naprosto zbytečnou, totiž změnu terminologickou: tak se v § 509 nahrazují “inženýrské sítě” slovním spojením “liniové stavby”. Tento odstavec může působit osobně (a je fakt, že vedu soukromý džihád vůči přebujelé normotvorbě), avšak čtěte dále: “liniové stavby” jsou skutečně termínem s ustáleným významem a jeho injekce do občanského zákoníku byla zjevně vedena snahou o sladění výraziva. Avšak tento termín mohl být v zákoníku již při jeho přijetí; nebyl tam a potíže nevznikly, resp. nešlo o problém nepřeklenutelný argumentací a výkladem. Moudrý člověk kdysi řekl, že zákon je lékem na nemoc společnosti a že zákonodárce pro efektivní výkon své činnosti musí tyto nemoci znát. Normotvůrce se však už na prvním místě klidně mohl rozhodnout liniové stavby v občanskoprávním kodexu nazývat “trubkami pod zemí” a nijak by to neovlivnilo skutečnost, že jejich materializací by byla zařízení běžně nazývaná “liniové stavby” nebo, chcete-li, “inženýrské sítě”.

Dost však průtrži emocí; jak bylo konstatováno v úvodu, z novely můžeme být nadšeni, můžeme o ní vést akademické spory, můžeme se snažit přimět parlament k její další změně nebo se můžeme pokoušet o zrušení jejích částí před Ústavním soudem – ale to je jednak vše, co s ní můžeme dělat, jednak je to všechno běh na dlouhou trať. Nehledě na subjektivní hodnocení té které úpravy jde o pozitivní právo, a proto raději utíkejme do knihkupectví pro nové fixy a lepíky. Poznámky z originálního znění zákona se do nového samy nepřepíší.

Článek byl publikován ve spolkovém časopise FAKT na Právnické fakultě Masarykovy univerzity (https://www.facebook.com/casopisfakt/).

---

[1] PETROV, Jan. Občanský zákoník zdrcený novelou novel? Část I. In: Jiné právo [online]. 2014 [cit. 2017-02-19]. Dostupné z: http://jinepravo.blogspot.cz/2014/08/obcansky-zakonik-zdrceny-novelou-novel.html

[2] PAVLÍČEK, Tomáš, ČIHÁK, Ondřej. Chystaná novela občanského zákoníku sjednotila jeho odpůrce i příznivce. Ke společnému odporu, dodává právník. In: Rozhlas.cz [online]. 2014 [cit. 2017-02-19]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/plus/proaproti/_zprava/chystana-novela-obcanskeho-zakoniku-sjednotila-jeho-odpurce-i-priznivce-ke-spolecnemu-odporu-dodava-pravnik—1391100