Problematiku změny pohlaví občanský zákoník upravuje v § 29, tedy již v části první, hlavě druhé. Jelikož hlavním účelem občanského zákoníku má být zejména obecná a podpůrná úprava soukromého práva, přináší i toto ustanovení důsledky změny pohlaví ve sféře soukromoprávní. Předně je však nutno podotknout, že nový občanský zákoník zvolenou úpravou nevykročil nejšťastnější cestou. Hned první odstavec § 29 představuje asi nejvýraznější kontroverzi, neboť pro dosažení změny pohlaví vyžaduje kumulativní splnění dvou podmínek, a to chirurgický zákrok při současném znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů. Zaměřme nyní pozornost právě na toto ustanovení.
Ačkoli občanský zákoník vešel v účinnost teprve nedávno, k 1. lednu 2014, a dalo by se tedy očekávat, že bude svým obsahem odpovídat současným lidskoprávním standardům, v případě změny pohlaví zákoník zvolil zcela opačný přístup. Zákonodráce stanovil jako obligatorní chirurgický zákrok, bez nějž nelze z právního hlediska jedince uznat jako osobu opačného pohlaví, to vše i přes to, že nejen některé evropské státy, resp. jejich právní úpravy, ale také judikatura Evropského soudu pro lidská práva, naznačují v posledních letech značný posun v nahlížení na problematiku transsexuálů, avšak směrem opačným než právní úprava česká. Kupříkladu německý Spolkový ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne 11.1.2011[1] rozhodl mimo jiné o neústavnosti podmínky provedení chirurgického zákroku. Dle jeho odůvodnění není u transsexuálů rozhodující touha po fyzické změně, a tedy operaci, nýbrž stabilita transsexuální touhy. Touha po operativní změně, která by jedince fyzicky připodobnila opačnému pohlaví, není spolehlivým diagnostickým indikátorem. Je nutné také zvážit samotnou operaci, která může přinést mnohá zdravotní rizika. Vědecké společenství podle něj dospělo v poslední době k poznání, že operace směřující ke změně pohlaví, nejsou nezbytně doporučovány ani v případech velmi spolehlivé diagnózy transsexuality. Zda je z lékařského pohledu změna pohlaví podložená a lze ji doporučit, by mělo být stanoveno podle lékařské diagnózy individuálně u každého jedince. Pokud je tedy právními předpisy operace stanovena jako nezbytný předpoklad změny osobního statusu, je nutno tuto podmínku hodnotit jako nepřiměřenou, která navíc dostatečně nezohledňuje chráněná základní práva člověka.[2]
Též rakouské soudy se již problematikou chirurgického zákroku zabývaly. Nejvýznamnějším se stalo rozhodnutí Správního soudu (Verwaltungsgerichtshof) ze dne 3.12.2009[3], ve kterém soud dospěl k závěru, že odstranění primárních pohlavních znaků není nutnou podmínkou k přiblížení se vnějšímu vzhledu opačného pohlaví. Naopak, soud zdůraznil zejména psychickou složku pocitu přináležitosti k opačnému pohlaví a jeho nezvratnost.
Problematickým se začíná jevit též požadavek na znemožnění reprodukční funkce. Občanský zákoník stanovil tuto podmínku shodně se zákonem o specifických zdravotních službách.[4] Na první pohled se zdá být tento požadavek zcela legitimním, neboť zákonodárce se jím bezpochyby snaží zabránit takovému stavu, kdy by muži (podle práva) mohli rodit děti a naopak ženy děti plodit. Nutno však podotknout, že tato úprava je v čirém rozporu s doporučením komisaře Rady Evropy pro lidská práva z roku 2009, který v čl. V bodě 4 výslovně uvádí doporučení členským státům, aby byly zrušeny sterilizace a další povinné lékařské zákroky jako nezbytné právní požadavky pro uznání změny pohlaví.[5]
Neméně diskutovaným jevem se zdá být též zánik manželství nebo registrovaného partnerství v okamžiku změny pohlaví[6], který občanský zákoník podle § 29 odst. 1 in fine formou vyvratitelné domněnky stanoví jako den uvedený v potvrzení o změně pohlaví vydaném poskytovatelem zdravotních služeb. I tomuto tématu se již v minulosti věnoval německý Spolkový ústavní soud, který rozhodnutím ze dne 27.5.2008[7] shledal požadavek na to, aby osoba, jíž má být změněno pohlaví, nebyla vdaná/ženatý, neslučitelný se Základním zákonem, zejména s ústavně zaručenou ochranou manželství a rodiny. Soud dospěl k názoru, že není rozumné „nutit“ transsexuální osoby k rozvodu manželství, chtějí-li zůstat v partnerství se svým dosavadním manželem nebo manželkou a nemohou-li s tímto partnerem zároveň žít v jiném svazku, který by zajišťoval partnerům stejnou právní ochranu jako manželství. Takovýmto způsobem by existujícímu manželství byla odepřena ústavní ochrana.[8]
Problematice manželství transsexuálních osob věnoval pozornost i Evropský soud pro lidská práva. Ve věci Wena a Anita Parry vs. Spojené království[9] byli stěžovateli manželé, kteří měli společně tři děti. Jeden ze stěžovatelů podstoupil hormonální léčbu i chirurgický zákrok ke změně pohlaví, avšak oba stěžovatelé chtěli i nadále zůstat partnery v manželství. Soud nakonec porušení čl. 12 Úmluvy[10] neshledal, a to z toho důvodu, že právo Spojeného království umožňuje, aby partneři žili ve svazku registrovaného partnerství, které v sobě zahrnuje téměř ta samá práva jako práva partnerů ve svazku manželském.[11],[12] Dá se tedy usuzovat, že otázka legitimity zákonného zániku manželství by měla být odvislá od toho, zda daný právní řád zaručuje jedincům svazek s obdobným rozsahem souvisejících práv a povinností. Zůstává tedy otázkou, nakolik legitimní je obligatorní zánik manželství a registrovaného partnerství v českém právním řádu. I v případě, že by po právním uznání změny pohlaví a s tím souvisejícím zánikem manželství jedinci vstoupili do registrovaného partnerství, je také otázka, zda by bylo možno takový svazek považovat za vyvažující v porovnání se zaniklým manželstvím.
Občanský zákoník svou úpravou otevřel dveře pro další diskuze ohledně právní úpravy tzv. translidí a jejich ústavně zaručených práv. Je jisté, že svou úpravou přivede k jednomu stolu zejména odborníky vyjadřující nesouhlas s obsahem příslušných ustanovení, domáhajících se takové právní úpravy, jež by byla v souladu s právními standardy vyspělých evropských zemí. Zcela jistě bude zajímavé pozorovat, zda se tendence právního uznávání pohlaví ubere směrem naznačovaným již v Rakousku, tedy k tzv. psychickému pohlaví, které není závislé na fyzických charakteristikách, nýbrž na pocitu přináležitosti k určitému pohlaví. V českém právním prostředí lze každopádně očekávat tlaky na změnu příslušných ustanovení občanského zákoníku.
Na závěr je vhodné podotknout, že moderní přístupy v oblasti změny pohlaví lze pozorovat i v dalších evropských státech. Dne 1. září 2014 vešel v Dánsku v účinnost nový zákon, jenž umožňuje, aby jedinci byly vydány úřední dokumenty, které odrážejí jeho genderovou identitu, a to aniž by musel být diagnostikován s duševní poruchou nebo podstoupit operace vedoucí k nevratné sterilizaci. Dle Amnesty International se jedná o obrovský pokrok, který by měl být příkladem pro ostatní země. „Všechny státy by měly zajistit, aby transgender lidé mohli získat právní uznání jejich pohlaví rychlým, dostupným a transparentním postupem v souladu s jejich vlastní genderovou identitou." Jak uvedla samotná Amnesty International, jedinou další zemí, kde existuje podobný model, je Argentina.[13] Obdobnou cestou se však postupně vydávají i další země, příkladem může být Nizozemsko či Irsko.[14] Zda se k těmto moderním pojetím přidá v blízké budoucnosti i Česká republika, však současná právní úprava nikterak nenaznačuje.
[1] BVerfG, 1 BvR 3295/07 ze dne 11.1.2011
[2] více také Skalpel a duše. Ke změně pohlaví podle nového občanského zákoníku, Časopis zdravotnického práva a bioetiky
[3] Geschäftszahl B1973/08, Sammlungsnummer18929
[4] § 21, zákon č. č. 373/2011 Sb.
[5] https://wcd.coe.int/ViewDoc.jsp?id=1476365
[6] § 29 odst. 2, zákon č. 89/2012 Sb.
[7] BVerfG, 1 BvL 10/05 ze dne 27.5.2008
[8] více také Skalpel a duše. Ke změně pohlaví podle nového občanského zákoníku, Časopis zdravotnického práva a bioetiky
[9] AN 42971/05, ze dne 28.11.2006
[10] Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, čl.12 – Právo uzavřít manželství
[11] obdobně též Hämäläinen vs. Finsko, AN 37359/09, ze dne 16.7.2014
[12] Judikatura Evropského soudu pro lidská práva v oblasti problematiky „translidí“, Časopis zdravotnického práva a bioetiky
[13] http://www.amnesty.org/en/en/news/denmark-transgender-law-2014-06-12
[14] http://www.hrw.org/news/2014/06/24/europe-progress-transgender-rights
Diskuze k článku ()