Finanční asistence v novém kabátě?
Co se rozumí finanční asistencí? Finanční asistence je definována jako poskytování finančních prostředků obchodními společnostmi za účelem nabytí jejich vlastních akcií nebo obchodních podílů, případně poskytování zajištění finančních závazků vzniklých v souvislosti s nabytím jejich vlastních akcií nebo obchodních podílů.
Základní úprava finanční asistence v platném právu je především v zákoně č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (dále jen „ZOK“) a v zákoně č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
Stejně jako ostatní právní instituty i finanční asistence a podmínky, za nichž může být poskytována, prošly procesem rekodifikace soukromého práva v České republice. V pozadí procesu a plánované změny některých zákonů však stojí právní úprava EU. Jedná se především o novou právní úpravu obsaženou ve směrnici EP a Rady 2012/30/EU.[1] Tato směrnice povoluje finanční asistenci, avšak pouze za kumulativního splnění konkrétních podmínek (zejména s důrazem na transparentnost a spravedlivé podmínky finanční asistence).[2] Jako reakce na ekonomickou a bankovní krizi v roce 2009 došlo na úrovni Evropské unie k rozhodnutí, že podmínky poskytování finanční asistence by měly být řešeny závaznějším právním instrumentem, a to ve formě nařízení. V roce 2013 bylo publikováno nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012. Spolu se směrnicí EP a Rady č. 2013/36/EU tak tvoří nový, evropský právní základ pro národní úpravy.
Jak se s novou situací vypořádala Česká republika? Vyjma úpravy v ZOK, který stanoví podmínky pro jednotlivé obchodní korporace a zavádí též legislativní zkratku „finanční asistence“, je plánována změna zák. č. 87/1995 Sb. Reakcí na oba shora uvedené předpisy sekundárního práva EU je předložení vládního návrhu novely zákona č. 87/1995 Sb., který reflektuje a odkazuje na jednotlivé části unijní úpravy, zejm. na citované nařízení.
Navrhovaná úprava tak stanoví:
- horní limit na velikost bilanční sumy družstevní záložny ve výši 5 miliard Kč
- umožní postupnou transformaci na banku (družstevní záložna bude moci získat bankovní licenci s nižším základním kapitálem, než vyžaduje § 4 odst․1 BankZ[3] – namísto 500 milionů Kč bude postačovat 5 milionů eur)
- navýší rizikový fond ze současných 20 % na 30 %
- zvýší příspěvky družstevních záložen do Fondu pojištění vkladů z 0,04% na 0,08% z průměru objemu pojištěných pohledávek z vkladů za příslušné kalendářní čtvrtletí
- upravuje předmět podnikání družstevní záložny tak, že vedle přijímání vkladů od svých členů družstevní záložna poskytuje úvěry svým členům do úhrnné výše maximálně 30 mil. Kč jednomu členovi; zakazuje poskytování produktů a služeb družstevní záložnou pro osoby, které nejsou jejími členy
- zavádí minimální výši základního členského vkladu na 1 tis. Kč a dále zavádí omezení výše úročených depozit jednoho člena u dané družstevní záložny na desetinásobek souhrnné výše základního členského vkladu a dalšího členského vkladu
- stanoví podmínku předchozího souhlasu ČNB s vyplacením vypořádacího podílu a oprávnění družstevní záložny pozastavit finanční vypořádání na nezbytnou dobu a ze stanovených důvodů. Zda tato změna projde zákonodárným procesem si však ještě musíme chvíli počkat.
[1] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/30/EU ze dne 25. října 2012, o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 54 druhého pododstavce Smlouvy o fungování Evropské unie při zakládání akciových společností a při udržování a změně jejich základního kapitálu, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření. Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 74.
[2] Blíže viz článek 25 Směrnice 2012/30/EU.
[3] Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách.
Další články
Nová pravidla pro ochranu obchodního tajemství od roku 2027
V srpnu roku 2026 Vláda ČR projednala a schválila návrh nových pravidel pro ochranu obchodního tajemství, která by měla začít platit od začátku roku 2027. Cílem novelizace úpravy je, aby se podniky mohly účinněji bránit proti neoprávněnému nakládání s jejich know how, technologickými postupy, recepturami, výrobními metodami a dalšími cennými poznatky.
Uzavřená normativní smyčka: Riziko algoritmické kontaminace judikatury a správní praxe
Představme si, že systém umělé inteligence při právní rešerši chybně vyloží skutečný rozsudek. Úředník nebo soudce převezme přesvědčivě formulovaný závěr do odůvodnění. Rozhodnutí se následně objeví v právní databázi a další systém toto rozhodnutí za několik měsíců nalezne jako autoritativní zdroj. Původní chyba se nevrací jako odpověď stroje, ale jako součást skutečného rozhodnutí veřejné moci.
Koncentrace řízení a možnosti jejího prolomení
Koncentrace řízení představuje stěžejní institut sporného civilního procesu, jehož význam má spočívat především v zajištění rychlosti a hospodárnosti soudního řízení, v praxi často vyvolává otázky týkající se jejího rozsahu, podmínek nastoupení a možností jejího prolomení.
Privatizace Mostecké uhelné optikou práva: hranice aplikace obchodního zákoníku
Privatizace Mostecké uhelné společnosti patří k nejdiskutovanějším transformačním procesům 90. let. Ve veřejném i odborném prostoru se opakovaně objevují snahy hodnotit jednotlivé kroky tohoto procesu prizmatem obecného obchodního práva, případně dokonce optikou pozdější právní úpravy. Takový přístup však naráží na zásadní limit: přehlíží právní režim, v němž privatizace probíhala, a tím i povahu samotného procesu.
Rozhodují soudci politicky?
Jsou soudci pouhými neosobními vykonavateli zákonů, nebo svým rozhodováním formují společnost a prosazují vlastní hodnoty? Do jaké míry do soudcovského rozhodování vstupují mimoprávní vlivy a proč s rostoucí instancí soudu sílí i politický rozměr jeho verdiktů?



