Smluvní volnost a její meze v ustanoveních stanov českých akciových společností - část II. Zdroj: Fotolia

Smluvní volnost a její meze v ustanoveních stanov českých akciových společností - část II.

Ačkoliv jsou zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) a zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, (dále jen „ZOK“) v účinnosti déle než čtyři roky, diskuze v odborných kruzích se stále nevyhýbají sporům, a to ani v základních principech, jako je smluvní volnost ve stanovách akciové společnosti.

Martin Štípa

Martin Štípa

student 5. ročníku Právnické fakulty Univerzity Karlovy

Martin Štípa

student 5. ročníku Právnické fakulty Univerzity Karlovy

První část článku naleznete zde.

4.    Meze při tvorbě druhů akcií a úpravě práv akcionářů

Tvorbu zvláštních druhů akcií předvídá § 276 ZOK. Druh akcie je vždy vymezen zvláštními charakteristickými právy či vlastnostmi, které jsou s ním spojeny – za samostatný druh akcie tedy nelze bez dalšího považovat kusové akcie, akcie nabývané za zvýhodněných podmínek zaměstnanci, hromadné akcie či zaknihované akcie[32] – tato označení akcií si lze představit pouze jako pojmenování určitého typu „nosiče“, jenž může být dále tvořen různými druhy akcií (např. kmenovými akciemi, prioritními akciemi a dalšími). Meze při tvorbě druhů akcií a určení, zda je zvláštní druh tvořen pouze přidáním zvláštních práv, či také jejich odebráním, budou vyjasněny v následujících odstavcích.

I přes absenci výslovných specifických mantinelů ke tvorbě zvláštních druhů akcií nelze přistupovat zcela libovolně. Vždy je třeba respektovat následující základní principy:

  • korektiv dobrých mravů a veřejného pořádku dle § 580§ 588 OZ;
  • zákaz bezdůvodného zvýhodňování či znevýhodňování akcionáře dle § 212 odst. 1 OZ[33];
  • zacházení za stejných podmínek se všemi akcionáři stejně dle § 244 odst. 1 ZOK;
  • výslovný zákaz úrokových akcií dle § 276 odst. 2 ZOK.

V právní teorii se však rozhořel spor ohledně podrobnějšího vymezení limitů zvláštních práv pojených s akcií. Na jedné straně přitom stojí názor, že tato zvláštní práva mohou směřovat pouze „k výkonu podílu akcionáře na vedení společnosti, jejím zisku a likvidačním zůstatku“[34], respektive jak říká P. Kuhn, že „limitem svobodné vůle akcionářů je právě samotná účast v korporaci.“[35] Shodně se vyjadřuje i S. Černá, když meze zvláštních práv spojených s akciemi shledává mimo jiné v § 256 odst. 1 ZOK.[36]

Naproti výše zmíněnému se nachází argument, za kterým stojí i veškerá komentářová literatura k ZOK.[37] V tomto ohledu tedy jak I. Štenglová[38], tak P. Vybíral[39] vycházejí především ze zásady legální licence, přičemž limity tvorby zvláštních druhů akcií spatřují pouze v obecných korektivech soukromého práva a smyslu a účelu zákona. P. Vybíral následně tuto otázku uzavírá: „Byť lze souhlasit s P. Čechem, že suma klasických akcionářských práv není jistě nevyčerpatelná a že nejčastěji budou stanovy společností nepochybně pracovat právě s právy výslovně upravenými v zákoně jako tzv. „zvláštními právy“, příp. jinými právy, která budou od klasických akcionářských práv odvozena, postrádám argument, proč v tomto směru zákon o obchodních korporacích vykládat jinak než I. Štenglová. Zákon totiž nepochybně nikde nezakazuje, aby práva klasická, která jsou s akcií jako účastnickým cenným papírem tradičně spojována, nebyla rozšířena o práva jiná, jejichž povaha není účastnická (resp. která nejsou klasickými právy akcionářskými), a rovněž tato práva akcionáře vtělit do akcie.“

Osobně se v této otázce přikláním k druhému z názorů, neboť se domnívám, že smluvní volnost, resp. princip autonomie vůle, jenž je bezpochyby nejvýznamnějším principem soukromého práva, nelze překlenout a vyloučit výkladem dovozeným ze striktního pojetí účasti akcionáře na společnosti. Ohledně limitace smluvní volnosti se navíc vyjádřil i Ústavní soud: „Chtějí-li obecné soudy dovozovat zákaz soukromého jednání, který není výslovně stanoven zákony […], musí pro takový závěr předložit velmi přesvědčivé argumenty, protože jde o soudcovské dotváření práva proti zájmům soukromých osob.“[40]

V následujících odstavcích bude na tuto argumentaci dále navázáno s důrazem na přesvědčení, že přesvědčivější argumenty zpravidla svědčí právě pro autonomii vůle.

4.1.        Akcie bez hlasovacího práva (jiné než prioritní)

Stejně jako v případě obecného vymezení zvláštních druhů akcií se v právní teorii vedou debaty nad možností vydávat jiné než prioritní akcie bez hlasovacích práv. Představit rozsáhlou argumentaci obou táborů bohužel nemůže být ambicí této práce – naštěstí tak již velmi přehledně učinil J. Lasák[41], který se řadí mezi zastánce této možnosti a s jehož názorem se plně ztotožňuji. 

Základem pro umožnění vydávat akcie bez hlasovacího práva je opět princip legální licence, neboť zákon v této otázce žádný zákaz neobsahuje (jako to činí například v případě úrokových akcií). Hlasovací právo také nelze považovat za imanentní pojmový znak akcie dle § 256 ZOK. Jeho odebrání tudíž nemůže být v rozporu s veřejným pořádkem či statusovými právy akciové společnosti. I. Štenglová tuto argumentaci doplňuje připomenutím stanoviska Nejvyššího soudu[42], které mezi statusové otázky neřadí práva a povinnosti společníků, tudíž by odebrání hlasovacího práva nemohlo být porušením kogentních norem ani v tomto ohledu.[43]

Jsou-li pak argumenty proti této možnosti odvozeny z jazykového výkladu § 276 ZOK, je nutno souhlasit s názorem, že si dané ustanovení neklade za cíl komplexní zachycení veškerých myslitelných způsobů tvorby druhů akcií, nýbrž toliko samotnou tvorbu umožnit, případně definovat některé základní druhy.[44] S ohledem na zřetelnost tedy považuji za přesvědčivější například argument protistrany dovolávající se ustanovení ZOK, jež na možnost vydávání akcií bez hlasovacích právpřímo pamatují – § 279§ 412 odst. 2.[45]

V souladu s výše zmíněným nálezem Ústavního soudu nelze dle mého názoru argumenty proti možnosti vydávat jiné než prioritní akcie bez hlasovacího práva považovat za velmi přesvědčivé, a tudíž by v této věci měla být dána přednost smluvní volnosti akcionářů. 

Nutno dodat, že otázka vyloučení hlasovacího práva není aktuální pouze v České republice. V říjnu 2017 byl Facebook v souvislosti s hrozícím soudním řízením donucen vzdát se svých ambicí na vydání akcií bez hlasovacích práv[46], velké kontroverze rozpoutalo vydání obdobných akcií také společností Snap Inc.[47] Pravdou tedy je, že jak v České republice[48], tak v zahraničí[49] se akcie bez hlasovacího práva již staly součástí ekonomické reality. Pokud tak jako jedinou možnost jejich vyloučení spatřuji v přijetí příslušné novely, zákonodárce by měl velmi pečlivě zvážit, do jaké míry tyto akcie ekonomickému prostředí prospívají, a zda je tak danou otázku skutečně účelné upravit.

Závěrem je třeba zmínit skutečnost, že díky transparentnosti akciové společnosti a potřebným kvalifikovaným většinám by měli akcionáři disponovat dostatečnými znalostmi, aby v dané otázce byli schopni učinit kvalifikované rozhodnutí. Pokud by tak proti jejich vůli rozhodla valná hromada, mají akcionáři právo podat návrh na vyslovení neplatnosti daného usnesení dle § 428 ZOK a § 258 OZ, případně právo, aby od nich společnost tyto akcie odkoupila dle § 335 odst. 1 ZOK.

4.2.       Rozdílná váha hlasovacích práv

Přiznáme-li možnost akciových společností vydávat akcie bez hlasovacích práv, rozdílná váha hlasů spojených s různými druhy akcií nemůže činit problém. P. Vybíral uvedené potvrzuje odmítnutím argumentů o disproporčním zacházení s akcionáři, když vyjadřuje názor, že vzhledem k dikci § 244 ZOK je rovnost akcionářů nutno vázat na shodné podmínky jejich postavení, a tuto rovnost tudíž nelze porovnávat napříč rozdílnými druhy akcií, nýbrž toliko v rámci jednotlivých druhů akcií, které tyto shodné podmínky vytvářejí.[50]

Odlišné názory poukazují v této otázce na zahraniční úpravu, kde tisícinásobky hlasů nakonec vedly ke zrušení tohoto druhu akcií.[51] K tomuto je možné dodat, že v České republice k takovému kroku zákonodárce doposud nedošlo.

4.3.       Možnost akcií s právem veta

Z důvodu zásady legální licence by nemělo být bráněno ani vydávání tzv. zlatých akcií s právem veta.[52] Jejich omezení sice vyplývá z judikatury SDEU, děje se tak však především s ohledem na jejich vlastnictví členskými státy.[53] Uplatňování práva veta by však v akcii nemělo být neomezené, neboť by bylo zcela zjevným zásahem nejen do principu rovnosti akcionářů. Shoduji se tak s názorem M. Špačkové, která uvádí: „Domnívám se proto, že by se právo veta mělo týkat pouze ve stanovách předem vytyčených otázek, u kterých to navíc jejich právní povaha připouští.“[54]

4.4.       Podíl na zisku jako imanentní znak akcie

Spory se vedly rovněž ohledně možnosti omezit právo na podíl na zisku. Taková možnost bývá obecně přijímána v případě společnosti s ručením omezeným[55], otázka akciové společnosti se však jeví složitější. Zatímco § 161 odst. 1 ZOK pro účely společnosti s ručením výslovně připouští možnost odchylného ujednání, § 348 odst. 1 ZOK pro akciovou společnost takovou možnost nestanoví, přičemž poměrně jasně říká: „Akcionář má právo na podíl na zisku[…]“. Společnost s ručením omezeným na rozdíl od akciové společnosti navíc dle § 171 odst. 2 vyžaduje výslovný souhlas společníka se zásahem do jeho práv.[56]

Vzhledem ke skutečnosti, že dle § 256 odst. 1 ZOK je právo na podíl na zisku pojmovým znakem akcie, I. Štenglová uvádí, že jeho vyloučení může být považováno za porušení kogentních ustanovení z důvodu porušení statusových pravidel akciové společnosti. Podobné vyprázdnění akcie se stejnými důsledky by představovalo například také vyloučení možnosti účastnit se valné hromady.[57]

Je tedy zřejmé, že výše zmíněný zákaz lvích společností nelze chápat absolutně (alespoň, co se společností s ručením omezeným týče).[58] Ačkoliv se osobně přikláním k názoru, že vyloučení práva na podíl na zisku nebude v akciové společnosti možné z důvodu úpravy statusových pravidel a jasné dikce jednotlivých zákonných ustanovení, je třeba počítat i s řešením, které bude na první místo opět dávat princip autonomie vůle. V takovém případě by měla být věnována zvýšená pozornost zásadě dobrých mravů a dalším základním korektivům soukromého práva.

5.    Možnosti modifikace úpravy orgánů akciové společnosti

Vzhledem ke skutečnosti, že úprava právnických osob je v OZ založena na teorii fikce, není sporu o tom, že úprava zákonem předvídaných orgánů akciové společnosti je kogentní povahy. Bez výslovného zákonného přiznání právní osobnosti by totiž akciová společnost za samostatný subjekt práv považována být nemohla a její orgány jsou právě jedním z jejích základních pilířů. R. Pelikán v této souvislosti uvádí: „[…] zakladatelům nepřísluší modifikovat základní organizační strukturu jednotlivých forem korporací, a to ze dvou důvodů. Jednak by taková dohoda narušovala veřejný pořádek, neboť by ve svém důsledku vedla ke vzniku právních forem, se kterými zákonodárce nepočítal. Jednak by se taková dohoda dotýkala třetích osob, zejména tedy věřitelů, jejichž zájmy jsou dělbou moci mezi jednotlivé orgány obchodní společnosti chráněny. To tedy znamená, že zakladatelská smlouva nemůže korporaci zbavit povinnosti konstituovat orgány, které v případě té které právní formy zákonodárce předvídá. Stejně tak nelze omezit pravomoci těchto jednotlivých orgánů mimo případy, kdy s tím zákonodárce sám počítá. To ovšem neznamená, že by korporace nemohla vytvořit i nějaké orgány další, které budou mít doplňkovou roli poradní či kontrolní […].“ [59]

Mezi obligatorní náležitosti stanov pak samozřejmě spadá dle § 250 odst. 2 písm. f) ZOK údaj o tom, zda společnost zvolila monistický, nebo dualistický model vnitřní struktury. V souladu s § 397 odst. 1 ZOK pak může společnost zvolený systém struktury změnou stanov měnit.

Závěrem je vhodné doplnit poznatek P. Čecha týkající se samotných členů jednotlivých orgánů. Bylo-li by dle něj jejich funkční období stanoveno na dobu neurčitou, riskovala by společnost prohlášení takového ujednání za neplatné.[60]

6.    Modifikace zastupování společnosti členem statutárního orgánu

V důsledku teorie fikce může akciová společnost jednat pouze v zastoupení, přičemž generální oprávnění pro zastupování společnosti ve všech záležitostech náleží dle § 164 odst. 1 OZ statutárnímu orgánu. V tradičním dualistickém systému je statutárním orgánem akciové společnosti představenstvo, v monistickém statutární ředitel. Co se týče zástupčího oprávnění v monistické struktuře, lze upozornit na výkladové obtíže spojené s § 460 ZOK upravujícím působnost správní rady a § 463 ZOK, který upravuje působnost statutárního ředitele. K tomuto „kompetenčnímu sporu“ je nutno odkázat na příslušnou odbornou literaturu[61], pro naše účely si vystačíme se skutečností, že generální zástupčí oprávnění náleží statutárnímu řediteli.

Zastupování statutárním orgánem mohou poté stanovy upravit v následujících směrech (podle povahy věci se některé uplatní pouze pro kolektivní orgán):

  • horizontální delegace kompetencí v oblasti obchodního vedení dle § 156 odst. 2 OZ;
  • určení způsobu zastupování ve smyslu § 164 odst. 2 OZ;
  • vyžadování souhlasu kontrolního orgánu s určitým jednáním dle § 49 ZOK.

Stanovy mohou zastupování omezit i jiným způsobem, takové ujednání nicméně nebude vůči třetím osobám ve smyslu § 47 ZOK účinné. Důsledkem tak bude jedině založení odpovědnosti určených členů orgánu vůči společnosti samotné.

7.    Stanovy, akcionářské dohody a dohody o společném podniku

Povaha stanov jako smlouvy sui generisbyla podrobně rozebrána již v předchozích částech. Akcionářská dohoda je naproti tomu standardní smluvní závazek, jehož úprava vyplývá z obecných ustanovení smluvního práva. Z tohoto důvodu bude taková dohoda závazná pouze mezi těmi stranami, které se na jejím obsahu dohodly. V důsledku těchto závěrů tak K. Csach a B. Havel například vylučují, aby se nabyvatel akcií bez dalšího stal i stranou akcionářské dohody.[62] Jiná situace by samozřejmě nastala, pokud by byl nabyvatel akcií s akcionářskou dohodou seznámen a s postoupením této smlouvy souhlasil.

V případě dohod o společném podniku (tzv. joint-venture dohody) bude určování závaznosti snazší, neboť jejich obsah je výchozím vymezením práv a povinností, na kterých se mateřské společnosti shodly při vytváření společnosti dceřiné.[63] Ačkoliv se tak uplatní stejná pravidla jako u běžných akcionářských dohod, být součástí joint-venture dohody bude primárním zájmem akcionářů.

Důležitou vlastností těchto dohod je také skutečnost, že jsou i v případě vítězství restriktivního výkladu zvláštních druhů akcií prostředkem k docílení požadované úpravy, jako je např. vyloučení hlasovacího práva apod.

Závěrem

Ačkoliv je práce protkána linií preferující smluvní volnost, jako v mnoha dalších otázkách postaví vše napevno teprve soudní praxe. Téměř po čtyřech letech od účinnosti OZ se tak například v judikatuře objevilo ustálení názorových neshod týkajících se postavení kogentních a dispozitivních norem.

Pro řešení dalších otázek by se z důvodu zachování dostatečné konkurence schopnosti nemělo zapomínat také na nastíněné reálie ekonomického prostředí, povahu předpisů Evropské unie a praxi okolních států.

Článek se umístil na 1. místě v soutěži Allen & Over Essay Competition 2017/2018, kterou každoročně pořádá ELSA Česká republika ve spolupráci s advokátní kanceláří Allen & Overy. 


Zdroje:

  • CSACH, K., HAVEL, B. a kol. Akcionářské dohody.Praha: Wolters Kluwer ČR, 2017, s. 17.
  • ČECH, P. Akcie po rekodifikaci. Právní rádce. 2012. č. 10, s. 34-37.
  • ČECH, P., Mýty a pověry ve výkladu a aplikaci nového civilního práva: Dnešní klid před zítřejší bouří, Právní rádce, 17. 7. 2015.
  • ČECH, P., ŠUK, P. Právo obchodních společností: v praxi a pro praxi (nejen soudní). Vyd. I. Praha: Ivana Hexnerová – BOVA POLYGON, 2016, s. 273–274. 
  • ČERNÁ, S. Volba druhů podílu (akcií) a její limity. Rekodifikace & praxe, 2015, č. 12, s. 15.
  • ČERNÁ, S., O akciích s rozdílnou vahou hlasů v budoucím českém akciovém právu.Obchodněprávní revue, 2012, č. 7–8.
  • DĚDIČ, J., Aktuální výkladové problémy zákona o obchodních korporacích. Právní prostor, 27.05.2016.
  • DVOŘÁK, T. Akciová společnost. Praha: Wolters Kluwer, 2016.
  • ELIÁŠ, K. K pojetí dispozitivního práva v občanském zákoníku. Bulletin advokacie 9/2015.
  • ELIÁŠ, K., Společnost s ručením omezeným. Praha: Prospektrum, 1997, s. 34; a DĚDIČ, J., Obchodní zákoník. Komentář. III. díl.Praha: Polygon, 2002, s. 2413.
  • HEATH, A., A power struggle between Facebook and investors just ended with Facebook dropping plans to issue non-voting shares, Business Insider, September 22, 2017.
  • HOLLANDER, P. Odborný posudek na návrh obecné části občanského zákoníku, Justiční praxe, L, 2002, s. 508.
  • Institutional Shareholder Services Inc., Analysis: Differentiated Voting Rights in Europe, Governance Weekly, January 23, 2015.
  • JOSKOVÁ, L.: Je ve společnosti s ručením omezeným možný podíl bez hlasovacího práva či práva na podíl na zisku?, Obchodněprávní revue, číslo 9, ročník 2015, s. 253-260.
  • LASÁK, J., O limitech lidské představivosti: glosa k akciím bez hlasovacího práva (jiným než prioritním), Právní rozhledy č. 2/2017.
  • LASÁK, J., POKORNÁ, J., ČÁP, Z., DOLEŽIL, T. a kol., Zákon o obchodních korporacích: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2014.
  • MARRIAGE, M., State Street asks SEC to block non-voting shares, Financial Times, June 18, 2017.
  • MELZER, F. Dispozitivní a kogentní normy v novém občanském zákoníku, Právní rozhledy 7/2013.
  • Nález ÚS z 13. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 190/15.
  • PELIKÁN, R., Kogentní a dispozitivní ustanovení v novém zákonu o obchodních korporacích. Obchodněprávní revue, 2012, č. 9, s. 246.
  • Pracovní verze návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
  • RONOVSKÁ, K., HAVEL, B., Povaha a pravidla výkladu (nejen) zakladatelských právních jednání soukromých korporací. Právní rozhledy, 2016, roč. 24, č. 18, s. 611-615.
  • Rozhodnutí C-367/98, Komise v. Portugalsko, C-463/00, Komise v. Španělsko.
  • Rozhodnutí SDEU ve věci C-81/09, Idryma Typou AE / Ypourgos Typou kai Meson Mazikis Enimerosis.
  • Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 8. 2003 sp. zn. 29 Odo 146/2003.
  • Stanovisko ČAK dostupné z <https://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=13395>.
  • Stanovisko sp. zn. Cpjn 204/2015 občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. ledna 2016 k některým otázkám zápisů obchodních korporací do obchodního rejstříku.
  • ŠPAČKOVÁ, M., Zásada rovného zacházeníse všemi akcionáři. Obchodněprávní revue, C. H. Beck, 2016, roč. 2016, č. 1, s. 1-10.
  • ŠTENGLOVÁ, I., HAVEL, B., CILEČEK, F., KUHN, P., ŠUK, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 535-537.
  • ŠTENGLOVÁ, I., Lze akcionářům odejmout zákonem přiznaná práva, aneb kdy přestává být akcie akcií?Bulletin Advokacie 12/2017.

[32] Shodně též VYBÍRAL, P. k § 276 in LASÁK, J., POKORNÁ, J., ČÁP, Z., DOLEŽIL, T. a kol., op. cit.,a rovněž ŠTENGLOVÁ, I., HAVEL, B., CILEČEK, F., KUHN, P., ŠUK, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 535-537.

[33] ČECH, P. Akcie po rekodifikaci. Právní rádce. 2012. č. 10, s. 34-37.

[34] Ibid. 

[35] ŠTENGLOVÁ, I. in ŠTENGLOVÁ, I., HAVEL, B., CILEČEK, F., KUHN, P., ŠUK, P., op. cit., s. 536.

[36] ČERNÁ, S. Volba druhů podílu (akcií) a její limity. Rekodifikace & praxe, 2015, č. 12, s. 15.

[37] Ke komentovanému ustanovení § 276 Ivana Štenglová v tomto ohledu píše: „…K názoru, že s akciemi lze spojovat i jiná práva než práva související s účastí ve společnosti se přiklánějí všichni autoři komentáře.“ (str. 537, marg. č. 6)Nutno však říci, že jedním z autorů tohoto komentáře je také Petr Kuhn, jehož názor je v daném komentáři o několik odstavců výše prezentován jako příklad právě odlišného pohledu na věc (str. 536, marg. č. 4).

[38] ŠTENGLOVÁ, I. in ŠTENGLOVÁ, I., HAVEL, B., CILEČEK, F., KUHN, P., ŠUK, P., op. cit., s. 536.

[39] VYBÍRAL, P., op. cit.

[40] Nález ÚS z 13. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 190/15.

[41] LASÁK, J., O limitech lidské představivosti: glosa k akciím bez hlasovacího práva (jiným než prioritním), Právní rozhledy č. 2/2017.

[42] Stanovisko sp. zn. Cpjn 204/2015 občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. ledna 2016 k některým otázkám zápisů obchodních korporací do obchodního rejstříku.

[43] ŠTENGLOVÁ, I., Lze akcionářům odejmout zákonem přiznaná práva, aneb kdy přestává být akcie akcií?Bulletin Advokacie 12/2017.

[44] LASÁK, J., op. cit.

[45] Např. VYBÍRAL, P. k § 276, op. cit.

[46] HEATH, A., A power struggle between Facebook and investors just ended with Facebook dropping plans to issue non-voting shares, Business Insider, September 22, 2017.

[47] MARRIAGE, M., State Street asks SEC to block non-voting shares, Financial Times, June 18, 2017.

[48] LASÁK, J., op. cit.

[49] Institutional Shareholder Services Inc., Analysis: Differentiated Voting Rights in Europe, Governance Weekly, January 23, 2015.

[50] VYBÍRAL, P. k § 276, op. cit.

[51] ČERNÁ, S., O akciích s rozdílnou vahou hlasů v budoucím českém akciovém právu.Obchodněprávní revue, 2012, č. 7–8.

[52] Shodně VYBÍRAL, P., op. cit.

[53] Např. C-367/98, Komise v. Portugalsko, C-463/00, Komise v. Španělsko.

[54] ŠPAČKOVÁ, M., Zásada rovného zacházeníse všemi akcionáři. Obchodněprávní revue, C. H. Beck, 2016, roč. 2016, č. 1, s. 1-10.

[55] JOSKOVÁ, L.: Je ve společnosti s ručením omezeným možný podíl bez hlasovacího práva či práva na podíl na zisku?, Obchodněprávní revue, číslo 9, ročník 2015, s. 253-260.

[56] Shodně argumentují také P. Čech a P. Šuk: „S ohledem na absenci obdobného ustanovení, jako má úprava společnosti s ručením omezeným v § 171 odst. 2 ZOK, dovozujeme, že zásadně nelze – na rozdíl od podílů ve společnosti s ručením omezeným – vytvořit ani akcie bez práva na podíl na zisku.“ ČECH, P., ŠUK, P.Právo obchodních společností: v praxi a pro praxi (nejen soudní). Vyd. I. Praha: Ivana Hexnerová – BOVA POLYGON, 2016, s. 273–274. 

Dokladem o spornosti této otázky však může být komentář k ustanovení § 276 ZOK, ve kterém I. Štenglová uvádí tentokrát odlišný názor P. Šuka: „Ke stejnému závěru se přiklání i P. Šuk, který však připomíná, že i když úprava práv a povinností akcionářů není úpravou statusovou, úpravu některých práv je třeba, jak jsme již uvedli dříve, považovat za kogentní; úpravu práva na podíl na zisku však za kogentní nepovažuje.“ ŠTENGLOVÁ, I. in ŠTENGLOVÁ, I., HAVEL, B., CILEČEK, F., KUHN, P., ŠUK, P., op. cit., s. 537.

[57] ŠTENGLOVÁ, I., Bulletin Advokacie, op. cit.

[58] Podrobněji viz JOSKOVÁ, L., op. cit.

[59] PELIKÁN, R., op. cit.

[60] ČECH, P., Mýty a pověry ve výkladu a aplikaci nového civilního práva: Dnešní klid před zítřejší bouří, Právní rádce, 17. 7. 2015.

[61] ŠTENGLOVÁ, I. in ŠTENGLOVÁ, I., HAVEL, B., CILEČEK, F., KUHN, P., ŠUK, P., op. cit., s. 810-813.

[62] CSACH, K., HAVEL, B. a kol. Akcionářské dohody.Praha: Wolters Kluwer ČR, 2017, s. 17.

[63] Shodně ibid., str. 49.

akciová společnost smluvní volnost stanovy

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze