Smluvní volnost a její meze (včetně vymahatelnosti) v ustanoveních stanov českých akciových společností - část II.

Akciová společnost je vedle společnosti s ručením omezeným formou kapitálové společnosti, přičemž u akciové společnosti se jednotlivé kapitálové prvky projevují výrazněji. Samotnou úpravu akciových společností nalezneme zakotvenou především v zákoně č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, konkrétně v ustanoveních § 243-551. Nemůžeme však opomenout ani obecná ustanovení o právnických osobách, která se nacházejí v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to konkrétně v ustanoveních §118 a následujících.

KL
studentka 3. ročníku Právnické fakulty Masarykovy univerzity
Foto: Fotolia

První část článku si můžete přečíst zde.

5. Limity při modifikaci způsobu zastoupení členem statutárního orgánu ve stanovách

Podle § 164 NOZ může člen statutárního orgánu zastupovat právnickou osobu ve všech záležitostech, jedná se o zákonné zastoupení sui generis. Stejné ustanovení pak stanoví, že pokud náleží působnost statutárního orgánu více osobám, tvoří kolektivní orgán. Pokud nestanoví zakladatelské právní jednání (v našem případě stanovy) něco jiného o způsobu zastupování, tak každý z členů kolektivního orgánu zastupuje právnickou osobu samostatně. Pokud vyžadují stanovy, aby členové jednali společně, může člen zastoupit společnost jako zmocněnec samostatně za podmínky, že byl zmocněn k určitému právnímu jednání samotnou společností. 

Ustanovení § 164 NOZ tak vyjadřuje zákonný způsob zastoupení, který se uplatní, pokud si stanovy neupraví způsob zastoupení jinak. Akcionáři si však mohou ve svých stanovách upravit způsob zastupování společnosti tak, že ji bude zastupovat několik členů společně. Tento způsob nazýváme pravidlem „čtyř a více očí“ a slouží k tomu, aby se předcházelo jednáním, která mají pro společnost negativní důsledky, a snaží se minimalizovat riziko nepoctivých úkonů ze strany statutárního orgánu. Proto, aby byl tento způsob účinný i vůči třetím osobám, je nezbytné, aby byl zapsán v obchodním rejstříku [jedná se o povinný zápis dle § 25 odst. 1 písm. g) ZVR]. Za situace, kdy dojde k porušení pravidla čtyř očí, je úkon, který byl takto uzavřen, zdánlivý. Otázka, která se v této souvislosti řešila, byla ohledně toho, zda se jedná o neplatnost absolutní, relativní, či o nicotnost. Dlouhodobě se přikláněl především Nejvyšší soud k názoru, že se jedná o absolutní neplatnost[20], postupem času se objevovaly názory přiklánějící se k relativní neplatnosti[21]. Nejvyšší soud se nakonec přiklonil k názoru zastávající nicotnost právního jednání, kdy tento názor zastával jak před, tak po rekodifikaci především z důvodu chybějící vůle[22]. Právní jednání pouze jednoho z členů statutárního orgánu pak společnost nezavazuje a jedná se o zdánlivé právní jednání. 

V souvislosti s pravidlem čtyř očí je určitě nezbytné zmínit též judikaturu související s udělováním plné moci pro zastupování. Je zastáván názor, že pro konkrétně vymezené právní jednání může dojít k udělení speciální plné moci pouze jednomu ze členů statutárního orgánu, není však možné udělování druhové plné moci ke skupině určitých úkonů či dokonce generální plné moci, neboť by tím docházelo k obcházení zvoleného způsobu zastoupení ve stanovách[23]. Při udělování plné moci ke konkrétnímu úkonu zmocňuje společnost jednoho ze členů statutárního orgánu, tedy za společnost musí podepsat plnou moc všichni členové statutárního orgánu, kteří za společnost mají jednat podle zápisu v obchodním rejstříku, a na druhé straně ji podepisuje pověřený člen statutárního orgánu, kterému je plná moc udělována. 

Zákonný způsob zastoupení, tedy podle § 164 NOZ, kdy společnost může zastupovat každý člen statutárního orgánu samostatně, či výše zmiňované pravidlo čtyř a více očí, nejsou jedinou možností, jak si mohou akcionáři upravit způsob zastupování ve stanovách. Často totiž dochází ke kombinaci obou výše uvedených způsobů. V praxi to pak funguje tak, že pro některé právní jednání je oprávněn jednat samostatně každý člen statutárního orgánu a pro jiná právní jednání musí zastupovat společnost více členů současně. 

Statutárním orgánem u akciové společnosti s dualistickým systémem je představenstvo, které podle § 440 ZOK rozhoduje většinou hlasů přítomných členů, pokud stanovy neurčily vyšší počet, přičemž každý člen představenstva má 1 hlas. Představenstvo je tedy kolektivní orgán ze zákona, a pokud stanovy neurčí nic jiného, může každý člen představenstva zastupovat společnost samostatně. Ze zákona vyplývá, že stanovy nemohou přisoudit některým členům představenstva vyšší počet hlasů, neboť by se jednalo o zásah do obchodního vedení[24]. U monistického systému je pak statutárním orgánem statutární ředitel, kde z logiky věci vyplývá, že bude společnost zastupovat vždy samostatně, jelikož se jedná o jednočlenný orgán. 

V souvislosti se zastupováním akciové společnosti je nezbytné zmínit i vnitřní omezení jednatelského oprávnění, které je třeba odlišovat od způsobu zastoupení[25]. Pokud dojde k omezení jednatelského oprávnění, nemá to žádný účinek vůči třetím osobám, a to i přes to, že toto omezení bylo zveřejněno (§ 47 ZOK). Například akcionáři si mohou ve stanovách určit, že právní jednání představenstva musí být předem schváleno na valné hromadě. Pokud však představenstvo tuto povinnost poruší, nebude to mít žádný vliv na platnost učiněného právního jednání, avšak toto jednání přinese nepříznivé následky uvnitř společnosti, a to především s poukazem na péči řádného hospodáře[26]podle § 159 NOZ. Člen představenstva, který vnitřní omezení poruší, bude povinen vydat společnosti prospěch, který s jednáním získal podle § 53 ZOK. Pokud tuto škodu společnosti nenahradí, stává se ručitelem vůči věřitelům společnosti, a to do výše, do které škodu nenahradil podle § 159 odst. 3 NOZ.

6. Akcionářské dohody a jejich vztah ke stanovám

Základním dokumentem akciové společnosti, který reguluje práva a povinnosti akcionářů a vnitřní uspořádání společnosti, jsou stanovy, které představují právní jednání ve smyslu § 545 NOZ[27]. Stanovy i jakákoliv jejich změna vždy vyžadují formu veřejné listiny, tedy podle § 776 odst. 2 ZOK formu notářského zápisu. Zároveň se aktuální znění stanov obligatorně zapisuje do sbírky listin podle § 66 písm. a) ZVR.   

Především kvůli vysoké míře formálnosti při změně stanov dochází k vytváření tzv. vedlejších dohod, což jsou dohody, které upravují vztahy mezi akcionáři nad rámec stanov či zákona[28]. Jednou z vedlejších dohod je právě akcionářská dohoda, kterou rozumíme ujednání mezi akcionáři, které je uskutečněno mimo stanovy společnosti, a akcionáři skrz ni využívají smluvní autonomii vůle. Z těchto akcionářských dohod pak vznikají závazky mezi účastníky smlouvy, které se týkají jejich majetkové účasti v akciové společnosti či správy a řízení této společnosti[29]. Akcionářské dohody jsou často označovány jako tzv. „tiché dohody“, neboť závazky z nich plynoucí nejsou zpravidla součástí stanov a nejsou ani součástí podílu na společnosti. Práva a povinnosti tedy vyplývají pro akcionáře přímo z této akcionářské dohody, nikoliv z účasti na společnosti. Akcionářské dohody mají obligační povahu a z toho vyplývá, že jsou závazné pouze pro smluvní strany těchto dohod. Tím se výrazně odlišují právě od zmíněných stanov, neboť ty zavazují jak stávající akcionáře, tak i akcionáře budoucí. Při převodu akcie pak dojde k tomu, že nový akcionář přistupuje i ke stanovám společnosti. Objevují se však názory, že v případě přechodu akcií v důsledku univerzální sukcese přechází závazek z akcionářské dohody na právního nástupce[30]. Poněkud odlišná situace nastává v případech, kdy smluvní stranou jsou jak akcionáři, tak i samotná společnost. Samotná společnost může být smluvní stranou pouze za situace, kdy jsou členy i všichni stávající akcionáři. V praxi pak často dochází k tomu, že se v souvislosti s převodem akcií realizuje postoupení smlouvy podle § 1895 a násl. NOZ[31], a tím se stává nový akcionář stranou akcionářské dohody namísto původního akcionáře. Mezi nejčastěji uzavírané dohody řadíme dohody o hlasovacích právech a dohody o vzájemném vypořádání[32].

Smluvní autonomie vůle není bezmezná ani při tvorbě akcionářských dohod. V současné době nejsou akcionářské dohody žádným způsobem v zákonu upraveny ani zakázány. Z toho lze usuzovat, že zakázány budou takové dohody, které odporují ustanovení § 1 odst. 2 NOZ, tedy které porušují dobré mravy, veřejný pořádek či práva týkající se postavení osob, nebo pokud takové ujednání výslovně zakazuje zákon. Dalším omezením akcionářských dohod budou nepochybně samotné stanovy, a to především jejich obligatorní obsah vymezený § 250 ZOK. Náležitosti stanovené tímto ustanovením musí být vždy součástí stanov, a není tedy možné si tyto náležitosti upravit pouze v akcionářských dohodách. Otázkou pak bude situace, kdy dojde k rozpornému ujednání ve stanovách a v akcionářské dohodě. Je třeba rozlišovat dvě situace, a to situaci, kdy všichni akcionáři budou smluvními stranami akcionářské dohody, a situaci, kdy budou pouze někteří akcionáři smluvními stranami této dohody. Pokud jsou všichni akcionáři smluvní stranou, pak by nemělo dojít ke konfliktu se stanovami, neboť dojde k tzv. jednorázovému průlomu stanov. Nesmí se však jednat o ujednání, které by bylo podle ZOK zakázáno, pak by bylo ujednání v dohodě neplatné[33]. Pokud by se jednalo o akcionářskou dohodu, kdy by byly smluvními stranami pouze někteří akcionáři, pak toto právní jednání nemůže zavazovat akcionáře, kteří nejsou smluvními stranami, a průlom do stanov nenastane. 

7. Vymahatelnost akcionářských dohod obsažených ve stanovách

Jak jsem již zmínila výše, akcionářská dohoda je smluvním ujednáním obligačního charakteru, které zavazuje výlučné smluvní strany této dohody. Podle § 1759 NOZ smlouva zavazuje strany a vůči jiným osobám působí jen v případech stanovených zákonem. Ujednání v akcionářských dohodách se vztahuje pouze na smluvní strany, kdežto stanovy jsou závazné vůči všem stávajícím i budoucím akcionářům. Není vyloučené, aby byly akcionářské dohody nebo odkazy na ně součástí stanov. Tímto zakotvením akcionářské dohody do stanov však dohoda nikdy nenabyde účinků stanov, a zůstane tak závazná výhradně vůči smluvním stranám. Odkazy na akcionářské dohody tak dle mého názoru nejsou závazné pro nové akcionáře ani v situaci, kdy budou zakomponovány do stanov. Ujednání tak nebude zavazovat ani právní nástupce, ani společnost samotnou, pokud se nestanou smluvní stranou. 

Dle mého názoru je hlavní nevýhodou u akcionářských dohod právě jejich problematická vymahatelnost, a to především z toho důvodu, že mají čistě obligační charakter, tedy že zavazují pouze své smluvní strany. Jak jsem již zmínila, akcionářské dohody nemají výslovnou oporu v zákoně, proto se na ně aplikují obecná ustanovení občanského zákoníku o závazcích. Při přechodu akcie na právního nástupce závazek z akcionářské dohody nepřechází a dle mého názoru zanikne podle § 2006 a násl. NOZ pro následnou nemožnost plnění. Naopak velkou výhodu akcionářských dohod vidím především v jejich neformálnosti. Na rozdíl od stanov totiž nevyžadují jak samotná dohoda, tak ani její jednotlivé změny formu notářského zápisu. Tím se stává dohoda mnohem flexibilnější a změna není tolik nákladná. Změna dohody je flexibilnější také díky tomu, že pro změnu stačí souhlas pouze smluvních stran (§ 1759 NOZ), nikoliv souhlas dvoutřetinové většiny hlasů přítomných akcionářů na valné hromadě, jako je tomu u změny stanov (§ 416/1 ZOK). Další výhodou je i její diskrétnost, neboť není povinnou součástí sbírky listin jako stanovy společnosti. 

V souvislosti s akcionářskými dohodami stojí za zmínku i situace, kdy dojde k porušení dohody jednou ze smluvních stran. Jelikož se jedná o klasický závazek, dochází v praxi často k tomu, že je dohoda vybavena sankčními mechanismy, jako je například utvrzení závazku smluvní pokutou podle § 2048 a násl. NOZ. Ke smluvní pokutě se přistupuje nejčastěji za situace jednorázového porušení závazku vyplývajícího z dohody. Stejně jako u jiných závazků i zde se uplatní moderační právo soudu podle § 2051 NOZ, kdy soud může smluvní pokutu na návrh snížit. Dalším sankčním mechanismem by mohla být i možnost odstoupení od smlouvy podle § 2002 a násl. NOZ pro porušení smluvní povinnosti druhou stranou. 

8. Další možné modifikace ve stanovách

Stanovy musí vždy obligatorně obsahovat náležitosti podle § 250 ZOK a § 123 NOZ a dále mohou obsahovat náležitosti fakultativní, které najdeme rozprostřeny po celém zákonu o obchodních korporacích[34]a dalších předpisech. Tyto náležitosti mohou akcionáři do stanov vtělit, pokud mají zájem na tom, aby byla určitá otázka upravena odlišně od zákona. 

Pokud začneme u akcií, nově mohou stanovy určit, že společnost bude emitovat kusové akcie, tedy akcie bez jmenovité hodnoty, podle § 257 ZOK. Dále si mohou akcionáři ve stanovách upravit zvýhodněné vydávání akcií pro zaměstnance podle § 258 ZOK. Pokud chce mít společnost alespoň částečný přehled o tom, kdo bude jejím akcionářem, doporučuji omezit převoditelnost akcií na jméno podle § 270 ZOK alespoň souhlasem orgánu společnosti. V souvislosti s tím mohou stanovy určit situace, za kterých je orgán povinen souhlas udělit, či naopak odmítnout. Co se týče akcií, stanovy mohou připustit vydání zatímního listu na nesplacené akcie, přičemž všechny nesplacené akcie jsou vtěleny do jednoho zatímního listu.

V souvislosti s majetkovými právy mohou stanovy upravit, že podíl na zisku nemusí být vyplácen v penězích, ale i nepeněžitým způsobem. Podíl tak může být vyplacen například ve výrobcích vyráběných danou společností. U nemajetkových práv je důležitá především úprava hlasování na valné hromadě. Podle zákona je totiž náhradní valná hromada podle § 414 ZOK usnášeníschopná bez ohledu na počet přítomných členů. Zde bych proto doporučila upravit ve stanovách minimální počet přítomných členů, aby pak nedocházelo k přijetí rozhodnutí pouze zlomkem členů. Stanovy mohou dále připustit hlasování per rollam. V takovém případě nemusí být akcionáři na hlasování fyzicky přítomní, ale svoje rozhodnutí doručují oprávněné osobě podle § 418 a násl. ZOK. Stanovy mohou dále upravit hlasování s využitím technických prostředků, kdy musí současně upravit podmínky umožňující společnosti ověřit totožnost osoby akcionáře. 

Co považuji za výhodné upravit ve stanovách odlišně od zákona, je § 436 ZOK. Pokud totiž ve stanovách určíme hlavní údaje účetní závěrky, nemusí ji představenstvo zveřejňovat na internetových stránkách celou, ale pouze vybrané údaje z ní. Další důležitou úpravou stanov je přesné vymezení působnosti valné hromady. Jak jsem již naznačila v úvodu této eseje, působnost valné hromady mohou stanovy modifikovat, a to především podle § 421 ZOK, kde je zákonem naznačeno, co je možné do stanov zahrnout. Tím může společnost předejít sporům o to, kdo má v dané věci působnost rozhodovat. V neposlední řadě doporučuji do stanov zakomponovat možnost tzv. kooptace, tedy pokud neklesne počet členů představenstva či dozorčí rady pod polovinu, mohou dočasně jmenovat náhradní členy podle § 440§ 454 ZOK. 

Závěr

Cílem této práce bylo především odhalit limity autonomie vůle, které se vyskytují při tvorbě stanov akciových společností. Svoji práci jsem zaměřila především na problematiku tvorby druhů akcií, úpravu vnitřní struktury orgánů společnosti, zastoupení společnosti členy statutárního orgánu a na problematiku akcionářských dohod.

Celé soukromé právo je po rekodifikaci ovládáno zásadou smluvní autonomie vůle, tedy je dovoleno vše, co není zákonem výslovně zakázáno. Pokud bych měla výsledky své práce zhodnotit, dospěla jsem k závěru, že obecným limitem pro všechna výše zmíněná ujednání je ustanovení § 1 odst. 2 občanského zákoníku, tedy zákaz ujednání, která jsou v rozporu s dobrými mravy, veřejným pořádkem a právy, která upravují postavení osob. Tato generální klauzule se uplatňuje na základě principu subsidiarity též na problematiku obchodních společností, kdy u obchodních společností jsou kogentní ta ustanovení, která upravují tzv. statusové otázky. Právě termín statusové otázky jsem se ve své práci snažila vysvětlit co nejpřesněji, a to za pomocí judikatury. Dalším limitem, který omezuje smluvní autonomii vůle stran, je bezpochyby judikatura. Na judikaturu jsem se snažila zaměřit především u problematiky tvorby druhů akcií, kde úprava v zákoně není příliš podrobná, a pro judikaturu tak zbývá velký prostor. V některých otázkách, například o ubírání práv z kmenových akcií jako zvláštního druhu akcií, se bude dle mého názoru judikatura dále vyvíjet, neboť zákon o obchodních korporacích je poměrně novým zákonem, a proto je potřeba tuto problematiku sledovat. 

Zvláštním limitem, který se pak uplatní nejvýrazněji u akcionářských dohod, jsou obligatorní náležitosti stanov podle § 250 ZOK a § 123 NOZ. Ve své práci jsem se pokusila rozebrat situaci, která nastane v případě rozporu akcionářské dohody a obligatorních náležitostí stanov. Na závěr své práce jsem vymezila ustanovení ZOK, která výslovně umožňují, aby se od nich akcionáři ve stanovách odchýlili, a která by dle mého názoru mohla přinést společnosti prospěch. 

Článek se umístil na 3. místě v soutěži Allen & Over Essay Competition 2017/2018, kterou každoročně pořádá ELSA Česká republika ve spolupráci s advokátní kanceláří Allen & Overy. 


[20] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2005, sp. zn. 32 Odo 1224/2004.

[21] Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne ze dne 29. dubna 2004, sp. zn. 9 Cmo 559/2003.

[22] Nepřímo vyjádřil přiklonění k nicotnosti např. v Rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 21 Cdo 265/2007.

[23] Např. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2007, sp. zn. 29 Odo 1082/2005.

[24] ŠTENGLOVÁ, I., HAVEL, B., CÍLEČEK, F., KUHN, P., ŠUK, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání.Praha: C. H. Beck, 2013, ISBN: 978–80–7400–480–3, s. 700.

[25] Rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 198/2002.

[26] ŠTENGLOVÁ, I. a kol., op. cit., s. 128.

[27] POKORNÁ, J., HOLEJŠOVSKÝ, J., LASÁK, PEKÁREK, M. a kol., Obchodní společnosti a družstva. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 448 s., ISBN: 978-80-7400-475-9, s. 271.

[28] ACHOUR, Gabriel, Nástroje řešení neshod mezi akcionáři v akcionářských dohodách, Insight č. 23, září 2017, s. 3, Dostupné z: http://www.achourpartners.com/upload/publikace/59c3e55b3e22a.pdf[cit. 28. 1. 2018].

[29] CSACH, K., HAVEL, B., a kol., Akcionářské dohody. Praha: Wolters Kluwer, 2017, 320 s., ISBN: 978-80-7552-784-4, s. 49.

[30] CSACH, K., HAVEL, B., a kol., Akcionářské dohody. Praha: Wolters Kluwer, 2017, 320 s., ISBN: 978-80-7552-784-4 s. 51.

[31] Tamtéž, s. 53.

[32] Tamtéž s. 50.

[33] Tamtéž s. 55.

[34] POKORNÁ, J., HOLEJŠOVSKÝ, J., LASÁK, PEKÁREK, M. a kol., Obchodní společnosti a družstva. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 448 s., ISBN: 978-80-7400-475-9, s. 272.

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články