Jak dlouho může trvat sleva? Soud se nově vyjádřil k otázce dlouhotrvajících slev
Krajský soud v Plzni zrušil rozhodnutí České obchodní inspekce, která pokutovala prodejce obuvi za to, že označoval dlouhodobě zlevněné zboží slovem „sleva“. Soud se neztotožnil s dosavadním postojem České obchodní inspekce k otázce trvání slevových akcí a představil vodítka, podle kterých je dle něj nutné k posuzování slev z hlediska jejich trvání přistupovat.
O co v případě šlo?
Česká obchodní inspekce uložila pokutu malému prodejci obuvi za to, že nabízel již několik let dva páry obuvi ve slevě z důvodu doprodeje. Podle dlouhodobě zastávaného názoru České obchodní inspekce je nutné vnímat slevu jako časově krátkou mimořádnou slevovou akci trvající v řádech dnů či týdnů. Je-li ale zboží nabízeno za zvýhodněnou cenu delší dobu, nejedná se o slevu, ale o dlouhodobé cenové zvýhodnění.
Pokutovaný prodejce obuvi s tímto výkladem České obchodní inspekce nesouhlasil a podal žalobu k soudu. Soud se postavil na jeho stranu a rozhodnutí České obchodní inspekce zrušil[1].
Postoj soudu k otázce trvání slevy
Podle soudu neexistuje žádný zákonný, judikaturní ani doktrinální základ pro paušální závěr, že sleva znamená právě a jen časově krátkou mimořádnou slevovou akci. Informaci o slevě nelze podle soudu hodnotit pouze z hlediska samotného označení zboží informací o slevě, ale je nutné vzít v potaz i ostatní okolnosti, za kterých je zboží spotřebiteli nabízeno a jak bude oznámení slevy na spotřebitele v konkrétním případě působit. Jako příklad soud uvádí, že jiné očekávání ohledně charakteru a délky slevové akce bude mít průměrný spotřebitel v supermarketu, kde je slevami označeno velké množství zboží, a jiné očekávání bude mít v malé specializované prodejně.
Uvedení slova „sleva“ na zboží tedy nemusí bez dalšího nutně znamenat, že jde o krátkodobou cenovou nabídku. Soud shrnuje, že za určitých skutkových okolností může spotřebitel vnímat slevu jako dlouhodobé snížení ceny například z důvodu doprodeje starších modelů zboží.
V tomto konkrétním případě soud vyhodnotil, že s ohledem na velikost a charakter prodejny, umístění a grafické zpracování slevové etiky na zboží a celkové okolnosti nabídky nemohla prezentace slevy vyvolat u průměrného spotřebitele dojem časově omezené akce ani na něj vytvářet tlak k urychlenému nákupu. Soud tedy konstatoval, že průměrný spotřebitel vnímal označení jako doprodej posledních kusů zboží, nikoliv jako krátkodobou slevovou akci.
Jaké má rozhodnutí dopady?
Vzhledem k tomu, že se jedná o rozhodnutí krajského soudu, není jeho argumentační síla tak zásadní, jako by tomu bylo u rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Pouze rozhodnutí Nejvyššího správního soudu totiž mají sjednocující účinek a jsou závazná i pro ostatní soudy, které je musí v obdobných případech zohlednit. Česká obchodní inspekce však kasační stížnost nepodala a věc se tedy k Nejvyššímu správnímu soudu nedostane. I přesto však rozhodnutí minimálně otevírá prostor pro další diskusi ohledně doby trvání slev a bude zajímavé sledovat, jaké dopady bude rozhodnutí mít do správní praxe České obchodní inspekce.
[1] Rozhodnutí Krajského soudu v Plzni z 18. února 2025, sp. zn. 57 A 10/2024
Další články
Automatická prolongace nájmu bytu a spolubydlící bez souhlasu pronajímatele: dvě rizika, která se snadno sejdou
Nájemní smlouva na dobu určitou dává pronajímateli zdánlivě jednoduchou jistotu: zná datum, ke kterému má nájem skončit, a před jeho uplynutím se může rozhodnout, zda chce ve vztahu s nájemcem pokračovat. V praxi ale tuto kontrolu snadno oslabí dvě věci.
Od objednávky k odstoupení: tlačítková novela jako další krok k reálné ochraně spotřebitele
Od 1. ledna 2027 čeká tuzemské internetové obchodování další významná změna. Spotřebitel, který uzavřel smlouvu prostřednictvím online rozhraní a má právo od ní odstoupit, musí mít nově možnost učinit tak rovněž prostřednictvím snadno dostupného a jednoznačně označeného tlačítka či obdobného ovládacího prvku.
Když neselže součást, ale jejich propojení: Kdo odpovídá za škodu?
Tradiční odpovědnost za škodu hledá vadný výrobek, porušenou povinnost a příčinu následku. Propojené systémy však mohou vytvořit újmu, přestože každý samostatně splní svou technickou specifikaci. Problém pak nevznikne uvnitř jedné černé skříňky, ale ve vztazích mezi několika nástroji.
Protinávrh společníka na valné hromadě s.r.o. v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu
Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOK“) poměrně podrobně upravuje svolání a průběh valné hromady společnosti s ručením omezeným. Mimo jiné stanoví, že součástí pozvánky na valnou hromadu musí být návrh usnesení, o kterém má valná hromada rozhodovat.
CRA versus NIS2: produktová kybernetická bezpečnost a bezpečnost organizace – kde se režimy překrývají a jak do nich vstupuje AI Act?
Kybernetická bezpečnost už v Evropské unii nestojí na jednom předpisu. Vedle NIS2, která dopadá na bezpečnost regulovaných organizací a služeb, přináší Cyber Resilience Act (dále jen „CRA“) samostatný režim pro produkty s digitálními prvky uváděné na evropský trh. U některých produktů se navíc přidává AI Act. Pro organizace proto bude klíčové nejen určit, který předpis na ně dopadá, ale také správně rozlišit jednotlivé role, povinnosti a oznamovací režimy a tam, kde je to možné, propojit jejich plnění do jednoho funkčního systému.




