Rozhovor: Jan Šafránek - Přeměny obchodních společností mají svá úskalí

Dá se říci, jaké formy přeměn jsou v České republice nejpopulárnější?

Je to naprosto jednoznačné. Fúze sloučením a rozdělení odštěpením jsou nejčastěji realizovanými druhy přeměn v České republice. Fúze sloučením je proces, při němž dvě nebo více společností zanikají a jejich univerzálním právním nástupcem se stává jiná již existující společnost, tzv. nástupnická společnost. Na nástupnickou společnost tak přechází veškeré jmění (majetek a dluhy) a také všichni zaměstnanci všech zanikajících společností. Při rozdělení odštěpením přechází vyčleněná část jmění nebo vyčleněné části jmění rozdělované společnosti na jednu nebo více nástupnických společností. Pokud odštěpovaná část jmění přechází na existující nástupnickou společnost, hovoříme o rozdělení odštěpením sloučením, pokud na nově vznikající společnosti, hovoříme o rozdělení odštěpením se vznikem nové společnosti (nových společností). Je možná i kombinace obou druhů. Asi největší výhodou rozdělení odštěpením je to, že rozdělovaná společnost při rozdělení odštěpením nezaniká. V praxi se poměrně často setkávám ještě se změnou právní formy, a to nejčastěji se změnou právní formy z a.s. na s.r.o. nebo z k.s. na s.r.o.

Co bývá v praxi nejčastějším důvodem k přeměně obchodní společnosti?

Hlavním hnacím motorem všech přeměn je dle mého názoru kombinace dvou skutečností. Za prvé: přeměny bývají zpravidla daňově neutrální. Realizace přeměny tedy umožňuje přesun majetku, dluhů a osob mezi společnostmi zúčastněnými na přeměně v zásadě bez negativních daňových dopadů na tyto společnosti. Za druhé: k přesunu majetku, dluhů a osob dochází velmi jednoduše, a to pouze na základě projektu přeměny a při splnění všech požadavků zákona o přeměnách (jedná se zejména o povinnost poskytovat informace společníkům, věřitelům a někdy i dlužníkům zúčastněných osob, povinnost informovat/projednat přeměnu se zaměstnanci zúčastněných společností, povinnost spolupracovat na přeměně s notářem, někdy i se znalcem atd.). Navíc právní účinky přeměny nastávají k jednomu okamžiku, a to ke dni zápisu přeměny do obchodního rejstříku. Přeměna může být a také často je organizačně, časově a finančně nákladná, nicméně tato negativa jsou vyvážena tím, že k transferům majetku a dluhů dochází bez dalšího ze zákona ke dni zápisu přeměny do obchodního rejstříku a bez nutnosti separátních jednání se všemi smluvními partnery zúčastněných společností.

Důvodů pro realizaci přeměny je ale celá řada. Může se jednat typicky o předakviziční přeměnu, kdy se v souvislosti s prodejem některého majetku společnosti vyčlení prodávaná část majetku (dluhů a osob) do samostatné společnosti. Následně dochází k převodu účasti na společnosti nikoliv přímo jednotlivých položek majetku, dluhů a jednotlivých osob. Dále se může typicky jednat o restrukturalizaci podnikání osob, kdy dochází k vyčlenění jednotlivých, často spolu nesouvisejících, částí podnikání do samostatných společností nebo k vyčleňování nemovitostí z provozních či výrobních společností tak, aby nemovitosti byly v maximální možné míře chráněny před riziky, která jsou s každým podnikáním spojeny. Ke slučování dochází naopak často po akvizicích společností nebo v rámci vytváření joint venture podniků.

Jaká ekonomická rizika je třeba vzít do úvahy při přeměnách?

Jak jsem již zmínil, přeměny bývají zpravidla daňově neutrální, nicméně je zakázáno, aby daňové důvody byly jediným nebo hlavním důvodem realizace přeměny. V případě, že by tomu tak bylo, mohly by se zúčastněné společnosti dostat do hledáčku finančních úřadů. V obecné rovině bych na tuto otázku odpověděl spíše doporučením. Před realizací každé přeměny je vhodné vymodelovat zahajovací rozvahy nástupnických společností, případně rozdělované společnosti, abychom zjistili, jaké (nejen ekonomické) dopady může realizace přeměny mít. Takto můžeme zjistit, že by přeměna mohla způsobit úpadek některé ze zúčastněných společností (takovou přeměnu nelze vůbec realizovat, její realizace by byla nezákonná), nebo že by některá z nástupnických společností nebo rozdělovaná společnost mohla mít v důsledku přeměny negativní vlastní kapitál, případě, že se přeměnou může zhoršit kredibilita zúčastněných společností nebo dobytnost pohledávek věřitelů zúčastněných společností.

Jaká právní úskalí mohou přeměnu společnosti ohrozit?

Na základě své bohaté praxe mohu říci, že jediným relevantním rizikem pro realizaci přeměny bývají často samy zúčastněné společnosti a jejich zástupci. Zúčastněné společnosti by si měly být vědomy, že realizace přeměny je organizačně, časově a finančně náročný proces, kterému je třeba věnovat odpovídající pozornost, tzn. vyčlenit na jeho realizaci zejména kvalitní spolupracovníky, dát jim dostatek prostoru na plnění úkolů v rámci realizace přeměny, a ideálně pověřit realizací přeměny (a zejména její koordinací) zkušeného poradce, advokáta nebo daňového poradce. Přeměnu by měl řídit a koordinovat jeden člověk na základě předem odsouhlaseného harmonogramu. U realizace rozdělení je třeba navíc maximální pozornost věnovat definici vyčleňovaných částí jmění, které mají přejít na jednotlivé nástupnické společnosti.

Obecně lze konstatovat, že realizaci přeměny může ohrozit trestní stíhání právnické osoby, neboť v takovém případě je přeměna v zásadě možná jen s přivolením soudu. Některé přeměny pak nemohou nabýt účinnosti, pokud s nimi nevysloví souhlas příslušný správní orgán (např. ÚOHS, ČNB apod.).

Jak náročná může být přeměna společnosti z časového a nákladového hlediska?

Z hlediska časového musíme počítat, že realizace přeměny bude trvat minimálně 3 - 4 měsíce, v případě zapojení znalce se tato doba může prodloužit až na 5 - 6 měsíců. Vše lze samozřejmě i urychlit, nicméně v praxi se setkávám zcela výjimečně s přeměnami, které by se podařilo realizovat rychleji než za 3 měsíce. Realizací přitom rozumím období od rozhodnutí realizovat přeměnu do zápisu přeměny do obchodního rejstříku. Rychlá a bezproblémová realizace přeměny není možná bez úzké spolupráce s některým z notářů.

Zdroj: BNT journal