Opatření přijatá pro zamezení rychlého šíření nákazy měla mnohdy až devastující dopad na celou řadu doposud zdravých podniků. Nástup negativních dopadů byl bezprecedentní. Tomu odpovídala i rychlost reakce.
Zákonodárce přijal celou řadu fiskálních, jakož i jiných, opatření. Příkladem je zavedení tzv. programu Antivirus či příspěvku na nájemné. Z pohledu insolvenčního práva je nejvýznamnější přijetí tzv. lex covid justice,[1] na jehož přípravě jsem se jako jeden z členů legislativní komise Ministerstva spravedlnosti podílel.
Lex covid justice v podstatě stojí na třech pilířích: suspendování povinnosti dlužníka podat na sebe insolvenční návrh, suspendování práva věřitelů podat insolvenční návrh a zavedení mimořádného moratoria. Související, leč neméně důležitý předpis, představuje tzv. zákon o odkladu splátek.[2] Zatímco některá opatření z obou uvedených předpisů ještě platí, jiná již svou roli definitivně sehrála a jejich účinnost expirovala.
Dočasné upuštění od povinnosti podat na sebe insolvenční návrh
Se zavřením dveří provozoven řešila celá řada členů managementu otázku, jak zajistit likviditu. Podnikatelé, jakož i zákazníci, si v menší či větší míře přestali vzájemně hradit splatné dluhy. Tomu odpovídaly dotazy klientů, zda již nadešel čas podat na sebe insolvenční návrh. Ačkoli u nás není povinnost managementu podat zavčas dlužnický návrh tak drakonicky vynucována, jak je tomu kupříkladu v Německu, otázka související osobní odpovědnosti se stala jedním z ústředních témat. S účinností lex covid justice tato otázka do značné míry opadla, když byla povinnost podat na sebe insolvenční návrh dočasně suspendována. Daná úleva přitom platí do konce tohoto roku.
Suspendování povinnosti podat na sebe insolvenční návrh se vztáhne pouze na dlužníky a jejich management výhradně za předpokladu, že (i) stav úpadku v jakékoli formě nenastal již před přijetím mimořádného opatření při epidemii, a současně (ii) pokud byl úpadek převážně způsoben v důsledku okolnosti související s mimořádným opatřením při epidemii, která dlužníkovi znemožňovala nebo podstatně ztěžovala plnit své dluhy. Záměrem zákonodárce nebylo poskytnout odpustek těm, kteří již dávno měli stát frontu u insolvenčního soudu. Ačkoli nelze vyloučit, že se někteří členové managementu budou chtít za ochranu schovat, neměla by být automaticky přístupná pro všechny (především historické) hříšníky.
Dočasné svázání rukou věřitelům při podávání insolvenčních návrhů
Do konce letních srpnových dnů byli věřitelé omezeni v podávání insolvenčních návrhů na dlužníky. Toto omezení dnes již neplatí. Co však musí vzít věřitelé, a především insolvenční správci, v potaz je, že se o dobu tohoto pomyslného svázání rukou věřitelů prodloužila doba rozhodná pro podávání odpůrčích žalob.
Záměr zákonodárce v tomto ohledu byl jasný – nevylučovat možnost napadení pochybných právních jednání, pokud by v důsledku nemožnosti zahájit insolvenční řízení mohlo dojít k uplynutí příslušných lhůt.
K případně podaným věřitelským insolvenčním návrhům se nepřihlíželo, a nebyly tak ani zapsané do insolvenčního rejstříku. Z dat Ministerstva spravedlnosti plyne, že byla podána jen hrstka insolvenčních návrhů. Zřejmě pouze 7 navrhovatelů přehlédlo novou legislativu.
Jak se přitom pomyslné rozvázání rukou projevilo? Dle statistických dat to vypadá, že nijak závratně. Počet insolvenčních návrhů podaných proti obchodním korporacím byl za období ledna až dubna zhruba srovnatelný s daty za poslední roky. Nápad se přirozeně snížil po dobu účinnosti omezení podávat věřitelské insolvenční návrhy. Na druhou stranu však počet nově zahájených insolvenčních řízení proti obchodním korporacím za letošní září nijak dramaticky nepřevyšuje počty loňského roku.
Zdroj: Surveilligence, s.r.o.
Mimořádné moratorium jako rychlá pomoc podnikatelům v krizi
Významnou novinku představovalo zavedení mimořádného moratoria. Jeho cílem bylo podnikateli, který potenciálně čelí především exekuci či výkonu zajištění, umožnit rychle dosáhnout jakéhosi oddychového času po dobu tří měsíců s možností prodloužení o další tři měsíce. Ačkoli se podáním návrhu na mimořádné moratorium automaticky nezahajuje insolvenční řízení, některé účinky jsou z pohledu ochrany dlužníka podobné.
Inspirací byl stávající instrument „řádného“ moratoria, oproti kterému však platí hned několik odlišností. Pro spuštění onoho respiria není potřeba souhlasu většiny věřitelů a neplatí též mimo jiné zákaz započtení příznačný pro „řádné“ moratorium.
Mimořádné moratorium bylo možné žádat pouze do konce tohoto srpna. Podle dat forenzní agentury Surveilligence, s.r.o. nového nástroje využilo 61 podnikatelů. Celá řada podnikatelů přitom čekala s návrhem na poslední srpnové dny – více než polovina byla podána v posledním týdnu. Jedním z důsledku vyhlášení mimořádného moratoria totiž je, že není možné v jeho průběhu rozhodnout o úpadku podnikatele. S tím, jak se prvním školním dnem znovuotevřela možnost podávání věřitelských insolvenčních návrhů, si tak podnikatelé zajistili časový prostor pro nalezení mimosoudního řešení či přípravu strukturovaného soudního řízení především ve formě předjednané reorganizace. Praxe ukazuje, že tomu, komu se nepodařilo nalézt mimosoudní řešení zavčasu, delší časový prostor umožní pouze odklad nezbytného, často formálního procesu v čase.
Stovky miliard v ochranné době
Využitelnost mimořádného moratoria byla do značné míry ovlivněna přijetím zákona o odkladu splátek, který prakticky umožnil (nejen) podnikatelům posunout plnění splátek široce definovaných „úvěrů“ v čase až o 6 měsíců. Odklad mohly využít jak podnikatelé, tak i nepodnikatelé. Jedním z několika předpokladů pro využití ochranné doby přitom byla neexistence prodlení s plněním dluhu déle než 30 dnů ke dni 6. 3. 2020.
Dle dostupných statistik České národní banky účinky zákona o odkladu splátek dopadly ke dni 11. 9. 2020 na necelých 140 miliard Kč pohledávek ve vztahu k nefinančním podnikům. Dalších cirka 53 miliard Kč bylo jen u nefinančních podniků řešeno odkladem mimo režim zákona o odkladu splátek. Dle sektorového členění byl zákon nejvíce využíván v činnostech z oblasti nemovitostí (cca 34 % ze sektorově členěného objemu) a ve zpracovatelském průmyslu (cca 26 % ze sektorově členěného objemu). Pouze pro zajímavost – objem portfolia dotčeného zákonem o odkladu splátek u domácností činí dalších přes 161 miliard Kč. V obou případech nejde o malá čísla.
„Steroidy“ jeden den skončí aneb pár slov závěrem
Některá opatření již nelze využít, některá jsou podnikatelům nadále dostupná. Jak tento příspěvek míří k publikaci, šíří se zprávy o tom, že vláda dohodla nová pravidla kurzarbeitu navazující na program Antivirus. Úlevy a jiná pomoc nebudou trvat věčně. Stovky miliard úvěrů, u nichž se odložila splatnost, se v jeden okamžik stanou splatnými. To stejné platí o úvěrech, které v rámci různých programů podnikatelé nasbírali.
Jak uvedl viceguvernér ČNB Mora, řada subjektů si stále neuvědomuje míru problému, která je před námi: „Spousta lidí je na programu podpory Antivirus, možná ani nechodí do práce a myslí si, že to tak bude pokračovat dál. Nebude. … tyto „steroidy“ [se] nebudou podávat donekonečna, že to někdy skončí a že tam, kde je to třeba, začne docházet ke strukturálním změnám“.
Na pravidelných setkáních restrukturalizačních odborníků Turnaround Management Association rezonuje pravidlo, že čím dříve se podnikatel čelící finančním potížím pustí do jejich řešení, tím větší je zpravidla šance na „uzdravení“. Ačkoli v této nelehké době vstupuje bohužel do hry v řadě ohledech značná nejistota ohledně dalšího vývoje, toto heslo platí i nadále. Podnikatelům se přitom v dané souvislosti nabízí ideálně mimosoudní řešení ve formě restrukturalizace úvěrové angažovanosti či v případě nutnosti formálního řízení ideálně strukturované vedení procesu ve formě předjednané reorganizace.
Komentář připravil Mgr. Petr Sprinz, Ph.D., LL.M., člen Turnaround Management Association ČR
Petr je vedoucím restrukturalizační a insolvenční praxe pražské kanceláře Allen & Overy. Během své kariéry zastupoval mezinárodní i lokální finanční instituce a další klienty v insolvenčních řízeních, jakož i v rámci incidenčních sporů či akvizic majetku (včetně portfolií pohledávek). V rámci pracovních komisí Ministerstva spravedlnosti se podílí na implementaci Směrnice o restrukturalizaci a insolvenci a připravoval též část insolvenční legislativy reagující na pandemii COVID-19.
Je vedoucím kolektivu komentáře k insolvenčnímu zákonu a autorem řady komparativních publikací INSOL Europe a World Bank. Petr je mimo jiné dále členem redakční rady časopisu Eurofenix a Komorní listy, členem INSOL International E-News Update Committee a členem Sekce insolvenčního práva ČAK. V oblasti restrukturalizací Petr přednáší u nás (mimo jiné externě na VŠE) i v zahraničí.
Diskuze k článku ()