Pokud ne, je nejvyšší čas začít. Už od loňska tahle tři písmena totiž stále častěji slýcháte v bance, pokud sháníte finance na nové projekty. Od příštího roku by navíc měl být podle plánu evropských regulí pro velké podniky povinný takzvaný nefinanční reporting. Povinnost ale nepřímo dopadne i na firmy, které s těmi většími spolupracují.
Co je ESG?
Problematika ESG je velmi široká; pod jednotlivými písmenky se schovává řada oblastí. E znamená environmental – sem patří vše, co má v souvislosti s vaší firmou vliv na životní prostředí. V rámci reportingu byste tak měli třeba uvádět data o nakládání s odpady, kolik vaše firma vyprodukuje emisí, z jakého zdroje jsou spotřebované energie, zkrátka vše, co ovlivňuje uhlíkovou stopu vaší společnosti a produktů. S je social – sem můžeme řadit třeba otázky kolem spravedlivého odměňování zaměstnanců, diverzitu ve firmě, příznivé pracovní podmínky apod. A poslední písmeno G odkazuje na corporate governance – to znamená obecně strategické firemní řízení rizik, transparentnost ve vlastnictví, obchodní etika firmy atd.
ESG report je pak obecně zpráva o stavu vaší společnosti ve všech zmiňovaných oblastech. Je to tedy proces měření, vyhodnocování a publikace firemních dat a strategií, které souvisejí s oblastmi životního prostředí, sociální udržitelnosti či efektivního a zodpovědného řízení firmy. Jenže metodik, jak přesně reportovat a zacházet s daty, je v současnosti několik a výsledky od různých firem jsou pak těžko porovnatelné. Proto EU plánuje zavést od příštího roku nová sjednocená pravidla reportování (European sustainability reporting standards neboli ESRS), která budou závazná pro široký okruh firem, konkrétně pro ty, které splňují alespoň dvě ze tří kritérií: mají více než 250 zaměstnanců, aktiva nad 20 mil. EUR či obrat více než 40 mil. EUR. V Česku by to mělo být až 1 300 společností, které by dle aktuálního vývoje legislativy měly povinně reporty připravit už za rok 2023.
Na menší firmy se povinnost sice zatím vztahovat nebude, ale dá se očekávat, že se jich na ESG kritéria budou ptát jejich obchodní partneři, kterých se povinný reporting týká. Nevíte, jak s ESG reportingem začít? Poradíme vám, na co se zaměřit.
Co po mně bude chtít investor nebo banka?
Nefinanční reporting se v posledních letech stává také čím dál zásadnější pro investice. Podle globálního průzkumu společnosti EY z roku 2020 91 % investorů uvedlo, že informace o nefinanční výkonnosti byly klíčové pro jejich investiční rozhodování.
Vedle připravované unijní směrnice a jednotných pravidel pro ESG reporting (CSRD) je už od začátku roku účinné také Nařízení EU o Taxonomii udržitelných aktivit, které stanovuje, jaké hospodářské činnosti lze považovat za environmentálně udržitelné. Banky chtějí být „zelené“, a proto vyžadují od svých klientů ESG data a zohledňují je i při poskytování úvěrů a dalších produktů a služeb.
Budete-li jednat s bankou o úvěru, bude od vás kromě finančních výkazů a dalších ekonomických údajů chtít i ESG informace. Bude se ptát třeba na podíl energie z obnovitelných zdrojů, produkci odpadu, emise skleníkových plynů či spotřebu vody a vyžadovat energetické certifikáty k nemovitostem nebo vaše plány na zlepšení energetické účinnosti či omezování emisí CO2. Bez těchto informací nemohou banky řádně posoudit úvěry, protože ESG kritéria jsou nově nezbytnou součástí schvalovací procedury. Pokud tedy ESG data nemáte, může se proces poskytnutí úvěru protahovat. V některých případech pak vaše ESG skóre může přinést horší úvěrové podmínky nebo v případě příznivého výsledku naopak podmínky vylepšit.
Česká bankovní asociace vydala na pomoc firmám vzorový ESG dotazník, ve kterém najdete podrobné body, co všechno banky mohou hodnotit. Pokud tedy žádáte o úvěr nebo s bankou řešíte financování nových projektů, je to dobrý základ pro přípravu podkladů. Přístup jednotlivých bank se může v detailech lišit, vzorový dotazník ale může dobře sloužit jako checklist pro ESG report vaší firmy.
Kde, kdy a jak začít?
Čím dřív začnete, tím lépe. Zjistěte, jaká data máte ve firmě k dispozici, a ta chybějící začněte měřit. V další fázi je pak nutné údaje posbírat a zjistit, jak na tom v oblasti udržitelnosti vlastně jste. Vzhledem k šířce ESG kritérií ale rozhodně nečekejte, že byste našli ve firmě potřebná čísla na zlatém podnose v úhledném balíčku. Naopak, sběr dat vyžaduje poměrně velké úsilí a účast zaměstnanců na více frontách, protože se potřebná čísla a podklady nacházejí v různých odděleních ve firmě.
Dopad vaší společnosti na životní prostředí zjistíte třeba z údajů o spotřebě energií, jízdách služebních automobilů, vypouštění emisí při výrobě atd. To si zpravidla žádá zapojení řady lidí, kteří mají potřebná data k dispozici v různých systémech a podobách. A podobně tomu je i v dalších oblastech. Co se týče sociální udržitelnosti, údaje najdete na personálním nebo marketingovém oddělení, v oblasti corporate governance bude třeba získat data od compliance lidí. Samotný sběr, konsolidace a vyhodnocování dat je tak v oblasti ESG reportingu pro firmy zpravidla největší výzvou a nastavení procesů a jednotné formy zabere nejvíce času. Třeba prvotní stanovení uhlíkové stopy ve firmě tak trvá dle našich zkušeností minimálně 3 až 4 měsíce.
V neposlední řadě je pak také klíčové umět data správně interpretovat. Pro zajištění celofiremní koordinace se proto stále častěji zavádějí nové pozice koordinátorů ESG, případně společnosti vyčleňují odpovědné osoby na úrovni nejvyššího vedení s rolí tzv. „CSO“ (Chief Sustainable Officer).
Pokud tápete, je určitě vhodné obrátit se na odborníky, kteří se na nefinanční reporting specializují a celým procesem vás provedou krok za krokem. Dnes už také existují technologická řešení, která dokážou tuto fázi firmám značně ulehčit, a jdou dokonce mnohem dál. Systémy data nejenom sbírají a monitorují, ale i vyhodnocují a automaticky rovnou dokážou vypracovat i celý ESG report. To samozřejmě přináší úsporu kapacity zaměstnanců i celkových nákladů.
Jak se počítá uhlíková stopa firmy?
V rámci reportingu je ideální uvádět data z co nejvíce oblastí, které pod písmena ESG spadají. Minimálním základem každé zprávy o udržitelnosti by měl být ale zcela určitě výpočet uhlíkové stopy firmy. Ta se měří v přepočtu na ekvivalent CO2, který firma vyprodukuje v souvislosti se svou činností, a ukazuje tak dopad společnosti na změnu klimatu. Uhlíková stopa firmy se počítá zpravidla podle jedné ze dvou metodik, buď podle GHG protokolu (Greenhouse Gas protocol), nebo podle ISO 14064 (uhlíková stopa společnosti).
Do uhlíkové stopy se započítávají emise ze tří oblastí, takzvaných Scopes. Do Scope 1 patří emise, které firma přímo vyprodukuje (přímo vypustí do vzduchu). Počítá se sem množství skleníkových plynů z výroby, z jízd firemních aut nebo ze spotřebovaného plynu k vlastní výrobě tepla apod. Do Scope 2 se řadí nepřímé emise spojené s výrobou energií pro danou firmu, které se pro její spotřebu vyprodukují mimo podnik. Jedná se o výrobu elektrické energie, dálkové teplo, případně dálkový chlad. Vůbec nejsložitější je vykazování dopadů firmy a jejích produktů či služeb ve Scope 3, kam spadají všechny emise spojené s celým produkčním řetězcem, s dodavateli i odběrateli firmy nebo třeba s dopravou zaměstnanců do zaměstnání a s řadou dalších položek. Pouze z výčtu kritérií ve všech třech Scopes je tedy zřejmé, že výpočet uhlíkové stopy není žádný jednoduchý proces, který byste zvládli za pár dní.
A opět, zkušenost je zde nedocenitelná. Pokud si nevíte rady, obraťte se na někoho, kdo dané oblasti rozumí a má s výpočty praxi. Pomůže vám se shromážděním potřebných dat a výpočtem podle odborné metodiky. Tak se dopracujete k relevantním výsledkům, které obstojí před investory, bankami, novou legislativou nebo třeba společnostmi, které vydávají takzvaný ESG rating firem. Pokud tedy chcete být udržitelní, a tím pádem atraktivní pro investory, bez tohoto základního čísla se neobejdete.
Jaká je strategie a jaké máte cíle?
Zelená dohoda (neboli Green Deal) má za cíl zajistit, aby Evropa do roku 2050 dosáhla uhlíkové neutrality emisí skleníkových plynů. A právě proto by neměl být podle nových unijních předpisů nefinanční reporting jen přehled čísel, ale jeho součástí by měly být i komplexní strategie a stanovení cílů, které dovedou firmu k uhlíkové neutralitě. Je proto potřeba kriticky se podívat na sesbíraná firemní data, vyhodnotit je a stanovit si takové cíle, které jsou pro firmu reálné (například že za pět let snížíte firemní produkci skleníkových plynů o čtvrtinu).
Pak je potřeba si stanovit strategii, jakou cestou se k danému cíli vydáte. Scénáře totiž mohou být různé a neexistuje univerzální návod, který by platil pro všechny firmy na trhu. Někomu bude stačit realizovat energetické úspory v rámci svých budov či změnit zdroje využívaných energií, jiná firma by pro splnění stejného cíle musela třeba kompletně přebudovat výrobní řetězec. Především je třeba mít na vědomí, že nelze srovnávat firmy z různých oborů. Jinou zátěž pro životní prostředí má biofarma a jinou zase elektrárna. Srovnávejte se tedy s firmami z oboru. Pokud má váš konkurent nižší uhlíkovou stopu než vy, pak to zcela určitě stojí za zamyšlení, jak dělat věci lépe.
Co je ESG rating?
V praxi se můžete také setkat s takzvanými ESG ratingy. Podle průzkumu HSBC z roku 2021 jsou to pro investory v Evropě právě ratingy, které vnímají jako jeden z neužitečnějších faktorů při své snaze o udržitelné investování.
ESG rating je skóre společnosti nebo známka pro vaši firmu, která hodnotí, jak se celkově vypořádáváte s environmentálními a sociálními riziky či s riziky v oblasti správy a řízení. ESG rating vydávají ratingové společnosti a jde v podstatě o nezávislý pohled a prověření firmou vykazovaných dat. Dobré hodnocení je signálem pro investory, že vaše firma není riziková. Příznivá známka vám pomůže přilákat investory, a vyjednáte si tak snadněji výhodnější podmínky financování. Naopak negativní hodnocení může investory upozornit na vaše kostlivce ve skříni.
Na trhu je takových ratingových společností víc, nejznámější jsou třeba MSCI, Sustainalytics nebo S&P Global. Každá používá svou vlastní metodiku a hodnocení, a ze stejných dat tedy můžete získat u každé agentury rozdílné skóre.
Například společnost Apple, která veřejně deklaruje, že je co se týče podnikových emisí po celém světě uhlíkově neutrální už od roku 2020, u MSCI získala jen průměrný rating BBB. Firmě u této agentury srazila skóre především kritika pracovních podmínek dělníků v jejím dodavatelském řetězci, ale i to, že kvůli produkci Applu vzniká elektronický odpad. Sustainalytics zase hodnotí firmy podle toho, jak daná společnost řídí ESG rizika a vypořádává se s nimi, a uděluje jim podle toho kvantitativní skóre. Apple má nyní u této agentury skóre 16.4, které ji řadí mezi nízkorizikové firmy, a ve srovnání všech technologických společností je na konci první třetiny nejlépe hodnocených společností. I kvůli těmto rozdílům proto připravuje EU nová sjednocená pravidla pro reporting.
Zbytečná byrokracie, nebo nutnost?
Pokud chcete ve firmě prosadit změnu či zavádění nových procesů, vždy byste nejprve měli vysvětlit, proč je to nutné a co je vlastně cílem. U nefinančního reportingu tomu není jinak. Navíc samotné naplňování stanovených ESG strategií a cílů je běh na dlouhou trať, a proto je dobré zaměstnance motivovat a na změnu připravit. Nastiňte ve firmě předem celý proces, vysvětlete lidem, co je vaším cílem, a proškolte je tak, aby vykazování dat a přechod na udržitelné fungování nevnímali jen jako zbytečnou byrokracii.
Udržitelné modely fungování nejsou totiž jen prospěšné pro životní prostředí. Jsou také výhodou kvůli snížení provozních úspor v dnešní době zvyšujících se nákladů na energie nebo kvůli hodnocení u finančních institucí, pojišťoven a strategických partnerů. Pozitivně vnímají udržitelnost u firem i sami zákazníci nebo potenciální zaměstnanci. Nefinanční reporting proto bude do budoucna pro byznys stejně důležitý jako ten finanční. Získáte díky němu detailní obraz o své firmě a její připravenosti na nové výzvy, které přináší současný svět, a budete tak schopni se lépe strategicky přizpůsobovat novým podmínkám a být úspěšní na trhu.
Diskuze k článku ()