Absence explicitního vymezení práv omezených usnesením o vyhlášení nouzového stavu a důsledky pro mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví

Dnes již prakticky nikdo nepochybuje o tom, že vyhlášení nouzového stavu dle ústavního zákona č. 110/1998 Sb. (dále jen „ÚZ“) bylo krokem nutným a správným.

Dle čl. 6 ÚZ vláda současně s vyhlášením nouzového stavu musí stanovit, která práva uvedená ve zvláštním zákoně (tímto zákonem je zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů, dále jen „krizový zákon“) budou spolu s vyhlášením nouzového stavu omezena. Přestože ÚZ hovoří toliko o právech, § 5 krizového zákona jasně vymezuje též některé svobody, k jejichž omezení může dojít. Mezi omezitelná práva a svobody patří dle krizového zákona též svoboda pohybu či pobytu osob. Při omezení práv počítá čl. 6 ÚZ se zvláštním zákonem, který omezitelná práva a svobody explicitně vymezuje. Při přijímaní opatření pak z jazykového výkladu ustanovení dovozuji, že se již nemusí jednat o opatření dle (stejného) zvláštního zákona, avšak že tato opatření mohou být přijímána dle zákonů jiných.

Problémy spojené s vyhlášením nouzového stavu a přijímanými opatřeními

Prvním diskutovaným nedostatkem, co se usnesení vlády ČR ze dne 12. 3. 2020 č. 194 (předpis č. 69/2020 Sb., dále jen „usnesení o vyhlášení nouzového stavu“) týče, byla absence jasného vymezení práv a svobod, které se rozhodnutím omezují. Tento nedostatek osobně nepovažuji za podstatný, neboť samotné vyhlášení nouzového stavu v jednotlivých učiněných opatřeních hovořilo o omezení pohybu, pobytu, sdružování apod., čímž byla tato podmínka dle mého naplněna, leč nebylo explicitně stanoveno např. "omezuje se svoboda pohybu". Pokud se jedná o krizový zákon, není pochyb o tom, že omezení základních práv a svobod probíhá v souladu s Listinou základních práv a svobod (dále jen „LZPS“) a explicitní zákonná výjimka pro nouzový stav (§ 5 krizového zákona) plně koresponduje s možnostmi omezení práv a svobod, která LZPS zákonným výjimkám nabízí.

Přejde-li však režim omezujících opatření v důsledku nynějších kroků Ministerstva zdravotnictví toliko pod zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých zákonů (dále jen „ZOVZ“), dostaneme se do zákona, který nikterak explicitně neuvádí možnosti omezení základních práv a svobod, a je tedy dle mého názoru nutné hledat zákonnou výjimku umožňující omezení přímo v jednotlivých ustanoveních ZOVZ týkajících se konkrétních opatření, a to vždy s přihlédnutím ke znění každého konkrétního ustanovení. A zde se dostávám k problému. Opatření zavádějící omezení svobody pohybu a pobytu byla dle mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví č.j. 12745/2020-1/MIN/KAM přijata dle ustanovení § 69 odst. 1 písm. i) ZOVZ, který mezi mimořádná opatření řadí „zákaz nebo nařízení další určité činnosti k likvidaci epidemie nebo nebezpečí jejího vzniku“. Tímto se omezení pohybu a pobytu stalo zákazem nebo nařízením další určité činnosti k likvidaci epidemie, a svoboda pohybu a pobytu se tak nepřímo stala určitou činností, jejíž zákaz je tímto označen za nezbytný k zamezení šíření nemoci.

Nejen že tímto počinem došlo k dosti extenzivnímu výkladu § 69 odst. 1 písm. i) ZOVZ, ale Ministerstvo zdravotnictví tím de facto vyložilo zákon ve smyslu legislativní výjimky z rozsahu působnosti základních práv a svobod, a to v ustanovení, které dle mého názoru není takovému výkladu přiléhavé [např. § 69 odst. 1 písm. b) obsahuje jasné vymezení možnosti omezení základních práv a svobod vůči osobám suspektivním, resp. nakaženým, písm. i) daného ustanovení však žádnou jasnou zákonnou výjimku z působnosti základních práv a svobod neuvažuje].

Závěrem

Zde se dostávám k jádru problému. Nevymezení omezených základních práv a svobod v usnesení o vyhlášení nouzového stavu může mít dle mého názoru závažnější dopad, než se na první pohled zdá, a to částečně v důsledku jednání Ministerstva zdravotnictví, které přijímá opatření dle ZOVZ. Kdyby totiž došlo k explicitnímu omezení svobody pohybu a pobytu v rámci usnesení o vyhlášení nouzového stavu, nikoliv však toliko v rámci jednotlivých opatření, vztahovaly by se dle mého názoru tato omezení na celou dobu trvání nouzového stavu, a Ministerstvo zdravotnictví by tím pádem bylo oprávněno – byť extenzivně – užít § 69 odst. 1 písm. i) tak, jak učinilo.

Byť ze strany vládních činitelů můžeme slýchat takové názory, že opatření dle ZOVZ jsou vhodnější z toho důvodu, že nemusí být přijímány s ohledem na trvání nouzového stavu, lze se domnívat, že Poslanecká sněmovna ČR rozhodne po uplynutí 30denní doby o prodloužení nouzového stavu pro území ČR, v němž považuji z důvodů shora uvedených za žádoucí vymezení základních práv a svobod, která jsou v důsledku vyhlášeného nouzového stavu omezena.

 

Hodnocení článku
85%
Pro hodnocení článku musíte býtpřihlášen/a
Přidat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a
Tento web využívá cookies pro zajištění funkčnosti webu a získání statistik návštěvnosti webu

Partneři projektu

Všichni partneři