Autorskoprávní ochrana ve světle fenoménu NFT´s

Úvod

NFT, neboli non-fungible token je zkratka, která představuje digitální tokeny vytvořené a zapsané na veřejném blockchainu (nejčastěji Ethereum). NFT slouží jako možnost prokázání vlastnictví jedinečných digitálních položek. Na tuto digitální certifikaci může být nahlíženo jako na finanční produkty, jejichž nákup a prodej může vést k vysokým ziskům, ale v současnosti je mnohem častější jejich skloňování v poměru k právu autorskému, potažmo právu duševního vlastnictví. [1]

Tyto tokeny mohou vyjadřovat hmotné aktivum (převedené do digitální podoby), ale zároveň mohou existovat i pouze jako aktivum virtuální. Například byl NFT vytvořen z originálu Banksyho plakátu, který byl zakoupen, převeden do digitální podoby a následně spálen.[2] Tento čin měl ale spíše přilákat pozornost na možnost investice do NFT‘s samotných než zakládat precedens nakládání s originálními díly významných umělců. Ve většině případů totiž hmotné aktivum existuje i nadále, nezávisle na vytvořeném tokenu. Právě za situace, v níž je hmotné aktivum převáděno do digitální podoby, vzniká většina autorskoprávních rozepří, neboť ne každé hmotné aktivum, které je převáděno, je současně touto převádějící osobou vytvořeno, nebo k tomuto účelu licencováno.

Práva spojená s vlastnictvím NFT

Přestože NFT může vzniknout na základě hmotného díla, které je zachyceno v reálném světě, zpravidla vlastníkům takového digitálního tokenu nevznikají žádná práva k hmotnému dílu. Při prodeji NFT nedochází k převodu autorského díla jako celku, neboť jeho fyzická podoba existuje (pokud existuje) odděleně od prodávaného tokenu. Kupující NFT´s získávají ve své podstatě pouze „spojení“. Vlastnictví NFT si můžeme představit jako tvrzení: „Jsem propojen s tímto dílem“, které může zvyšovat pomyslnou hodnotu digitálního statusu, ale ve fyzickém světě vlastníkovi nezakládá povětšinou žádná využitelná práva k dílu, ze kterého je token ražen.

Vysoká kupní cena těchto tokenů je dána především jejich jedinečností. Jedinečnost tokenu zůstává zachována, i přestože k jediné fyzicky zachycené podstatě může být zhotoveno několik různých NFT‘s. Každý z takto vytvořených tokenů bude jedinečný díky jedinečnosti zápisu v blockchainu, ale přesto budou všechny takto tvořené tokeny „obsahově“ stejné. Na fyzickou podobu takto tvořeného díla NFT ve svém kódu může odkazovat, ale nemusí. Ať už se jedná o NFT, které je jediné na světě, nebo bylo vydáno ve větším počtu, z hlediska jedinečnosti je důležité, že u každého z nich je dán konečný počet uživatelů, kteří s ním mohou nakládat a tohoto „spojení“ dosáhnout.

Zároveň je ale nutno podotknout, že se objevují i NFT’s, jež v sobě zahrnují autorská práva. Pro tyto tokeny jsou klíčové smluvní podmínky, resp. podmínky tržiště, které obsahují případnou úpravu majetkových práv s tokenem spojených. Bez takovýchto ujednání ale vlastník NFT automaticky nedisponuje žádnými majetkovými autorskými právy k podkladovému dílu.

Práce s dílem během ražby NFT

Pro ražbu díla, která je prováděna digitálním podepsáním tokenu krypto-peněženkou, je třeba kopie daného díla. I tvorba soukromé kopie může být zásahem do autorského práva (např. nahrávka části filmu v kinosále), pokud ovšem tvůrce tokenu vytvoří tuto soukromou kopii a neodkazuje na ni ve vytvořeném tokenu, nebude mezi NFT a protiprávně vytvořenou kopií existovat žádná vazba.

Pokud je NFT z větší části tvořen metadaty díla, je skutečně porušením autorských práv vygenerování tohoto kódu a jeho zapsání do blockchainu? Většina NFT‘s představuje soubor s kódem, který byl vygenerován spolu s digitálním dílem. Z původního digitálního souboru je vytvořeno unikátní ID a blockchainová adresa. Tvůrce používá digitální dílo k vygenerování jedinečného čísla, které je pak zapsáno do blockchainu v podobě chytrého kontraktu pomocí standardu ERC-721, a to díky jedinečnému digitálnímu podpisu, který patří pouze osobě původce tokenu. Součástí kódu jsou ale i další informace, nejčastěji URL adresa samotného díla. Tím docházíme ke skutečnosti, že NFT není dílem, ale spíše řetězcem čísel, nikoliv rozmnoženinou či adaptací daného díla. Je třeba zdůraznit, že skutečný obrázek, skladba či video není NFT a není jeho součástí jinak než přítomností adresy URL, která na dané dílo odkáže.[3]

Je ražba NFT´s sdělováním díla veřejnosti?

Pomineme-li problematiku NFT plně nahraných do blockchainu (tzv. on-chain), tokenizovaná derivace originálního díla v blockchainu neobsahuje dílo samotné, ale pouze soubor informací a metadat. Při zásahu do majetkových práv třetích osob tedy je primárně na místě otázka, zda daný odkaz, využitý v kódu tokenu, je sdělováním díla veřejnosti, či nikoliv.

Užití díla touto formou je nutno zvážit především díky tomu, že je velmi častou praxí, že NFT bude odkazovat na digitální kopii, která byla pro generaci daného tokenu využita. Problematické jsou konkrétně tokeny obsahující odkaz na kopii díla, která již sama o sobě porušuje autorská práva. Při odkazování na volně dostupná díla za účelem zisku je za sdělování díla považována situace, kdy je takové dílo na webové stránce zveřejněno neoprávněně. Dle judikatury SDEU by osoba, která uvádí hypertextový odkaz za účelem dosažení zisku, měla vyvinou úsilí si dopředu měla zjistit veškeré skutečnosti, které by mohly nasvědčovat tomu, že bylo autorské dílo, na které chce odkázat, zveřejněno neoprávněně. Naopak v kontextu volně dostupných, v souladu s právem zpřístupněných děl SDEU uznává, že hypertextové odkazy přispívají ke správnému fungování internetu. Problematika odkazu na legálně zpřístupněné dílo na volně dostupné stránce za účelem dosažení zisku v kontextu NFT’s ještě před SDEU řešena nebyla.[4]  

Nicméně, výše uvedené rozhodnutí SDEU se vztahovalo na případ hypertextového odkazu, jehož prostřednictvím může být webová stránka, na kterou je odkazováno, snadno přístupná koncovému uživateli. Rozdílem v případě odkazu u NFT je, že tento odkaz bude uveden v kódu daného tokenu, který nemusí být uživateli snadno přístupný, neboť se může jednat o NFT s nepřístupnými metadaty. Tuto ztíženou přístupnost bude při otázce potenciálního sdělování díla veřejnosti v rámci ražby NFT´s třeba posoudit.

Volné dílo jako podklad pro vytvoření NFT

V kontextu českého právního prostředí je Volné dílo dílem, u něhož uplynula doba trvání majetkových práv. Může jím být jakékoliv dílo, na které se vztahují autorská práva, například obraz, kniha, ale i scéna z filmu, či hudební skladba. Tato díla může každý bez dalšího volně užít.[5] Tvorba digitálních tokenů a jejich vlastnictví, koupě či prodej na základě hmotného díla, k němuž již uplynula doba trvání majetkových práv je tedy zákonem v zásadě dovolena.

Jediná podmínka takového postupu v souladu s českým autorským zákonem je, že tvůrce takového tokenu si nesmí nárokovat autorská práva k původnímu fyzicky zachycenému dílu. Je-li to obvyklé a nejde-li o dílo anonymní, musí být při jeho užití tímto způsobem uveden autor. Dále je třeba brát zřetel na užití díla takovým způsobem, aby nebyla snížena jeho hodnota.[6]

Tvorba digitálních tokenů pramenících z tzv. open access děl je tedy právní úpravou umožněna, ale v žádném případě neopravňuje tvůrce tokenu k nárokování takového díla jakožto jeho vlastního duševního výtvoru. Tímto falešným prohlášením tvůrce tokenu o jeho autorství k dílu, které je dílem volným, se osoba tuto skutečnost prohlašující dopouští copyfraudu. 

Dílo třetí osoby jako podklad pro vytvoření NFT

Limitace při tvorbě NFT je dána jednak autorskými právy tvůrce původního uměleckého díla – čímž je autor chráněn před sdělováním tohoto díla veřejnosti, jeho rozmnožováním a užitím. Pokud tvůrce tokenu není autorem daného podkladového díla, můžou mu tato práva být původním autorem udělena formou licence. Dále je potřeba zvážit, zda vyražené NFT neporušuje práva z ochranné známky jiné společností, kdy například ve výše uváděném případu žaloby „Hermès v. Mason Rothschild“ společnost Hermès namítá, že jednání tvůrce těchto NFT´s narušuje práva z ochranné známky, neboť díky identičnosti vzhledu reálně tvořených kabelek a vyražených tokenů dochází ke klamání spotřebitele. Ten si prý díky vzhledu NFT může myslet, že tento token nakupuje od autentické značky Hermès. Zároveň je touto sadou „METABIRKINS“ v očích žalobkyně narušena i možnost vstupu společnosti Hermès na trh s NFT´s.

V současné době se při konfliktu autora s tvůrcem NFT, který pro tvorbu tokenu využil jeho dílo chráněné autorským právem využívá primárně řešení mimosoudní. Zejména se jedná o cestu kontaktování jednotlivých tržišť, které s NFT’s obchodují. Ty následně dané tokeny smažou ze své platformy. Tyto platformy již nyní fungují jako filtr, který odstraňuje případné porušení práv. Pro budoucnost řešení takovýchto sporů bude klíčové, zda bude ražba díla shledána porušováním autorského práva, či nikoliv.

Závěrem

Není možné predikovat, kam bude směřovat budoucnost NFT’s. Prozatím je tato digitální certifikace rozmáhajícím se prostředkem investování a spekulací, ale stále je na místě pamatovat na výchozí podmínky vlastnictví těchto tokenů, při kterých nejsou převáděna žádná majetková autorská práva k podkladovému dílu. Zároveň je nutná obezřetnost při ražbě NFT, pokud se nejedná o autorské dílo tvůrce tokenu, neboť v této situaci není možné objektivně říci, zda se při tvorbě NFT bude jednat pouze o úkon, o kterém bude možné v budoucnu spekulovat pouze v rámci etické správnosti, nebo zda se judikatura bude ubírat směrem ke konstatování, že případný odkaz v kódu NFT bude považován ze sdělování díla veřejnosti, z čehož by pro tvůrce tokenu plynul právní postih.