Česká advokátní komora a její znaky ve světle judikatury Ústavního soudu

Ústavní soud se ani jednou ve svých nálezech nevěnoval přímo České advokátní komoře, avšak vyslovené závěry o charakteristických znacích profesních komor přiléhavě pasují i na Komoru advokátů.[1]

Jak již bylo řečeno výše, cílem tohoto článku je v souladu s judikatorními závěry Ústavního soudu popsat základní znaky profesních komor. Tyto základní znaky pasují i na ČAK, jakožto jednoho z představitelů profesní samosprávy. Jedná se především o dvě klíčová rozhodnutí Ústavního soudu, a to rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 181/01 z roku 2003[2] a rozhodnutí sp. zn. Pl. ÚS 40/06 z roku 2008[3]. V nálezu z roku 2003 se soud zabýval Komorou veterinárních lékařů a v druhém nálezu se daná věc dotýkala problematiky České lékařské komory.  

První nález je důležitý v kontextu teoretického zařazení ČAK do tzv. profesní či zájmové samosprávy[4]. Ústavní soud zabývající se Komorou veterinárních lékařů vyjádřil ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 181/01 názor, že se jedná „o problematiku týkající se tzv. zájmové samosprávy, konkrétně profesních komor s povinným členstvím, sdružujících samostatně výdělečné fyzické osoby v určitých povoláních, kde je dán silný veřejný zájem na jejich řádném výkonu. Tyto komory jsou právnickými osobami veřejného práva, zřizované zákonem, vybavené oprávněním vydávat různé vnitřní předpisy pro komoru a její členy, kteří se jim musí s ohledem na povinné členství podřídit. Komora tak nad těmito členy – příslušníky určitého profesního stavu - vykonává mocenská oprávnění, mezi něž typicky patří právě kárná pravomoc.“    

Ústavní soud tak vytyčil několik základních znaků, které náleží všem profesním komorám. Těmito znaky jsou především:

• povinné členství osob, které chtějí vykonávat určité povolání,
• komory jsou zřizované zákonem a jsou tak právnickými osobami veřejného práva,
• mají pravomoc vydávat své vlastní předpisy,
• mají disciplinární pravomoc nad svými členy

Následně se Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 40/06 zabýval Českou lékařskou komoru a konkrétně se jednalo o situaci, kdy byla napadána jedna z podmínek výkonu lékařského povolání, a to povinnost být členem České lékařské komory. Stěžovatelé spatřovali v povinném členství porušení svého práva svobodně se sdružovat ve smyslu čl. 20 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.[5] Jednalo se o negativní stránku práva se svobodně sdružovat, tedy nebýt nucen se sdružovat proti své vůli. Ústavní soud dospěl k závěru, že povinné členství v profesní komoře nelze vztahovat na čl. 20 Listiny základních práv a svobod, jelikož komory nejsou soukromoprávními sdruženími, ale osobami veřejného práva zřizovanými ve veřejném zájmu.[6] Zároveň se Ústavní soud v tomto názoru ztotožnil s charakteristikou profesních komor, která byla podaná v prvně zmíněném nálezu. Ústavní soud se zabýval způsobem, jakým byla Česká lékařská komora zřízena. Česká lékařská komora byla zřízena zákonem, stejně jako i další profesní komory, včetně ČAK. Přičemž forma zřízení nasvědčuje tomu, že komory jsou veřejnoprávními korporacemi. 

Dále soud pojednával o otázce povinného členství. Povinné členství se vyžaduje z toho důvodu, že komora dbá, aby její členové vykonávali své povolání odborně, v souladu s etikou a způsobem stanoveným zákony a předpisy komory. Komory tak byly zřízené, aby vykonávaly i veřejnou správu, neboť pokud by tato funkce nepříslušela komorám, vykonával by ji stát. V případě, že by nebylo členství[7] povinné, tak by takové komory, jakožto představitelé profesní samosprávy, postrádaly smysl. Dalším znakem je pravomoc vydávat a přijímat vlastní předpisy. 

ČAK má pravomoc vydávat stavovské předpisy, a to v mezích zákonem stanovených. Zdali takové předpisy jsou právními předpisy či nikoliv je otázka, na kterou v právní teorii nenalezneme jednoznačnou odpověď. Existují jak zastánci toho, že určité stavovské předpisy jsou právními předpisy, tak i zastánci opačného názoru. 

Posledním charakteristickým znakem, kterým se zabýval Ústavní soud, byla disciplinární pravomoc. Tato pravomoc přísluší ČAK, jelikož Komora má oprávnění rozhodovat o právech a povinnostech osob, které jsou zapsány v seznamech vedených Komorou. V našem případě se jedná o kárnou činnost. 

Lze shrnout, že Komora je představitelem profesní samosprávy, kdy na jedné straně se jedná o samosprávnou stavovskou organizaci všech advokátů a na druhé straně Komora vykonává veřejnou správu na úseku advokacie.        

---

[1] Autor se tomuto tématu blíže a podrobněji věnuje ve své diplomové práci viz.: KRASOVSKYJ, Dmytro. Postavení a činnost České advokátní komory {online}. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/207101. Vedoucí práce JUDr. Petr Svoboda, Ph.D.