Z historie Strakovy akademie
Úřad vlády České republiky sídlí v budově Strakovy akademie na břehu Vltavy na pražské Malé Straně. Tato novobarokní stavba však původně sloužila jiným účelům, původně mezi lety 1897-1914 k výuce zchudlých šlechticů, kterým bylo uděleno buď úplné, nebo částečné stipendium. „Podmínky studia však byly přísnější než v leckterém klášteře,“ sděluje studentům zaměstnanec úřadu. „Korespondence chovanců byla cenzurovaná a jejich vycházky byly značně omezené.“
Po vypuknutí války se Strakova nadace rozhodla poskytnout budovu Červenému kříži. Po první světové válce se do budovy začaly stěhovat orgány státu. Akademie ztratila svůj původní účel, neboť se vznikem Československa byly zrušeny šlechtické tituly, a tak nadace neměla formálně koho podporovat. Postupně se tedy stala nečinnou. Během druhé světové války zde byl zřízen říšský soud a následně po jejím konci se zde usídlil úřad vlády.
V důsledku výše popsaných změn místnost, kde probíhala první část návštěvy (dnes slouží jako druhý tiskový sál), byla v minulosti aulou, poté operačním sálem, společenskou místností či soudní síňí říšského soudu. A v místnosti, kde zasedá vláda, byla původně kaple.
Debata s Jiřím Diensbirem
Od ledna 2014 do listopadu 2016 zastával Jiří Dienstbier ve vládě vedené premiérem Bohuslavem Sobotkou post ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu a byl předsedou Legislativní rady vlády. Studenti se nejprve dozvěděli, proč je většina návrhů zákonů předkládána Vládou ČR, jak probíhá legislativní proces a které kroky musí proběhnout před předložením zákona Poslanecké sněmovně.
První část debaty byla věnována Legislativní radě vlády a jejímu složení. Za poslední tři roky se stalo pouze jednou, že by vláda schválila zákon, který Legislativní rada nedoporučila ke schválení. Ačkoliv Legislativní rada vlády představuje pouze poradní orgán, jehož stanovisky se vláda nemusí řídit, koná v naprosté většině na základě jeho doporučení.
Ze strany posluchačů padl dotaz, zdali při výběru členů Legislativní rady vlády hrají roli politické vlivy. Podle ministra je tento orgán čistě odborný a sám prý při obměně členů po svém nástupu akceptoval pouze tři členy s politickým doporučením, kteří však stejně jako ostatní musí být nezpochybnitelnými odborníky ve své právní oblasti. „Naprostá většina členů jsou pedagogové českých právnických fakult, většinou profesoři a docenti,“ uvedl.
K otázce směřující na novelu zákona týkající se hanobení prezidenta se ministr vyjádřil bez váhání: „Je to hloupost a doufám, že nic takového schváleno nebude,“ Podle Dienstbiera by hlava státu měla dělat především všechno proto, aby nebyla snižována pověst jejího úřadu, v opačném případě musí snést kritiku jako kterýkoliv jiný ústavní činitel. Ministr taktéž upozornil na to, že není jasné, zdali poslanecký návrh je v souladu s ústavním pořádkem a právem na svobodu slova. „Extrémnější útoky na hlavu státu pokrývají jiné skutkové podstaty trestných činů v trestním zákoníku,“ dodal.
Dále se debata stočila k tématu elektronizace státní správy a elektronické sbírky zákonů. Ministr sdělil, že zákon týkající se tzv. e-sbírky byl již vyhlášen s odloženou účinností. „Nejprve je nutné nachystat celý systém a zajistit jeho technické fungování,“ upozornil ministr. Cílem je zjednodušit a zpřehlednit legislativní proces.
V ministrově popisu práce je také koordinace boje s korupcí. Ten se v této souvislosti zmínil o mediálně významných kauzách týkajících zákona o střetu zájmů, o změně financování politických stran či o rozšíření pravomocí NKÚ.
Na otázku týkající se korupce v České republice ministr reagoval: „Objektivně měřit míru korupce není možné. Můžeme vycházet z toho, že vnímání korupce v České republice koresponduje s reálným stavem v zemi. V posledním indexu se Česká republika posunula mezi lépe hodnocené země z hlediska vnímání obyvateli. Kdyby tedy vnímání korupce korespondovalo s reálnou mírou korupce, pak můžeme říct, že se nám výrazně povedlo snížit prostor pro korupci v české společnosti,“. Dienstbier však znovu zdůraznil, že se nejedná o objektivní měřítko, ale spíše o určitý způsob nahlížení na tuto problematiku.
Dienstbier se také věnoval novele zákona o střetu zájmů, ve které jde podle jeho slov hlavně o transparentnost: „Dnes veřejní funkcionáři, politici na různých úrovních, předkládali písemné oznámení o příjmech a majetku asi na šesti a půl tisících evidenčních míst. Namísto toho zavádíme jednotný informační systém, který bude spravován ministerstvem spravedlnosti,“. Systém bude dostupný veřejnosti.
V současnosti probíhá právní analýza úpravy lobbingu. Podle slov ministra: „Lobbing na jednu stranu není nic špatného, pokud se jedná o uplatňování svých postojů a snahu ovlivnit legislativu, nepřesahuje-li to do korupce. Ve světe jsou pravidla lobbingu častá, my žádná nemáme,“. Česká republika se chce tak podílet na mezinárodní iniciativě otevřeného vládnutí. „V lobbingu nemusíte někomu vyhovět, podstatné je předávání informací, které mohou být někdy zcela zásadní. Důležité je, aby lobbing byl transparentní,“ dodal Dienstbier. Podle něj bude v oblasti korupce vždy co zlepšovat.
„Návrh na vypuštění práva azylu z Listiny považuji za čistý populismus,“ řekl ministr. „Česká republika uznává mezinárodní standard ochrany lidských práv a nechápu, proč bychom něco takového měli vypouštět z Listiny,“ reagoval tak na některé nedávné poslanecké návrhy.
Dienstbier také hovořil o některých poslaneckých návrzích zákonů, které nejsou příliš kvalitní a leckdy legislativce spíše pobaví. „Tvořivost poslanců Úsvitu je úžasná. Projednávali jsme například pozměňovací návrhy novely zákona o veřejném ochránci práv, které se týkaly ochrany před důsledky práva šaría, a podobné absurdity,“ uvedl.
Závěrem se debata týkala zapojení společnosti do veřejných aktivit a voleb. Jiří Dienstbier by rád viděl větší účast ve volbách, na druhou stranu by se stavěl proti případnému zavedení volební povinnosti, zejména vzhledem k naší neblahé předlistopadové zkušenosti. Spíše bychom se podle jeho slov měli věnovat motivaci lidí chodit k volbám, zajímat se o veřejný prostor a o členství v politických stranách.
Diskuze k článku ()