Dopady zákona o evidenci skutečných majitelů na svěřenské fondy

Současná česká právní úprava problematiky skutečného majitele je nejednotná a koncepčně roztříštěná do několika právních předpisů. Právní úpravu nalezneme jednak v zákoně č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (dále jen „AMLZ“), který v § 4 odst. 4 definuje pojem skutečného majitele, a dále také v části páté zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (dále jen „ZVR“).

Stávající právní úprava skutečného majitele již od své účinnosti nedostatečně implementovala příslušné předpisy Evropské unie. Docházelo tak k rozdílným výkladům pojmu skutečného majitele ve vztahu k možnosti vykonávat rozhodující vliv. Nedostatky se projevovaly zejména při identifikaci skutečného majitele široce rozvětvených vlastnických struktur, v rámci nichž je rozhodující vliv uplatňován ze strany zahraniční entity. Stávající úprava zároveň postrádala jakoukoli formu sankce, jejíž absence činila právní úpravu zcela bezzubou.

Připravovaný ZESM tak obsahuje preciznější vymezení pojmu „skutečný majitel“, jež bude pro případné užití v dalších právních předpisech lépe uchopitelný.

Nová právní úprava ZESM si klade za cíl zejména:

• vymezit pojem skutečného majitele;
• stanovit rámec práv a povinností při zjišťování a evidenci skutečného majitele;
• upravit proces zápisu údajů o skutečném majiteli, tj. zápis v řízení prostřednictvím soudu nebo prostřednictvím notáře;
• umožnit automatický průpis některých údajů z veřejných rejstříků;
• zjednodušit způsob přístupu k údajům v evidenci skutečných majitelů;
• vyřešit nesprávnost a chybovost údajů v evidenci skutečných majitelů;
• stanovit sankce za porušení povinností spojených s evidencí skutečných majitelů.