Exekuce, volby a občanská participace v České republice - část II.

Vztah mezi demokratickým politickým systémem, participací občanů na jeho řádném fungování a sociálně ekonomicky citlivou problematikou exekucí je důležitým, ale dlouho opomíjeným tématem společenských věd i jejich výzkumu, a to navzdory své naléhavosti, a především masovému rozšíření exekucí, které se dnes bezprostředně dotýkají více než 800 tisíc občanů České republiky.

doc. PhDr. Lukáš Valeš, Ph.D. Právnická fakulta ZČU v Plzni, katedra veřejné správy

První část článku naleznete zde.

Vraťme se ale k ústřednímu tématu této studie – jak tedy ovlivňuje fakt, že se člověk ocitl v exekuci, jeho politické chování? Máme se takových lidí obávat – ve smyslu potenciálního nebezpečí pro demokracii? Sociologická data jsou v tomto směru dvojaká. Na jedné straně se zdá, že vedle obecné sociální exkluze vyplývající z exekuce se přidává jakási politická exkluze – dotyčný i dotyční ztrácejí o politiku zájem, nevěří, že by se jakoukoliv svobodnou volbou mohl jejich stav zlepšit. Tedy, že nejsou schopni pozitivně a ve svůj prospěch ovlivnit fungování politického systému. To se projevuje mimo jiné i v nižší volební účasti v regionech, kde je výskyt a počet exekucí největší. Zatímco obecná, celorepubliková volební účast při volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2017 dosáhla 60, 84 %,[1] ve všech krajích, kde podíl obyvatel v exekuci přesáhl 10 %,[2] byla naopak volební účast podprůměrná – nejhůře v Karlovarském kraji (52,11 %), Ústeckém kraji (52,38 %) a Moravskoslezském kraji (55,86 %).[3] V průzkumu agentury Median dokonce jen 49 % lidí s exekuční zkušeností uvedlo, že se těchto voleb zúčastnili. To odpovídá i údajům o volební účasti z nejvíce postižených okresů, kde počet lidí v exekuci v roce 2017 přesáhl 20 % obyvatel.[4] Jde o okresy Sokolov (Karlovarský kraj), Chomutov, Most a Ústí nad Labem (Ústecký kraj). Nejnižší volební účast v roce 2017 byla zaznamenána v okrese Most (47,56 %),[5] dále Sokolov (48,53 %),[6] Chomutov (49,3 %),[7] Ústí nad Labem (52,38 %), které v této kategorii „předběhly“ Teplice s 51 %[8] (podíl obyvatel v exekučním řízení 18,8 %).[9] Volební účast dále významně ovlivňuje vzdělání, výrazně méně výše příjmu: „Volební participace souvisí extrémně zejména se vzděláním. Ale exekuce hrají vliv i při kontrole vzdělání. U lidí bez maturity exekuce souvisí se snížením volební participace o 11 procentních bodů a u lidí s maturitou o 24 procentních bodů. Zkušenosti s exekucemi také do velké míry vysvětlují, proč se voleb méně účastní lidé z nízkopříjmových skupin. Ukazuje se totiž, že volební účast závisí silněji právě na exekucích než na samotném příjmu. V jednotlivých příjmových skupinách se zkušenost s exekucemi projevuje snížením participace o 16 procentních bodů (podprůměrně příjmoví), respektive 24 procentních bodů (nízkopříjmoví). Naopak při nezasažení exekucemi se nízkopříjmoví od podprůměrně příjmových neliší. Důvodem omezené volební účasti je mj. i pocit neschopnosti společenské participace a nedůvěry v demokratické instituce, který je vyšší u exekuovaných skupin.“[10]

Z politologického, ale dle vyjádření výzkumníků i ze sociologického hlediska tak vzniká zajímavý paradox – ačkoliv právě tato skupina má vážné problémy, které mohou výrazným způsobem ovlivnit právě volené orgány státu ve smyslu zlepšení jejich situace, nevíra v možnosti demokratického systému (možná i neznalost jeho fungování a nízká míra občanského vzdělání) vede spíše k rezignaci na jakékoliv politické aktivity. Tento fakt překvapil i autory výzkumu, jak o tom svědčí vyjádření jednoho z nich, sociologa Michala Kunce, v rozhovoru pro deník Alarm:[11] „Pro mě byly zajímavé výsledky v oblasti volebního chování. Ve všech otázkách se prokázalo, že s exekucemi je spojená spíš neaktivita než extrémní nebo protisystémové volební tendence. Lidé s nižšími příjmy a zkušeností s exekucí prostě spíš k volbám nechodí. Ptali jsme se třeba na Dělnickou stranu sociální spravedlnosti, a ti lidé ji spíš vůbec neznali, než že by se k ní přikláněli. To je zajímavé, protože u lidí v exekuci jsme zvyklí předpokládat protisystémové postoje. Ale ukazuje se, že se nemusejí projevovat jako protisystémová volba, nýbrž jako apatie nebo neaktivita. Překvapilo mě taky, jak obrovsky častý jev je přechod do nelegální práce, práce načerno. To jsme sice čekali, ale ne v takové míře.“

Na stranu druhou – byť v menší míře – vede tato sociální a ekonomická situace k hluboké skepsi a delegitimizaci dotyčného politického režimu a preferenci stran, které jsou buďto k současnému demokratickému režimu radikálně odmítavé (často spíše rétoricky – strany antisystémové), jsou k němu významně kritické (respektive k jeho nedostatkům a na této kritice – nesystémovosti a odporu k dosavadní politické praxi vybudovaly svou politickou kariéru) nebo jsou založeny na principu silného vůdce (lídra, majitele apod.), který slibuje rychlá a radikální řešení (bez obvyklých politických tanečků). Problém politického dopadu exekucí se přitom neomezuje jen na samotné lidi v exekuci, ale významně ovlivňuje politické chování i jejich okolí. To na lidi v exekuci může a často také reaguje negativně – ať už z jakýchkoliv důvodů – a proto podporuje takové politické síly, od kterých si slibuje „odstranění“ sociálně patologických jevů souvisejících s tíživou životní situací, frustrací a deprivací. K tomu blíže vedoucí výzkumu Daniel Prokop: „Zajímavé ale je, že když v datech omezíte vliv dalších faktorů, jako je nezaměstnanost nebo vzdálenost od většího města, tak exekuce nakonec výskyt protisystémové volby zvyšují. Funguje to ve větších obcích a městech, kde je exekucí hodně. A stoupá to u vyššího zatížení – okolo 12 či 15 procent. Když zároveň víme, že extremisty nevolí přímo lidé s exekučním zatížením, vypovídá to i o postojích lidí kolem nich. Takže exekuce mají potenciál ovlivnit negativně nejen samotné dlužníky, ale i jejich okolí.“[12]

Mezi tyto „antisystémové“ či „nesystémové“ (systém kritizující strany a osobnosti) strany zařadili autoři výzkumu již zmiňovanou Dělnickou stranu sociální spravedlnosti, Komunistickou stranu Čech a Moravy, Stranu přímé demokracie Tomia Okamury a osobnost prezidenta Miloše Zemana. My ale ve stejné logice můžeme do této kategorie zařadit i hnutí ANO 2011. Napovídají tomu mimo jiné abnormální výsledky těchto stran právě v exekučně rizikových regionech.

 

Zdroj: Median 2018, s. 27 – vybraná data, údaje jsou v %.

 

Zdroj: Median 2018, s. 31 – vybraná data, údaje jsou v %.

Při analýze vlivu exekucí na preferenci konkrétních politických stran se ale dostáváme do určitého problému. Jestliže výzkum agentury Median byl prováděn na vzorku 819 respondentů a 51 % lidí zasažených exekucí uvedlo, že se voleb nezúčastnili – klesá počet respondentů pod hranici, kdy jsou údaje zcela průkazné. Proto tyto preference můžeme brát spíše jen jako orientační. Ve výzkumné zprávě agentury Median se píše: „Při hledání souvislostí mezi zkušeností s exekucemi a volbou konkrétních politických stran jsme očistili výsledky o ty respondenty, kteří se voleb do poslanecké sněmovny nezúčastnili. Zbyly menší počty respondentů, proto je nutno vnímat výsledky jako orientační a také jsme kvůli tomu sloučili strany na typy. Volba extrémních stran (KSČM, SPD) závisí spíše na příjmu a vzdělání než na exekucích. U respondentů s příjmem pod mediánem lze vysledovat, že zkušenost s exekucemi souvisí s poklesem podpory středopravých stran (ODS, TOP 09, STAN, Lidovci) a navýšením podpory alternativních hnutí (Piráti) a menších stran a také mírným navýšením podpory extremistů. Rozdíly jsou však pod hranicí statistické významnosti. Zkušenost s exekucemi souvisí s pociťovanou přijatelností volby KSČM. Stranu totiž označuje za přijatelnou 38 % lidí se zkušeností s exekucemi a 30 % zbytku chudší poloviny Čechů bez exekucí. Tato souvislost je ale na hranici statistické významnosti. S vnímáním přijatelnosti Okamurovy SPD a radikální Dělnické strany pak vlastní zkušenost s exekucemi nesouvisí takřka vůbec. Celkový index pak ukazuje, že přijatelnost extrémních stran je určena primárně příjmovým statusem a vzděláním. U nízkopříjmových a méně vzdělaných respondentů zkušenost s exekucemi souvisí s nárůstem vysoké přijatelnosti extrémních stran z 13 na zhruba 20 %, což je ale opět na hranici významnosti.“

Zajímavé srovnání nabízejí výsledky volebních okresů, které jsou exekucemi nejvíce zasaženy – Ústí nad Labem (1. místo – 21,85 % v roce 2017), Most (2. – 21,05 %) a Chomutov (4. místo – 20,55 %).[13] V Ústí nad Labem vyhrálo hnutí ANO s 36,45 % (celostátně 29,64 %). Na rozdíl od celostátních výsledků, kde druhé místo získala ODS a třetí Piráti, se dvojkou v Ústí stala strana Tomia Okamury SPD s 12,35 % (celostátně 10,64 %). Teprve na třetím místě najdeme ODS (Ústí – 9,48 %, celostátně 11,32 %). Na čtvrtém pak Pirátská strana (9,17 % versus 10,79 %). V těsném závěsu pak na pátém KSČM (8,96 % a 7,76 %) následovaná sociálními demokraty (6,12 % a 7,27 %). Nejvýraznější odchylky od celostátních výsledků ale najdeme u menších středopravicových stran – ani jedna z nich nezískala v tomto okresu potřebných 5 %, ačkoliv celostátně (byť často jen těsně) ano. Nejhůře dopadla KDU-ČSL (1,76 % versus 5,8 %), Starostové a nezávislí (4,05 % a 5,18 %) a TOP 09 (4,36 % a 5,31 %). Naopak i zde propadla Dělnická strana sociální spravedlnosti, nicméně získala více než dvojnásobek hlasů oproti celostátnímu průměru (0,46 % a 0,2 %).[14] Ústecké údaje jsou navíc poněkud zkresleny krajskou metropolí s vyšším podílem vysokoškolsky vzdělané a příjmově nadprůměrné populace.

Ještě výraznější rozdíly regionálních a celostátních volebních výsledků vidíme v případě okresu Most. ANO zde místo celostátních 29,64 % získalo téměř 40 % (39,33 %). Na druhém místě opět Strana přímé demokracie (13,19 % versus celostátním 11,32 %). Následují komunisté (10,65 %, 7,76 %), čtvrtá ODS (8,44 %, celostátně 11,32 %). Teprve poté Piráti (7,1 % versus 10,79 %) a sociální demokracie (7 % a 7,27 %). Katastrofálně opět skončil blok středopravicových stran – nejhůře opět KDU-ČSL s pouhým 1,05 % – méně než 20 % celostátních výsledků této strany, druhá TOP 09 (2,91 %) – polovina celostátních výsledků a třetí STAN (3,53 %). Naopak Dělnická strana sociální spravedlnosti zde uspěla trojnásobně lépe – 0,58 % versus 0,2 %.[15]

Podobné údaje lze dohledat i pro okres Chomutov – ANO (39,1 % – o téměř 10 % více než činí celostátní průměr – plná čtvrtina voličských hlasů více). Druhé místo má opět SPD Tomia Okamury (13,39 % versus celostátním 11,32 %) a třetí komunisté (10,18 % a 7,76 %). Teprve poté následuje ODS (8,88 %, celostátně 11,32 %), Česká pirátská strana (7,84 % versus 10,79 %) a sociální demokracie (6,67 % a 7,27 %). A opět nepřekvapivě se i na okrese Chomutov blok středopravicových stran přes 5% hranici „nepřehoupl“. Nejhorší výsledek opět KDU-ČSL (1,42 % a 5,8 %), dále TOP 09 (2,74 % a 5,31 %) a STAROSTOVÉ (3,33 % versus celostátních 5,18 %). Výjimkou je Chomutov, jen co se týče výsledků Dělnické strany sociální spravedlnosti, která zde dosáhla spíše průměrných, respektive jen lehce nadprůměrných výsledků (0,27 % oproti 0,2 % na celostátní úrovni).[16]

Pro zajímavost si ukažme srovnání stranických preferencí při posledních volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2017 v okresech, které jsou významně zasaženy exekucemi, s těmi, kde žije naopak nejmenší podíl lidí v exekuci. Na rozdíl od šetření agentury Median se ukazuje, že problémy výskytu exekucí nelze omezit jen na výši vzdělání či průměrný příjem v regionu (viz Závěr studie). Okresy Ústí nad Labem, Most a Chomutov leží v Ústeckém kraji, který vykazuje podle nejnovějších statistických dat průměrný měsíční příjem 29 895 korun. Naopak kraj Vysočina, kde se nachází dva okresy s nejmenším podílem obyvatelstva v exekuci, dosahuje jen 29 570 korun. V případě Zlínského regionu je toto číslo ještě menší (28 533 Kč).[17] Oba kraje naopak dlouhodobě vykazují lepší vzdělanostní strukturu, a to ve všech kategoriích, než Ústecký a Karlovarský kraj.[18] Sám vysoký příjem, ani ve spojení s vysokým podílem vysokoškoláků a lidí s dokončeným středoškolským vzděláním, však nečiní dané teritorium imunním před vyšším výskytem exekucí. Okresy Plzeň-město, Brno či Mladá Boleslav vykazují podstatně vyšší průměrné příjmy a zejména v prvních dvou případech také vysokou koncentraci osob s nejvyšším dosažitelným vzděláním, přesto míra osob zasažených exekucí překračuje ve všech z nich 10 %, a je tedy z hlediska celostátního průměru nadstandardní. Lépe naopak problému exekucí vzdorují okresy, které jsou sice chudší, popřípadě jejich obyvatelé průměrně vzdělaní, zato však vykazují jiné charakteristiky. Jsou to oblasti více svázané s venkovem a zemědělstvím, tedy se vztahem k půdě; tradiční, které neprošly radikální sociálně demografickou změnou (vysídlení, dosídlení). Jsou tedy sídelně stabilní, s kontinuálním nepřerušovaným vývojem. Jejich obyvatelé mají pozitivní vztah ke svému městu či obci (silné historické a geografické povědomí), a to často navzdory méně příznivým klimatickým podmínkám (Vysočina, kopcovité Valašsko). Jsou místními patrioty, což se mimo jiné projevuje i zvýšenou volební účastí – v okresech nejméně zasažených exekucemi je často až o 15 % vyšší než u těch ležících na opačné straně spektra, a to u nejvýznamnějšího typu voleb do Poslanecké sněmovny. Více se tedy zajímají o veřejné dění a není jim lhostejný další vývoj jejich země. Tyto okresy vykazují rovněž vyšší míru religiozity – viz výrazně vyšší podpora KDU-ČSL než na severu Čech. Z řady důvodů je zde patrná také vyšší míra sociální soudržnosti a solidarity, ochoty si vzájemně vypomoci. A v neposlední řadě i vyšší podíl úspor, daný paradoxně právě nižšími průměrnými příjmy, než je celostátní průměr, ale možná i menšími možnostmi je v přímém prodeji utratit (s výjimkou města Zlína). Tyto úspory jsou generovány mimo i kvůli vysokému podílu venkovského obyvatelstva. To vše se pak výrazně promítá i do volebních preferencí a obecně do dlouhodobého volebního chování zdejších občanů.[19]

Pokračování článku naleznete zde.

Článek byl publikován v Komorních listech č. 4/2019.


[1] Viz webové stránky Českého statistického úřadu věnované volbám: https://volby.cz/pls/ps2017nss/ps4?xjazyk=CZ. Stav k 12. 7. 2019. 

[2] Viz http://mapaexekuci.cz/index.php/mapa-2/. Údaje za rok 2017. Stav k 12. 7. 2019.

[3] Viz webové stránky Českého statistického úřadu věnované volbám: https://volby.cz/pls/ps2017nss/ps4?xjazyk=CZ. Stav k 12. 7. 2019.

[4] Viz http://mapaexekuci.cz/index.php/mapa-2/. Údaje za rok 2017. Stav k 12. 7. 2019.

[5] https://volby.cz/pls/ps2017nss/ps4?xjazyk=CZ&xnumnuts=4200. Stav k 12. 7. 2019.

[6] https://volby.cz/pls/ps2017nss/ps4?xjazyk=CZ&xnumnuts=4100. Stav k 12. 7. 2019.

[7] https://volby.cz/pls/ps2017nss/ps4?xjazyk=CZ&xnumnuts=4202. Stav k 12. 7. 2019.

[8] https://volby.cz/pls/ps2017nss/ps4?xjazyk=CZ&xnumnuts=4200. Stav k 12. 7. 2019.

[9] Dostupné z: http://mapaexekuci.cz/index.php/mapa-2/. Údaje za rok 2017. Stav k 12. 7. 2019.

[10] Median 2018, s. 25.

[11] FIALA, J. Exekuce jsou divoká karta české společnosti. Exkluzivní rozhovor se sociology Danielem Prokopem a Michalem Kuncem z agentury Median o exekucích v České republice. Dostupné z: http://a2larm.cz/2018/12/exekuce-jsou-divoka-karta-ceske-spolecnosti/. Stav k 13. 12. 2018.

[12] Tamtéž.

[13] Dostupné z: http://mapaexekuci.cz/index.php/mapa-2/. Stav ke 12. 7. 2019. Třetí místo v podílu občanů v exekuci patří okresu Sokolov v Karlovarském kraji (20,75 % v roce 2017). Pro lepší srovnání jsme zvolili okres Chomutov, aby všechny tři okresy ležely v jednom kraji. Rozdíly mezi okresy Sokolov a Chomutov jsou v tomto směru zanedbatelné.

[14] Viz údaje na webu volby.cz – výsledky voleb do Poslanecké sněmovny za rok 2017 – celostátní a za okresy Ústí nad Labem, Most a Chomutov. Stav ke 12. 7. 2019.

[15] Tamtéž.

[16] Tamtéž.

[17] Průměrná mzda v Česku stoupla na 32 466 korun. Dvě třetiny pracujících na ni podle statistiků nedosáhnou. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/ekonomika/kolik-je-prumerna-mzda-2019-cr-32-tisic-korun-cesky-statisticky-urad_1906041322_ako. Stav k 4. 6. 2019.

[18] KŘTĚNSKÁ, D. Vzdělanostní struktura obyvatelstva České republiky. Bakalářská práce obhájená na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity, České Budějovice, 2011. In: https://theses.cz/id/jjgwdf/Bakalarska_prace_Dagmar_Krtenska.pdf

[19] Tato zajímavá komparativní otázka by si zasloužila další, opakovaný sociologický a sociologicko-politologický výzkum. Jak za pomoci kvantitativních dat, tak i kvalitativních metod.

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte býtpřihlášen/a
Přidat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a
Tento web využívá cookies pro zajištění funkčnosti webu a získání statistik návštěvnosti webu

Partneři projektu

Všichni partneři