Francie jako jedna z lyžařských velmocí paradoxně postrádá speciální zákonnou úpravu bezpečnosti lyžování. První část příspěvku analyzuje současný právní rámec založený na obecných ustanoveních Code civil a Code pénal, problematiku aplikace FIS pravidel francouzskými soudy a specifickou doktrínu odpovědnosti. Prostřednictvím analýzy judikatury je demonstrována právní nejistota vyplývající z absence kodifikace a její dopady na účastníky lyžařského provozu.
I. Úvod
Francie s více než 700 miliony přepravených osob ročně patří mezi nejvýznamnější lyžařské destinace světa. Přesto zde dodnes chybí speciální právní úprava bezpečnosti lyžování, což vytváří paradoxní situaci, kterou prof. Michel Baillyoznačuje za "právní vakuum". Absence legislativy nutí francouzské soudy aplikovat obecná ustanovení civilního a trestního práva, přičemž se podpůrně opírají o FIS pravidla, jejichž právní status však zůstává nejasný. Tento příspěvek, vycházející z Baillyho výzkumu a dalších francouzských pramenů, analyzuje důsledky tohoto stavu pro právní jistotu účastníků lyžařského provozu.[1]
II. Historie (ne)přijetí speciální úpravy
2.1 Vývoj lyžařského sportu ve Francii
První lyže byly ve Francii představeny na Univerzální výstavě v Paříži roku 1878. Skutečný rozmach nastal po zimní olympiádě v Chamonix 1924, kdy došlo k rychlému rozvoji středisek jako Megève či Val d'Isère. První lanovka byla instalována v Megève roku 1933, revoluci však přinesly až lyžařské vleky v Alpe d'Huez (1935).
2.2 Absence legislativní iniciativy
Na rozdíl od sousední Itálie, která přijala zákon č. 363/2003, nebo Švýcarska se směrnicemi SKUS od roku 1960, Francie nikdy nepřistoupila ke kodifikaci pravidel bezpečnosti lyžování. Jediný speciální předpis představuje Loi n. 85-30 du 9 janvier 1985 relative au développement et à la protection de la montagne, který se však nezabývá provozováním horských sportů.[2]
Absence regulace se projevuje i v dalších oblastech - Francie postrádá povinnost nosit lyžařské přilby, což kontrastuje s přístupem většiny evropských lyžařských destinací:
- Itálie: povinné do 18 let (sankce 100-150 EUR)
- Rakousko: povinné do 15 let ve většině spolkových zemí
- Slovensko: povinné do 15 let
- Polsko: povinné do 16 let (hrozí odebrání skipasu a pokuta)
- Slovinsko a Chorvatsko: povinné do 14 let
Pro srovnání (obdobně jako Francie):
- Česká republika: žádná povinnost
Tento francouzský přístup je o to paradoxnější, že statistiky jednoznačně prokazují efektivitu přileb při prevenci vážných poranění hlavy. Zatímco ve většině evropských lyžařských zemích chrání zákon zejména zranitelnou skupinu dětí a mladistvých, ve Francii závisí ochrana zdraví a životů dětí výhradně na rozhodnutí rodičů.
Bailly tento stav kritizuje: "Vůči adresátům těchto norem tento stav není dostatečně transparentní a bylo by záhodno pravidla chování lyžaře ukotvit v právně závazném předpisu."[3]
III. Současný právní rámec
3.1 Občanskoprávní úprava
Základem zůstává obecná úprava v Code civil, zejména:
Čl. 1240 (ex 1382): "Každé jednání člověka, které způsobí újmu jinému, zavazuje toho, kdo ji zavinil, tuto nahradit."
Čl. 1241 (ex 1383): "Každý je odpovědný za škodu, kterou způsobil nejen svým vlastním jednáním, ale také svou nedbalostí či neopatrností."
Čl. 1242 (ex 1384): "Člověk není odpovědný pouze za škodu způsobenou jeho vlastním jednáním, ale také za to, co je způsobeno jednáním osob, za které odpovídá, nebo věcmi, které má ve své moci."
3.2 Trestněprávní úprava
Code pénal upravuje zejména:
- Usmrcení z nedbalosti (čl. 221-6) - až 3 roky odnětí svobody a 45 000 EUR
- Ublížení na zdraví z nedbalosti (čl. 222-19) - až 2 roky a 30 000 EUR
- Při "zjevně úmyslném porušení povinnosti" se tresty zvyšují
3.3 Správněprávní rámec
Code général des collectivités territoriales (CGCT) svěřuje odpovědnost za bezpečnost starostům obcí:
- Čl. 2212-2: působnost komunální policie v zajištění veřejné bezpečnosti
- Čl. 2215: kontrolní pravomoci prefekta
IV. FIS pravidla ve francouzské judikatuře
4.1 Neurčitý právní status
FIS pravidla nejsou ve Francii právně závazná, soudy je však aplikují jako:
- Standard obvyklé opatrnosti
- Měřítko odborné péče
- Zvyklosti lyžařského provozu
Některé departementy implementovaly první osm pravidel FIS do komunálních předpisů, nikoliv však pravidlo č. 9 (pomoc při úrazu) a č. 10 (identifikace), která jsou řešena v trestním právu.
4.2 Problematická aplikace
Rozhodnutí CA Chambéry, 25. 10. 2005 Soud překvapivě přisoudil odpovědnost níže jedoucímu lyžaři, který změnil směr jízdy a "přetnul" trať carvingovým obloukem, čímž relativizoval pravidlo FIS č. 3 o přednosti níže jedoucího.
V. Specifická francouzská doktrína odpovědnosti
5.1 Presumpce odpovědnosti "gardien de la chose"
Francouzská judikatura dlouhodobě aplikuje čl. 1242 CC, podle něhož je lyžař odpovědný za škodu způsobenou věcí pod jeho dohledem. Lyže jsou považovány za:
- Lokomoční prostředek
- Nástroj újmy
- Věc vyžadující zvláštní dohled
Judikatura:
- CA Grenoble, 8. 6. 1966
- CA Toulouse, 14. 3. 1968
Tato doktrína vede k objektivní odpovědnosti držitele lyží, která může být vyvrácena pouze prokázáním zavinění poškozeného.
5.2 Doktrína neurčitých okolností
Rozhodnutí CA Chambéry, 5. 6. 2014 Případ kolize lyžaře se snowboardistou, kde soud:
- Původně přiznal odpovědnost lyžaři dle FIS č. 3
- V odvolacím řízení aplikoval "neurčité okolnosti"
- Umožnil vzájemné odškodnění obou stran
Bailly tento přístup kritizuje jako "dobrovolné upřednostnění pojmu neurčitých okolností" a vidí v něm převahu odškodnění nad určením odpovědnosti.[4]
5.3 Civilní odpovědnost vyslovená trestním soudem
Rozhodnutí Tribunal correctionnel Albertville, 22. 5. 2015 Případ instruktora lyžování a klienta zasažených lavinou:
- Instruktor zproštěn trestní odpovědnosti (zákon Fauchon 2000)
- Přesto přiznána civilní náhrada újmy pozůstalým
- Demonstrace oddělení trestního a civilního zavinění
Rozhodnutí Tribunal correctionnel Bonneville - případ laviny Montroc Soud posoudil trestní odpovědnost starosty Chamonix s konstatováním: "...poradní výbor pro bezpečnost a laviny nevynaložil náležitou péči při vyhodnocení situace...a starosta nepřijal vhodná opatření s ohledem na závažnost této situace."
VI. Problematika odškodnění
6.1 Neznámý nebo insolventní viník
Rychlost lyžařského provozu často znemožňuje identifikaci viníka. Pro tyto případy existuje:
Fonds de Garantie des Assurances Obligatoires (FGAO)
- Zákon ze dne 3. 1. 1977, Code des assurances (čl. L 421-1)
- CA Paris 1996: lyžařské tratě jsou "místa otevřená pro pohyb veřejnosti"
- Podmínky čerpání jsou však velmi restriktivní:
- Pouze vyznačené tratě (ne volný terén)
- Výplaty limitovány na závažné újmy na zdraví s trvalými následky
- Pouze francouzští pojistitelé - neplatí pro nehody v zahraničí
- Problém transnacionálních areálů (např. Portes du Soleil)
6.2 Srovnání s jinými zeměmi
Itálie zavedla povinné pojištění odpovědnosti (D.Lgs. 40/2021), Švýcarsko spoléhá na vysokou míru dobrovolného pojištění. Francouzský model FGAO představuje nedostatečnou náhradu chybějícího povinného pojištění.
VII. Závěr první části
Analýza francouzské úpravy potvrzuje Baillyho kritiku "právního vakua". Absence speciální legislativy vede k:
- Roztříštěné judikatuře s problematickými koncepty (doktrína "neurčitých okolností")
- Právní nejistotě všech účastníků lyžařského provozu
- Nedostatečné ochraně poškozených (limitovaný fond FGAO)
- Problematické aplikaci FIS pravidel bez jasného právního statusu
- Absenci základních ochranných opatření (žádné povinné přilby pro děti)
Francouzský model tak představuje varovný příklad důsledků legislativní pasivity. Druhá část příspěvku se zaměří na odpovědnost provozovatelů, specifika správního práva a perspektivy harmonizace na úrovni EU s úvahami de lege ferenda pro Českou republiku, kde bude francouzský přístup analyzován jako negativní inspirace - ukázka cesty, kterou by moderní právní úprava bezpečnosti lyžování rozhodně neměla následovat.
Tento článek vznikl s využitím výzkumné infrastruktury, zázemí, kapacit a dalších zdrojů Výzkumného a znaleckého ústavu IUSKI v rámci projektu GAUK č. 700119 „Právní úprava bezpečnosti lyžování v mezinárodním kontextu a její možné perspektivy v právním řádu České republiky", řešeného na Právnické fakultě Univerzity Karlovy.
Literatura:
Michel BAILLY (1944) - profesor mezinárodního práva IUP Chambéry, ex-prezident SKILEX International, advokát.[1]
Loi n. 85-30 du 9 janvier 1985 relative au développement et à la protection de la montagne. In: Journal Officiel de la République Française. [online]. [cit. 2025-07-11]. Dostupné z: https://www.legifrance.gouv.fr/affichTexte.do?cidTexte=JORFTEXT000000317293[2]
BAILLY, Michel. L'obligation de sécurité sur les pistes. Dualisme de la législation et évolution jurisprudentielle en France. In: Kongres sněžného práva. Bormio, 2012, s. 4.[3]
BAILLY, Michel. Sécurité et indemnisation des dommages: de la responsabilité pour faute à la présomption de responsabilité. In: Kongres sněžného práva. Bormio, 2016, s. 8.[4]
JANKŮ, Ladislav J. Lyžařské právo – Právní úprava a judikatura ve Francii. Brno: IUSKI – Institut lyžařského práva, 2020. 22 s.
JANKŮ, Ladislav J. Lyžařské právo ve Švýcarsku: Právní úprava a judikatura. Praha: Leges, 2020. ISBN 978-80-7502-530-2.
JANKŮ, Ladislav J. Lyžařské právo v Itálii: Právní úprava a judikatura. Praha: Leges, 2022. ISBN 978-80-7502-611-8.
Diskuze k článku ()