Generální advokát se ve věci kontroverzní Evropské super ligy zastal organizací FIFA a UEFA
Je to téměř dva roky, kdy celým fotbalovým světem otřáslo oznámení 12 velkých evropských fotbalových klubů o záměru založit tzv. Evropskou super ligu (ESL). Dle prvotního (a v podstatě téměř jediného) vyjádření svých zakladatelů měla ESL existovat a fungovat nezávisle na tradičních fotbalových federacích v režimu polootevřené soutěže, v rámci které by působilo 12 – 15 stálých klubů a pět dalších týmů, jež by se kvalifikovaly na základě svých výsledků z předchozí sezóny.
Tento model se tak odvrací od tradičního evropského sportovního modelu. Ten staví na principu otevřené soutěže, kde je postup a sestup založen na sportovních zásluhách a na jehož základě doposud fungují všechny evropské klubové soutěže a šampionáty.
Ve fotbalovém prostředí se informace o vznikající lize setkala od okamžiku svého oznámení s velice negativními ohlasy. Nový projekt ESL odsoudili okamžitě nejen fanoušci, ale také ostatní kluby a dále především mezinárodní organizace FIFA a UEFA, které měly doposud v Evropě v souladu se svými stanovami na organizování profesionálních fotbalových soutěží monopol. Po oznámení vzniku ESL vydaly obě organizace společné prohlášení, v němž nově vzniklou ligu odmítly uznat a upozornily, že každý hráč nebo klub, který se ligy zúčastní, bude z velkých evropských a světových soutěží pořádaných FIFA a UEFA vyloučen. Vlna negativních reakcí nakonec vedla k tomu, že se 9 z celkově 12 zakládajících týmů rozhodlo projekt ESL opustit, a to pouze pár dní poté, co byl projekt velkolepě oznámen.
Reakce zúčastněných stran
Reakce FIFA a UEFA se pochopitelně neobešla bez následné odezvy a výsledkem bylo podání žaloby ze strany tří zbylých zakládajících fotbalových klubů – Realu Madrid, FC Barcelona a Juventus FC, které se obrátily na Obchodní soud v Madridu, když právě tam má ESL své sídlo. Součástí žaloby byla také žádost o vydání předběžného opatření, kterému bylo ze strany soudu vyhověno, a oběma mezinárodním fotbalovým organizacím byl uložen zákaz uložení jakýchkoliv sankcí, a to ať už hráčům nebo klubům, které by se do ESL potenciálně zapojili.
Ve svém návrhu označili navrhovatelé jednání FIFA a UEFA za protisoutěžní, a tím pádem neslučitelné s články 101 a 102 SFEU. Jelikož je tak předmětem řízení výklad evropského práva, respektive souladu jednání organizací FIFA a UEFA s právem Evropské unie, přistoupil španělský soud k podání předběžné otázky k Soudnímu dvoru evropské unie (SDEU). Při posuzování této předběžné otázky se má SDEU zabývat tím, zda je jednání FIFA a UEFA, jakož i jejich stanovy v rozporu se:
- zákazem zneužívání dominantního postavení dle článku 102 SFEU;
- zákazem protisoutěžních dohod podle článku 101 SFEU;
- dalšími základními svobodami zaručenými SFEU, které by mohly být použity k oslabení jakékoli soukromé iniciativy, která by mohla být soutěžní povahy na poli pořádání fotbalových soutěží.
Pokud hovoříme o evropském sportovním modelu, je dále nutné zmínit článek 165 SFEU, který je třeba v kontextu hospodářské soutěže vykládat jakožto speciální ustanovení právě k článkům 101 a 102 SFEU. Článek 165 SFEU mimo jiné zavádí působnost zakládajících smluv Evropské unie na oblast sportu a zohledňuje jeho značný společenský význam v Unii. Dále vyjadřuje zakotvení výše zmíněného evropského sportovního modelu, který je kromě otevřené, všem přístupné soutěže, založen na pyramidové struktuře s organizací FIFA na samém vrcholu a pod ní podřazenými konfederacemi včetně UEFA zaštiťujícími dále jednotlivé národní fotbalové federace.
Stanovisko generálního advokáta SDEU
Po několika měsících netrpělivého čekání jsme se na konci roku 2022 konečně dočkali posunu ve věci, když své nezávazné stanovisko vydal generální advokát působící při SDEU, ve kterém se k jednotlivým bodům předběžné otázky vyjádřil. Ačkoliv stanovisko generálního advokáta není samo o sobě závazné, často se jedná o nápovědu toho, jakým směrem se bude ubírat rozhodnutí ve věci.
Generální advokát pak dospěl k závěru, že články 101 a 102 SFEU by měly být vykládány v tom smyslu, že nijak nebrání tomu, aby bylo vytvoření nové celoevropské klubové soutěže ze strany třetích subjektů podřízeno přechozímu povolení ze strany FIFA a UEFA, jelikož omezující účinky jsou ve vztahu k dosažení sledovaných cílů přiměřené a legitimní. Ve světle již zavedených právních zásad generální advokát dále uvedl, že samotná skutečnost, že tentýž subjekt vykonává funkci regulátora i organizátora sportovních soutěží, ještě neznamená automaticky porušení pravidel hospodářské soutěže.
Dále se ve svém stanovisku vyjadřuje také k zákonnosti sankcí, kterými UEFA hrozila zúčastněným hráčům a klubům. Konkrétně se mělo jednat o jejich vyloučení ze soutěží pořádaných ze strany FIFA a UEFA a jim podřazenými národními federacemi a ligami. Ve svém rozhodování pak dospěl k závěru, že hrozba disciplinárních sankcí vůči samotným hráčům je nepřiměřená, a tudíž v rozporu s pravidly hospodářské soutěže. Na druhou stranu však hrozbu sankcemi zúčastněným klubům označil za zákonnou, jelikož jednání klubů svou povahou ohrožuje cíle legitimně sledované federacemi, jichž jsou členy.
Konečné rozhodnutí SDEU o předběžné otázce je očekáváno na jaře roku 2023 a toto rozhodnutí bude mít bezpochyby zásadní vliv nejen na rozsudek madridského soudu, ale na fotbal a jeho budoucnost jako takovou.
Další články
Časová osa jako důkaz: když několik minut rozhoduje o trestní odpovědnosti
V některých trestních věcech nerozhoduje jen otázka, co se stalo. Stejně podstatné je, kdy se to stalo, kdy se změnil zdravotní stav poškozeného, kdy se obviněný o riziku dozvěděl, kdy mohl zavolat pomoc a kdy už byl následek neodvratitelný.
Trnitá cesta k nové justiční mapě
Debata o přeorganizování české justiční mapy se po letech relativního klidu opět vrací do centra pozornosti a staví před zákonodárce i samotné soudce otázku vhodné míry specializace a efektivity. Jaký byl historický vývoj územního uspořádání soudů od roku 1850? Jakou inspiraci lze čerpat ze zahraničních reforem a jaká jsou praktická, technologická, personální a politická rizika spojená s případnou redukcí soudních obvodů?
Nejvyšší kontrolní úřad jako garant transparentnosti veřejného hospodaření: kontrola veřejnoprávních médií a úvahy de lege ferenda (II. část)
Má rozšíření kontrolní působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu na Českou televizi a Český rozhlas posílit transparentnost, nebo jde o promyšlený politický nátlak na média veřejné služby? Zatímco ústavní novela po letech přešlapování míří do finále, chybějící metodika auditu i současné rušení koncesionářských poplatků vyvolávají ostré debaty o nezávislosti redakcí.
K duševní poruše, omezení svéprávnosti a neplatnosti právního jednání
Má skutečnost, že člověk trpí duševní poruchou, vliv na jeho možnost převádět platně svůj majetek? Nikoliv nutně, porucha sama o sobě neznamená ztrátu svéprávnosti ani neplatnost uzavřené smlouvy, například darovací či kupní.
Nejvyšší kontrolní úřad jako garant transparentnosti veřejného hospodaření: ústavní postavení, limity a kontrolní praxe (I. část)
Nejvyšší kontrolní úřad představuje v českém ústavním systému klíčový diagnostický orgán, který efektivně odhaluje miliardová pochybení při správě státního majetku, avšak kvůli absenci exekutivních pravomocí nemá jak nápravu vynutit. Tento článek analyzuje ústavní zakotvení i systémové limity Úřadu a na konkrétních příkladech z oblasti armády či dopravní infrastruktury ukazuje, jak stát zjištěná pochybení opakovaně ignoruje.




