Menu

Články

Kontinuita a diskontinuita práva na Olomouckých právnických dnech 2018

ČlánkyOstatníMgr. et Mgr. Zuzana Cholastová27.05.2018
Mgr. et Mgr. Zuzana Cholastová27.05.2018

24. a 25. května 2018 se na Právnické fakultě Univerzity Palackého konal již dvanáctý ročník Olomouckých právnických dnů. Tématem pro letošek nemohlo být, vzhledem k „osmičkovému“ roku, nic jiného, než „100 let od vzniku Československa“ s podtitulem „kontinuita a diskontinuita práva“.

Konferenci již tradičně pořádá olomoucká právnická fakulta a již tradičně ji moderuje brněnský advokát Mgr. et Mgr. Michal Vávra, který byl ovšem dle svých slov upozorněn právníky ÚOHS, aby si dal pozor na možnost vzniku monopolu moderování právnických konferencí, protože monopolní postavení, jak je obecně známo, je potřeba regulovat.

Program konference byl složen z jednání v tzv. sekcích, přičemž první, plenární sekci zahájil jeden z nejvýznamnějších přednášejících celé konference, prof. JUDr. Jiří Přibáň, DrSc. působící na Cardiff University, School of Law and Politics, příspěvkem nazvaným „Hledání dějin: o české státnosti a identitě“. A začal až překvapivě daleko v historii, u Františka Palackého a jeho známé věty „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm“, která ale není provoláním slávy národa, který přetrvá, není to otázka nacionální. Naopak, Rakousko je důležité jako stát a my musíme vybojovat boj o charakter státu. Pokud nebude stát vybudován moderně, hrozí nástup nacionalismu. Palacký již ve své době hrozil panslavismem a šlo mu o uchování české národní myšlenky jako myšlenky politické, jako politického národa. V příspěvku došlo i na několik citací divadla Járy Cimrmana, pan profesor hlavně dokazoval neplatnost slov známé písně „Tam, kde hynou vlci, tam, kde hynou sobi, Čech se přizpůsobí.“ Dále v příspěvku se prof. Přibáň věnoval například dvěma „deviantům“ českých národních dějin, a to TGM a Václavu Havlovi. O prvním Československém prezidentovi prohlásil, že v nahodilé politické situaci zcela přesně přečetl výzvy, chopil se jich a vrátil se jako prezident s myšlenkou, že český stát není etnický stát pro etnický národ, ale idea československého národa je napůl politická. Své vystoupení se prof. Přibáň pokusil ukončit optimisticky – v roce 1989 se jiný velký deviant českých dějin opět shodou okolností, které nezpůsobili Češi (neboť převrat nebyl veden žádnou vnitřní pružinou českého národního odboje, byla to souhra evropských dějin) stal prezidentem a historický vývoj vedl až k dnešnímu stavu, kdy jako jediní ve středí Evropě máme ústavní stát, máme ucelenou doktrínu ústavního státu, máme nezávislou justici a ve srovnání s okolními zeměmi jsme na tom dobře. Čelíme tomu, jestli propadneme zpět kmenovému nacionalismu včetně panslavismu nebo budeme pěstovat ústavní patriotismus, ve kterém se české a evropské bude doplňovat. Platí, že pouze demokracie ústavní má schopnost národ civilizovat, vytvořit z něj občanskou společnost, ovšem tato civilizační „mise“ práva se podceňuje.

Druhým řečníkem plenární sekce byl prof. JUDr. Jan Kuklík, DrSc., děkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy, který se věnoval výročí 100 let od vzniku ČSR z hlediska kontinuity a diskontinuity. Příspěvek tedy začal v době vzniku republiky, konkrétně u sepsání Prvního československého zákona, který napsal Alois Rašín večer 27. října 1918 doma v kuchyni tužkou. Proto není dokonalý, především např. neřeší formu státu, když hovoří jednoduše o Československém státu a to, jestli se bude jednat o republiku nebo jiné zřízení, je ze začátku dost nejisté. Poprvé se o republice mluví až 14. 11., v souvislosti s přijetím prozatímní ústavy – republika je do ústavy dopsána až na úplně posledním zasedání. Text Prvního zákona byl navíc doplňován až na místě a je to na něm vidět – A. Rašín vlastně nepočítal se Slovenskem, neuvědomoval si složitost právní situace. Zajímavý diskontinuitní faktor té doby bylo například vytváření hranic nového státu. Při cestě na mírovou konferenci jela československá delegace zvláštním vlakem a jeden celý vagon byl zaplněn mapami. Výrazné diskontinuitní (a naopak v některých aspektech kontinuitní) prvky potom podle prof. Kuklíka nalézáme ve všech „osmičkových“ rocích, v r. 1938, 1948, 1968 i v roce 1989, který sice osmičkový není, ale z hlediska diskutovaného tématu má nemalý význam. Na závěr příspěvku prof. Kuklík zdůraznil, že principy kontinuity a diskontinuity mohou působit spolu i proti sobě.

Následně se program konference rozdělil na jednání v patnácti různých sekcích, mezi kterými nechyběly sekce ústavního, trestního, občanského, či pracovního práva, ale také např. velmi zajímavě obsazená sekce mezinárodního práva veřejného, sekce teorie práva a právních dějin či naopak praktická sekce mimosoudních metod řešení sporů. Ve všech sekcích se velmi živě diskutovalo a právě v diskuzích se často objevovaly velmi zajímavé poznámky. V sekci rodinného práva tak účastníky zaujal svým vystoupením JUDr. Jiří Zrůst, Ph.D., soudce Krajského soudu Brno, svým příspěvkem o únosových řízeních v kontextu současné procesní úpravy. Tato řízení se řídí především Úmluvou o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů nezletilých dětí, resp. nařízením Brusel IIbis a pan soudce upozornil na největší úskalí výkladu a aplikace Úmluvy, kterým je vymezení místa pobytu dítěte – koncept obvyklého bydliště je díky poměrně neobvyklému fungování mnoha manželství a rodin poměrně komplikovaný a zvlášť u velmi malých dětí se není čeho chytit. Výkladová náročnost někdy znamená, že je potřeba vést dokazování ve velmi podrobných krocích (na několik hodin), není to příjemné, někdy je to dokonce psychodrama. Dále se příspěvek věnoval současné české judikatuře a její práci s pojmem traumatizace dítěte, neboť je otázkou, zda by nebylo dobré stanovit nějaké limity, říct, co už je porucha a traumatizování, protože nyní nemáme mantinely a rodiče argumentují tím, že návratem se způsobí újma.

Velmi veselá byla sekce práva duševního vlastnictví, kde se nejen pouštěly videa, ale dokonce se i zpívalo. V umění zpěvu obzvlášť vynikl JUDr. Norbert Adamov, Ph. D. z Právnické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, který ve svém příspěvku věnujícím se pseudofolklórním dílům ukazoval, kde jsou hranice folklóru. Kladl si přitom otázky jako: co všechno je folklór? Jak stará musí být např. píseň, aby se stala folklórem? Nezapomněl ale ani na jiné folklórní projevy, např. na trpaslíky, kteří třeba v Německu mají širokou podporu mezi lidmi, zahrada bez trpaslíka je považovaná za snobskou. Navíc existuje snaha, aby UNESCO zařadilo trpaslíka mezi tradiční německé umělecké hodnoty. I to jsou témata, která řeší právo duševního vlastnictví.

Mezinárodní vědecká konference Olomoucké právnické dny představuje nejvýznamnější událost, která se v oblasti vědeckého života na půdě olomoucké právnické fakulty každoročně koná a ročník 2018, na kterém rozhodně bylo z čeho vybírat, výbornou pověst této konference jen potvrdil.

0%
Hodnocení článku
Pro hodnocení článku musíte býtpřihlášen/a
Přidat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a
Tento web využívá cookies pro zajištění funkčnosti webu a získání statistik návštěvnosti webu

Partneři projektu

Všichni partneři