Letní miniseriál na téma práv cestujících pro případ zrušení či zpoždění letu – díl první Zdroj: Fotolia

Letní miniseriál na téma práv cestujících pro případ zrušení či zpoždění letu – díl první

Léto je v plném proudu a – byť teploty v České republice začátkem července dosahovaly tropických výšin – řada z nás přes to (nebo možná právě proto) zamíří i o letošních prázdninách za hranice.

Karolina Drachovská

Karolina Drachovská

redaktorka

Karolina Drachovská

redaktorka

Ať poletíme za prací, poznávat taje mezinárodních kuchyní, památek či odpočívat k moři, mohou – kromě dilemat, které plavky nebo faktor opalovacího krému sbalit, či koho doma pověřit zaléváním květin – naši cestu znepříjemnit i problémy na letišti. Jaká máme práva, pokud je náš let zrušen či zpožděn?

Ač se otázka práv cestujících v případě zrušených či zpožděných letů těší stále větší publicitě, je počet cestujících stižených touto komplikací, kterým se nedostane adekvátní náhrady, pořád vysoký, a proto jsem se rozhodla na následujících řádcích krátce představit právní nástroje, kterými mohou takto dotčení cestující brojit proti leteckým společnostem, jež odmítají dostát svým povinnostem kompenzovat nastalé potíže a nepohodlí.

Zrušení, anebo výrazné zpoždění? – pomoc hledejme v Nařízení

V zájmu posílení práv leteckých cestujících bylo v roce 2004 na úrovni EU přijato Nařízení, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů (dále jako „Nařízení“), a právě tento unijní akt je základním klíčem odemykajícím širokou bránu práv a nároků. Jak ze samotného názvu Nařízení plyne, není zrušení a zpoždění jedinou komplikací, která může stihnout naše cestování. Dokonce Nařízení není na unijní úrovni jedinou právní úpravou řešící danou problematiku.[1] Pod drobnohledem tohoto článku však bude toliko v Nařízení vymezený právní řežím zrušení a zpoždění letu místy proložený judikaturními střípky posbíranými v Lucemburku.

Kdy se na nás bude nařízení vztahovat? [2]

Nároků plynoucích z Nařízení se mohou dovolávat cestující:

  • odlétající z letiště umístěného na území členského státu EU, jakož i
  • odlétající z letiště umístěného na území třetí země, ale směřující do EU za předpokladu, že je provozující letecký dopravce dopravcem z členského státu EU, a zároveň dotčeným cestujícím nebyla poskytnuta pomoc v této třetí zemi.

Příkladem takové situace budiž let provozovaný společností Lufthansa z Moskvy do Paříže. Pokud by tedy takto specifikovaný let stihlo při odletu z moskevského letiště dejme tomu 4hodinové zpoždění z důvodu neblahých povětrnostních podmínek, vyvstává cestujícím právo hned na 2 nároky, a sice nárok odškodňovací (finanční kompenzace) a současně nárok na poskytnutí péče (ubytování, strava, nápoje, telefonní hovor). Jestliže jsou v místě̌ odletu na základě vnitrostátní právní úpravy, či dobrovolně přiznány oba nároky, budou cestující kompenzováni na základě nich, a neuplatní se tak režim dle Nařízení. Pokud by však ruské zákony (rozuměje právní úprava třetí země týkající se práv cestujících) nepřiznaly žádný z těchto, nebo pouze jeden z nároků (např. odškodnění), zůstává dotčeným cestujícím na základě Nařízení právo na uplatnění nároku druhého (např. ubytování).

Dané nároky cestující neztrácí ani v případě letu s mezipřistáním, resp. letu sestávajícího z více úseků provozovaných odlišnými aerolinkami, za podmínky, že všechny úseky spadají pod jednu rezervaci (v letecké hantýrce hovoříme o tzv. dohodě o sdílení kódů). A to ani v případě, kdy ke zpoždění dojde v části letu provozované aerolinkami z nečlenské země EU. Tento závěr potvrdil minulý týden SDEU v odpovědi na předběžnou otázku, jež vyvstala v řízení před českými soudy.[3] Podstatný z hlediska tohoto článku je závěr, že:

„[…] let s jedním nebo více navazujícími lety, které jsou předmětem jediné rezervace, podle unijních pravidel představuje v souvislosti s nárokem cestujících na náhradu jeden celek.“

Dle tohoto výkladu tak můžeme nároky plynoucí z Nařízení uplatnit vůči leteckému dopravci (z EU), který provozoval první část letu (v citovaném rozhodnutí by takto žalovanou byly České aerolinie), i když bylo zpoždění zaviněno až v druhé část cesty, kterou provozovala společnost státu nečlenského (v rozhodnutí společnost Etihad Airways). 

V tomto kontextu dlužno doplnit, že let tam a zpět se vždy považuje za dva oddělené lety, i pokud byly rezervovány v rámci jedné rezervace. 

Na co máme nárok?

Konkrétní podoba přiznaných nároků bude samozřejmě vždy odvislá od skutkových okolností (délka letu, druh komplikace apod.). V obecné rovině plejáda práv pro případ zrušení či zpoždění letu počíná právem na informace,[4] přes právo na poskytnutí péče [5] a opomenout nesmíme ani rozsáhlé právo na náhradu škody (újmy).[6]

Dojde-li ke zrušení letu, vyvstává leteckému dopravci rovněž povinnost nabídnout cestujícím možnost volby mezi (i) náhradou pořizovací́ ceny letenky a v případě navazujících letů zpátečním letem do původního místa odletu při nejbližší příležitosti; (ii) přesměrováním za srovnatelných dopravních podmínek a při nejbližší příležitosti na jejich cílové místo určení; (iii) přesměrováním za srovnatelných dopravních podmínek na jejich cílové místo určení v pozdější době podle přání cestujícího s výhradou dostupnosti míst.[7]

K rychlé orientaci našich nároků může rovněž dobře posloužit nová letecká kalkulačka, která je dostupná v on-line podobě na webu Evropského spotřebitelského centra (ESC). Pro širší spektrum informací pak ESC nabízí mobilní aplikaci, jež bude po stažení fungovat offline ve vašich chytrých telefonech. 

Slibovaný výlet do Lucemburku aneb judikaturní intermezzo

Při určování konkrétních mantinelů ochrany sehrála klíčovou roli rovněž judikatura SDEU, zejména v případě práva na náhradu škody pro případ zpožděných letů, neboť tento nárok Nařízení explicitně přiznává toliko v situaci letu zrušeného. Vrcholná lucemburská soudní stolice však dochází k závěru, že:

„[…] pro účely uplatnění nároku na náhradu škody lze na cestující zpožděných letů nahlížet stejně jako na cestující zrušených letů, a že se tedy tito cestující mohou dovolávat nároku na náhradu škody, jestliže z důvodu zpoždění letu dosáhnou cílového místa určení po uplynutí tří nebo více hodin po plánovaném čase příletu.“

Jinými slovy, cestující letu zpožděného mají zásadně stejná práva na náhradu škody jako cestující letu zrušeného, pokud bude jejich let zpožděn o více než 3 hodiny.

Určitým limitem přísné odpovědnosti leteckého dopravce v případě zrušení nebo zpoždění letu jsou tzv. mimořádné okolnosti – tedy skutečnosti, jejichž vzniku by nebylo možné zabránit, i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření. Aby se však dopravce mohl takto liberovat, musí kumulative prokázat (i) existenci mimořádných okolností a jejich souvislost se zpožděním nebo zrušením a (ii) skutečnost, že tomuto zpoždění nebo zrušení nebylo možné zabránit, ačkoli přijal všechna přiměřená opatření.

Co konkrétně se pod pojmem „mimořádné okolnosti“ skrývá? Demonstrativní výčet liberačních důvodů předestírá Nařízení,[8] rozbor konkrétních situací je pak opět v rukou soudních. Jak již bylo zmíněno, primárním cílem dotčené právní úpravy je zajištění vysoké úrovně ochrany cestujících se zřetelem na požadavky ochrany spotřebitele, což se odráží v restriktivním výkladu pojmu mimořádné okolnosti ve světle každého konkrétního případu. Dále si proto demonstrujeme, jak se v Lucemburku k této problematice staví.

Střípky z judikatury

a)    Je třeba čl. 5 odst. 3 Nařízení vykládat v tom smyslu, že technická porucha letadla, a tím způsobené změny letového plánu představují mimořádné okolnosti? Obecně lze shrnout, že technická závada vzniknuvší v důsledku nedostatečné údržby letadla; či porucha, která vznikla neočekávaně, nebyla odhalena při běžné kontrole, nevznikla následkem nedostatečné údržby, avšak je vlastní běžnému výkonu činnosti dotčeného leteckého dopravce nespadá mezi mimořádné okolnosti, pro které by se mohl dopravce své povinnosti k náhradě zprostit. Naopak jako příklad nepředvídané poruchy způsobilé zprostit dopravce odpovědnosti praxe uvádí skrytou výrobní vadu či např. závady způsobené akty terorismu.

b)   Je třeba čl. 5 odst. 3 Nařízení vykládat v tom smyslu, že poškození pneumatiky letadla volným úlomkem (cizím předmětem) ležícím na letištní dráze představuje mimořádnou okolnost? Jako příklad „mimořádné okolnosti“ umožňující zproštění odpovědnosti shledal SDEU ve svém rozhodnutí např. situaci, kdy došlo k poškození pneumatiky letadla volným úlomkem nacházejícím se na letištní dráze, avšak samozřejmě – jak bylo předestřeno výše - platí, že dopravce pro svou liberaci musí prokázat, že použil veškeré prostředky, kterými disponuje, tak, aby výměna pneumatiky poškozené volným úlomkem, nevedla k významnému zpoždění dotčeného letu.

c)    Je třeba čl. 5 odst. 3 Nařízení vykládat v tom smyslu, že střet letounu s ptákem představuje mimořádnou okolnost? Tuto otázku řešil SDEU v souvislosti s případem, kdy byl let provozovaný společností Travel service a. s. z Burgasu do Ostravy zpozděn o více než 5 hodin, mj. z důvodu srážky letadla s ptákem plachtícím ve vzdušném prostoru, pročež letoun přistál v Brně, kde byla provedena technická kontrola s cílem zjistit, zda toto „vcucnutí“ ptáka nepoškodilo součástky letadla. Soudní dvůr v tomto případě odpovídal na celou sérii předběžných otázek, přičemž k položené otázce uzavírá, že takový střet letounu s ptákem je nutno kvalifikovat jako mimořádnou událost ve smyslu Nařízení.

K typickým příkladům mimořádné okolnosti způsobilé zproštění pak budou patřit rovněž špatné povětrnostní podmínky (14. bod odůvodnění Nařízení), pro které je provozující dopravce nucen let zrušit. Špatné povětrnostní podmínky představují liberační důvod i pro případ, kdy v jejich důsledku dojde k přetížení letiště nebo způsobí nedostatečnou kapacitu.[9]

Závěrem

První část letního cestovatelského miniseriálu byla věnována základním informacím, které souvisejí se zrušením či výrazným zpožděním letu. Judikatura nám vymezila, co konkrétně se ve smyslu Nařízení rozumí pojmem „mimořádné okolnosti“, jež leteckému dopravci dávají za určitých okolnosti možnost zbavit se povinnosti k náhradě škody (újmy). Výklad pojmu je však pojímán restriktivně a pravděpodobnost, že se aerolinkám povede prokázat existenci mimořádných okolností je tím značně snížena. Ve druhém díle nás čeká malá kuchařka procesního postupu pro případ, nabydeme-li dojmu, že jsme nadáni některým z nárokům nastíněným shora. 


[1] Této problematice se věnuje celá série unijní legislativy. Příkladmo lze uvést nařízení o odpovědnosti leteckého dopravce za přepravu cestujících a jejich zavazadel v případě nehod nařízení o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb.

[2] K působnost blíže viz čl. 3 Nařízení.

[3] Konkrétní okolností tohoto případu jsou shrnuty zde (ještě konkrétněji zde).

[4] Čl. 14 Nařízení; k nároku blíže vizte Pokyny pro výklad Nařízení, bod 4.1.

[5] Čl. 9 Nařízení; Pokyny pro výklad Nařízení, bod 4.3.

[6] Čl. 7 Nařízení; Pokyny pro výklad Nařízení, bod 4.4.

[7] Čl.8 Nařízení; Pokyny pro výklad nařízení, bod 4.2.

[8] K tomu srov. 14. bod odůvodnění Nařízení.

[9] K tomu blíže vizte bod 5.4 Pokynů pro výklad nařízení.

ochrana spotřebitele judikatura SDEU letecká doprava nařízení EU

Líbil se vám náš článek, prosím, ohodnoťte ho
Hodnotilo 18 čtenářů

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejčtenější články