Literatura v zajetí práva: John Mortimer a Erle Stanley Gardner Zdroj: Fotolia

Literatura v zajetí práva: John Mortimer a Erle Stanley Gardner

Či snad právo v zajetí literatury? Cestou práva se vydalo nespočet skvělých a významných literárních autorů. Někteří na ní zůstali, jiní z ní sešli. A hrstce z nich se podařilo převést právo do čtivé formy. Mnozí z nich začínali jako právníci a skončili jako literární mágové. Mezi velikány tohoto řádu patří bezesporu i jméno John Mortimer a Erle Stanley Gardner.

Hana Treutlerová

Hana Treutlerová

redaktorka

Hana Treutlerová

redaktorka

John Mortimer

Uznávaný a vynikající advokát, člen královské soudní rady, dramatik a prozaik, se narodil roku 1923 v Londýně. Jeho jméno bylo u nás dlouhodobě zapovězeno kvůli jeho kritickému postoji ke komunismu. Právničině se věnoval až do roku 1979. Poté se ale jeho popularita jako dramatika zvýšila natolik, že se své původní profesi nemohl věnovat tak, jak by chtěl. Právnické povolání pověsil na hřebíček, aktivní však zůstal u velkých a významných kauz. Náměty pro své divadelní hry čerpal z vlastní právnické a soudní praxe. Tématy proto bývaly často vztahy mezi neosobním právem a lidským životem.

Část své právnické kariéry zasvětil rozvodovým řízením a to především před rozvodovou reformou. V pozdějších letech se začal věnovat trestnímu právu. Významnou roli ztvárnil také při zrušení trestu smrti. Jedním z jeho nejvýznamnějším úspěchů byl lobbing za svobodu slova, který vyústil v roce 1968 přijetím nového divadelního zákona rušícího cenzuru. Cenzura byla zavedena roku 1737 takzvaným The Stage Licensing Act, který byl o více než sto let později modifikován na tzv. Theatre Regulation Act a v roce 1909 uzákoněn Parlamentem. Velký tlak na zrušení divadelní cenzury začal být vyvíjen po druhé světové válce. Pokud divadlo chtělo uvést novou hru, muselo zažádat o udělení licence na úřadu Lorda Chamberlaina. Zakázány byly jakékoli nemravnosti zahrnující nahotu, sex a homosexualitu. Tabu byla sprostá slova, násilí, zobrazování boha, podpora radikalismu a inscenace královské rodiny. Návrh na zrušení cenzurní listiny z roku 1843 byl přijat v roce 1967 a nové divadelní zákony vešly v platnost roku 1968.

Právě svoboda projevu byla středobodem jeho právnické kariéry. Účastnil se obhajob v některých slavných britských soudních sporech, kterými byl například skandál kolem vydání románu Milenec lady Chatterleyové, které doprovázelo nařčení z obscénnosti, stejně jako Poslední odbočka na Brooklyn od Huberta Selbyho. Proslavil se také kauzou skupiny Sex Pistols týkající se jejich alba Never Mind the Bollocks, Here's the Sex Pistols. Právě název vyvolal rozporuplné odezvy. V populárním slangu sice slovo Bollocks, kvůli kterému se strhla lavina kritiky, znamená „varlata“, v názvu znamená „nesmysl“. Případ se na stranu Sex Pistols obrátil poté, co Mortimer získal svědectví expertů, podle kterého je zmíněné slovo klasické staroanglické slovo, jímž byl označován kněz.

Otec Mortimera, taktéž právník, ho inspiroval při vzniku postavy advokáta Horáce Rumpole, hlavní postavy série známých soudních příběhů obhájce Rumpolea z roku 1978. Inspirací si byl však i sám. Rumpole se vyznačuje nekonvenčními názory, pochopením pro lidské slabosti a bojem za svobodu, stejně jako Mortimer.

Erle Stanley Gardner

Americký právník a spisovatel detektivních románů se narodil roku 1889 v Malden, Massachusetts. Už po několika málo letech právnické praxe začal jeho zájem o tento obor upadat. Stejně jako Mortimer odklonil svou kariéru k tvůrčímu psaní. V roce 1923 publikoval svůj první příběh.

Většina ho pamatuje jako tvůrce Perryho Masona, chytrého obhájce, zastupující zpravidla nevinné obviněné z vraždy, jejichž beznadějně vypadající případy si bere často z pouhé zvědavosti, kvůli které se nebojí do případu třeba ani investovat, když je to potřeba. Obviněnými jsou často členové chudších vrstev. Další z výrazných Gardnerových postav je Doug Selby, okresní státní návladní, jehož postava se objevila ve zhruba 9 Gardnerových knihách.

Gardnerovy empatie vůči sporným kauzám se projevily i v jeho dalším rozsáhlém projektu zvaném Soud posledního odvolání.

Koncept Soudu posledního odvolání je založen na prošetřování sporných rozhodnutí, vzešlých na odsouzení nevinných kvůli špatné obhajobě, pochybení policie, zneužívání důkazů či jejich špatné interpretaci. Soud posledního odvolání byl pro Gardnera jakýmsi posláním spravedlnosti. Středem šetření se stali trestanci, kteří si za svou nevinnou stáli dlouho po vyčerpání všech řádných i mimořádných opravných prostředků. Při šetření spolupracoval se samotnou policií, soukromými detektivy a odbornými znalci.

právo a literatura

Líbil se vám náš článek? Ohodnoťte ho, prosím.

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejoblíbenější články