Moravský zemský zákoník Zdroj: Fotolia

Moravský zemský zákoník

Vyhlašování předpisů v písemné formě v úředních sbírkách, které podmiňuje jejich závaznost, je spojeno se zavedením moderního principu formální publikace po polovině 19. století. Kromě sbírek ústředních vycházely i sbírky zemské, které publikovaly nejen centrální předpisy, ale i akty přijaté zemskými orgány. Moravská zemská sbírka předpisů držela tuto tradici až do roku 1948.

JUDr. Lukáš Králík Ph.D.

JUDr. Lukáš Králík, Ph.D.

právník ve státní správě

JUDr. Lukáš Králík, Ph.D.

právník ve státní správě

Ústavní základy vyhlašování moravských předpisů

Ústava zemská pro Markrabství moravské stanovila, že v záležitostech zem­ských zastupuje zemi zemský sněm, který svolává císař každý rok.[1] Císař měl vykonávat moc zákonodárnou ve věcech zem­ských spolu se zemským sněmem a oběma náleželo právo navrhovat a schvalovat zákony.[2] Zemský sněm mohl v záležitostech říšských podávat návrhy skrze místodržícího na vyzvání výkonné moci říšské.

Moravská zemská ústava vyjmenovala druhy předpisů, které by měly v zem­ských věcech vycházet, a to zemské zákony, nařízení a rozhodnutí zastupitelstva zemského. V praxi však k svolání zemského sněmu a přijímání zemských zákonů a nařízení nedošlo.

Na říšskou centrální ústavu navazoval tzv. první publikační patent z roku 1849. V každé z korunních zemí došlo v roce 1849 ke zřízení „zemského zákoníku a vládního věstníku“.[3] Tento patent se stal vůbec první centrální říšskou publikační nor­mou, kdy na základě jejího zákonného zmocnění vznikly oficiálně jed­notlivé zemské sbírky. Předpisy měly být vyhlašovány ve všech obyčejných jazycích zemských, které mě­ly stejnou zákonnou platnost, a měl se pouze připojovat německý překlad textu.

První ročník moravského zemského zákoníku

Korunní země byly znovu ustaveny a rozděleny od počátku roku 1850, což bylo výslovně upraveno v rámci nových předpisů pro politickou správu i pro Mo­ravu.[4] Morava a Slezsko byly opět rozděleny na samostatné země (provincie). V kaž­dé zemi monarchie počal vycházet vlastní publikační zemský prostředek vy­hla­šující předpisy jak právní, tak i jiné akty nemající charakter závazného obecného před­pisu.

První svazek předpisů teritoriálně určených pro Moravu byl vydán pod ná­zvem Zákonník zemský a Věstník vládní pro Markrabství Moravské (svazek doplňu­jící), v němčině Landes-Gesetz und Regierungsblatt für das Markgrafthum Mähren (Ergänzungs- Band).

Od druhého ročníku (1850) došlo k přejmenování publikačního prostředku a v jeho první částce byl otisknut Úvod k Zákonníku zemskému a věstníku vládnímu pro korunní zem moravskou z 1. dub­na 1850. Podle této první neformální publikační moravské normy měl být zákoník moravský vydáván ve stejné for­mě jako říšský zákoník a měl být „jediným zákonným způsobem“ oznamování záko­nů, patentů, nařízení a dalších předpisů.[5] Tento nový způsob (tzv. princip formální publikace) měl nahradit dosavadní vyhlašování formou patentů, sbírek zákonů, cir­kulářů, oběžních listů či jiných způsobů oznamování. Jiný způsob vyhlášení se při­pouštěl zcela výjimečně, jen pokud by to situace naléhavě vyžadovala.

Zákoník měl obsahovat seznam zákonů a nařízení publikovaných v říšském zá­koníku s připojeným krátkým obsahem, zákony přijaté moravským zemským sně­mem, nařízení zemských úřadů a nařízení vydaná pro Moravu c. k. minis­ter­stvem, pokud nevyšla v říšském zákoníku. Přesné datum každé částky mělo být vždy vyznačeno a navíc opublikováno v zemských novinách.

Den vydání a rozeslání jednotlivých částek určoval místodržitel a tato data by­la v textu výslovně uvedena a navíc oznámena v zemských novinách. Předpisy na­bývaly „moci zavazující“ (účinnosti) patnáctým dnem následujícím po datu vy­dání, pokud v nich nebylo výslovně stanoveno jiné datum.[6]

Ohledně závazného jazykového znění originálu textu předpisů bylo pouze zmíněno jejich oznamování v jazyce českém a německém, ale výslovně nebyl upraven autentický text (tedy závazné znění předpisů).

Jednotlivé exempláře měly být zdarma rozesílány pouze všem úřadům v ze­mi, místodržitelstvím a na vídeňská ministerstva. Na zá­kladě nepublikovaného ministerského nařízení měly všechny obce na Moravě i ob­ce moravské ve Slezsku povinnost pořídit si zemský zákoník. Z říšského zákoníku se v plném znění přetiskovaly v zemské sbírce pouze císařské, vládní a ministerské akty, které měly platnost v moravské zemi.

Od 1. ledna 1853 proběhly i změny na zemské úrov­ni podle nové centrální říšské publikační normy z roku 1852.[7] Na zemské úrov­ni byla změna provedena dekretem zemského místodržitele, který tak lze označit za první klasickou zemskou moravskou publikační normu (mimo text Úvodu k zákoníku).[8]

První moravská publikační norma zavedla změnu, a to jak z po­hledu názvu – Věstník vlády zemské v Markrabství moravském, tak i z pohledu jazykového. Pouze jazyk německý měl být jediný auten­tický a vedle něj měl být otiskován český překlad. Věstník byl rozdělen na dvě oddělení, kde v prvním oddělení byl uveřejňován český překlad říšského zákoníku, neboť publi­kace celostátně autentického českého znění říšského zákoníku byla od tohoto data na říšské úrovni zrušena. Druhé oddělení věstníku sloužilo jako dřívější samostatný svazek zemského zákoníku a byla zde publikována naříze­ní, vynesení a další akty zemských i ústředních úřadů a ministerstev.

Předpisy se měly považovat za řád­ně vyhlášené a závazné počátkem 15. dne následujícím po dni vyhlášení, pokud výslovně v textu zemské úřady neupravily účinnost jinak.[9] Tato lhůta zůstala ne­změněna i po vydání nového publikačního patentu pro celou monarchii v letech 1852 a 1860. Na rozdíl od lhůty pro předpisy říšské, kdy byla v roce 1852 původní 30denní legisvakance prodloužena na 45 dní, zůstal okamžik, kdy „nařízení zemská vešla ve skutek“ či „nabývala moci zavazující“ na úrovni zemské, stále stejný až do roku 1918.

Vyhlašování po roce 1860

V letech 1860–1861 nově začala vycházet jednotná moravskoslezská sbírka, protože byly na krátko opět spojeny obě země. Název sbírky zněl Na­ří­zení zemských úřadův na Moravě a ve Slezsku a předpisy byly tištěny v trojjazyčné jazy­kové mutaci (německy jako Verordnungen der Länder Behörden in Mähren und Schlesien, polsky jako Rozporzadzenia wlada krajowych w Morawie i Szlazku).[10]

Císařský publikační patent z roku 1860 byl proveden na moravské zemské úrovni novou zemskou publikační normou. Jelikož to byla (kromě neoficiálního Úvodu k prvnímu ročníku moravské zemské sbírky z 1. dubna 1850) první oficiální norma ve formě právního předpisu, můžeme ji nazvat jako první moravskou zemskou publikační normu z roku 1860.[11] Obce měly obdržet výtisky v jazyce běžném. V novinách Brünner Zeitung měl být zveřejněn obsah každého ročníku říš­ské­ho zákoníku i zemského moravského, a to v každém jazyce zemském, stejně jako informace o vydání každé částky.

Po únorové ústavě 1861 byla zavedena nová zemská zřízení a poprvé byly v praxi zřízeny zemské sněmy, které dostaly zákonodárnou působnost. Nová etapa publikace zemských předpisů nastala císařským publikačním pa­ten­tem z února 1863 o vyhlašování a počátku účinnosti zemských zákonů (zemský publikační patent z roku 1863).[12] Zároveň souvisejícím prováděcím rozhodnutím státního ministerstva (vydaným den po patentu) byly dosavadní zemské publikační sbír­ky přeměněny na zemské zákoníky.[13]

Na moravské úrovni provádělo zemský publikační patent z roku 1863 ozná­me­ní místodržitelství, které se tak stalo další moravskou zemskou publikační nor­mou. Konzervoval se dosavadní stav, ponechala se v platnosti zemská publikační nor­ma z roku 1860 a pouze se změnil název publikačního prostředku na Zákony a nařízení zemská pro Markrabství Moravské.[14]

V následujícím ročníku 1864 byl do moravského zemského zákoníku umís­těn první zemský právní předpis pod názvem „zákon“, který vydával řád obecní a řád vo­lební v obcích.[15] Po­slední zákon pro markrabství moravské byl naopak přijat v prosinci 1917.  

Moravská zemská sbírka po roce 1918

Po vzniku republiky přetrval systém formální publikace obecných právních předpisů i dalších správních aktů zemských či centrálních úřadů v jednotlivých zem­ských sbírkách. Po nastavení nových republikových ústavních pravidel již sbír­ky nemohly fungovat jako formální publikační prameny pro zemské zákony a naří­zení. Žádné zemské zákony nemohly již být publikovány, neboť k jejich při­jí­mání nebyly již nastaveny pravomoci na ústavní úrovni. Stále však plnily dřívější funkci publikace podzákonných předpisů přijíma­ných zemskými orgány i zároveň republikace aktů ústředních orgánů.[16] Název zákoníku se zpětně měnil až od ročníku 1921 na Zákony a Nařízení zemská pro Moravu a vycházel jen v české jazykové mutaci.

V roce 1929 nový zemský věstník, který byl společný pro zemi Moravsko­slez­skou, reagoval na nové politicko-správní rozdělení. Sbírka se tedy stala i formálně pouhým věstníkem pod novým názvem Zem­ský věstník pro Moravu a Slezsko. Lišila se nejen svým názvem, ale především funk­cí. Plnila již pouze funkci úředního věstníku, který publikoval podzákonné před­pisy.

V období protektorátu po roce 1939 byla sbírka přejmenována na Landes Verordnungsblatt für Mähren und Schlesien. Přetrvala původní struktura rozdělení na dvě části, kdy v jedné části byly publikovány předpisy ústřední vlády a ve druhé části zemské před­pisy. Od ročníku 1942 české znění předpisů vycházelo pouze v příloze sbírky vydá­vané zemským úřadem.

Prvním předpisem po roce 1945 vydaným v obnovené sbírce se staronovým názvem byla nová publikační norma z července 1945. Morava stihla vydat již ten­to první poválečný ročník se všemi náležitostmi (na rozdíl od Čech).

Věstník byl vydáván Zemským národním výborem v Brně a měl výslovně slou­žit pro veřejné vyhlašování tří druhů předpisů. Za prvé to byly záležitosti před­sedy zemských zastupitelských sborů. Druhou skupinou byly záležitosti zemských a okresních zastupitelských sborů a jejich komisí. V třetí kategorii se nalézala opa­tření vlády, ústředních úřadů a jiných orgánů veřejné správy. Vyhláška o veřejném vyhlašování usnesení moravsko-slezského národního výboru upravovala nová pravidla vyhlašování.[17] Poslední z publikačních moravských norem z roku 1946 pouze již konstatovala, že ministerstvo informací bere na vědomí, že moravský zemský národní výbor vydává v Brně tento „periodický tiskopis“.[18] Mo­ravská zemská sbírka pak definitivně zanikla s koncem roku 1948.[19]

Závěrečné shrnutí

Úřední moravská sbírka právních předpisů byla nedílnou součástí našeho právního řá­du od roku 1850 do roku 1948. Vyhlašovaly se v ní předpisy platné pro danou zemi, které se až tímto vyhlá­šením na zemské úrovni staly platnými a účinnými. Vycházela na základě stejných ústav­ních, zákonných či úředních zmocnění jako ostatní zemské sbírky v monarchii a za­vedla princip formální publicity na úrovni markrabství moravského po roce 1848. I v dnešní době mohou být předpisy vyhlášené v této zem­ské sbírce součástí aktuálního právního řádu.



Tento článek částečně vychází z KRÁLÍK, L. Moravský zemský zákoník (1848-1948). Moderní dějiny, 2016, číslo 2. 


[1] § 7 a § 21 císařského patentu ze dne 30. 12. 1849, publ. pod č. 18/1850 ř. z., jímžto se dává a prohlašuje ústava zemská pro markrabství moravské.

[2] § 34‒36 patentu č. 18/1850 ř. z.

[3] § 4 cís. pat. č. 153/1849 ř.  z., dopl. sv. („publikační patent“) ze dne 4. 3. 1849. Do­plňo­valo ho nařízení č. 31/1849 ř. z. ze dne 7. 12. 1849 a císařské nařízení č. 473/1850 ř. z. ze dne 20. 12. 1850.

[4] Oznámení místodržitele z 29. 12. 1849 pod č. 73/1850 mor. z. z.

[5] Úvod k zákoníku 1850, s. V.

[6] Úvod k zákoníku 1850, s. VI.

[7] Říšský patent č. 260/1852 ř. z. ze dne 27. 12. 1852 byl republikován jako nejvyšší patent č. 337/1852 mor. z. z.

[8] Dekret z 11. 1. 1853 pod č. 1/1853 mor. z. z.

[9] První publikační patent č. 153/1849 ř. z., dopl. svazek ze 4. 3. 1849. Doplňovalo ho nařízení č. 31/1849 ř. z. ze dne 7. 12. 1849 a č. 473/1850 ř. z. ze dne 20. 12.

[10] Podrobněji k vydávání slezské zemské sbírky viz Králík, L. Slezský zemský zákoník, Acta Universitatis Carolinae Iuridica, ročník LXIII, číslo 1, s. 25-36.

[11] Oznámení c.k. moravského místodržitelstva ze dne 19. 9. 1860 č. 1/1860 mor. z. z., o provedení Nejvyššího patentu z 1. 1. 1860.

[12] Cís. pat. č. 19/1863 ř. z. ze dne 17. února 1863, o vyhlašování a počátku účinnosti zem­ských zákonů.

[13] Rozhodnutí č. 1387 z 18. 2. 1863.

[14] Oznámení z 20. 3. 1863 pod č. 1/1863 mor. z. z. Toto oznámení provádělo cís. pat. č. 19/1863 ř. z. ze dne 17. 2. 1863, o vyhlašování a počátku účinnosti zemských zákonů.

[15] Zákon č. 4/1864 mor. z. z. ze dne 26. 3. 1864.

[16] Více k funkci a charakteru zemských sbírek po roce 1918 viz Králík, L. Zemské věstníky a vznik republiky, In: Vojáček , L‒ Tauchen, J. (eds.), III. česko-slovenské právněhistorické setkání doktorandů a postdoktorandů: sborník z konference, Brno, 2015. s. 131‒142.

[17] Vyhláška zem. nár. výb. publ. pod č. 19/1945 mor. z. z. z 31. 10. 1945, č. 365/sekr.-1945, o veřejném vyhlašování usnesení moravskoslezského zemského národního výboru

[18] Výnos č. 384/sekr.-1946 z 12. 3. 1946, publ. pod č. 30/1946 mor. z. z., o povolení vydá­vání zemského věstníku pro Moravu a Slezsko.

[19] Poslední částka pod č. 9 vyšla dne 10. 12. 1948.

sbírka sbírka zákonů historie

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze