Myslivost – historický vývoj právní úpravy Zdroj: Redakce

Myslivost – historický vývoj právní úpravy

Myslivost vyšla z lovu, který doprovází člověka v oblasti Evropy již od samého počátku jejího osídlení, tedy cca od 500 tisíc let př. n. l. Lov jako podstatný zdroj potravy postupně ztrácel na důležitosti z hlediska zajištění obživy s rozvojem pastevectví a zemědělství.

Mgr. Petr Dvořák

Mgr. Petr Dvořák

vedoucí oddělení státní správy lesů, myslivosti a rybářství; Ministerstvo zemědělství

Mgr. Petr Dvořák

vedoucí oddělení státní správy lesů, myslivosti a rybářství; Ministerstvo zemědělství

V době počátku osídlení našeho území Slovany, tedy v době 6. století již měl lov pouze doplňkovou roli. Již z období Velké Moravy je doloženo sokolnictví.

První právní úprava

Od desátého století n.l. máme doložen první doklad o právní regulaci loveckého práva, kdy kolem roku 950 bylo za vlády Boleslava I. vydáno nařízení, jehož obsahem je zakotvení lovu jako výsadního práva (regálu) panovníka. Od svěřování půdy panovníkem do léna jeho vazalům se objevovalo též propůjčení práva lovu leníkovi, ale toliko pro lov drobné zvěře (mezi kterou patřila i zvěř srnčí). Právo lovu k velké zvěři, zejména jelení, černé zvěře (prasete divokého) a losa si panovník ponechával. Od té doby se též pro označení jelení zvěře užívá pojem „zvěř královská“.

Rozvoj lovectví ve středověku

V této souvislosti je vhodné zmínit, že pojem lovec se užívá od 11. století, což můžeme považovat za počátek specialistů na lov zvěře. Od 12. století se pak setkáváme s robotní povinností, která byla spjata s lovem (lovecké roboty poddaných). Od 14. století pak existují zmínky o kynologii, a to včetně rozlišování plemen psů, jejich výcviku a užívání k lovu. Od tohoto století se též začíná užívat pojem „myslivec“ ve spojení s odborným personálem, který se již zabývá nejen lovem a kynologií, ale také chovem zvěře, a to včetně počátku zakládání obor. 

V období úpadku panovnické moci za Václava IV. došlo v roce 1388 k vydání nařízení, které nově zakotvilo, že právo lovu je výsadou vrchnosti, tedy součástí tzv. práva dominikálního (právo správce šlechty jako leníků). Právo lovu neměly osoby, kterým svědčilo právo rustikální (právo sedláků k pronajaté půdě). Výjimkou byl lov zvěře dravé, zvláště vlků, která mohla být lovena volně.

V usnesení Českého sněmu z roku 1573 se uvádí, že právo lovu souvisí s vlastnictvím pozemků, i nadále tedy bylo právo lovu součástí práva dominikálního. Panovník a šlechta vydávají instrukce o lovu a myslivosti.

Následně v roce 1641 císař Ferdinand III. vydává ustanovení o lovu pro Čechy, ve kterém se uvádí, že „myslivost je kratochvílí šlechtickou“. Přetrvávají lovecké roboty, které jsou mimo jiné využívány i pro budování oborních zdí.

Od 17. století se začíná rozšiřovat problém pytláctví. Reakcí je pak vydávání různých patentů na jeho potlačování.

Osvícenství

Od 18. století je pak zakotveno myslivecké vzdělávání, které bylo obvykle tříleté a na konci obdržel absolvent výuční list, tesák a loveckou trubku.

V roce 1766 vydala císařovna Marie Terezie patent pro území rakouské monarchie, kterým bylo nařízeno vlastníkům loveckého práva hrazení vzniklých škod. Důvodem byl nárůst početních stavů spárkaté zvěře související s likvidací velkých šelem. Pro nedostatečný účinek tohoto opatření bylo vydáno v roce 1770 další nařízení o soustředění černé zvěře (prasete divokého) do obor.

V 18. století též dochází ze strany státu k preferenci lesnictví na úkor myslivosti (vydán Císařskokrálovský patent o lesích Marie Terezie 1754). Dále v roce 1781 v návaznosti na zrušení nevolnictví patentem Josefa II. dochází k preferenci drobné zvěře před zvěří velkou. V roce 1786 je následně vydán řád o myslivosti, neboli „Všeobecný honební patent“, který např.:

  • uvolňuje poddaným v robotám,
  • upravuje ochranu polních plodin,
  • ukládá hradit škody způsobené lovem a zvěří,
  • nařizuje černou zvěř (prase divoké) uzavřít do obor.

Pokud hovoříme o právní úpravě lovu – myslivosti, nelze pominout Obecný zákoník občanský (ABGB) z roku 1811. Uvedený zákoník poprvé moderním způsobem zakotvil postavení zvěře jako věci bez pána, která se movitou věcí stává ulovením, s tím, že honební právo bylo upraveno zvláštním zákonem politickým, trestání pytláků pak jest určeno v zákonech trestních (viz § 295§ 382§ 383). V uvedené právní úpravě je mimo jiné výslovně uvedeno, že v politických zákonech je zakotveno též: „…kterak jest se brániti, aby zvěř se příliš nerozmnožila, a jak nahrazovati škodu způsobenou zvěří.“

Myslivost po roce 1848 – zrušení poddanství

V roce 1848 pak bylo zrušeno poddanství a následně byl císařem Františkem Josefem I. vydán říšský patent o myslivosti č. 154 v Olomouci v roce 1849. Uvedeným dekretem bylo právo myslivosti spojeno s vlastnictvím půdy a poprvé zakotvena právní úprava honebních společenstev. Následoval zemský zákon o myslivosti pro Čechy z roku 1866. Minimální výměra vlastní honitby byla stanovena na 200 jiter, tedy 115 ha souvislých pozemků.

Vývoj po II. světové válce

Rakouská právní úprava pak na základě recepce Československou republikou přetrvala až do roku 1947, kdy byl vydán zákon č. 225/1947 Sb., zákon o myslivosti. Uvedeným zákonem byla zvýšena výměra honiteb na 150 ha u honiteb společenstevních a 200 ha u honiteb vlastních. Bylo zakotveno povinné členství myslivců v Československé myslivecké jednotě. Od roku 1951 je vyloučen nájem honitby jednotlivci a umožněn nájem toliko lidové myslivecké společnosti. Myslivost nebyla spojena s vlastnictvím honebních pozemků a byla poprvé pojímána odlišně od dosavadního přístupu jako práva „ius fruendi“ braní plodů, ve smyslu pachtovní smlouvy. S ohledem na nedostatečnou produkci masa se myslivost podílela též významnou měrou na výživě obyvatelstva.

Následující právní úprava je obsažena v zákoně č. 23/1962 Sb., o myslivosti, který zvýšil minimální výměru honiteb na 500 ha.

Po roce 1989

V důsledku změn po roce 1989 byla přijatá rozsáhlá novelizace zákona o myslivosti (zákon č. 270/1992 Sb.), která znovu zavedla institut honebních společenstev, ovšem nikoli na vlastnickém principu, ale na uživatelském principu k půdě. Až do současnosti přetrvává na území ČR stav, kdy je cca 80 % výměry zemědělských pozemků obhospodařováno nikoliv vlastníky, ale jinými osobami na základě smluv (především nájemních a pachtovních). Byla též zrušena spolurozhodovací účast myslivecké organizace, řídícím orgánem tak zůstalo výlučně Ministerstvo zemědělství.

Následně došlo v roce 2000 ke zpracování návrhu zákona o myslivosti Českomoravskou mysliveckou jednotou, který se „setkal“ v Poslanecké sněmovně s návrhem konkurenčním připraveným vlastníky honebních pozemků. Na základě kompilace uvedených návrhů byl zpracován návrh zákona s mnoha nedostatky, který byl následně schválen jako zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti. Uvedený zákon vymezil právo myslivosti jako právo, které lze vykonávat v rámci souvislých honebních pozemků o minimální výměře 500 ha, které byly pravomocně uznány za honitbu. V případě vlastní honitby jde o pozemky jednoho vlastníka, v případě pozemků ve vlastnictví více vlastníků jde o společenstevní honitbu uznanou honebnímu společenstvu.


Kongres Právní prostor 2017

Ve dnech 25. a 26. dubna 2017 se v Seči u Chrudimi konal již 7. ročník odborného kongresu Právní prostor. Záštitu nad letošním ročníkem převzali ministr spravedlnosti, předseda Ústavního soudu, náměstek ministra vnitra, Soudcovská unie a Svaz průmyslu a dopravy.  

Více informací o kongresu naleznete na http://www.kongrespravniprostor.cz/.

kongres historie právní prostor 2017 myslivecké právo

Líbil se vám náš článek? Ohodnoťte ho, prosím.

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejoblíbenější články