Naléhavost změn právní úpravy postavení církevních škol Zdroj: Fotolia

Naléhavost změn právní úpravy postavení církevních škol

Autor navrhuje zrušení zákona č. 3/2002 Sb. a jeho nahrazení novým. Nový zákon o svobodě náboženské víry má rozšířit právo na zřizování církevních škol na všechna registrovaná náboženská společenství a sjednotit právní úpravu postavení církevních škol. Má umožnit, aby se církevní školy staly právnickými osobami odvozenými od náboženských společenství a byly evi¬dovány v témže rejstříku jako ostatní subjekty odvozené od náboženských společenství, jako jsou např. farnosti, diecéze, sbory, řeholní řády, charity a diakonie. Dále autor navrhuje provést příslušné změny ve školském zákoně.

doc. JUDr. ICLic. Záboj Horák, LL.M., Ph.D.

Katedra právních dějin Právnické fakulty UK v Praze

doc. JUDr. ICLic. Záboj Horák, LL.M., Ph.D.

Katedra právních dějin Právnické fakulty UK v Praze

Ve svém příspěvku navrhujeme změnu některých zásad pro postavení cír­kevních škol. Tyto školy budeme de lege ferenda nazývat školami nábožen­ských společenství. Náboženskými společenstvími označujeme vrcholnou formu organizace příslušníků jednoho náboženského vyznání, tedy církve a náboženské společnosti.[1] Ve svém příspěvku navazujeme na přednášku prof. Jiřího Rajmunda Tretery Návrh zásad pro nový zákon o svobodě náboženského vyznání a rozpracováváme zásady v ní vytyčené. Prof. Tretera přednesl svou přednášku dne 15. září 2016 na 22. ročníku konference Církev a stát věnované tématu Potřebujeme nový zákon o církvích?, která se usku­tečnila na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

1. Školy náboženských společenství

Pokud se podíváme na novodobou historii škol náboženských společenství od roku 1990, je třeba uvést, že tyto školy byly náboženskými společenstvími, resp. jejich členy zcela nově vybudovány. Nedošlo k restituci škol nábožen­ským společenstvím odňatých v letech 1948–1950.[2]

Tyto školy tvoří zvláštní kategorii vedle škol veřejných zřizovatelů, tj. státu, krajů, obcí, svazků obcí a vedle soukromých škol. Školy náboženských spo­lečenství jsou zřizovány na všech stupních: od škol mateřských, přes střední, včetně gymnázií, konzervatoře a vyšší odborné školy. V současnosti působí v České republice 149 takových škol.[3]

Již podle letmého pohledu na názvy škol a jména jejich zřizovatelů je zřejmé, že přibližně 70 % škol náboženských společenství zřídily složky katolické církve, na druhém místě je Českobratrská církev evangelická, následují ostatní protestantské církve a Církev československá husitská. Federace židovských obcí v České republice zřídila tři školy.

Kromě toho je asi dvacet samostatných školských zařízení zřizovaných náboženskými společenstvími, jako jsou školská výchovná a ubytovací zařízení a střediska volného času pro děti a mládež. Pokud budeme nadále popisovat školy náboženských společenství, budeme mít na mysli také škol­ská zařízení.[4]

2. Rozšíření práva zřizovat školy náboženských společenství na všechna registrovaná společenství

Podle platného zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání, § 7 odst. 1 písm. d), je právo zřizovat církevní školy vyhrazeno jen těm nábožen­ským společenstvím, které mají příslušné „zvláštní právo“.

V současné době je to jen deset z třiceti osmi registrovaných náboženských společenství. Jsou to ta náboženská společenství, která do data účinnosti zákona, tj. k 7. lednu 2002, školy zřídila. Počet náboženských společenství s tímto právem se od té doby nezměnil.

Dodejme, že se oproti předcházejícímu zákonu o svobodě náboženské víry č. 308/1991 Sb. jedná o omezení práv členů náboženských společenství, resp. těchto společenství, zřizovat školy. Podle tohoto dřívějšího zákona mělo toto právo všech devatenáct náboženských společenství uvedených v příloze k zákonu. V následujících letech se jejich počet rozšířil o dvě a v roce 1995 dosáhl počtu jednadvaceti náboženských společenství.

Domníváme se, že současný stav nezaručuje dostatečným způsobem právo členů náboženských společenství na vzdělání. Právo zřizovat školy náboženských společenství by mělo proto být rozšířeno na všechna náboženská společenství.

Připomeňme na tomto místě příslušná ustanovení Listiny základních práv a svobod. Článek 15 odst. 1 Listiny zaručuje svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání. Čl. 16 odst. 1 stanoví: „Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, sou­kromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu.“ Vyučování, a tedy rovněž oblast náboženského školství, je v tomto ustanovení uvedeno jako ústavně zakotvený projev náboženství nebo víry.

Článek 16 odst. 2 Listiny uvádí: „Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech.“ Školy nábo­ženských společenství jsou církevními institucemi a jako takové podléhají tomuto režimu ústavní ochrany.

Nálezy Ústavního soudu potvrzují ústavní ochranu náboženských společen­ství, včetně právnických osob od nich odvozených v oblasti vzdělání.

Nález Ústavního soudu z 27. listopadu 2002, publikovaný pod č. 4/2003 Sb., uvádí: „Úkol těchto subjektů v žádném případě nelze redukovat na pouhé vyznávání určité náboženské víry […], nýbrž jejich činnost ve společnosti je podstatně širší a spočívá též ve vyzařování náboženských hodnot navenek, a to prostřednictvím nejen religiózní činnosti, ale taky např. činnosti charita­tivní, humanitární a obecně vzdělávací.“

Podobný názor vyjádřil Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 18. června 2003, sp. zn. I. ÚS 146/03: „Aktivity církví a náboženských společností – a tedy i jimi zřizovaných církevních právnických osob – se nemohou redukovat toliko na oblasti náboženské víry; mezi ně patří i aktivity orientované nave­nek, typicky např. činnosti humanitární, charitativní, vzdělávací apod.“

Nález Ústavního soudu ze dne 1. července 2010, sp. zn. Pl. ÚS 9/07 opa­kuje: „Ústavní soud již ve své judikatuře potvrdil, že aktivity církví nelze omezovat toliko na výkon kultu, nýbrž že ústavní ochrany (čl. 15 odst. 1čl. 16 odst. 1 a 2 Listiny) požívají i jejich tradiční aktivity obecně prospěšné, vzdělávací, zdravotnické, sociální, charitativní apod.“

Dodejme, že nespatřujeme důvod pro omezení tohoto práva, který stanoví článek 16 odst. 4 Listiny. Nenastal zde případ, kdy výkon těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod jiných.

Z těchto důvodů navrhujeme rozšíření práva zřizovat školy náboženských společenství na všechna registrovaná společenství.

3. Sjednocení právní úpravy postavení církevních škol

Naše další zásadní výtka směřuje proti pojetí současného zákona č. 3/2002 Sb. v oblasti evidence církevních škol. Zcela nevyhovující je současný právní stav, nastolený podle našeho názoru protiústavní novelou zákona č. 3/2002 Sb., publikovanou pod č. 495/2005 Sb. Tato novela byla schválena 22. listopadu 2005, po jejím předchozím zamítnutí Senátem, kvalifikovanou většinou tvořenou poslanci, kteří byli členy ČSSD a KSČM.[5]

V důsledku zákona č. 3/2002 Sb. nejsou školy náboženských společenství evidovány v rejstříku právnických osob odvozených od těchto společen­ství. Tento rejstřík eviduje jen složky náboženských společenství, jako jsou diecéze, farnosti, řeholní řády a kongregace, farní sbory, a dále charity a dia­konie. A to navzdory výše uvedeným nálezům Ústavního soudu.

Současný náboženskou svobodu v oblasti školství omezující stav byl nasto­len školským zákonem č. 561/2004 Sb., který provedl, můžeme tak směle říci, opětovné znárodnění škol náboženských společenství. Na konci roku 2005 a na počátku roku 2006 byla náboženská společenství pod nátlakem a za nevýhodných podmínek donucena pro své školy přijmout některou právní formu dle světského práva.[6] Většina z nich přijala formu školské právnické osoby.

Tento stav způsobuje nepřípustné omezení základního lidského práva na náboženskou svobodu členů náboženských společenství. Kromě toho je jím omezováno právo náboženských společenství na autonomii, tedy na nezávislost na státních orgánech.

Závěr

Z výše uvedených důvodů navrhujeme změnu školského zákona. Nové ustanovení by mělo obsahovat tyto zásady: náboženská společenství zřizují církevní školy a školská zařízení jako právnické osoby dle svých vlastních právních předpisů. Evidují je v rejstříku právnických osob odvozených od náboženských společenství.

Za nutné považujeme rovněž zrušení zákona č. 3/2002 Sb. a jeho nahra­zení novým zákonem o svobodě náboženské víry. Vycházíme jak z vlast­ních úvah týkajících se naléhavosti změn právní úpravy postavení církevních škol, tak z příspěvků ostatních řečníků na 22. ročníku konference Církev a stát v Brně, kritizujících řadu dalších vážných nedostatků zákona č. 3/2002 Sb. Zákon č. 3/2002 Sb. byl poslanci schválen v podobě, která omezovala náboženskou svobodu na pouhý výkon kultu, vylučující zakládání církevních škol a školských zařízení jakožto součástí náboženských společenství. Jeho současná podoba neumožňuje smysluplnou novelizaci. Nový zákon o svo­bodě náboženské víry by měl mít zcela novou koncepci, která od počátku zohlední postavení církevních škol jako integrálních součástí náboženských společenství.

Text vznikl jako výstup konference Církev a stát, která byla pořádána Právnickou fakultou Masarykovy univerzity, a byl publikován též v oficiálním sborníku příspěvků z této konference.


Literatura

  • HORÁK, Z. Církve a české školství, Právní zajištění působení církví a náboženských společností ve školství na území českých zemí od roku 1918 do současnosti. Praha: Grada, 2011, 264 s.
  • JÄGER, P. Komentář k článku 16 Listiny základních práv a svobod. In: WAGNEROVÁ, E., ŠIMÍČEK, V., LANGÁŠEK, T., POSPÍŠIL, I. a kol. Listina základních práv a svobod, Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2012, s. 394–421.
  • KŘÍŽ, J. Zákon o církvích a náboženských společnostech, Komentář. Praha: C. H. Beck, 2011, 384 s.
  • TRETERA, J. R., HORÁK, Z. Konfesní právo. Praha: Leges, 2015, 416 s.

[1] TRETERA, J. R., HORÁK, Z. Konfesní právo. Praha: Leges, 2015, s. 24.

[2] HORÁK, Z. Církve a české školství, Právní zajištění působení církví a náboženských společností ve školství na území českých zemí od roku 1918 do současnosti. Praha: Grada, 2011, s. 53–81.

[3] Srov. statistickou ročenku školství, publikovanou Ministerstvem školství, mládeže a tě­lovýchovy, Tab. A1. 1. 4: Souhrn ČR – školy, třídy/fakulty, děti/žáci/studenti – podle úrovně vzdělávání a zřizovatele, údaje za školní rok 2015/2016: <http://toiler.uiv.cz/ rocenka/rocenka.asp> (13. 11. 2016).

[4] Srov. internetové stránky Sekce církevního školství České biskupské konference: <http://www.cirkev.cz/skolstvi/skoly> (12. 10. 2016).

[5] Srov. <http://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?G=40617> (12. 10. 2016).

[6] Autor tohoto příspěvku tyto diskuse sledoval a hovořil o nich s představiteli církevní školské správy a s řediteli škol náboženských společenství.

církev konfesní právo církev a stát školství

Líbil se vám náš článek? Ohodnoťte ho, prosím.

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejoblíbenější články