A jak by taková optimalizace měla vypadat? Odpověď na tuto otázku, jakož i souhrn dalších zásadních novinek návrhu novely Zákona, přináší následující článek.
Cíle návrhu novely Zákona
Sportovní subjekty (zejména menší spolky) se již dlouhou dobu potýkají s nedostatečně zabezpečenou podporou ze strany státu. Vzhledem k tomu, že velká část těchto subjektů je závislá právě na státní finanční podpoře, lze dokonce slýchat o jejich existenčních problémech. Finančních prostředků se v potřebné míře nedostává ani projektům na výstavbu sportovních zařízení nebo výchovu mladých sportovců. Primárním cílem návrhu novely Zákona[1] je proto vytvoření nástrojů pro zlepšení podmínek ve sportu, který je dle § 1 stávajícího znění Zákona považován za veřejně prospěšnou činnost. Dle navrhovaného znění Zákona by navíc nově měl být v tomto ustanovení zdůrazněn také stále rostoucí celospolečenský význam sportu. Uvedeného primárního cíle má být dosaženo především svěřením kompetencí a odpovědnosti za naplňování státní politiky v oblasti sportu nově zřízenému orgánu státní správy.
Sekundární účel návrhu novely Zákona má být spatřován v posílení předvídatelnosti rozhodování státu v oblasti sportu, posílení transparentnosti v rámci poskytování finanční podpory a zvýšení atraktivity sportu jako takového. To naznačuje mj. i § 1a navrhovaného znění Zákona, který v odst. 1 považuje za hlavní význam podpory sportu a turistiky zlepšování kvality života a zdraví občanů všech věkových skupin. Zajímavostí je v daném ustanovení explicitní uvedení významu podpory ve vztahu k turistice, což lze považovat za nadbytečné s ohledem na skutečnost, že turistiku lze téměř s jistotou považovat za sport ve smyslu § 2 odst. 1 Zákona, stejně jako fotbal, lední hokej či další sporty. Z toho důvodu by plně postačovalo uvedení významu podpory pouze ve vztahu ke sportu.
Národní sportovní agentura
Nově by měl být podle § 3 navrhovaného znění Zákona zřízen nový specializovaný ústřední orgán státní správy – Národní sportovní agentura (dále jen „Agentura“) s celorepublikovou působností ve věcech sportu, turistiky a sportovní reprezentace státu. Opět tak lze zaznamenat diskutabilní vymezení působnosti i ve vztahu k turistice. Zákonodárce měl zřejmě snahu převzít vymezení působnosti z § 7 odst. 1 kompetenčního zákona[2], nicméně vymezení spočívající v uvedení turistiky vedle sportu se jeví s ohledem na definici sportu jako nevhodné.
Agentura by měla sídlit v Praze a převzít dosavadní agendu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, jehož V-sekce má aktuálně podporu sportu ve svých kompetencích, a to téměř v totožném rozsahu (Agentura by neměla převzít pouze funkci zřizovatele resortního sportovního centra a zabezpečení jeho činnosti, které by mělo zůstat v kompetencích Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy).
Dle § 3d navrhovaného znění Zákona by tak Agentura měla nést odpovědnost za přípravu státní politiky pro oblast sportu, přípravu koncepčních a legislativních podkladů a programů na rozvoj a podporu sportu, poskytování podpor ze státního rozpočtu v této oblasti a kontrolu jejich řádného využívání, vytváření optimálních podmínek pro rozvoj a propagaci sportu ve společnosti, vydávání antidopingových programů, zajištění jeho organizace a kontroly jeho uskutečňování, vydávání programu prevence ovlivňování výsledků sportovních soutěží, plnění funkce zřizovatele příspěvkové organizace za účelem plnění závazků plynoucích z Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu, koordinaci činností resortních sportovních center Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra, vedení elektronického rejstříku sportovních subjektů a funkce spolupracujícího orgánu se sportovními organizacemi.
Zajímavostí je, že ačkoliv by měla Agentura převzít téměř totožnou agendu, jakou vykonávala V-sekce Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, je předpokládáno, že její činnost by mělo zajišťovat až čtyřikrát více státních zaměstnanců než doposud (předpokládá se, že chod Agentury by mělo zajišťovat cca 80 zaměstnanců). V jejich čele, resp. čele celé Agentury by měl dle § 3a navrhovaného znění Zákona stát předseda odpovědný vládě, která jej na návrh předsedy vlády jmenuje na šestileté funkční období a je oprávněna jej i stejným způsobem odvolat. Je nepřípustné, aby předseda vykonával jakoukoliv jinou funkci ve sportovní organizaci či jiném podnikatelském, poradenském, zprostředkovatelském či jinak výdělečném subjektu, čímž by měla být alespoň částečně zajištěna jeho nestrannost.
Základní organizační strukturu Agentury by měli dle § 3b navrhovaného znění Zákona tvořit společně s předsedou také dva místopředsedové, kteří jsou jmenováni a odvoláváni předsedou Agentury. Ten by měl stanovit rovněž rozsah a způsob výkonů jejich pravomocí. To vše prostřednictvím organizačního řádu, jehož vydání je v kompetenci předsedy Agentury.
Dle § 3c navrhovaného znění Zákona by základní organizační strukturu Agentury měla uzavírat patnáctičlenná Národní rada pro sport jmenovaná předsedou Agentury, jenž je ze svého titulu i předsedou tohoto orgánu, který kromě něj mají tvořit i oba místopředsedové. Hlavním účelem Národní rady pro sport by měl být výkon poradní funkce pro předsedu Agentury. Bližší vymezení kompetencí tohoto orgánu by měl opět stanovit předseda Agentury. Nutno podotknout, že v původním § 3c navrhovaného znění Zákona se počítalo se zřízením dozorového orgánu složeného z řad členů Poslanecké Sněmovny a zástupců některých ministerstev. Od tohoto konceptu však nakonec bylo v průběhu projednávání návrhu novely Zákona v Poslanecké sněmovně upuštěno. To může vyvolávat jisté pochybnosti o nezávislé kontrole plnění funkcí Agentury, kterou by měla vykonávat pouze vláda.
Rejstřík sportovních subjektů
Se záměrem účelného kontrolování poskytnutých dotací by měla dle § 3e navrhovaného znění Zákona být s drobnými úpravami zachována povinnost příjemců dotací zapsat se do rejstříku vedeného v elektronické podobě Agenturou.[3] Bez toho, aniž by některý subjekt byl zapsán do rejstříku, nebude možné přímo obdržet žádnou dotaci.
Zatímco základní rozsah údajů sportovní organizace zapisovaných do rejstříku je vymezen v § 3e odst. 2 navrhovaného znění Zákona, rozsah zapisovaných údajů jiných osob žádajících o dotaci má být vymezen až vyhláškou vydanou Agenturou. Takové řešení lze označit za vhodné, jelikož Agentura bude oprávněna pružně reagovat na vypsané dotační programy a stanovovat povinnost zapsat do rejstříku údaje, které budou odpovídat těmto programům, které se mohou v průběhu času měnit dle aktuálních potřeb subjektů působících ve sportovním prostředí. Na druhou stranu minimálně v případě osob, kterým bude poskytnuta dotace na pořízení hmotného a nehmotného dlouhodobého majetku, se domnívám, že mohla a měla být v navrhovaném znění Zákona stanovena alespoň povinnost periodicky zapisovat údaje o stavu využívání tohoto majetku za účelem snadnější kontroly využívání dotací.
Co se týká zmíněných zapisovaných údajů ze strany sportovních organizací, patří k nim identifikační údaje sportovní organizace, údaje o její působnosti a výkonu či zániku činnosti, den počátku a konce výkonu činnosti registrovaných sportovců a trenérů ve sportovní organizaci a údaje o využívaných sportovních zařízeních. Uvedený rozsah tak odpovídá rozsahu zapisovaných údajů dle stávajícího § 3a Zákona, což může být pro sportovní organizace z hlediska administrativního zatížení pozitivní zprávou.
Všechny v rejstříku zapsané subjekty jsou zároveň povinny do rejstříku zapisovat veškeré případné změny zapsaných údajů. Jednou z vůbec nejdůležitějších funkcí Agentury by mělo být ověřování pravdivosti, úplnosti a správnosti zapsaných údajů, k čemuž by měla být dle § 3f navrhovaného znění Zákona oprávněna využívat informační rejstříky systémů veřejné správy, konkrétně základní registr obyvatel, informační systém evidence obyvatel a informační systém cizinců. Tím by mělo být např. zajištěno, že sportovní organizace nebudou do rejstříku zapisovat imaginární členy za účelem obdržení vyšších dotačních příspěvků.
Poskytování podpory sportovním subjektům formou dotace
Oproti aktuálnímu znění Zákona by mělo být nově v § 6b navrhovaného znění Zákona explicitně uvedeno, že příjemcem dotací může být i jiná osoba než sportovní organizace, což může vnést do oblasti dotačního financování více právní jistoty. Citované ustanovení tak vymezuje celkem tři okruhy subjektů, které mohou být oprávněnými příjemci dotací ze státního rozpočtu.
První okruh těchto osob tvoří sportovní organizace. Těm může být dotace poskytnuta za účelem podpory sportu, zahrnující rovněž zajištění výdajů na činnost, výdajů na technické zhodnocení hmotného a nehmotného dlouhodobého majetku a výdajů na pořádání významných sportovních akcí ve smyslu dosavadního § 6c Zákona, který by měl doznat pouze drobných, nevýznamných změn. Oproti stávajícímu znění Zákona by tak měl zůstat rozsah podpory poskytované sportovním organizacím zachován. Sportovní organizace tak nadále budou oprávněny čerpat důležité finanční podpory na úhradu nákladů spojených např. se zajištěním činností trenérů, rozhodčích či jiných sportovních funkcionářů nebo nákladů na pořádání sportovních utkání.
Nově by měly být sportovní organizace ze Zákona oprávněny poskytnout dotaci dále jiné sportovní organizaci, se kterou jsou sdruženy. Podmínkou takového jednání je, aby dotace byla dále poskytnuta v souladu s dotačními podmínkami Agentury. Odpovědnost za řádné využití dotace však v takovém případě bude nést původní příjemce dotace, nikoliv až její konečný příjemce. S cílem účelné kontroly využívání dotací je však Agentura oprávněna realizovat kontrolu využívání poskytnutých dotací i u jejího konečného příjemce, čímž by mělo být zamezeno vzniku šedých, nekontrolovatelných zón v oblasti dotačního financování.
Druhý okruh příjemců dotací tvoří osoby odlišné od sportovních organizací, přičemž účel dotací poskytnutých těmto subjektům musí směřovat k pořízení nebo technickému zhodnocení hmotného a nehmotného dlouhodobého majetku. Nutnou podmínkou je přitom vykonávání dané sportovní činnosti alespoň po dobu dalších 10 let od poskytnutí dotace. V rámci tohoto ustanovení si lze všimnout technické nedokonalosti zákonodárce při přípravě znění návrhu novely Zákona, která spočívá v použití spojky „a“ užité mezi slovy hmotný a nehmotný majetek. Mám za to, že vhodnější by bylo použití spojky „nebo“. Lze se totiž domnívat, že ustanovení nebylo myšleno tak, že dotace může být poskytnuta pouze na záměr technicky zhodnotit hmotný a nehmotný majetek dané osoby v souhrnu, ale rovněž samostatně pouze hmotný nebo samostatně pouze nehmotný majetek. Důvodová zpráva k novele návrhu Zákona žádné zdůvodnění nepřináší, a proto se může dotčené ustanovení v budoucnu potýkat s ohledem na pravidla výkladové logiky s interpretačními problémy. S obdobným problémem se mohou v praxi potýkat i sportovní organizace, pro které je jeden z účelů dotací vymezen totožným způsobem v § 6b odst. 1 písm. a) navrhovaného znění Zákona.
Třetí okruh subjektů tvoří rovněž osoby odlišné od sportovních organizací, přičemž účelem dotací poskytnutým těmto subjektům je pořádání významných sportovních akcí mimořádné důležitosti ve smyslu § 2 odst. 7 Zákona. Těmi mohou být např. mistrovství světa. Z použitého termínu „osoba“ lze usuzovat, že oprávněným příjemcem dotací může být jak právnická, tak rovněž fyzická osoba; to platí i v případě druhého okruhu příjemců dotací.
Z hlediska účelu poskytování dotací by měl být kladen největší důraz na účelné využívání prostředků poskytnutých sportovním organizacím či jiným osobám. Stejně jako doposud Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy by měla i Agentura poskytovat dotace na základě vyhlašovaných programů, jejichž délka či podmínky jsou zcela v její kompetenci. Dle § 6b odst. 2 navrhovaného znění Zákona však nově nebude možné poskytnout dotaci subjektům, u nichž údaje zapsané v rejstříku neodpovídají skutečnosti, nebo v případě opakovaného či dřívějšího závažného porušení dotačních podmínek. Další stávající podmínky vyloučení poskytnutí dotace (porušení pravidel boje proti dopingu nebo závažné ohrožení naplňování programu prevence ovlivňování výsledků sportovních soutěží, pravomocné odsouzení žadatele pro vybrané trestné činy) by měly dle navrhovaného znění Zákona zůstat také zachovány. Tím by mělo být zamezeno nakládat se státními finančními prostředky neodpovědným osobám.
Skutečnost, zda výše navrhované změny opravdu povedou ke kýženému výsledku v podobě optimálního zabezpečení podpory sportu tak z navrhovaného znění Zákona nelze přímo dovodit. Velkou úlohu totiž sehraje funkční nastavení praktického chodu Agentury, jakož i efektivních kontrolních mechanismů ve vztahu k poskytovaným dotacím, což by měl být náročný úkol zejména pro budoucího prvního předsedu Agentury.
Platnost a účinnost novely Zákona
Návrh novely Zákona byl Poslaneckou sněmovnou schválen již ke dni 13. března 2019. Senát však začátkem května 2019 návrh novely Zákona zamítl, nicméně zamítnutí Senátu bylo přehlasováno Sněmovnou dne 18. června 2019 a návrh novely Zákona tak byl přijat, načež bude postoupen k vyřízení prezidentovi.
V případě jeho definitivního schválení a následném vyhlášení ve Sbírce zákonů vstoupí novela Zákona v účinnost patnáctým dnem ode dne vyhlášení ve Sbírce zákonů. Agentura by měla být zřízena k prvnímu dni měsíce následujícího, v němž vstoupí novela Zákona v účinnost. Za tak krátké období není pochopitelně možné provést řádný přechod všech příslušných kompetencí v oblasti sportu z Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy na Agenturu. Návrh novely Zákona proto v této souvislosti stanovuje výkon působnosti Agentury až od 1. 1. 2020, s výjimkou poskytování a kontroly finančních podpor, kterou by Agentura měla od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy převzít ještě o rok později. Nemělo by tak dojít k žádnému dočasnému omezení ve vztahu k jakékoliv podpoře sportu.
[1] Ve znění, v jakém byl předložen dne 8. 4. 2019 Senátu jako tisk 71/0.
[2] Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Diskuze k článku ()