Nejčastější otázky v souvislosti s pandemií COVID-19

Sepsali jsme pro vás otázky a odpovědi na nejčastější právní otázky v souvislosti s pandemií Koronaviru. Soustředíme se na všechny oblasti práva, které jsou firmy nuceny řešit.

Zaměstnanci

"Je povinen zaměstnavatel omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci, pokud zaměstnanec musí pečovat o dítě navštěvující školské zařízení, které bylo v rámci mimořádných preventivních opatření uzavřeno?"

Zaměstnavatel je povinen nepřítomnost zaměstnance omluvit, pokud se jedná o zaměstnance, který pečuje o dítě mladší než 10 let. V takovém případě pak zpravidla náleží ošetřovné jako dávka poskytována ze systému nemocenského pojištění. Pokud se jedná o starší děti je vhodné se se zaměstnavatelem na nepřítomnosti v práci domluvit, případně zvážit možnost pracovat z domova (pokud zaměstnanci péče o dítě umožní řádně plnit jeho pracovní povinnosti).

"Co je to karanténa? Jakou částku dostane zaměstnanec v karanténě? A kolik zaplatí zaměstnavatel?"

Zákonnou karanténu může nařídit jen orgán ochrany veřejného zdraví, tedy krajská hygienická stanice, nebo ošetřující lékař (zpravidla na doporučení krajské hygienické stanice). Na základě rozhodnutí o karanténě bude zaměstnanci zpravidla vystaveno potvrzení o pracovní neschopnosti – v takovém případě se z pohledu pracovního práva jedná o dočasnou pracovní neschopnost a zaměstnanci náleží v období prvních 14 kalendářních dnů náhrada mzdy nebo platu ve výši 60 % průměrného výdělku, kterou hradí zaměstnavatel. V případě trvání pracovní neschopnosti by od 15. dne zaměstnanci náleželo nemocenské hrazené ze systému nemocenského pojištění.

"Může zaměstnavatel nařídit zaměstnancům, aby nechodili na pracoviště?"

Zaměstnavatel může zaměstnancům nařídit, aby zůstali doma a nepracovali, i když u nich nebylo rozhodnuto o zákonné karanténě. Pak jde o překážku na straně zaměstnavatele, a zaměstnanci by v tomto případě náležela náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku.

"Může zaměstnavatel nařídit zaměstnancům dovolenou jako prevenci šíření nákazy?"

Zaměstnavatel sice může zaměstnanci nařídit dovolenou, musí mu to ale oznámit alespoň 14 dní dopředu. Jako prevence šíření nákazy tento prostředek využitelný není.

"Může zaměstnavatel nařídit zaměstnancům, aby pracovali z domova?"

Pro pracovní pozice, u kterých je to technicky možné (typicky zaměstnanci, kteří potřebují k výkonu své práce jen počítač a telefon), je vhodné zvážit práci z domova. Home office lze využít i pro zaměstnance, kterým byla nařízena zákonná karanténa. Ta totiž nemusí být nutně spojena s pracovní neschopností a zaměstnanec tak může i při nařízené karanténě pracovat z domova a dostávat standardní mzdu místo náhrady mzdy za dočasnou pracovní neschopnost. Zaměstnavatel ale home office nemůže nařídit, zaměstnanec s ním musí souhlasit.

"Mohou zaměstnanci odmítnout chodit do práce, případně mohou odmítnout určitý druh práce (schůzky s klienty)? Mohou zaměstnanci odmítnout pracovní cesty?"

Základní povinností zaměstnance je konat osobně práci podle pracovní smlouvy a podle pokynů zaměstnavatele. Zaměstnanec nemůže odmítnout chodit do práce, ani nemůže odmítnout určitý druh práce (např. schůzky s klienty). Má ale právo na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, stejně tak právo odmítnout výkon práce, o níž má důvodně za to, že bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jeho život nebo zdraví. Riziko spojené s nákazou však stěží bude dosahovat takové intenzity, a pokud by přeci jen bylo vysoké tak moc, že by došlo k závažnému ohrožení zdraví zaměstnanců, došlo by jistě i k vyhlášení zákonné karantény. Zaměstnanec, který souhlasil s vysíláním na pracovní cesty v pracovní smlouvě, nemůže pracovní cestu odmítnout. Pokud by se však jednalo o pracovní cestu do oblasti s vyhlášenou zákonnou (i zahraniční) karanténou, obecný souhlas v pracovní smlouvě by pravděpodobně nebyl dostatečný a zaměstnanec by takovou pracovní cestu mohl odmítnout.

Smlouvy

"Jsem dodavatel, který má na základě smluvního ujednání povinnost dodat zboží zákazníkovi. Můj vlastní dodavatel je ale v prodlení s dodávkou surovin s odkazem na logistické problémy způsobené koronavirem. V důsledku prodlení mého dodavatele nezvládám dodat zákazníkovi včas. Mám i přes výskyt epidemie povinnost plnit svoje závazky?"

Výskyt epidemie může v právu představovat překážku označovanou jako „vyšší moc“. Vyšší moc jako taková nezbavuje žádnou ze stran povinnosti plnit svoje závazky, nicméně může za určitých podmínek zbavit stranu odpovědnosti za škodu způsobenou neplněním (nedodání zboží či služeb ve stanovené lhůtě) v důsledku mimořádné nepředvídatelné a nepřekonatelné překážky (vyšší moci).

"Uzavřel jsem smlouvu, ale po výskytu epidemie se moje pozice značně zhoršila a smlouva je pro mě krajně nevýhodná, zejména protože nestíhám plnit svoje dodávky včas. Mohu s tím něco dělat a smlouvu tzv. přejednat?"

Pokud by došlo v důsledku výskytu epidemie k podstatné změně okolností, který by založila hrubý nepoměr v právech a povinnostech obou smluvních stran, může se postižená strana domáhat obnovení jednání o již uzavřené smlouvě. V případě, že by se strany nedohodly na nových podmínkách, může případně smlouvu na návrh jedné ze stran zrušit soud. Bude však opět záležet na konkrétním smluvním vztahu a jeho podmínkách. V mnoha robustnějších smlouvách také bývá možnost nebezpečí podstatné změny okolností stranami smluvně vyloučena.

"Uzavřel jsem smlouvu, ale v důsledku epidemie nemohu svůj závazek splnit úplně – např. můžu dodat pouze omezené množství zboží. Bude smlouva nadále existovat? Co když není plnění dle smlouvy nemožné ale pouze ztížené?"

V případě, že po uzavření smlouvy nastane trvalá překážka, kvůli které není závazek (např. dodání zboží) možné splnit, smlouva zaniká. Nemožnost splnit závazek se však posuzuje objektivně tj. ve vztahu ke všem osobám v takovém postavení. V případě, že by se splnění závazku stalo pouze obtížnější (například dodání zboží se zvýšenými náklady), povinnost např. dodání zboží sama o sobě nadále trvá. Epidemie ovšem bude zpravidla znamenat pouze dočasnou překážku, po jejímž odpadnutí bude možné závazek splnit. V souvislosti s epidemií se tak zánik závazku pro nemožnost plnění bude týkat zejména časově omezených smluv, kdy je potřeba splnit závazek pouze ve stanovené době (např. v systémech just in time).

"Uzavřel jsem smlouvu se zahraničním subjektem. Liší se pro mě nějak výše uvedené?"

Za určitých okolností může být relevantní Vídeňská úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží (CISG), jejímž signatářem je vedle ČR dalších 88 států světa, včetně Číny. V případě, že se Vaše kupní smlouva řídí Vídeňskou úmluvou, tedy pokud je vaším smluvním partnerem subjekt s místem podnikání ve státě, který přistoupil k úmluvě, a aplikace úmluvy není ve smlouvě vyloučena, budou se na vaši smlouvu vztahovat speciální pravidla. Tato pravidla upravují detailněji některé aspekty, zejména dobu trvání vyšší moci, oznamovací povinnost nebo okolnosti vyšší moci na straně subdodavatele. Především pak platí pravidlo čl. 79, podle kterého smluvní strana není odpovědná za nesplnění jakékoli své povinnosti, jestliže prokáže, že toto nesplnění bylo způsobeno překážkou, která nezávisela na její vůli.

Daňové litigace

"Blíží se termíny podávání řádných daňových tvrzení. Musím i přes aktuální situaci podat tvrzení ve lhůtě stanovené zákonem?"

Pokud do 1. července 2020 podáte daňové přiznání k dani z příjmů a současně tvrzenou daň zaplatíte, bude Vám, a to i bez žádosti, prominuta pokuta za opožděné podání daňového přiznání i úrok z prodlení. Upozorňujeme, že rozhodnutím MFČR však nedochází k prodloužení lhůt k podání řádného daňového přiznání, ale pouze k prominutí sankcí souvisejících s jejich opožděným podáním. Doporučujeme proto využít jiných zákonných možností pro odklad podání přiznání. V případě DPH Vám pak bude i bez žádosti prominuta pokuta ve výši 1 000 Kč za opožděné podání kontrolního hlášení, pokud bylo podáno ještě před obdržením výzvy.  Po obdržení výzvy Vám pokuta může být prominuta na základě žádosti, jestliže k nepodání kontrolního hlášení prokazatelně došlo v důsledku působení mimořádných opatření souvisejícího s koronavirem. Existují také další možnosti promíjení sankcí na základě žádosti, pokud je prokázána spojitost s koronavirem. Ohledně promíjení je však potřeba naplnit řadu dalších podmínek stanových pokynem.

"Z důvodu zavření provozoven došlo ke značnému snížení mých současných příjmů. Je možné, vzhledem k nedostatku peněžních prostředků potřebných pro mé podnikání, nastavit odlišně pravidelné platby periodických záloh daně z příjmů?"

Daňový řád umožňuje správci daně v odůvodněných případech stanovit daňovým subjektům odlišnou výši záloh nebo zrušení záloh, a to i za celé zdaňovací období. O snížení záloh mohou daňové subjekty požádat zejména v situaci, že v daném období jejich příjmy nedosáhnou takové výše, podle jaké byly nastaveny zálohy z předchozích období.

"Co dělat pokud nebudu mít dostatek peněžních prostředků k úhradě daňových povinností, aniž bych ohrozil své podnikání. Jaké mám možnosti?"

Správce daně je možné požádat o tzv. posečkání daně neboli odklad či splátkový kalendář. Například v situaci, kdy by Vám mohla úhrada daně způsobit vážnou újmu, můžete správce požádat o posečkání daně. V takovém případě nemusíte hradit úrok z prodlení ve výši 14 % + repo sazba, ale pouze úrok z posečkané částky ve výši 7 % + repo sazba. I tento úrok lze navíc částečně, a ve výjimečných případech i zcela prominout. Zároveň bude až do 31. července 2020 promíjen správní poplatek v původní výši 400 Kč za podání žádosti o posečkání nebo rozložení daně do splátek. Alternativně lze mít na paměti, že při prokázání souvislosti s koronavirem lze sankce promíjet i na základě individuální žádosti. Případný dluh vůči finančnímu úřadu však doporučujeme aktivně řešit, aby nedošlo k exekuci ze strany správce daně.

"Jak je možné řešit nedostatek peněžních prostředků k zachování provozní činnosti?"

Můžete například využít možnosti pro živnostníky a malé a střední podniky, jejichž podnikání bylo zasaženo současnými opatřeními, kteří budou moci od 16. března 2020 nově žádat o bezúročné půjčky až do výše 15 mil. Kč v rámci vládou schváleného programu Českomoravské záruční a rozvojové banky (ČMZRB) – úvěr COVID.

Nájem

"Jsem pronajímatelem prostorů sloužících podnikání, jak řešit požadavky na slevu z nájemného?"

Podle občanského zákoníku je nájemce oprávněn požadovat slevu z nájemného v případech, kdy vady pronajímaného prostoru ztěžují jeho užívání nebo pokud v užívání prostoru nájemci někdo brání. O vadu prostoru se však nejedná v případě, kdy jeho užívání omezí nouzový stav vyhlášený vládou České republiky. Nájemce v takovém případě nárok na slevu z nájemného bez dalšího nemá, její poskytnutí je v takovém případě pouze obchodním rozhodnutím pronajímatele, které může napomoci zachování dobrých vztahů mezi stranami. V každém případě, pro posouzení práv a povinností stran jsou rozhodující podmínky konkrétní nájemní smlouvy.

"Jsem pronajímatelem prostor sloužících podnikání, jak se vypořádat s výpadkem dodávaných služeb?"

Výskyt pandemie a související nouzový stav je z pohledu práva tzv. vyšší mocí představující překážku v plnění smluvní povinnosti. Vyšší moc nezbavuje strany povinnosti plnit své závazky (dodat služby či zboží), za určitých podmínek však může stranu zbavit odpovědnosti za škodu způsobenou jejich neplněním ve stanovené lhůtě. Vyšší moc ovšem nelze uplatnit v případě, kdy bylo nedodání služeb či zboží pouze obchodním rozhodnutím dodavatele nebo pokud prodlení existovalo již v době vzniku vyšší moci.

"Ovlivní výskyt pandemie platnost uzavřených nájemních smluv? Mohou se nájemci domáhat jejich změny, popř. i ukončení?"

V důsledku pandemie by mohlo dojít k podstatné změně okolností, která způsobila zvlášť hrubý nepoměr práv a povinností stran (např. povinnosti nájemce uzavřeného obchodu či prázdného hotelu vůči pronajímateli). V takovém případě by se nájemce jako znevýhodněná strana mohl domáhat jednání o nových podmínkách smlouvy. Na návrh může o podmínkách nebo o zrušení dané smlouvy rozhodnout soud, v případě, že nedojde ke shodě stran smlouvy. Uvedené však neplatí za předpokladu, že na sebe nájemce převzal nebezpečí změny okolností, tedy u většiny standardních nájemních smluv mezi podnikateli. Závazek stran by mohl zaniknout v případě, kdy se po uzavření smlouvy stane objektivně a trvale nesplnitelným (nikoli splnitelným s obtížemi či s většími náklady). Následnou nemožnost plnění musí prokázat dlužník (v našem případě tedy nájemce neschopný platit nájemné). V případě pandemie je však nemožnost plnění obvykle dočasná, proto by následná nemožnost plnění šla úspěšně namítat pouze v případě nájemního vztahu, který měl dle nájemní smlouvy skončit před skončením pandemie. Podmínky změn či ukončení nájemní smlouvy jsou vždy závislé na textu konkrétních nájemních smluv, které mohou některé popsané postupy vyloučit nebo naopak rozšířit ve prospěch znevýhodněné strany, jelikož v případě nájemních vztahů jde o dispozitivní ustanovení občanského zákoníku, tedy strany si mohou vztahy mezi s sebou upravit odlišně od litery zákona.

"Dokončujeme výstavbu obchodního centra nebo kancelářské budovy – jaké následky lze očekávat v souvislosti s pandemií a zahájením provozu?"

Z pohledu vlastníka resp. budoucího pronajímatele obchodního centra nebo kancelářské budovy lze očekávat možné posunutí termínu dokončení stavby z důvodu pozastavení stavebních prací a v návaznosti na to i případné nedodržení termínů pro předání prostor nájemci k zahájení provozu nebo k zahájení zařizovacích prací nájemce (fit-out). Toto riziko, resp. nedodržení lhůty pro zahájení provozu reálně hrozí i tam, kdy dokončovací zařizovací práce provádí sám nájemce. V případě nesplnění povinnosti dokončit prostory či zařizovací práce v dohodnutém termínu z důvodů současné krizové situace se pravděpodobně uplatní důvod zproštění odpovědnosti za škodu způsobenou takovým nesplněním povinnosti z důvodu události vyšší moci. Pakliže má být nájemní smlouva na nově budované prostory uzavřena na základě dříve uzavřené smlouvy o smlouvě budoucí, je na místě uvažovat o tom, že v mezidobí od uzavření smlouvy o smlouvě budoucí do termínu, ve kterém má být uzavřena samotná nájemní smlouva došlo k tak podstatné změně okolností, že po nájemci nelze rozumně požadovat, aby nájemní smlouvu uzavřel. Jak uvádí odborná literatura, výše zmíněné pravidlo lze uplatnit i při změně všeobecně známých okolností jako je např. ekonomická situace v určitém státu. Lze si proto představit, že právě s odkazem na celkový stav ekonomiky ovlivněný pandemií může dojít k oprávněnému odmítnutí uzavření nájemní smlouvy.

Odpovědnost státu

"Existuje v českém právním řádu úprava, která se problematikou náhrady škody vzniklé v souvislosti se zavedenými opatřeními státu zabývá?"

Situace je bezpochyby i z pohledu českého práva unikátní a vyvolává mnoho dosud neřešených otázek. Nicméně pozornost je v této souvislosti upřena zejména k zákonu č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení (krizový zákon). Ten v § 36 a násl. upravuje povinnost k náhradě škody vzniklé v příčinné souvislosti s provedeným krizovým opatřením, které bylo přijato k odvrácení či eliminaci krizové situace. Přičemž sám zákon za krizovou situaci považuje mimo jiné i nebezpečí, při němž je vyhlášen nouzový stav. Krizové opatření je poté definováno jako  organizační či technické nařízení, jehož cílem je řešení krizové situace anebo odstranění jejích následků. Krizový zákon tak dává bezpochyby možnost, jak se vzniklé škody domáhat. Jak jsem řekl v úvodu, situace je nová a co do právní interpretace odpovědnostních vztahů unikátní. Bude tedy otázkou dalšího formování právního názoru, v jakém rozsahu krizový zákon na danou situaci dopadne.

"Jaké jsou tedy podmínky pro uplatnění takto vzniklých nároků?"

Podle krizového zákona se nahrazuje škoda způsobená v příčinné souvislosti s přijatými či realizovanými krizovými opatřeními. Platí tedy podmínky obdobné i pro jiné škodní nároky, a to (i) existence škody na straně podnikatelského subjektu anebo fyzické osoby a (ii) tato škoda vznikla v souvislosti s provedeným krizovým opatřením. Krizový zákon koncipuje škodu jako objektivní, tj. bez zřetele na zavinění a podle dostupné rozhodovací praxe není vyžadováno porušení zákona (tedy prokázání protiprávního jednání státu). Stát se odpovědnosti může zprostit jen tehdy, pokud prokáže, že poškozený si škodu způsobil sám či vznikla jinak.

"Vůči komu tedy nárok směřuje a jako formou jej lze uplatnit?"

Za škodu vzniklou v příčinné souvislosti s krizovým opatřením odpovídá stát. Nárok na náhradu škody uplatňuje poškozený u příslušného orgánu krizového řízení. Ten je určen na ad hoc bázi podle krizového zákona. V případě epidemie koronaviru vystupuje řada subjektů, které mají povahu orgánu krizového řízení a vydávají v rámci své pravomoci příslušná opatření. Určení orgánu odpovědného za vzniklou škodu tak bude záviset zejména na její povaze, resp. v důsledku jaké skutečnosti či jakého přijatého krizového opatření vznikla.   

"Co je vhodné k žádosti přiložit, aby byla dostatečně průkazná?"

Podání musí být písemné a odůvodněné. Bližší informace k tomu krizový zákon nepodává. Ale uplatní se obecné principy platné pro jiné škodní nároky; tedy je nutné zejména skutkově vymezit vznik škody (také její výši) a prokázat příčinnou souvislost mezi škodou a nařízeným krizovým opatřením. Jinými slovy popsat a prokázat obecné i zvláštní předpoklady odpovědnosti za škodu podle krizového zákona. Řízení o tomto nároku je dále koncipováno jako dvoustupňové. Tedy žalobu na náhradu škodu lze podat pouze za předpokladu, že nárok na náhradu škody byl dříve neúspěšně uplatněn u orgánu krizového řízení, a to v prekluzivní lhůtě. Podnikatelům lze tedy nyní doporučit pečlivou evidenci vznikajících škod a jejich důsledné dokladování s tím, že před uplatněním nároku bude vhodná konzultace těchto podkladů s právníkem.

"Jaká je tedy lhůta pro uplatnění takto vzniklých škod?"

Lhůta stále běží. Nárok je nutné uplatnit písemně, odůvodnit a doložit příslušnými podklady ve lhůtě 6 měsíců od doby, kdy se poškozený o druhu a rozsahu škody dozvěděl. Nejdéle do 5 let od vzniku škody. Lhůta je prekluzivní; její nedodržení má za následek ztrátu nároku.

"Jsou s uplatněním tohoto typu nároků spojeny nějaké poplatky?"

Řízení u příslušného orgánu krizového řízení není zpoplatněno. Nebude-li ovšem žádosti vyhověno, poté se musí žadatel s nárokem obrátit na soud. Za zahájení soudního řízení o náhradu škody vybere soud poplatek dle sazebníku (dnes 5 % z žalované částky), pokud žadatel nedosáhne na osvobození.

"Jedná se dnes bezpochyby o unikátní situaci. Jsou již známy limity, které mohou uplatnění těchto nároků omezit či vyloučit?"

Jistě. Situace je unikátní a proto je více otázek, než odpovědí. Jsem přesvědčen, že klíčová při řízení o náhradě škody podle krizového zákona bude otázka prokázání příčinné souvislosti mezi vzniklou škodou a provedeným krizovým opatřením. Bylo by chybou se domnívat, že všechny škody dnes vznikají či vzniklé jsou bez výjimky přičitatelné krizovým opatřením státu. Tak tomu není. Škody vznikají i bez ohledu na přijatá opatření státu, kdy jejich příčinou je samotná pandemická situace. Ta primárně ovlivňuje chování lidí i obchodní vztahy. Krizová opatření státu jsou v mnoha případech sekundární příčinou vznikajících škod, případně na vznik škody nemají vliv. Rozlišení toho, co je příčinou vzniku škody – zda krizové opatření státu či sama pandemická situace a reakce podnikatelské veřejnosti na ní - bude tedy pro vznik odpovědnosti klíčová. Dále se jedná o ušlý zisk, jehož náhrada není krizovým zákonem explicitně řešena. Zda se i na ušlý zisk bude krizový zákon vztahovat ve stejném rozsahu, bude jistě otázkou další interpretace a formování právního názoru. Nakonec klíčovou roli může při náhradě škody sehrát i proporcionalita přijatých krizových opatření. Ani tento faktor nelze pominout a bude jistě interpretován ve vztahu vyvinění se z odpovědnosti k náhradě škody či limitaci její náhrady. Každý případ tedy bude nutné posuzovat velmi individuálně s ohledem na specifika daného oboru a nelze tak nyní stanovit jakoukoliv „kalkulačku škod“, která by platila pro všechny podnikatele.

"Jak škodám předcházet, aby později nebyl nárok podnikatele pro porušení této povinnosti krácen?"

To souvisí s důsledným plněním prevenční povinnosti. Tedy povinnosti předcházet škodám či jejich dopad eliminovat. Ta bude u každého podnikatelského segmentu či podnikatele individuální. Nicméně platí, že každý podnikatelský krok, který je dnes spojen se vznikem škody, by měl být pečlivě zvažován i s ohledem na plnění této zákonné povinnosti. Podnikatelé by tedy už nyní měli přijímat přiměřená opatření, která výši škody budou eliminovat a tato opatření si řádně dokumentovat, případně si zajistit podklady, proč nemohou přijmout opatření další.

"Jsou i jiné možnosti, jak se domáhat kompenzace škod či získat jinou podporu mimo režim popsaný výše?"

Řízení podle krizového zákona není jediný způsob, jak škodu či nároky uplatnit. Podnikatelé by měli zejména posoudit, zda vzniklé škody nejsou kryty již pojištěním (např. z důvodu přerušení provozu či pro jiný pojistný důvod). Dále budou následovat podpory pro jednotlivé sektory průmyslu, a to jak ze strany státu, tak i EU. Na tomto místě doporučujeme být aktivní a o své nároky se přihlásit. Bezpochyby i soukromé právo nabízí řadu možností, jak se v dané situaci vyvázat či bez sankcí neplnit sjednané závazky, kdy aktivní přístup podnikatelské veřejnosti k těmto opatřením a jejich využití bude bezpochyby znakem plnění prevenční povinnosti, o níž je pojednáno výše

Cash flow

"Pokud se ekonomické prognózy potvrdí, lze v následujících týdnech očekávat výpadek likvidity na českém trhu a tím i zhoršenou platební morálku odběratelů Taková situace může vyústit do platební neschopnosti."

Doporučujeme proto zejména posílit komunikaci s Vašimi odběrateli a intenzivně sledovat jejich aktuální finanční zdraví. Pokud by se u odběratele projevila platební neschopnost a soudem deklarovaný úpadek, je třeba na tuto situaci pružně reagovat a svou případnou pohledávku si za tímto odběratelem v zákonem stanovené lhůtě přihlásit do insolvenčního řízení. Jedině tak lze uchránit zákonné možnosti dalšího vymáhání Vaší pohledávky a zachovat možnost vlivu na způsob řešení úpadku Vašeho odběratele.

"Pokud nebude situace u odběratele tak závažná, jako jedno z možných řešení se nabízí dočasné prodloužení splatnosti pohledávek, aby se odběratel nevystavoval riziku splnění podmínek insolvenčního testu (mnohost pohledávek po splatnosti)."

V této situaci je pochopitelné, že dodavatel bude za toto prodloužení požadovat určitou formu ujištění, ze strany odběratele. Zde může vzniknout problém. Pokud by např. odběratel poskytl jako protihodnotu za prodloužení splatnosti dodavateli zajištění svým majetkem a následně by se u něj projevila úpadková situace, mohl by být tento úkon v insolvenčním řízení odporovatelný a dodavatel by mohl toto zajištění ztratit. Je proto vhodnější, pokud je to možné, požadovat zajištění od třetích osob a nikoli přímo od odběratele (např. mateřská společnost, bankovní záruka, atd.).

"Aktuální situace může vést k vyostření konkurenčního prostředí a někteří podnikatelé se budou snažit eliminovat svou konkurenci prostřednictvím neodůvodněných či šikanozních insolvenčních návrhů."

Pokud takovémuto návrhu budete čelit, doporučujeme na něj proaktivně a co nejrychleji reagovat. Insolvenční zákon dnes nabízí již poměrně širokou paletu nástrojů, jak se tomuto postupu bránit a jak případně vyvrátit formalisticky konstruovanou domněnku platební neschopnosti. Schopnost plnit závazky je tak např. třeba posuzovat i s přihlédnutím k budoucím ziskům společnosti. Lze také využít instrumentu mezery krytí, který cílí právě na situace krátkodobého výpadku likvidity. V určitých situacích může také soud rozhodnout, že insolvenční návrh nebude po určitou dobu v insolvenčním rejstříku zveřejněn, aby nedošlo k negativnímu dopadu na důvěryhodnost podniku a nekontrolovanému odlivu zákazníků.

"Rozhodování v době krize klade na management společností daleko větší nároky a ti jsou tak pod tlakem nuceni přijímat řadu rozhodnutí. Je jasné, že nyní se tlak na správná rozhodnutí ještě výrazně zvyšuje."

U společností zasažených současnou krizí je nezbytné, aby management situaci důsledně monitoroval. Je důležité pamatovat na to, že pokud se společnost nachází na hranici úpadku, není možné preferovat při úhradách pohledávek jen některé věřitele (standardně ty nejagresivnější nebo klíčové). Toto jednání může mít charakter zvýhodňování věřitele a může mít i trestněprávní dopady. Pokud již dojde k naplnění insolvenčního testu, vzniká managementu povinnost podat insolvenční návrh, jinak se vystavuje riziku odpovědnosti za škodu. Pokud management společnosti insolvenční návrh podá, je vhodné zvážit také žádost o nařízení moratoria. To může oddálit prohlášení úpadku a získat potřebný čas na vyjednávání s věřiteli o sanačním způsobu řešení úpadku, které zachová provoz podniku, stejně jako pracovní místa.

Veřejná podpora

"Jak spolu souvisí veřejná podpora a propuknutí pandemie způsobené nemocí COVID-19?"

Pandemie způsobená koronavirem COVID-19 má široký dopad na podniky i jednotlivce. Evropská Unie i členské státy se snaží účinnými opatřeními dopady této bezprecedentní situace zmírnit, přitom členské státy zavádějí řadu opatření k omezení šíření COVID-19, jako např. uzavírání restaurací, omezování cestování a rušení významných kulturních a sportovních akcí. Sekundárně tato opatření ovlivňují podniky a celou ekonomiku. Vlády jednotlivých zemí proto oznámily, že poskytnou řadu kompenzačních opatření, která mají tyto dopady zmírnit. Taková opatření mohou představovat veřejnou podporu.

"Mění se pravidla pro poskytování veřejné podpory v důsledku COVID-19?"

Je však nutno zdůraznit, že i v této obtížné situaci soutěžní právo stále platí. Veřejné prostředky pro zmírnění dopadů krize způsobené COVID-1 by v zásadě neměly narušit hospodářskou soutěž a rovné příležitosti pro podniky a zamezit protekcionismu. Je nutné dodržovat platná pravidla pro udělování veřejné podpory a podporu notifikovat k Evropské komisi, která je oprávněna vyslovit se ke slučitelnosti veřejné podpory s vnitřním trhem. V opačném případě hrozí, že s odstupem času budou muset příjemci zakázané veřejné podpory tyto prostředky vrátit a to včetně naběhlých úroků.

Evropská komise se však za stávající situace snaží co nejvíce zrychlit a usnadnit schvalování různých podpůrných schémat v souvislosti s COVID-19. Cílem je zajistit potřebnou likviditu pro podniky, aby mohly nadále fungovat a zajistit, aby se podpora dostala ke společnostem, které ji potřebují. Stávající pravidla veřejné podpory definovaná Smlouvou o fungování Evropské Unie (dále jen „SFEU“) to umožňují.

"Podle jakých pravidel bude Komise schvalovat jednotlivá kompenzační opatření?"

Dne 12. března 2020 Komise schválila první schéma podpory týkající se COVID-19. Rozhodnutí se týkalo schválení dánského podpůrného schématu pro kompenzaci škod organizátorům velkých akcí, kterým bylo doporučeno zrušit akce nad 1000 účastníků s ohledem na riziko šíření COVID-19. Toto rozhodnutí se stalo modelovým případem pro udělování podpory v souvislosti se současnou krizí. Notifikační řízení, které běžně trvá i několik měsíců či let, bylo skončeno v rekordním čase během 24 hodin od oznámení. Bylo rozhodnuto o tom, že COVID-19 představuje tzv. mimořádnou událost ve smyslu článku 107 odst. 3 (b) SFEU. Uvedený článek umožňuje schválit opatření, která kompenzují určitým podnikům nebo určitým sektorům (ve formě programu podpory) škody, které vznikly v přímé souvislosti s mimořádnými událostmi. Současná situace COVID-19 umožňuje prohlásit  taková opatření za slučitelná z důvodu vážného narušení hospodářství členského státu.

Rozhodnutí Evropské komise SA.56685 je dostupné zde: 

https://ec.europa.eu/competition/state_aid/cases1/202011/285054_2139535_70_2.pdf.

"Jaké možnosti mají členské státy při navrhování podpůrných schémat?"

Konkrétní řešení hospodářských problémů způsobených COVID-19 spočívají na jednotlivých členských státech. Komise avizovala při schvalování podpory využití maximální flexibility pravidel a zveřejnila koordinovanou reakci. Dne 19. března 2020 schválila speciální Dočasný rámec pro udělování veřejné podpory podle článku 107 odst. 3 písm. b) SFEU. Jedná se o řešení obdobné přijatému rámci během finanční krize v roce 2008. Předpokládá se, že tato pravidla budou platit pro veřejné podpory notifikované do konce roku 2020.

Členské státy se mohou dále využít článek 107 odst. 3 písm. c) SFEU a Pokyny Komise pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci nefinančních podniků v obtížích. Při splnění stanovených podmínek lze veřejnou podporu považovat za slučitelnou s vnitřním trhem.

Navíc řada dalších opatření může být uskutečněna na základě nařízení de minimis, pokud nepřesahují 200.000 EUR nebo Obecného nařízení o blokových výjimkách GBER, přičemž členský stát taková opatření může realizovat okamžitě, aniž by byla zapojena Evropská komise.

"Jakou podobu může mít pomoc?"

Členské státy mohou financovat podniky, které čelí ekonomickým potížím v důsledku propuknutí COVID-19, na základě článku 107 odst. 2 písm. b) SFEU. Zejména mohou:

i) zřizovat systém přímých grantů (nebo záloh nebo daňových výhod) do výše 800 000 EUR pro jednotlivé podniky,

ii) poskytovat dotované státní záruky pro bankovní úvěry,

iii) umožnit veřejné a soukromé půjčky s dotovanými úrokovými sazbami,

iv) poskytnout podporu ve formě záruk a půjček poskytnutých prostřednictvím bank nebo jiných finančních institucí koncovým zákazníkům, zejména malým a středním podnikům.

v) poskytovat krátkodobé pojištění vývozních úvěrů.

Konkrétní opatření budou záležet na rozhodnutí členských států, mohou mít formu např. dotace na mzdy, pozastavení plateb daní z příjmu právnických osob a daně z přidané hodnoty nebo sociální příspěvky. Státy mohou poskytnout finanční podporu i přímo spotřebitelům, např. za zrušené služby nebo lístky, které nebyly proplaceny ze strany poskytovatelů předmětných služeb.

"Které podniky mohou podporu získat?"

Podporu mohou získat pouze podniky, které se musí vyrovnat s dopady propuknutí COVID-19 a přitom prokáží, že k termínu 31. prosinci 2019 nebyly v obtížích. Přitom platí zvláštní pravidla kumulace s jinými podporami.

"Platí pořád zákaz kartelových dohod?"

Ostatní pravidla hospodářské soutěži platí i po dobu pandemie COVID-19. Společnosti budou muset vyhovět těmto pravidlům při diskusi o souvisejících obchodních opatřeních. Obzvláště v případě, když tyto diskuse probíhají mezi konkurenty, musí být zajištěno, aby nepřekračovaly mantinely soutěžní regulace a nedošlo k uzavření protisoutěžní dohody nebo neproběhla nezákonná výměna informací, která bude vyhodnocena jako kartelové jednání, sankcionované vysokými pokutami.

Hodnocení článku
66%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Další články

Tento web využívá cookies pro zajištění funkčnosti webu a získání statistik návštěvnosti webu