Plyne to ze zlomového rozhodnutí Německého ústavního soudu ze dne 10. října 2017 v případě Vanja, ve kterém soud rozhodl, že intersexuální osoba, která není mužského ani ženského pohlaví, má právo, aby její pohlaví bylo zapsáno jako takové. Předložený článek sleduje komplexní vývoj, který vedl k předmětnému rozhodnutí a rozebírá možnosti jeho implementace.
Úvod
Do konce roku 2018 má německý zákonodárce přijmout novou právní úpravu, která již nebude nutit intersexuální osoby,[1] aby se hlásily k mužskému či ženskému pohlaví. Rozhodl tak ve svém nálezu ze dne 10. října 2017 první senát německého Spolkového ústavního soudu.[2] Soud naznačil, že lze uvažovat o dvojí podobě požadované ústavně konformní úpravy osobního stavu. Intersexuálním osobám, jež trvale cítí, že nepřísluší k ženskému ani k mužskému pohlaví, může být umožněno nechat si zapsat do matričních knih a do osobních dokladů třetí, zatím nepojmenovanou, variantu pohlaví. Alternativním řešením je zrušení údaje o pohlaví jako jednoho ze základních státem evidovaných osobních údajů. V každém případě si řešení vyžádá zásahy do řady zákonů.
Rozhodnutí Spolkového ústavního soudu bylo přijato médii i částí dotčených osob jako revoluční. Je ale též logickým završením vývoje, který probíhal v přístupu k lidem, kteří nezapadají do tradičního, binárního modelu dvou pohlaví a s ním spjatých společenských rolí v Německu v posledních desetiletích. V tomto článku chci dynamický vývoj v sousední zemi přiblížit širšímu okruhu čtenářů. Představuji v něm soubor okolností, které předcházely přijetí zlomového rozhodnutí Spolkového ústavního soudu a zamýšlím se nad možnostmi jeho implementace. Jde totiž o téma, které je aktuální nejen v Německu. Naznačuje to rovněž skutečnost, že obdobným případem se rozhodnul (v březnu 2018) zabývat i Ústavní soud v Rakousku.[3]
1. Intersexualita: reformní snahy po roce 2013
Zákon o osobním stavu (Personenstandsgesetz, PStG, 2007),[4] který je obdobou našeho zákona o matrikách, jménu a příjmení,[5] neumožňuje, aby v knize narození a návazně v dalších osobních dokladech člověka byl v položce „pohlaví“ uveden jiný údaj než „mužské“ nebo „ženské“. Položka pohlaví však může zůstat bez údaje. S účinností od 1. listopadu 2013 je totiž podle § 22 odst. 3 zákona o osobním stavu možné zaznamenat osobní údaje dítěte do knihy narození bez údaje o pohlaví, pokud dítě nemůže být přiřazeno k ženskému nebo k mužskému pohlaví.[6]
Posláním úpravy z roku 2013 bylo oslabit sociální tlaky (rodičů, lékařů ale nepřímo též institucí jako jsou zdravotní pojišťovny) na provádění operací intersexuálních dětí v raném věku, aby tak bylo jednoznačně stanoveno jejich pohlaví. Mělo se zabránit zejména nezvratným zákrokům na genitáliích dětí, které by do budoucna nemusely odpovídat jejich pohlavní identitě v dospívání. Novela byla kompromisním výsledkem diskusí podnícených iniciativou části intersexuálních lidí, stavějících se kriticky k lékařským zákrokům, kterým byli podrobeni v dětství. Podle starších, dnes medicínou opouštěných názorů, bylo u intersexuálních dětí s nejednoznačnými genitáliemi vhodné provést co nejdříve chirurgické úpravy směrem k budoucímu „optimálnímu pohlaví“ dítěte.[7] Informace o vrozené intersexualitě nebyla dětem ani později sdělena, a tak tito jedinci byli často konfrontováni s důsledky své intersexuality až v dospívání či v dospělosti. Terapeutická strategie - tzv. „optimal gender policy“, která byla přijímaná široce ještě v 80. a 90. letech uplynulého století, se však v 90. letech stala terčem kritiky nově vzniklého (a s využitím nových informačních technologií rychle se globálně šířícího) hnutí intersexuálních osob. Hnutí vyvolalo zájem o toto téma za strany médií, umění, vědy, historie i práva.[8] Od konce prvního desetiletí našeho století se intersexualita stává v Německu rovněž explicitně politickou otázkou.
Kritické hlasy dotčených podpořil v roce 2009 Výbor OSN pro odstranění diskriminace žen, který vyzval německou vládu k jednání s organizacemi transsexuálních a intersexuálních lidí, jež by vedlo k lepšímu uchopení jejich problémů. Zlomovou roli sehrálo v dalším společenském vývoji kritické stanovisko Německé etické rady (Deutscher Ethikrat)[9] z roku 2012, o jehož zpracování požádala tento poradní orgán parlamentu a vlády pro otázky lidských práv a biomedicíny spolková ministerstva zdravotnictví a pro vzdělávání a výzkum.[10] Studie Německé etické rady dala jednoznačně aktivistům za pravdu. Dosavadní lékařskou a společenskou praxi směřující k co nejrychlejšímu přizpůsobení pohlaví dítěte ideálním, binárním představám, zcela zavrhla. Vyzvala k velké opatrnosti až embargu na operace upravující genitálie, pokud jsou prováděny na dětech, které k nim nemohou dát svobodný souhlas. Rada rovněž konstatovala, že je zásahem do osobnostního práva a do práva na rovnost, jsou-li osoby, které se nemohou kvůli své tělesné konstituci přiřadit k mužskému nebo ženskému pohlaví, nuceny zapisovat v matrikách jako muž nebo žena. Proto Rada již v roce 2012 žádala, aby existovala možnost zapsat do příslušné matriční položky vedle mužského a ženského též „ostatní“ pohlaví (anderes). Tento požadavek ovšem spolková vláda v roce 2013 nevyslyšela. Byl přijat kompromis v podobě pouhého umožnění dočasného nevyplnění údaje.
Zajímavé je, že ve stejné době se podobnými otázkami zabývala ve Švýcarsku Národní etická komise pro oblast humánní medicíny (Nationale Ethikkommission im Bereich Humanmedizin),[11] která dospěla k odlišnému klíčovému závěru. Švýcarská komise doporučila, aby pro danou chvíli byl zachován model dvojího pohlaví, protože je společensky a kulturně hluboce zakořeněn a rovněž intersexuální lidé si často přejí, aby si ve společnosti našli místo jako muž nebo žena.[12] Východisko viděla komise v jednoduché, nebyrokratické možnosti změny pohlaví, založené na přesvědčení dotčených intersexuálních osob. V jiných ohledech ale názory švýcarské komise souzněly s postoji německých kolegů. Komise vyzvala mj. k uznání utrpení osob podrobených lékařské praxi orientované na kulturně společenské hodnotové představy, které nejsou slučitelné s respektem k tělesné a psychické integritě člověka a s právem na jeho sebeurčení. Nabádala k provádění operací a jiných nezvratných zákroků z etických a právních důvodů až v době, kdy se dotčená osoba může sama rozhodnout.
V roce 2013 se téma intersexuality objevilo též ve volebních programech některých politických stran pro volby do Spolkového sněmu. Např. SPD, která se stala součástí vítězné volební koalice, uvedla, že ne každý člověk se narodil jednoznačně jako muž či žena a požadovala právo na tělesnou nedotknutelnost a právo na sebeurčení ohledně pohlaví pro transsexuální a intersexuální osoby.[13] Vládní koalice CDU, CSU a SPD vzešlá z výsledku těchto parlamentních voleb, se v koaliční smlouvě pro 18. volební období (2013–2017) zavázala, že se problémy transsexuálních a intersexuálních lidí bude zabývat a vyhodnotí rovněž zlepšení, která přinesla změna z roku 2013.[14] V září 2014 proto spolková vláda zřídila při spolkovém ministerstvu pro rodinu, seniory, ženy a mládež meziresortní pracovní skupinu (Interministerielle Arbeitsgruppe, IMAG) pro řešení situace intersexuálních a transsexuálních lidí. Skupina, v níž jsou zapojeny vedle expertů též spolková ministerstva vnitra, spravedlnosti a zdravotnictví, se zabývá třemi okruhy otázek:
- přístupem medicíny k transsexuálním a intersexuálním lidem,
- posílením poradenství a osvěty,
- potřebnými právními reformami.
Součástí procesu jsou otevřené výměny názorů s dotčenými jedinci, aktivisty a s odbornou veřejností. Činnost pracovní skupiny je podporována vytvořením řady odborných studií. Jako první byly zveřejněny studie mapující stav a potřeby poradenství a osvětové materiály pro rodiče intersexuálních dětí.
Zásadní posun v oblasti medicíny přineslo stanovisko Spolkové lékařské komory (Bundesärztekammer) z ledna 2015 Versorgung von Kindern, Jugendlichen und Erwachsenen mit Varianten/Störungen der Geschlechtsentwicklung (Disorders of Sex Development, DSD) [Péče o děti, mladistvé a dospělé s variantami/poruchami vývoje pohlaví].[15] Stanovisko bylo reakcí na zmíněnou kritiku dosavadní lékařské vědy ze strany některých intersexuálních osob a na doporučení Německé etické rady z roku 2012. Stanovisko je vodítkem pro lékaře, kteří jsou v této oblasti činní a jsou vystaveni silným tlakům a čelí též značné nejistotě.[16] Dokument se proto snažil přemostit ostré kontroverze, které rozdělovaly též lékařskou komunitu.[17]
Lékařská komora se ve stanovisku určenému lékařské obci přidržuje medicínskému pojmu „poruchy vývoje pohlaví“ (disorders of sex development, DSD), zavedenému v roce 2006, i když si je vědoma jeho kontroverznosti. Doporučuje proto používat též širší výraz „varianty/poruchy vývoje pohlaví“ (Varianten/Störungen der Geschlechtsentwicklung). Klíčovou tezí je konstatování, že DSD nelze stavět na úroveň vadného vývoje a nemoci. Perspektiva „zdraví“ a „nemoci“ je relevantní jen pro některé stavy DSD, nelze ji používat obecně. Stanovisko stvrzuje odklon moderní medicíny od v minulosti praktikované (a nyní kritizované) terapeutické strategie tzv. „optimal gender policy“. Vhodné zacházení s DSD je podmíněno tím, že nebude docházet k traumatizaci dotčených. Stanovisko zdůrazňuje také velkou heterogenitu situací a variant, které DSD zahrnuje.[18]
Východisky doporučovaných medicínských postupů jsou lidskoprávní principy, jako jsou ochrana lidské důstojnosti, především v podobě práva na zohlednění individuality a zachování soukromí, práva na sebeurčení, práva na informovaný souhlas či práva na přiměřenou lékařskou péči založenou na principu vyhnutí se zbytečnému utrpení a poškození jedince. U dětí se stanovisko dovolává též Úmluvy o právech dítěte a jejích principů, jako jsou blaho dítěte, ochrana jeho duševní a tělesné integrity, právo dítěte na vyjádření názoru a práva na sebeurčení dítěte, které je schopno samo jednat.
Stanovisko prochází jednotlivé medicínské otázky určování pohlaví u dětí a diagnostikování variací/poruch vývoje pohlaví a jejich terapie. V části věnované chirurgické terapii konstatuje, že u novorozenců není zpravidla indikována žádná chirurgická léčba. U dětí, které nemohou dát informovaný souhlas, je nutné přistupovat k operativním zákrokům nanejvýš restriktivně. U dospělých osob, které byly v mládí léčbou traumatizovány, je potřebné psychologické a psychosociální poradenství.
Stanovisko ale poukazuje rovněž na rizika spjatá s novým přístupem. Neexistují data, z nichž by šlo dovodit, jak se projeví široké moratorium na ireverzibilní zásahy (jak chirurgické tak hormonální) na psychosociálním vývoji dotčených dětí. Proto je kladen velký důraz na individuální a stálé poradenství, poučení a doprovázení, vždy odpovídající rozumové vyspělosti dítěte. Pomoc potřebují též rodiče dítěte. Doporučení se zabývá i navazujícími otázkami, jako jsou výzkum a vzdělávání. Podporuje návrh Německé etické rady, aby osobám s variantami/poruchami vývoje pohlaví byla poskytována péče specializovanými, interdisciplinárními centry.
Stanovisko Spolkové lékařské komory následovalo vroce 2016 stanovisko organizací zainteresovaných medicínských profesí (urologů, dětských chirurgů, endokrinologů), kteří dospívají k závěru, že varianty vývoje pohlaví nejsou nemoc a že nelze uvažovat o jejich „léčitelnosti“; žádná medicínská ani psychologická intervence nemůže sama o sobě cokoli změnit na stavu nejednoznačnosti pohlaví.[19]
Vývoj v Německu se neodehrával izolovaně. Nové postoje byly formovány a doprovázeny též změnami v přístupu k intersexualitě v mezinárodních organizacích. V roce 2014 vydal komisař pro lidská práva Rady Evropy Nils Muižnieks prohlášení, kterým vyzval evropské státy k revizi současné legislativy a identifikování bílých míst z hlediska ochrany intersexuálních osob.[20] O rok později publikoval obsáhlejší dokument Human Rights and Intersex People,[21] který varuje, že prováděním operací a jiných intervencí, které mají upravovat pohlaví, jsou děti zbaveny práva na tělesnou integritu a stejně tak svého práva vyvinout si svoji vlastní genderovou identitu, jelikož toto rozhodnutí je učiněno a priori za ně.
Situaci členských státu EU v přístupu k intersexuálním osobám shrnula v roce 2015 kriticky Agentura EU pro základní práva. Konstatovala, že v nejméně 21 zemích EU jsou prováděny operace intersexuálních dětí a vyzvala státy, aby nepřipouštěly provádění nekonsenzuální léčby směřující k „normalizaci“ pohlaví.[22] V rámci OSN zákroky na intersexuálních dětech odmítl v roce 2013 Juan E. Méndez, zvláštní zpravodaj pro mučení a jiné kruté, nelidské nebo ponižující zacházení. V roce 2014 přijalo několik agentur OSN pod vedením Světové zdravotnické organizace stanovisko k nuceným a nedobrovolným sterilizacím, které zahrnulo i intersexuální osoby.[23] Myšlenkové trendy, stojící za změněným přístupem k intersexualitě, lze sledovat také v relevantní judikatuře Evropského soudu pro lidská práva. Zejména názory, které soud vyjádřil v případě transsexuality,[25] ukazují na stále větší autonomii, která je přiznávána lidem ve vztahu k určení svého pohlaví.
Dále čtěte zde: http://medlawjournal.ilaw.cas.cz/index.php/medlawjournal/article/view/165/139
No 2 (2018): Časopis zdravotnického práva a bioetiky
[1] Intersexuálními (inter*) jedinci jsou v širokém slova smyslu míněny osoby s takovým vrozeným stavem, kdy jejich pohlavní chromosomy, pohlavní žlázy anebo vnitřní či vnější pohlavní orgány nezapadají jednoznačně do binární normy muže a ženy. Tuto širokou definici používá v obměnách řada autorů, např. GREENBERG, J. A. Intersexuality and the law: why sex matters [online]. New York: New York University Press, 2012, s. 1 [cit. 2018- 04-17]. Dostupné z: http://site.ebrary.com/lib/natl/Doc?id=10519774; GHATTAS, D. C. Human Rights between the sexes. A preliminary study on the life situations of the inter* individuals. Berlin: Heinrich Böll Stiftung, 2013, s. 7 [cit. 2018-04-17]. Dostupné z https://www.boell.de/sites/default/files/endf_human_rights_between_the_sexes.pdf. Podobně definují intersexualitu dokumenty Rady Evropy anebo Agentury EU pro základní práva dále citované v článku.
[2] BVerfG, Beschluss des Ersten Senats vom 10. Oktober 2017 – 1 BvR 2019/16 – Rn. (1–69). Dostupné z: http://www.bverfg.de/e/rs20171010_1bvr201916.html.
[3] Viz Verfassungsgerichtshof, E 2918/2016-29, Beschluss, 14. März 2018, odst. 27–42 [cit. 2018-04-17]. Dostupné z: https://www.vfgh.gv.at/downloads/VfGH_Pruefungsbeschluss_E_2918- 2016_unbest_Geschlecht_ano.pdf.
[4] Personenstandsgesetz vom 19. Februar 2007 (BGBl. I S. 122), das zuletzt durch Artikel 2 Absatz 2 des Gesetzes vom 20. Juli 2017 (BGBl. I S. 2787) geändert worden ist. Dostupné z: http://www.gesetze-im- internet.de/pstg/index.html. Výraz „Personenstand“ (osobní stav) určuje podle zákona postavení člověka ve společnosti vyplývající ze znaků rodinného práva, včetně jeho jména a příjmení. Osobní stav zahrnuje údaje o narození, o uzavření manželství, založení životního partnerství, o úmrtí a o rodinněprávních skutečnostech a skutečnostech, vztahujících se ke jménu a příjmení (§ 1 odst. 1 citovaného zákona). Zákon o osobním stavu stanovuje též zákonné podmínky pro změny úředně evidovaného osobního stavu. Údaje o osobním stavu jsou osobní povahy a jako takové jsou zvláště chráněny. Současně ve svém celku představují základní souhrn informací o obyvatelstvu státu a týkají se tak bezprostředně jeho existence a svrchovanosti.
[5] Zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
[6] K reformě z roku 2013 viz BARŠOVÁ, A. Jiné pohlaví. Časopis zdravotnického práva a bioetiky. 2014, Vol. 4, No. 1 [cit. 2018-04-17]. Dostupné z: http://www.ilaw.cas.cz/medlawjournal/index.php/medlawjournal/article/view/61.
[7] Snaha o co nejrychlejší operace dětí s nejednoznačnými genitáliemi se uplatňovala od poloviny 20. století. Zásadním kritikem tohoto přístupu, který prosazoval zejména vlivný americký sexuolog John Money (1921–2006), byl Milton Diamond (nar. 1934). Diamond byl prvním odborníkem, který varoval již v roce 1982 lékaře, že terapeutický model, používaný k léčbě intersexuálních dětí je neudržitelný. V článku Sexual Identity, Monozygotic Twins Reared in Discordant Sex Roles and a BBC Follow-Up (DIAMOND, M. Sexual Identity, Monozygotic Twins Reared in Discordant Sex Roles and a BBC Follow-Up. Archives of Sexual Behavior. 1982, Vol. 11, No. 2, s. 181–185 [cit. 2018-04-17]. Dostupné z: http://www.hawaii.edu/PCSS/biblio/articles/1961to1999/1982-sexual-identity.html) sdělil vědecké obci, že John Money ve známém případě Davida Reimera zamlčel skutečné problémy svého pacienta. David Reimer byl po nahodilé ztrátě penisu při lékařském zákroku v raném dětství operován a vychováván jako dívka. Na rozdíl od Moneyho tvrzení se ale nikdy s dívčí rolí neztotožnil. Diamond navrhoval, aby děti mužského pohlaví i při ztrátě penisu, případně též děti s mikropenisem, nebyly operovány a vychovávány jako děvčata.
[8] Zejména internet přispěl k možnosti organizování této rozptýlené a neviditelné menšiny. Téma intersexuality bylo zpracováno filmem a literaturou a začalo být intenzivně zkoumáno vědními disciplínami, jako jsou historie, antropologie, psychologie či právo. Již za dvě desítky let od vzniku hnutí existovaly stovky publikací k tématu. Samotné hnutí, které vzniklo v USA, zachycuje rovněž řada prací, např. DAVIS, G. Contesting intersex: The dubious diagnosis. New York, NY: New York University Press, 2015. V Německu se zabývá intersexualitou jako sociální kategorií například Joris A. Gregor z University Friedricha Schillera v Jeně. Viz GREGOR, A. Das ist mein Körper! Intergeschlechtliche Körper zwischen Krise und Emanzipation. In: Routinen der Krise – Krise der Routinen. DGS Kongressband 37. 2015 [cit. 2018-04-17]. Dostupné z: http://publikationen.soziologie.de/index.php/kongressband_2014/article/view/53/pdf_42.
[9] Blíže k poslání Německé etické rady viz BARŠOVÁ, A. Jiné pohlaví, s. 9.
[10] DEUTSCHER ETHIKRAT. Intersexualität, Stellungnahme. Berlin, 23. 2. 2012 [cit. 2018-04-17]. Dostupné z: http://www.ethikrat.org/dateien/pdf/stellungnahme-intersexualitaet.pdf. K problematice vývoje do roku 2013 viz též VOSS, H. J. Intersexualität/Intergeschlechtlichkeit: Überblick über die aktuellen Debatten in der Bundesrepublik Deutschland. Femina politica. 2013, 22, 2, s. 135–140 [cit. 2018-04-17]. Dostupné z: http://nbn-resolving.de/urn:nbn:de:0168-ssoar-447579.
[11] Die Nationale Ethikkommission im Bereich der Humanmedizin (NEK) byla ustavena v roce 2001 jako nezávislé těleso, které radí úřadům v otázkách lékařské vědy a etiky. Formálně je podřízena Spolkovému úřadu pro zdravotnictví (Bundesamt für Gesundheit), finance pro její činnost zajišťuje ministerstvo vnitřních věcí konfederace (Eidgenössisches Departement des Innern). Zasedá v ní 15 expertů, kteří zastupují právní vědu, medicínu a přírodní vědy, ekonomii, sociální vědy, filosofii a teologii.
[12] NATIONALE ETHIKKOMMISSION IM BEREICH HUMANMEDIZIN NEK-CNE. Zum Umgang mit Varianten der Geschlechtsentwicklung. Ethische Fragen zur „Intersexualität“ (K zacházení s variantami vývoje pohlaví. Etické otázky k „intersexualitě“). Stellungnahme Nr. 20/2012 Bern, November 2012 [cit. 2018-04-17]. Dostupné z: https://www.nek-cne.admin.ch/inhalte/Themen/Stellungnahmen/NEK_Intersexualitaet_De.pdf.
[13] Das Wir entscheidet: das Regierungsprogramm 2013–2017 / SPD. [Berlin], [2013]. (Název je slovní hříčkou s významem „Rozhodneme my.“), s. 48, 49 [cit. 2018-04-17]. Dostupné z: http://library.fes.de/pdf- files/bibliothek/downl/7758779/20130415_regierungsprogramm_2013_2017.pdf.
[14] Deutschlands Zukunft gestalten. Koalitionsvertrag zwischen CDU, CSU und SPD. 18. Legislaturperiode (Vytvářet budoucnost Německa. Koaliční smlouva mezi CDU, CSU a SPD pro 18. volební období), s. 105 [cit. 2018-04-17]. Dostupné z: https://www.bundesregierung.de/Content/DE/_Anlagen/2013/2013-12-17- koalitionsvertrag.pdf?__blob=publicationFile.
[15] STELLUNGNAHME DER BUNDESÄRZTEKAMMER. Versorgung von Kindern, Jugendlichen und Erwachsenen mit Varianten/Störungen der Geschlechtsentwicklung (Disorders of Sex Development, DSD). Deutsches Ärzteblatt. 30. Januar 2015 [cit. 2018-04-17]. Dostupné z: http://www.bundesaerztekammer.de/fileadmin/user_upload/downloads/BAeK-Stn_DSD.pdf.
[16] Pocit nejistoty vyvolávají mj. též požadavky na odškodnění intersexuálních osob, které byly podrobeny bez svého souhlasu operacím s nezvratnými důsledky. Tento požadavek zmínila také studie Německé etické rady a prosazují jej některé spolky, v Německu např. zastřešující svaz Intersexuelle Menschen e.V. Celosvětově známým se stal případ z Jižní Karolíny v USA, označený jako M. C., v němž adoptivní rodiče intersexuálního dítěte zažalovali pracovníky sociálních služeb, kteří měli dítě v péči před adopcí, a lékaře nemocnice, kde byla provedena operace uzpůsobující pohlaví dítěte. Zákrok byl proveden, když bylo (později adoptovanému) dítěti 16 měsíců. Případ je specifický tím, že dítě, jehož biologičtí rodiče se vzdali rodičovských práv, bylo v době provedení operace v péči státu. Spor s nemocnicí byl v roce 2017 urovnán mimosoudně vysokým odškodněním. Viz též BEIGHT, D. The Case of M.C. An Argument for Legal, Medical, and Social Recognition of Ambiguity. The Ohio State University. [2013] [cit. 2018-04-17]. Dostupné z: http://www.academia.edu/9732137/The_Case_of_Intersex_Child_M.C._An_Argument_for_Legal_Medical_and _Social_Recognition_of_Ambiguity.
[17] Odborná medicínská diskuse probíhala na globální úrovni. Střet různých odborníků kolem požadavku absolutního moratoria na kosmetické chirurgické výkony na nejednoznačných pohlavních orgánech dětí je zachycen např. na stránkách Journal of Pediatric Urology. Někteří odborníci trvají na jejich zákazu, např. DIAMOND, M. – GARLAND, J. Evidence regarding cosmetic and medically unnecessary surgery on infants. Journal of Pediatric Urology. 2014, Vol. 10, Iss. 1, s. 2–6 [cit. 2018-04-17]. Dostupné z: http://www.jpurol.com/article/S1477-5131(13)00311-2/pdf. Jiní jej odmítají jako nepřiměřený a dogmatický, odporující též základním právům a povinnostem rodičů. Viz LEE, P. A. – HOUK, C. P. Commentary to ‚Evidence regarding cosmetic and medically unnecessary surgery on infants‘. Journal of Pediatric Urology. 2014, Vol. 10, Iss. 1, s. 7 [cit. 2018-04-17]. Dostupné z: http://www.jpurol.com/article/S1477-5131(13)00320-3/pdf.
[18] Stanovisko se přidržuje klasifikaci přijaté v tzv. Consensus statement z roku 2006. V závislosti na konkrétní klasifikaci lze rozlišit řadu forem DSD.
[19] Stanovisko je citováno v rozhodnutí Spolkového ústavního soudu, viz BVerfG, Beschluss des Ersten Senats vom 10. Oktober 2017 – 1 BvR 2019/16 – Rn. (1–69). Dostupné z: http://www.bverfg.de/e/rs20171010_1bvr201916.html, s. 7, bod 3 (odst. 9). Dokument S2k-Leitlinie Varianten der Geschlechtsentwicklung. Leitlinie der Deutschen Gesellschaft für Urologie (DGU) e.V., der Deutschen Gesellschaft für Kinderchirurgie (DGKCH) e.V., der Deutschen Gesellschaft für Kinderendokrinologie und - diabetologie (DGKED) e.V. [cit. 2018-04-17] je dostupný z: http://www.awmf.org/uploads/tx_szleitlinien/174- 001l_S2k_Geschlechtsentwicklung-Varianten_2016-08_01.pdf.
[20] MUIŽNIEKS, N. A boy or a girl or a person – intersex people lack recognition in Europe. Human Rights Comment. 9. 5. 2014 [cit. 2018-04-17]. Dostupné z: https://www.coe.int/be/web/commissioner/-/a-boy-or-a- girl-or-a-person-intersex-people-lack-recognition-in-euro-1.
[21] Human Rights and Intersex People. Issue paper published by the Council of Europe Commissioner for Human Rights. Second edition. Council of Europe, September 2015 [cit. 2018-04-17]. Dostupné z: https://rm.coe.int/16806da5d4.
[22] The fundamental rights situation of intersex people. FRA Focus. 2015, No. 4 [cit. 2018-04-17]. Dostupné z: http://fra.europa.eu/en/publication/2015/fundamental-rights-situation-intersex-people.
[23] MÉNDEZ J. E. Report of the Special Rapporteur on torture and other cruel, inhuman or degrading treatment or punishment. U. N., General Assembly, Human Rights Council 22 session, 1 February 2013, doc. A/HRC/22/53, bod 77 [cit. 2018-04-17]. Dostupné z: http://www.ohchr.org/Documents/HRBodies/HRCouncil/RegularSession/Session22/A.HRC.22.53_English.pdf.
[24] Eliminating forced, coercive and otherwise involuntary sterilization: an interagency statement. OHCHR, UN Women, UNAIDS, UNDP, UNFPA, UNICEF and WHO. World Health Organization, 2014. Dostupné z: http://www.who.int/reproductivehealth/publications/gender_rights/eliminating-forced-sterilization/en/.
[25] Zejména rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci A. P., Garçon a Nicot proti Francii (č. 79885/12,52471/13 a 52596/13, rozsudek ze dne 6. dubna 2017). K rozsudku viz ŠIMONOVÁ, K. Sterilizace jako podmínka pro změnu pohlaví v rodném listu: přelomový rozsudek ESLP a nevyhovující legislativa v ČR. Bulletin centra prolidská práva a demokratizaci. 2017, roč. IX., č. 4 – květen, s. 14–21 [cit. 2018-04-17]. Dostupné z: http://www.centrumlidskaprava.cz/sites/centrumlidskaprava.cz/files/attachement/bulletin/bulletinkveten201 7.pdf.
Relevantní judikatura Evropského soudu pro lidská práva je uvedena v usnesení rakouského Ústavního soudu ze dne 14. března 2018, které se zabývá identickou otázkou jako zde rozebíraný nález německého Spolkového ústavního soudu. Usnesení, které je rozhodnutím o přípustnosti ústavní stížnosti ve věci požadavku intersexuální osoby, aby mohla své pohlaví zapsat do matrik jako „inter“, „anders“ (jiné), „X“ nebo „unbestimmt“ (neurčené). Viz Verfassungsgerichtshof, E 2918/2016-29, Beschluss, 14. März 2018, odst. 27–42. Dostupné z: https://www.vfgh.gv.at/downloads/VfGH_Pruefungsbeschluss_E_2918- 2016_unbest_Geschlecht_ano.pdf.
Diskuze k článku ()