Coca-Cola je největší společnost, která se kdy pustila do světa NFT, tak i umělecké hodnoty projektu. V rámci ní budou vydány tokeny inspirované obrazy umělců jako je Jan Vermeer, Edvard Munch a další. Zcela jistě nejde o poslední takto významný projekt. Naopak se očekává, že obliba NFT bude znovu růst. Skoro každý nový projekt nese nové zajímavé prvky pro své fanoušky a celkově se odvětví snaží zjednodušit těžký proces vstupu na trh ze strany kupujícího. Už teď se dají koupit nějaké NFTéčka i kartou, což před dvěma lety bylo téměř nemyslitelné.
Někteří vydavatelé pak důvěru v NFT nastolují i důkladnějším ošetřením autorských práv. Pro každého NFT vydavatele je jasné, že smartkontrakt je nezbytnou součástí tokenu, který umožňuje jeho existenci v technickém světě. Stejně by však nutnou součástí tokenu měl být i běžný kontrakt, tedy smlouva.
Některý Web3 vývojář anebo vášnivý NFT vydavatel teď možná kroutí hlavou. „Proč bych do svých tokenů vůbec dával nějakou právničinu, když to doposud nějak jelo?“ Má do určité míry pravdu, protože NFT prošly svůj dosavadní vývoj bez jakékoliv „právničiny“, ale její absence je jedním z důvodů, proč se na konci roku 2022 celkový trh s NFT propadl o více než 95 % a pořád se nachází v útlumu. Kvalitní právní úprava přitom mohla zabránit razantnímu propadu a může také pomoci s nápravou.
Jak? Celkem snadno, což si můžeme ukázat na praktických příkladech. Máme umělecké NFT, které obsahuje obrázek, jenž je zároveň uměleckým dílem určitého autora. Pro lepší pochopení našemu NFT dáme název „Banán“. Představíme si dvě teoretické situace: v první má Banán licenční smlouvu, v té druhé nikoliv. Hned po vydání NFT s Banánem, které obsahuje licenční smlouvu, nabude větší popularity, než jeho protějšek bez smlouvy. Umělecká hodnota obou Banánů je přitom zcela stejná. Proč tedy licenční smlouva může mít takový vliv na popularitu a potažmo také cenu NFT?
Odpověď se nachází v podstatě toho, co vlastně kupujeme. V případě, kdy kupujeme předmět umění, kupujeme většinou hmotný nosič a spolu s tím i nějaký rozsah autorských práv k tomuto dílu (dle Autorského zákona autorská práva nejdou prodat či koupit vůbec, dá se jen převést jejich majetkoprávní složka). Rozsah těchto nabytých autorských práv může být stanoven autorem díla. Kupříkladu když autor při prodeji svého hmotného obrazu sdělí kupujícímu, že mu nebude vadit, pokud obrázek bude dávat na výstavy, jedná se dle českého práva o nevýhradní licenci ke komerčnímu využití díla. Pokud však autor o možnosti vystavování obrázku na výstavách nic při prodeji neřekl a nic nepodepsal, licence k tomu nebyla udělena.
Stejně tak to je i v případě našich Banánů. Jeden Banán (s licenční smlouvou) dává svému kupujícímu zřetelný přehled autorských práv, které přejdou na kupujícího spolu s koupí. Licence poskytuje NFT objektivní přidanou hodnotu, která činí token atraktivnější pro fanoušky i investory, což následně pozitivně ovlivní i jeho cenu a popularitu. Navíc přítomnost licenční smlouvy ve vnitřní složce tokenu, tedy přímo v dispoziční sféře kupujícího, slouží jako ochrana proti tomu, aby kupující zasáhl do autorského práva vydavatele tokenu, a to třeba i nevědomky, např. proto, že nebude znát rozsah své licence.
Jiný Banán (bez licence) neposkytuje svým kupujícím výslovně žádná autorská práva. Nepřímo je však převáděna jejich úzká část, jelikož k vydání tokenu přes NFT-platformu (Binance, OpenSea, Rarible aj.) je vydavatel povinen souhlasit s Podmínkami pro poskytování služeb takové platformy. Součásti těchto podmínek je stanovení licencí, kterou autor poskytuje jak platformě, tak i kupujícímu svého NFT. Licence kupujícího Banánu č. 2 je tedy stanovená cizím subjektem a je velmi limitovaná, většinou proto, aby platforma předešla sporům s vydavateli tokenů. Samotnou licenci teoreticky může stanovit prvovýrobce blockchainu, tedy autor programového kódu. Avšak je nutné zdůraznit technickou složitost spojenou s touto změnou. Blockchain představuje programový kód, jehož úkolem je ukládat různá data a ověřovat je. Průběžná analýza těchto dat a jakékoliv netechnické doporučení ze strany blockchainu by mohly zatížit tento systém a zkomplikovat jeho fungování.
Situace Banánu bez licence (anebo jak jsme zjistili výše, licence stanovenou určitou NFT platformou) se může jevit jako relativně bezproblémová, ale nese v sobě obrovská rizika.
První riziko tkví v tom, že náš Banán se prostě „vyjme“ z platformy, na které byl vydán. A to například tak, že se převede na jiného kupujícího, který na této NFT-platformě nepůsobí. Každá NFT-platforma totiž funguje v podstatě jako sekundární trh vůči jednotlivým blockchainům. Tato platforma převážně zprostředkovává operace na samotném blockchainu. Je proto velmi pravděpodobně, že osoba, která si koupí NFT, nebude využívat služeb žádné platformy. Tímto způsobem dojde k avizovanému „vyjmutí“ tokenu z platformy. NFT pořád bude stejný technicky, ale nebude obsahovat zmínku o licenci původní NFT platformy, což vede k nejistotě ohledně použití tohoto tokenu z autorskoprávního hlediska.
Druhé riziko tkví v tom, že NFT platforma je ryze soukromý subjekt, který pomáhá vydavatelům s umístěním jejich NFT na blockchain s pomocí vlastního smartkontraktu. Pokud platforma zkrachuje a přestane existovat, zmizí tím i potvrzení o poskytnuté licenci. Vznikne tedy situace, kdy NFT na blockchainu sice je, ale potvrzení o poskytnuté licenci je nedohledatelné. Kupující tak po nějaké době nebudou vědět, že nějaká licence vůbec existovala. Samotný vydavatel NFT bude mít rovněž potíže prokázat existenci licence.
Tato dvě rizika dohromady vedou k tomu, že Banán bez licence bude brán velkou částí konzervativní investorské veřejnosti jako rizikové aktivum, což odradí velkou část zájemců o možnou koupi.
Náprava takové neblahé situace je možná, avšak vyžaduje razantní kroky ze strany platforem. V ideálním případě by se NFT platformy měly dohodnout na jediném formátu licenční smlouvy pro uživatele. To se ale kvůli hojnému počtu platforem a vysokým transakčním nákladům jednání pravděpodobně nenastane. Nicméně NFT platformy mohou tento problém řešit i samostatně tím, že budou upozorňovat uživatele na prospěšnosti licenčních a jiných smluv týkajících se vydaných NFT.
Na příkladu obou tokenů s licencí i bez je vidět, jak i jeden právní dokument může změnit pohled veřejnosti na token, jeho popularitu a hodnotu. Přitom podobnou strategii můžeme použít i na tokenech jiného druhu.
Membership tokeny, utility tokeny, hudební nebo video tokeny, každý z těchto tokenů by měl být zajištěn příslušným právním dokumentem, který zajistí postavení svého vydavatele a svého kupujícího. Tím zároveň dává signál široké a konzervativnější části investorů o důvěryhodnosti potenciální investice. Při vydávání NFT proto není radno podcenit zajištění právní stránky věci.
Co je NFT?
NFT je zkratka anglického termínu Non Fungible Token, neboli nehmotný token. Z technického hlediska se jedná o unikátní soubor informaci trvale umístěný na blockchainu, jehož kód má za úkol veřejně zobrazovat obsah tokenu. Obsahem tokenu může být cokoliv, co by mohlo být převedeno do digitálního souboru, tedy obrázek, text, video anebo audio soubory.
Blockchain je decentralizovaná databáze ve formě programovacího kódu. Tento kód umožňuje uživatelům trvale ukládat data (momentálně především ve formě NFT) a provádět finanční transakce. Informace o těchto transakcích jsou transparentně seskupovány do větších celků, zvaných bloky (odtud termín „blockchain“). Tyto bloky ověřovány ostatními uživateli a následně uzamčeny pro jakékoliv další změny.
Diskuze k článku ()