O lékařích a neočkovaných pacientech, kterým je odpírána zdravotní péče - část I.

Motto:

“Každý, kdo má to štěstí a smí přinášet pomoc a dobro,
měl by pochopit, že se mu tím dostává velké milosti.“

Albert Schweitzer[1]

Lékaři humanisté

Albert Schweitzer obdržel v r. 1952 Nobelovu cenu za mír za svůj altruismus, úctu k životu a neúnavnou humanitární práci, která pomohla uvést do života myšlenku bratrství mezi lidmi a národy. V africkém Lambaréné založil nemocnici, kde léčil nemocné řadou opravdu nepříjemných nemocí – leprou, malárií, úplavicí či svrabem.[2] Rudolf Jedlička, prastrýc jednoho ze zakladatelů současné České lékařské komory (dále jen „ČLK“) Jiřího Jedličky, za snahu pomáhat pacientům zaplatil nejprve amputací většiny prstů na ruce, posléze i dalšími následky ionizujícího záření, které používal k léčbě pacientů, a nakonec i předčasným odchodem ze světa – zemřel v pouhých 57 letech.[3] Jeho pohled na život zní jako pohádka: „Není důležité člověku, aby žil dlouho, ale aby člověk byl uspokojen svým způsobem života a šťasten svým konáním. Je-li v tomto štěstí člověka obsažen i kousek štěstí jiných, pak je život krásný.“[4] Mezi námi existovali i o něco méně známí lékaři, na které se vzpomíná s vděčností a úctou, jako třeba na Ladislava Krouského: „Obětoval život svůj blahu trpících, neznaje téměř únavy ani oddechu. Byl ušlechtilého srdce a osobní vlastnosti jako člověka i jako lékaře získaly mu přímo populární úctu a přízeň. Jako majetník oblíbeného sanatoria stupčického se svojí oddanou chotí prokázal nesčetná dobrodiní těžce churavým, kteří hledali v jeho útulně rodinném ústavě zdravotním pomoc a útěchu.“[5] To je jen několik málo příkladů laskavých lékařů, kteří již nejsou mezi námi. Sami však jistě osobně znáte řadu žijících lékařů, kterých si vážíte nejen pro jejich odbornost, nýbrž právě pro jejich lidství a soucit.

Lékaři, které zapomněli, že jsou humanisté

Upřímně věřím, že lidé jsou dobří a že když se tak náhodou neprojevují, je to proto, že jen na chvilku na dobro v sobě zapomněli. Nechce se mi věřit, že – jak se říká – lékaři touží po moci, ráda věřím, že touží pomoci. Máme za sebou dva opravdu náročné roky, které každý z nás snášel jinak, a možná proto i někteří lékaři a manažeři poskytovatelů zdravotních služeb na to dobré v sobě na chvilku zapomněli. Možná proto se vůči pacientům začaly objevovat jejich absurdní neetické a protiprávní požadavky. Tak například na dveřích ordinace jedné nemocnice stálo: „Pokud jste byli v posledních 14 dnech v zahraničí nebo máte známky virózy (teplota, kašel), nemůžete být ošetřeni. Zatajení těchto údajů je trestný čin.“ Množí se příběhy lidí, kterým byla odmítnuta zdravotní péče, protože nejsou očkovaní proti covid-19. I paní po onkologické léčbě, dva měsíce objednanou k neurologickému vyšetření, lékařka odmítla vpustit do ordinace, protože neočkované neošetřuje. Že má pacientka potíže a že neví, na koho se obrátit, lékařku nezajímalo. V recepci jednoho z oddělení velké nemocnice se objevila zpráva: „Doc. X ODMÍTÁ vyšetřit NEOČKOVANÉ PACIENTY. MÁM STEJNÁ PRÁVA JAKO VY.“ Mladoboleslavská Klaudiánova nemocnice se rozhodla neočkované neoperovat.[6] Pediatrička si na dveře vyvěsila zprávu: „Neočkovaní rodiče mají do čekárny vstup zakázaný.“ Nejspíš počítala s tím, že dvouletí zvládnou v čekárně počkat a do ordinace pak vběhnout sami, novorozence a batolata lze podat oknem.

Zdá se, že lékaři, kteří takto postupují, mají nejspíš z neočkovaných strach. Kuriozní je, že se jedná jen o strach z neočkovaných proti onemocnění covid-19. Koho dneska zajímá, jestli jste očkovaní proti tuberkulóze, žloutence nebo chřipce. Vždyť v dnešní době se vás ani neptají, jestli nejste HIV pozitivní. Jen ten covid nás straší. Strach z onemocnění a obavy o svůj život určitě nelze brát na lehkou váhu. Na druhou stranu se lékaři sami rozhodli vykonávat jedno z řady povolání, při jejichž výkonu hrozí větší ohrožení života a zdraví. Dokážete si představit, že by vodní záchranář řekl, že nejde zachraňovat, protože by se mohl utopit, že by hasič stál před hořícím domem a se založenýma rukama poslouchal, jak se z domu ozývá volání o pomoc, anebo že by opravář vedení vysokého napětí odmítal vylézt na plošinu a dát se do opravy, protože každý jeden pohyb směrem k drátům pod napětím 22 tisíc voltů by mohl být fatální?[7] Věděli jste, že povolání podvodního svářeče je tisíckrát nebezpečnější než práce policisty a že se každoročně smrtelně zraní 91 ze 100 tisíc dřevorubců?[8] Život je prostě plný rizik a nebezpečí. Jak se k němu postavit, vyjádřil krásně, i když v jiné souvislosti, Jan Patočka, jeden z nejvýznamnějších českých filozofů 20. století: „Základním předpokladem pro to, abychom byli „dobří“, je odvaha, možnost a vůle vzdorovat nebezpečí, jež je v podstatě nebezpečím životním.“[9]

Zázračné očkování (?)

Ačkoli má očkování v prevenci různých onemocnění své nezanedbatelné místo, měli bychom připustit, že očkování proti covid-19 má své limity. Toto očkování stále v řadě případů působí u rizikových pacientů proti těžkému průběhu, nemá však význam u většiny populace, které těžký průběh a hospitalizace nehrozí.[10] Mezi neočkovanými se vyskytuje značná část osob, které onemocnění covid-19 prodělaly a jsou imunizovány. Naopak očkovaný může onemocnět a virus šířit. K těmto tvrzením existuje řada studií, na něž bylo i v příspěvcích publikovaných v Advokátním deníku opakovaně odkazováno.

Z novějších prací bychom měli věnovat pozornost studii Goldberg, Mandel et al. 2021[11], s níž čtenáře seznamuje Hana Zelená na stránkách Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků SMIS. Autoři této studie analyzovali ochranu před nakažením v závislosti na čase od vakcinace nebo prodělání onemocnění, a to v srpnu a září 2021, tedy v době dominance varianty delta. Z uvedené studie vyplynulo, že ve stejném časovém intervalu poskytla imunita po prodělání infekce 6-7x nižší riziko infekce než pouhá vakcinace. „Tzv. „hybridní imunita“ (kombinace imunity po prodělaném onemocnění a očkování – pozn. autorky) ve srovnání s pouhou imunitou postinfekční riziko reinfekce dále snižuje jen nevýznamně (cca o 20 %). Přitom rozdíl je patrný až po 6 měsících, a to pouze v případě, že nejprve proběhla infekce a až poté byla aplikována jedna dávka vakcíny. V intervalu 4–6 měsíců hybridní imunita neposkytuje žádné vylepšení ve srovnání s postinfekční imunitou. Znepokojující je, že ve skupině osob vakcinovaných dříve, než došlo k infekci, je efekt opačný. Tyto osoby mají ve stejném časovém intervalu naopak riziko reinfekce vyšší cca o 23 % ve srovnání s osobami, které infekci prodělaly, ale nebyly očkovány. Platí to v intervalu 4–6 měsíců a ještě výrazněji v intervalu 6–8 měsíců. To ukazuje, že pokud pacient byl nejprve očkovaný a teprve potom onemocněl covidem-19, vyvinutá přirozená imunita je slabší než u těch, kteří nemoc prodělali, aniž by byli předtím očkováni. Třetí dávka vakcíny u osob, které nemoc neprodělaly, opět snižuje pravděpodobnost nákazy přibližně 7x oproti osobám, které dostaly 2. dávku vakcíny před 4–6 měsíci. Tyto osoby ovšem byly sledovány max. 2 měsíce po 3. dávce vakcíny. V prvních 2 měsících po aplikaci booster dávky tato poskytuje úroveň ochrany srovnatelnou s ochranou po prodělání infekce po 4–6 měsících. Délka a kvalita ochrany po booster dávce bude vyžadovat další sledování. […] V intervalu 6–8 měsíců je riziko nákazy osob vakcinovaných dokonce 6,3x vyšší ve srovnání s osobami po prodělání infekce.“[12]

Co se týče šíření viru, to bylo ve studiích hodnoceno především na základě srovnání dat o virové náloži infikovaných očkovaných a neočkovaných osob, přičemž rozdíl nebyl pozorovaný prakticky žádný.[13] Další hodnocení šíření viru vycházelo z pozorování přenosu viru v domácnostech, v nichž se vyskytl nakažený. Např. podle studie Singanayagam et al.[14] mají očkovaní jedinci s průlomovými infekcemi virovou nálož podobnou neočkovaným a mohou v domácím prostředí účinně přenášet infekci, a to i na plně očkované.

Jak je vidět, rozlišování pacientů na očkované a neočkované nemá medicínské opodstatnění a jedná se o zavádějící a nebezpečné zjednodušení.

Článek byl publikován v Advokátním deníku.

---

[1] https://citaty.net/autori/albert-schweitzer/ (dostupné 18. 12. 2021)

[2] https://cs.wikipedia.org/wiki/Albert_Schweitzer (dostupné 18. 12. 2021)

[3] https://cs.wikipedia.org/wiki/Rudolf_Jedli%C4%8Dka_(l%C3%A9ka%C5%99)(dostupné 18. 12. 2021)

[4] https://www.kardiochirurgie-vfn.cz/novinky/150-let-od-narozeni-profesora-jedlicky-92 (dostupné 18. 12. 2021)

[5] http://ceskasibir.cz/dok/d344.php (dostupné 18. 12. 2021)

[6] Neočkované neoperujeme. Mladoboleslavská nemocnice omezila péči, 16. 12. 2021, https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/nemocnice-ockovani-koronavirus-planovane-operace-pacienti.A211215_203016_domaci_mkop (dostupné 18. 12. 2021).

[7] Na dosah desítek tisíc voltů. Jak se opravuje vedení vysokého napětí bez vypnutí, 15. 11. 2020, https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/foto-oprava-elektrickeho-vedeni/r~785f548e1dd611eb9d74ac1f6b220ee8/ (dostupné 18. 12. 2021).

[8] 10 světově nejnebezpečnějších povolání, 30. 3. 2018, https://www.srovnator.cz/clanky/deset-svetove-nejnebezpecnejsich-povolani/ (dostupné 18. 12. 2021).

[9] Patočka, J. Evropa a doba poevropská. Lidové noviny, Praha 1992, https://nicehoseneboj.cz/wp-content/uploads/2018/05/Pato%C4%8Dka-Jan-Evropa-a-doba-poevropsk%C3%A1.pdf (dostupné 18. 12. 2021).

[10] https://www.worldometers.info/coronavirus/?utm_campaign=homeAdvegas1 (dostupné 18. 12. 2021)

[11] Goldberg, Y., Mandel, M. et al. Protection and waning of natural and hybrid COVID-19 immunity. Dec. 5, 2021, doi: https://doi.org/10.1101/2021.12.04.21267114 (dostupné 19. 12. 2021).

[12] Zelená, H. Návrh na prodloužení uznání imunity po prodělaném COVID-19 na jeden rok a odložení posilovací dávky vakcíny u osob, které kromě prodělání nákazy také absolvovaly očkování, 15. 12. 2021, https://smis-lab.cz/2021/12/15/navrh-na-prodlouzeni-uznani-imunity-po-prodelanem-covid-19-na-jeden-rok-a-odlozeni-posilovaci-davky-vakciny-u-osob-ktere-krome-prodelani-nakazy-take-absolvovaly-ockovani/ (dostupné 19. 12. 2021).

[13] např. Luo, C. H. et al. Infection with the SARS-CoV-2 Delta Variant is Associated with Higher Infectious Virus Loads Compared to the Alpha Variant in both Unvaccinated and Vaccinated Individuals. Aug. 20, 2021, doi: https://doi.org/10.1101/2021.08.15.21262077 (dostupné 19. 12. 2021).

[14] Singanayagam, A. et al. Community transmission and viral load kinetics of the SARS-CoV-2 delta (B.1.617.2 variant in vaccinated and unvaccinated individuals in the UK: a prospective, longitudinal, cohort study. Oct. 29, 2021, doi: https://doi.org/10.1016/S1473-3099(21)00648-4 (dostupné 19. 12. 2021).