Aktuální právní zakotvení klinické pastorační péče v ČR
Mezinárodní smlouvy
Oblasti nemocničního kaplanství se nepřímo týkají mezinárodní lidskoprávní úmluvy. Česká republika dosud neuzavřela smlouvu hovořící specificky o službě nemocničních kaplanů, ačkoli jednu z nich r. 2002 podepsala, konkrétně Smlouvu mezi Českou republikou a Svatým stolcem o úpravě vzájemných vztahů, v níž se oblasti nemocničního kaplanství týká čl. 14:
(1) Katolická církev má právo zřizovat a provozovat zdravotnická zařízení za podmínek stanovených právním řádem České republiky.
(2) Katolická církev má právo vykonávat ve zdravotnických zařízeních duchovenskou a pastorační službu pro osoby v nich umístěné, jež o to požádají.
(3) Další podmínky pro výkon a zajištění duchovenské a pastorační služby ve zdravotnických zařízeních mohou být stanoveny dohodou mezi příslušným církevním představitelem a příslušným zdravotnickým zařízením.
Tato smlouva však nebyla (a v této podobě nebude) ratifikována, a proto se nestala součástí právního řádu ČR.
Vnitrostátní dohody
Způsob spolupráce státu a CNS je v ČR v několika oblastech upraven trojstrannými dohodami, kde „církevními“ stranami jsou Česká biskupská konference, zastupující katolickou církev (dále jen „ČBK“), a Ekumenická rada církví v České republice, zastupující své členské církve, převážně evangelické (dále jen „ERC“). Tento typ smlouvy dosud není v ČR uzavřen.
Nezbytným předpokladem pro uzavření trojstranné dohody je dosažení mezicírkevního konsensu. Pro oblast klinické pastorační péče je vyjádřením tohoto konsensu Dohoda o duchovní péči ve zdravotnictví mezi Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví v České republice z 20. 11. 2006, specifikující vymezení nemocničních kaplanů a dobrovolníků i jejich poslání, způsob jejich vyslání, kvalifikační předpoklady pro vyslání a etický kodex.[1] Praxe ukázala potřebu mnohá ujednání aktualizovat, což realizoval Dodatek č. 1 z 12. 12. 2011 (účinný od 1. 1. 2012), modifikující způsob vyslání kaplanů a dobrovolníků i vstupní kvalifikační předpoklady (obojí fakticky ex integro), nadto upřesnil rozsah platnosti dohody přesnější specifikací smluvních subjektů a orgánů za ně jednajících ze strany ekumenické rady církví. Tato dohoda však není součástí českého právního řádu.
Ústavněprávní základ
Právo na klinickou pastorační péči implicitně obsahuje Listina základních práv a svobod v čl. 16:
(1) Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu.
(4) Výkon těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých.
V klinické pastorační péči (podobně jako v případě obdobné péče v armádě a vězeňství) jde tedy o realizaci práva na výkon náboženské svobody.
Zakotvení v běžných zákonech
V původním, ještě federálním, zákoně o církvích č. 308/1991 Sb. (dosud platném ve Slovenské republice) byla obsažena explicitní zmínka o kaplanství v oblasti zdravotních a sociálních služeb v § 6 odst. 1:
(1) Církve a náboženské společnosti mohou k plnění svého poslání zejména: […]
k) zřizovat a provozovat vlastní zdravotnická zařízení a zařízení sociálních služeb a účastnit se na poskytování těchto služeb i ve státních zařízeních v souladu s obecně závaznými právními předpisy; […]
Současně platný český zákon o církvích č. 3/2002 Sb. neobsahuje explicitní zmínku o působení CNS v oblasti zdravotnictví, což však neznamená neoprávněnost takových aktivit. Na druhé straně je významné, že tuto oblast působení CNS nezahrnuje do tzv. zvláštních práv CNS specifikovaných v § 7, čímž tato možnost působení zůstává široce otevřena.
Specificky je tato oblast zakotvena v zákonu č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, v § 28 s nadpisem Práva pacienta v odst. 3:
(3) Pacient má při poskytování zdravotních služeb dále právo […]
j) přijímat ve zdravotnickém zařízení lůžkové nebo jednodenní péče duchovní péči a duchovní podporu od duchovních církví a náboženských společností registrovaných v České republice nebo od osob pověřených výkonem duchovenské činnosti (dále jen „duchovní“) v souladu s vnitřním řádem a způsobem, který neporušuje práva ostatních pacientů, a s ohledem na svůj zdravotní stav, nestanoví-li jiný právní předpis jinak; návštěvu duchovního nelze pacientovi odepřít v případech ohrožení jeho života nebo vážného poškození zdraví, nestanoví-li jiný právní předpis jinak, […]
Tento zákon však neobsahuje explicitní vymezení postavení nemocničních kaplanů, lze naněvztáhnout obecné ustanovení § 2 specifikujícího zdravotní služby:
(2) Zdravotními službami se rozumí
a) poskytování zdravotní péče podle tohoto zákona zdravotnickými pracovníky, a dále činnosti vykonávané jinými odbornými pracovníky, jsou-li tyto činnosti vykonávány v přímé souvislosti s poskytováním zdravotní péče, […]
Takto lze chápat nemocniční kaplany jako jiné odborné pracovníky ve zdravotnictví (tedy jako nezdravotnickou profesi). Bližší vymezení nemocničních kaplanů však chybí jak v zákonu č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, tak ve vyhlášce ministerstva zdravotnictví č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.
Další obecné právní zakotvení lze nalézt v nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě, kde je v příloze č. 1 uvedena pozice Kaplan pod nadpisem Díl 1.05 Společné specializované práce se zařazením do 11.–13. platové třídy dle tohoto popisu:
1. 05. 04 KAPLAN
11. platová třída
1. Poskytování duchovní služby ve vězeňských, zdravotních, sociálních a jiných zařízeních včetně zajišťování styku s jednotlivými církvemi.
12. platová třída
1. Metodická a koordinační činnost v oblasti duchovní služby ve vězeňských, zdravotních, sociálních a jiných zařízeních. Koordinace regionální problematiky duchovní služby v návaznosti na související odvětví.
13. platová třída
1. Tvorba zásadních koncepcí duchovní služby a její řízení ve vězeňských, zdravotních, sociálních a jiných zařízeních. Systémová koordinace duchovní služby s přesahem do souvisejících sociálněspolečenských oblastí. Synchronizace duchovních aktivit na mezinárodní úrovni s účastí na systémovém řešení evropské multikulturní problematiky.
Na druhé straně však chybí charakteristika profese kaplan v národní soustavě kvalifikací.
Lze tedy konstatovat, že české právo vytváří základní předpoklady pro realizace služby nemocničních kaplanů, ale neobsahuje dostatečně regulaci jejich postavení a neřeší jejich kvalifikaci.
Text vznikl jako výstup konference Církev a stát, která byla pořádána Právnickou fakultou Masarykovy univerzity, a byl publikován též v oficiálním sborníku příspěvků z této konference.
[1] Dohoda o duchovní péči ve zdravotnictví mezi Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví v České republice podepsaná dne 20. listopadu 2006.
Diskuze k článku ()