1) Zákon o registru smluv, jehož jste spoluautorem, byl velkým tématem již během legislativního procesu. Zákon se však vztahuje jen na údaje, na které má veřejnost právo ze zákona již dnes. Co se tedy nejzásadněji mění a od kdy?
V rozsahu zveřejňovaných informací není příliš rozdíl oproti tomu, co bylo zveřejnitelné již doposud na základě individuální žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Hlavní rozdíl je tedy spíše v přístupu k poskytování informací, neboť dosud se tak dělo v reakci na žádost, ale nyní mají být smlouvy povinných subjektů zveřejněny automaticky. Zákon nabývá účinnosti 1. 7. 2016, ale zásadní následky přinese nejspíše až 1. 7. 2017,od kdy vznikají sankce za jeho porušení.
2) Má zákon skutečně potenciál být klíčovým protikorupčním právním předpisem, jak bývá veřejnosti prezentován?
Může tomu tak být, byť ne z důvodů právních, ale spíše právně-sociologických a psychologických. Jak jsem řekl, zákon z hlediska hmotného práva nijak nerozšiřuje již stávající rozsah přístupu k informacím, ba dokonce jde v důsledku řady poslanci doplněných výjimek pod současný standard. Ale vytváří dojem, že všechny kontrakty, v nichž je více či méně přítomen veřejný prvek, jsou a priori veřejné. Ostatně vzrušené diskuse a kritika zákona je toho důkazem. Všichni mají pocit obrovské změny, přestože po právní stránce se nezměnilo vůbec nic. Co bylo dosud veřejné, bude i nadále, a vice versa.
3) Během legislativního procesu jste upozorňoval na některé nesystémové a „nebezpečné“ pozměňovací návrhy a vyslovil jste přesvědčení, že než přijmout zákon s nimi, bude lepší jej nepřijímat vůbec. Považujete některý z nakonec přijatých pozměňovacích návrhů za obzvláště problematický?
Zásadně problematický byl snad jen pozměňovací návrh Senátu, který navrhoval odstranit občanskoprávní sankci za nezveřejnění. Přestože je sporná, tak na ní je zákon založen, takže bez ní by skutečně neměl smysl. Dobrovolně totiž může každý orgán zveřejnit smlouvy již dnes a řada z nich to také dělá. Dílčím způsobem je problematická i řada poslaneckých pozměňovacích návrhů, jako např. zcela zbytečné vynětí některých veřejnoprávních smluv nebo adhezních smluv, což není exaktní měřitelná charakteristika a bude vyvolávat výkladové problémy s dopady do právní jistoty.
4) Velice diskutované byly i výjimky z povinnosti zveřejňovat smlouvy v registru smluv. Kdo, nebo jaké smlouvy, budou nakonec této povinnosti ušetřeny?
Jak už to bývá, zákon po průchodu Parlamentem utrpěl řadu kompromisů a podepsal se na něm snad každý, kdo měl politickou sílu pro někoho něco prosadit. Základních výjimek je asi 12 a spousta z nich je zbytečných. Nezveřejňuje se třeba smlouva s autorem či výkonným umělcem. Prý by jinak hrozilo, že autoři a výkonní umělci odmítnou spolupracovat se státem. Nebo smlouva, jejíž plnění je prováděno převážně mimo území České republiky; když si vzpomenu na kauzu Českého domu v Moskvě, trochu o takové výjimce pochybuji. Nebo smlouva uzavřená samotným Parlamentem; to je zřejmě vrchol parlamentní lobby.
5) Jak bude vypadat registr smluv z pohledu provozovatele a uživatele v praxi?
To říká zákon poměrně jasně. Půjde o informační systém veřejné správy, který povede Ministerstvo vnitra. O příslušném gestorovi se dlouze diskutovalo, ve hře bylo i MF a MMR, ale nakonec zůstal černý petr vnitru. Smlouvy se mu budou zasílat datovou schránkou v otevřeném a strojově čitelném formátu (tj. jako čitelný text umožňující fulltextové vyhledávání, ne jako naskenovaný obrázek) a s vyplněním metadat ve formuláři. Všechny další úkony pak již zajistí automatizovaně ministerstvo.
Diskuze k článku ()