Pět otázek pro JUDr. Tomáše Lichovníka
Na "Pět otázek pro" tentokrát odpovídal JUDr. Tomáš Lichovník, prezident Soudcovské unie a činný soudce. Jak zefektivnit civilní proces a jak se vymanit z tolik kritizovaného stavu přebujelosti české legislativy?
1) V poslední době ze všech stran slýcháme, jak je český právní řád přebujelý, komplikovaný a často vnitřně rozporný. Je nějaká cesta, jak se z kolotoče neustálých novel a legislativních novinek vymanit?
Myslím si, že cestou by byla větší trpělivost a zdrženlivost ze strany legislativy. Objeví-li se nějaký nový problém, není nezbytné jej hned řešit novým předpisem. Právní, potažmo soudní praxe by se s ním nejspíše vypořádala sama aktuální judikaturou. To sice trvá déle než přijetí novely či zcela nového zákona, ale stejně nelze všechny situace popsat v zákoně. Proto je lepší reagovat judikaturou.
2) Často se také kritizuje mnohost úprav procesního práva. Jen v civilním řízení známe sporné řízení, nesporné řízení, exekuční a insolvenční řízení. Zajímavá je myšlenka vytvořit jediný procesní kodex aplikovatelný napříč právními obory s tím, že dílčí odlišnosti a specifické instituty by upravovaly zvláštní stručné právní předpisy. Dokážete si představit, zda by to fungovalo v praxi?
Představit si to dovedu. Procesní předpis má zajistit rychlý, hospodárný a zejména spravedlivý proces. Základní zásady všech procesních norem tedy musí být stejné. Liší se pak v jednotlivostech.
3) Kodex civilního procesu upravuje hranice bagatelních sporů za současné nemožnosti podat hromadnou žalobu. Nemůže tak docházet k odepření spravedlnosti, když není možné v konkrétním případě dovolání, respektive dokonce odvolání?
Ústavní soud již ve svém nálezu Pl. 33/09 dospěl k závěru, že „obecné právo na odvolání není v ústavním pořádku zakotveno“. Domnívám se však, že by bylo vhodnější umožnit soudu, aby výjimečně připustil odvolání např. v bagatelních věcech. Jedná se o potřebu sjednocovací praxe.
4) Dalším problémem je velký počet sporů řešených před soudci. Dlouhé roky se táhnoucí řízení stojí jeho účastníky mnoho energie, času i finančních prostředků. Je tomu téměř dva roky, co mají strany možnost obrátit se na mediátora a tyto výdaje si ušetřit. Zaznamenaly soudy alespoň částečnou úlevu, nebo má mediace zatím jenom zanedbatelný význam?
Je to smutné, ale veřejnost zatím mediace příliš nevyužívá. Stále přetrvává neochota jednat s druhou stranou. Lidé se raději soudí než by jednali, ačkoli je to pak stojí daleko více energie i peněz. Věřím, že se to zlepší.
5) Máte pocit, že bývá kazuistických a různě „vylepšovaných“ procesních předpisů stranami řízení zneužíváno? Jak kverulacím a obstrukcím zabránit?
Podle mne je nejlepším lékem jednoduchý procesní předpis. Čím jsou složitější pravidla, tím lépe se v nich kličkuje a hledají se pochybení, kterých lze využít. V jednoduchosti je síla. Soudci by si zasloužili více důvěry při soudních řízeních.
Další články
Digitální klon zemřelého člověka: Právní limity simulace identity po smrti
Představme si, že po smrti blízkého člověka přijde rodině zpráva z chatovací aplikace. Není to starý e-mail ani automatická vzpomínka ze sociální sítě.
Právní průšvihy při nasazování AI nástrojů – praktické zkušenosti, kdy se to nepovedlo (1. část)
Implementace nástrojů umělé inteligence už pro právníky není hudbou budoucnosti, ale každodenní realitou. Zapomeňte však na tradiční přístup „odškrtávání checklistů“. V éře AI totiž regulace přímo diktuje samotný technický design produktů. Jak se úspěšně zorientovat v džungli desítek evropských předpisů, na co si dát pozor při mapování datových toků a proč musí právníci při vývoji aplikací sedět u jednoho stolu s programátory a produktovými manažery?
Kdy musí zahraniční firma odvádět daně v tuzemsku? Někdy stačí i jediný zaměstnanec na home office
Práce na dálku z jiné země je čím dál častější. Přestože se podmínky prezence na pracovišti rozvolnily, žádná benevolence už neplatí v tom, kde a jak firmy, potažmo zaměstnanci musí odvádět daně. Systém přitom není nejpřehlednější, a tak svádí k chybám.
Prediktivní analytika při správě daní
Daňová kontrola byla dlouho vnímána především jako nástroj zpětného ověření. Správce daně posuzoval, zda daňový subjekt v minulosti správně přiznal daň, zda doložil rozhodné skutečnosti a zda jeho tvrzení odpovídá realitě. Tento model má své pevné místo i v budoucnu. U části daňových rizik však naráží na praktický limit: pokud správce daně reaguje až ve chvíli, kdy je škoda způsobena, může být její náprava obtížná, ne-li fakticky nemožná.
Rozhovor: Adam Felix - Advokacie nesmí podléhat státnímu finančnímu dozoru
Ministerstvo financí předložilo návrh zákona o ekonomické ochraně státu a související novely zákona o Finančním analytickém úřadu a zákona o advokacii, které mají ambici posílit nástroje státu v boji proti praní peněz a financování terorismu. Vedle deklarovaného cíle návrh vyvolává zásadní debatu o tom, kde končí legitimní regulace a začíná zásah do samotné podstaty nezávislé advokacie a pilířů právního státu.



