Pět otázek pro Markétu Haindlovou
I přesto, že sportovní právo patří mezi relativně mladá právní odvětví, rozhodně si zaslouží pozornost, zvláště pak i v poslední době, kdy se téma sportu promítá i do vrcholné mezinárodní politiky. O tomto tématu jsme hovořili s jednou z nejpovolanějších, Mgr. Markétou Haindlovou, LL. M., současnou předsedkyní České asociace fotbalových hráčů, bývalou předsedkyní Odvolací a revizní komise Fotbalové asociace České republiky a odbornicí na oblast sportovního práva.
Jaká jsou největší specifika sportovního práva ve srovnání s jinými právními odvětvími?
Největší rozdílem mezi sportovním právem a řekněme obecně zavedenými právními odvětvími kontinentálního práva vidím v jeho skoro až precedenční povaze přirovnatelné naopak k systému common-law. Sportovní právo totiž signifikantně vychází z rozhodnutí FIFA DRC (arbitrážní soud) a jeho apelační instance CAS v Lausanne. Dalším specifikem je například výrazná roztříštěnost segmentů sportovního práva v rámci jednotlivých sportů.
Na jaké úrovni je sportovní právo jako samostatné právní odvětví v ČR?
Extrémně nekomplexní. Pro ilustraci, již pět let přednáším na Právnické fakultě UK předmět Sportovní právo a celou tuto dobu je to pouze volitelný předmět.
Existuje země, kterou bychom si mohli vzít za vzor v oblasti úpravy sportovního práva?
Vzhledem k faktu, že většina nejdůležitějších sportovních organizací má sídlo ve Švýcarsku, uvedla bych jako vzor právě to. Dále se obecně dá říct, že jakékoliv fotbalově vyspělé země by zrovna nám mohly být dobrým vzorem, mj. Velká Británie, Francie, Německo.
Kde byste ráda viděla sportovní právo za 10 let?
Ideální by bylo, kdyby se podařilo prosadit respektování práv sportovců, tak jako je tomu s naprostou samozřejmostí v zahraničí, např. uznání jejich základní právní ochrany jako zaměstnanců. A mé osobní přání? Aby Česká republika nebyla v zahraničí vnímána jako černá ovce.
Co je dle vašeho názoru nejdůležitější pro rozvoj sportovního práva jako samostatného odvětví? Zákonodárství, soudní rozhodnutí či akademická a publikační činnost?
Přijetí konečné podoby Zákona o sportu, respektování mezinárodních norem, které byly přijaty na úrovni mezinárodních organizací a samozřejmě podpůrně i rozvoj zatím kusé akademické, chcete-li publikační činnosti.
Další články
Když je jisté, že jeden z nich je pachatel, ale odsouzen není nikdo
Představme si právně mimořádně nepříjemnou situaci. Na místě činu jsou dvě osoby. Poškozený utrpí těžkou újmu na zdraví nebo zemře. Je prakticky jisté, že rozhodující útok vedl jeden z přítomných. Oba měli možnost čin spáchat, oba se pohybovali v bezprostřední blízkosti poškozeného, oba mohou mít motiv a každý tvrdí, že pachatelem byl ten druhý.
Odklad AI Actu firmy uklidnil. Kvůli Shadow AI přitom porušují povinnosti už dnes
Od neděle 2. srpna se začala uplatňovat další důležitá část evropského AI Actu, která se týká transparentnosti. Firmy si sice po červnovém odkladu části pravidel oddechly, ale většina z nich stále podceňuje rizika takzvané Shadow AI. Fenoménu, kdy zaměstnanci potají využívají veřejné nástroje umělé inteligence a vkládají do nich firemní know-how či osobní údaje.
Veřejná podpora: Co potřebujete vědět, abyste byli v souladu se zákonem
Představte si, že město nebo stát chce finančně podpořit váš podnikatelský záměr, poskytnout vám dotaci na rozvoj společnosti nebo třeba zvýhodněný nájem prostor. Zní to skvěle, že? Ale pozor – právě jste vstoupili do světa veřejné podpory, který má svá přísná pravidla.
NIS2 v praxi: nový zákon o kybernetické bezpečnosti dopadne na tisíce firem, které to zatím netuší
Zákon č. 264/2025 Sb., o kybernetické bezpečnosti (ZoKB), který do českého práva přenáší evropskou směrnici NIS2, nabyl účinnosti 1. listopadu 2025. Pro veřejnost i pro řadu firem jde stále o právní úpravu „někde na okraji”. Čísla ale ukazují něco jiného: nový zákon zasáhne řádově patnáctkrát více subjektů než předchozí úprava a mnohé z nich zatím nevědí, že mezi ně patří.
Transparentní odměňování v Česku má zpoždění, firmám bez jasného systému přesto hrozí pokuty i doplacení mezd
Česko má podle Eurostatu jeden z nejvyšších rozdílů v odměňování žen a mužů v EU – gender pay gap dosahuje okolo 18 %. Evropská pravidla pro transparentní odměňování, jejichž cílem je narovnat informační asymetrii na pracovním trhu a dlouhodobě tak přispět i ke zmenšení rozdílu ve mzdách mužů a žen, však nabrala v České republice zpoždění.
