Platy představitelů státu

Nejsou-li zmrazeny, jsou platy představitelů státu vázány na průměr platů v nepodnikatelské sféře. Nerostou-li platy zaměstnanců, nerostou platy představitelů státu. Většině zaměstnanců státu mohly platy růst. Proto někteří úředníci mají plat vyšší než ministři. Vláda chce zmrazení platů fakticky prodloužit, když navrhuje zvýšení o 1%, přestože růst platů ve veřejné správě byl vyšší.

Mimo to Ústavní soud v červenci 2014 pro soudce zrušil platovou základnu ve výši 2,75 násobku průměrného platu a chce pro ně trojnásobek průměrného platu. Rozhodnutí bylo dopředu jasné, když někteří soudci Ústavního soudu byli dříve soudci obecných soudů. Tedy rozhodovali o platovém růstu pro své kolegy a sebe. Rozhodnutí má děsivé důvody z pohledu demokrata. Ústavní soud zrušil dané ustanovení pro soudce s tím, že soudci jsou „vyšší středostavovská vrstva“.[1] Ale právní ustanovení buď v zákoně je, nebo není. Vztahuje-li se zákon na představitele státu obecně, musí se na ně obecně vztahovat i platová základna. Interpretativními výroky, kdy Ústavní soud neruší konkrétní ustanovení právního předpisu, ale chce jej závazně vykládat či fakticky nové vytvořit, Ústavní soud překračuje svou pravomoc.[2]

Rasa, třída i stavovská vrstva jsou pojmy sociálními, ale v demokratickém státě nemají být práva vyvozena z toho, že je někdo příslušníkem určité rasy, třídy či stavovské vrstvy. To nás vrací před rok 1989, kdy příslušnost k určité třídě či dříve rase a stavu byla zdrojem práv či upření určitých práv. Proti tomuto elitářskému stanovisku se statečně postavili tři ústavní soudci – Jan Musil, Radovan Suchánek a Vladimír Sládeček, kteří zdůraznili princip občanské rovnosti před zákonem.[3] Přitom Ústavní soud mohl dané ustanovení zrušit s demokraticky přijatelným důvodem, že není možné, aby malé skupině lidí byl plat trvale omezován a jiným ne. Omezení soudců např. v podnikání platí i pro ministry, členy Nejvyššího kontrolního úřadu a jiné. I vnímání platu jako ochrany před korupcí lze užít stejně vůči soudcům, ministrům a jiným představitelům státu.

Relace mezi jednotlivými mocemi ve státě má být vyvážená, včetně platů. Poslanec nemá mít méně než soudce okresního soudu. Prezident Nejvyššího kontrolního úřadu nemá mít méně než olomoucký vrchní státní zástupce nebo méně než generální ředitel Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. V roce 2014 má poslanec plat 55 900 Kč, ministr 106 600 Kč, předseda vlády 150 100 Kč, prezident Nejvyššího kontrolního úřadu 129 400 Kč a prezident republiky 186 300 Kč. Vláda chce tyto platy zvýšit o 1%. Ale dle Ústavního soudu má mít od roku 2015 třicetiletý soudce okresního soudu 71 800 Kč, soudce okresního soudu s 15 letou praxí 83 900 Kč, soudce nejvyšších soudů 130 700 Kč, předsedové nejvyšších soudů 177 600 Kč, předseda Ústavního soudu 206 000 Kč, víc než hlava státu - prezident republiky, a ústavní soudce 146 400 Kč, víc než prezident Nejvyššího kontrolního úřadu. Nejvyšší státní zástupce bude mít více než premiér - 173 300 Kč, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství 117 700 Kč. Olomoucký vrchní státní zástupce bude mít 147 100 Kč. Právník Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových bude mít 61 400 Kč, víc než poslanec, a jeho generální ředitel 145 100 Kč, více než jemu nadřízený ministr financí.

Členové vlády, Parlamentu i Nejvyššího kontrolního úřadu jsou nezbytní pro demokratický stát. Náročnost pozice prezidenta či premiéra je více hodna ocenění než pozice ředitelů státem ovládaných podniků, kde odměny překračují platy představitelů státu. Význam poslance není menší než ředitele odboru na ministerstvu nebo redaktorů České televize. Platy politiků jsou ve srovnání s managementem ve firmách menší. Petr Fiala prohlásil, „že politika je pro stále menší počet úspěšných a schopných lidí opravdu zajímavá…“.[4] Nakonec nastane situace, že politiku budou jako za starého Říma dělat jen bohatí, kterým bude sekundovat jejich poslanecký fanklub závislý na bohatém sponzorovi, jenž díky zákonným změnám může v podnikání získat obrovské peníze. Poslanecký plat oligarchy nezajímá. Proti růstu platů poslanců se postavil Andrej Babiš.[5] Babiš kritizoval i dlouhé jednání Parlamentu a volá po jeho racionalizaci. Ovšem i fašisté parlament dle svého „racionalizovali“. Zbavili jej schvalování zákonů a poslanci pak nemuseli pobírat žádný plat.

[1] Bod 97 části IX odůvodnění nálezu Ústavního soudu z 10. 7. 2014, čj. Pl.ÚS 28/13.

[2] K překračování pravomoci Ústavním soudem tzv. závaznými výklady ZDENĚK KOUDELKA: Funkcionáři justice a ústavnost. Trestní právo 2/2013, ISSN 1211-2860, s. 4-9.

[3] Bod 11 odlišného stanoviska soudců Jana Musila a Radovana Suchánka k nálezu Ústavního soudu čj. Pl.ÚS 28/13. K tomuto odlišnému stanovisku se připojil soudce Vladimír Sládeček, pokud jde o to, že výrok neměl být interpretativní ve vztahu jen k soudcům, ale obecný.

[4] PETR FIALA: Politika, jaká nemá být. Brno 2010, ISBN 978-80-7325-216-8, s. 56.

[5] Události. Česká televize 20. 7. 2014.